11 Tvo 17/2013
Datum rozhodnutí: 13.06.2013
Dotčené předpisy: § 72 odst. 1,3,4 tr. ř.



11 Tvo 17/2013-9 U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. června 2013 stížnost obviněného A. V. B. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 3. 2013, sp. zn. 8 To 27/2013, a rozhodl t a k t o :

Podle § 149 odst. 1 tr. ř. s e usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 3. 2013, sp. zn. 8 To 27/2013, z r u š u j e .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 47 T 12/2008, byl obviněný A. V. B. uznán vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zákona a trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zákona. Za to byl odsouzen podle § 219 odst. 1 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trváni 12 let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zákona zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 57 odst. 1, 2 tr. zákona mu byl také uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou. Podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. zákona bylo rozhodnuto o zabrání věci. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo předloženo Vrchnímu soudu v Praze.

Dne 25. 3. 2013 rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením podle § 72 odst. 1, 3, 4 tr. ř., že se z důvodu uvedeného v § 67 písm. a) tr. ř. obviněný ponechává ve vazbě.

Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím svého obhájce stížnost, ve které předně namítl, že vrchní soud v odůvodnění konstatoval, že lhůta pro nové rozhodnutí o vazbě uplyne ke dni 28. 3. 2013, aniž by bylo z rozhodnutí zřejmé na základě čeho dospěl k tomuto datu, když neuvedl datum u posledního rozhodnutí o vazbě. Dále stěžovatel soudu vytýká, že ho nepoučil o právu požádat o konání vazebního zasedání a nevyrozuměl o tom, že bude rozhodováno o vazbě, čímž postupoval v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2012, sp. zn. 11 Tvo 9/2012. Konečně obviněný nesouhlasil se závěrem Vrchního soudu v Praze, že útěkem krátce po spáchání činu projevil snahu vyhnout se trestnímu řízení, neboť toto nebylo prokázáno.

Nejvyšší soud z podnětu podaných stížností přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost je důvodná.

Především je nutno uvést, že z obsahu spisu Nejvyšší soud zjistil, že ve veřejném zasedání konaném dne 3. 4. 2013 Vrchní soud v Praze na základě odvolání obviněného rozsudkem sp. zn. 8 To 27/2013, podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o ochranném opatření. Dále podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že u obviněného podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku vyslovil zabrání věci a jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Tím Vrchní soud v Praze pravomocně ukončil trestní stíhání obviněného (§ 12 odst. 10 tr. ř.) a dnem 3. 4. 2013 u něj nařídil výkon trestu odnětí svobody.

Lze přisvědčit obviněnému, že se Vrchní soud v Praze dopustil formálního pochybení pokud ve svém usnesení neuvedl datum právní moci posledního rozhodnutí o vazbě a bez tohoto údaje určil lhůtu pro nové rozhodnutí o vazbě podle § 72 odst. 1 tr. ř. na 28. 3. 2013.

Nic to však nemění na věcné správnosti tohoto závěru, neboť o vazbě obviněného bylo rozhodováno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 47 T 12/2008, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 12. 2012, sp. zn. 8 To 134/2012. Právní moc posledního rozhodnutí o vazbě obviněného tedy nastala 28. 12. 2012 , a proto je správný závěr, že lhůta pro další rozhodnutí o ponechání obviněného ve vazbě nebo jeho propuštění uplynula ke dni 28. 3. 2012.

Vrchní soud v Praze v rámci této zákonné tříměsíční lhůty (§ 72 odst. 4 tr. ř.) včas rozhodl o vazbě obviněného stížností napadeným unesením dne 25. 3. 2013.

Jestliže však soud mimo hlavní líčení či veřejné zasedání rozhoduje o dalším trvání vazby (§ 72 odst. 1, 3, 4 tr. ř.), pak v souladu s ustanovením § 73d odst. 3, věta první, tr. ř. je povinen sdělit obviněnému, že bude rozhodováno o jeho vazbě, a tím mu umožnit uplatnění jeho práv. To neplatí v případech, kdy s ohledem na existenci některé z okolností uvedených v ustanovení § 73d odst. 3, věta druhá, tr. ř. není třeba konat vazební zasedání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2012, sp. zn. 11 Tvo 9/2012, publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 13/2013).

Vrchní soud v Praze v daném případě takto nepostupoval, nevyrozuměl obviněného o tom, že bude rozhodováno o jeho vazbě a neumožnil mu tak uplatnění jeho práv, aniž by byla naplněna některá z podmínek předvídaných § 73d odst. 3 písm. a) až d) tr. ř.

Tímto v řízení, které předcházelo napadenému rozhodnutí, došlo k takovému procesnímu pochybení, které mohlo mít vliv na jeho správnost, a tudíž z tohoto důvodu nemůže napadené rozhodnutí obstát.

Za této situace již nelze přezkoumávat, zda u obviněného existovaly důvody vazby ve smyslu § 67 tr. ř., resp. některý z nich, a zabývat se blíže jeho námitkami k tomu se vztahujícími, protože pokud došlo k zásadnímu pochybení v řízení předcházejícímu rozhodnutí, nemůže být správné ani rozhodnutí o vazbě samotné, což platí pokud jde o trvání vazby obviněného v době od 29. 3. 2013 do 2. 4. 2013, když dne 3. 4. 2013 byla vazba obviněného ukončena, a byl u něj nařízen výkon trestu odnětí svobody.

Vzhledem k tomu, že se obviněný nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, do něhož byl z vazby převeden dnem 3. 4. 2013, kdy došlo k pravomocnému skončení trestního stíhání obviněného rozsudkem Vrchního soudu v Praze z téhož dne, sp. zn. 8 To 27/2013, Nejvyšší soud podle § 149 odst. 1 tr. ř. pouze zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 3. 2013, sp. zn. 8 To 27/2013, jelikož se obviněný již ve vazbě nenachází, a proto o ní není možné nově rozhodovat.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. června 2013

Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík