11 Tvo 13/2011
Datum rozhodnutí: 31.05.2011
Dotčené předpisy: § 71 odst. 4,6,7 tr. ř.



11 Tvo 13/2011-9
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. května 2011 stížnost obviněného M.-L. C. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 4. 2011, sp. zn. 6 To 22/2011, a rozhodl t a k t o:

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. s e stížnost obviněného M.-L. C. z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 42 T 14/2010, byl obviněný M.-L. C. společně se spoluobviněným B. uznán vinným zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3, 4 písm. b) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, za což mu byl podle § 234 odst. 4 za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen trest vyhoštění na dobu deseti let a podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci.

Proti tomuto rozsudku podali oba obvinění odvolání, na jejichž podkladě rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 5. 2011, sp. zn. 6 To 22/2011, tak, že napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a znovu rozhodl tak, že obviněného C. uznal vinným zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3, 4 písm. b) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a pokusem zločinu podvodu podle § 21 odst. 1, § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, za což mu byl podle § 234 odst. 4 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen trest vyhoštění na dobu deseti let a podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci. Bylo také rozhodnuto o náhradě škody.

Dne 4. 4. 2011 rozhodl Vrchní soud v Praze ve stejné věci podle § 71 odst. 4, 6, 7 tr. ř., že obviněný se z důvodu podle § 67 písm. a), c) tr. ř. nadále ponechává ve vazbě. Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost, ve které uvedl, že je ve výkonu vazby od svého zadržení dne 7. 12. 2009, tj. ke dni podání stížnosti více jak šestnáct měsíců. Za celou tuto dobu nebyly ve věci shromážděny důkazy, které by tvořily ucelený rámec a které by svědčily pro to, že se obviněný dopustil žalované trestné činnosti, a jež by tedy zakládaly shora uvedené vazební důvody. Obviněný se trestné činnosti v rozsahu, jak je popsán v rozsudku (soudu prvního stupně) nedopustil, proto nehrozí, že by ji opakoval. Je v jeho zájmu, aby celá věc byla řádně prošetřena, tudíž není v jeho zájmu, aby se vyhýbal trestnímu stíhání. Jakékoli protiprávní jednání obviněného by navíc bylo v rozporu s jeho představami o jeho budoucím životě, neboť je studentem třetího ročníku právnické fakulty v Ploiesti, Rumunsko. Argument, že není vázán k území České republiky ani dlouhodobým pobytem, neobstojí, neboť v případě jeho propuštění na svobodu by bylo možno jeho pobyt upravit podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky. V závěru své stížnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 4. 2011, sp. zn. 6 To 22/2011, a aby jej propustil z vazby na svobodu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. řádu správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná. Vrchní soud v Praze rozhodl podle § 71 odst. 4, 6, 7 tr. ř. o ponechání obviněného ve vazbě, neboť od posledního rozhodnutí Městského soudu v Praze podle tohoto ustanovení uplynuly tři měsíce. Následně ovšem Vrchní soud v Praze rozhodl ve věci samé výše citovaným rozsudkem, kterým obviněnému uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. V současné době se obviněný nachází ve výkonu trestu ve Věznici Oráčov, jehož předpokládaný konec je dne 7. 6. 2015. Spis byl Nejvyššímu soudu předložen dne 12. 5. 2011, tedy poté, co Vrchní soud v Praze rozhodl ve věci samé. Rozhodnutí o stížnosti proti napadenému usnesení tak postrádá praktický význam. Přesto Nejvyšší soud konstatuje, že námitky obviněného nejsou důvodné. Jak vyplývá z napadeného usnesení, obviněný byl trestně stíhán a v době rozhodování vrchního soudu soudem prvního stupně nepravomocně shledán vinným rozsáhlou majetkovou trestnou činností, je občanem Rumunské republiky, k území České republiky není vázán dlouhodobým pobytem ani zaměstnáním. Tuto skutečnost rozhodně nelze vyvrátit pouhým nekonkrétním odkazem na možnost pobyt obviněného upravit v souladu se zákonem o pobytu cizinců. Obviněný byl nyní již pravomocně shledán vinným trestným činem a neobstojí tak ani argument, že je studentem právnické fakulty, což by mělo svědčit o jeho bezúhonnosti, resp. argument, že se trestné činnosti nedopustil, proto ji nebude opakovat.

Protože se Nejvyšší soud s rozhodnutím Vrchního soudu v Praze i jeho odůvodněním ztotožňuje, nemohla se stížnost obviněného M.-L. C. setkat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.


P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. května 2011
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch