11 Tvo 15/2002
Datum rozhodnutí: 06.03.2002
Dotčené předpisy:




11 Tvo 15/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 6. března 2002 stížnost obviněné M. M., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 1. 2002, sp. zn. 6 To 15/02, a rozhodl t a k t o :

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněné zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu ze dne 27. 2. 2001, sp. zn. 1 T 18/99, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 9. 2001, sp. zn. 6 To 76/01, byla obviněná M. M. uznána vinnou trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. a odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let s výkonem trestu ve věznici s dozorem a poškozený V. D. byl se svými nároky na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 12. 2001, sp. zn. 1 T 18/99, zamítl podle § 322 odst. 1 tr. řádu žádost obviněné o odklad výkonu trestu odnětí svobody.

Proti tomuto usnesení podala obviněná v zákonné lhůtě stížnost.

Po zjištění, že o podané stížnosti má rozhodovat stejný senát Vrchního soudu v Praze, který rozhodoval o odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2001, namítla obviněná podáním ze dne 21. 12. 2001 podjatost tohoto senátu.

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. 1. 2002, sp. zn. 6 To 15/02, rozhodl o námitce podjatosti tak, že senát Vrchního soudu v Praze ve složení předseda senátu JUDr. K. B. a soudkyně JUDr. D. K. a JUDr. B. P. není podle § 30 odst. 1 tr. řádu vyloučen z vykonávání úkonů v trestní věci obviněné.



Proti tomuto usnesení podala obviněná v zákonné lhůtě stížnost, kterou žádá, aby byla uznána podjatost Vrchního soudu v Praze a to nikoli jen vzhledem k jeho personálnímu složení, ale pro nedostatek důslednosti v přešetření celého případu. Domnívá se totiž, že uvedený senát nepřistupoval k věci dostatečně odpovědně a objektivně.

Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. řádu správnost výroku napadaného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.

Podle § 30 odst. 1 tr. řádu je z vykonávání úkonu trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nemůže nestranně rozhodovat.

Námitka podjatosti vznesená vůči senátu Vrchního soudu v Praze ve složení předseda senátu JUDr. K. B. a soudkyně JUDr. D. K. a JUDr. B. P. byla zdůvodněna jejich nedostatečně odpovědným a neobjektivním přístupem k projednání odvolání proti odsuzujícímu rozsudku obviněné. Tuto námitku je nutno z hlediska § 30 odst. 1 tr. řádu považovat za zcela bezpředmětnou. Napadený senát v trestní věci obviněné vykonal svou pravomoc a rozhodl jako odvolací soud. Tomuto pohledu nebylo nikdy zákonným postupem nic vytknuto a nic nemůže ani náznakem vzbudit pochybnost o jejich objektivitě. Z tohoto důvodu nic nebrání tomuto senátu, aby ve stejném složení rozhodoval v dalších trestních nebo jiných záležitostech obviněné.

Protože Nejvyšší soud námitku podjatosti obviněné vůči napadenému senátu Vrchního soudu v Praze neshledal důvodnou, nemohla se její stížnost shledat s úspěchem a tak nezbylo, než jí jako nedůvodnou zamítnout.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 6. března 2002

Předseda senátu:

JUDr. Pavel Kučera