11 Tvo 10/2002
Datum rozhodnutí: 20.02.2002
Dotčené předpisy:




11 Tvo 10/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. 2. 2002 stížnost obviněného J. B., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 1. 2002, sp. zn. 5 To 9/02, a rozhodl t a k t o :

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2001, sp. zn. 43 T 21/2000, byl obviněný J. B. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 tr. zák., podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., krádeže podle § 247 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a pokusem trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a podle § 250 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti let se zařazením do věznice s ostrahou.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný v zákonné lhůtě odvolání a v současné době se věc nachází ve stadiu řízení před odvolacím soudem.

Přípisem ze dne 26. 11. 2001 požádal obviněný o propuštění z vazby na svobodu a zároveň složil slib ve smyslu § 73 odst. 1 písm. b) tr. řádu.

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 28. 1. 2002, sp. zn. 5 To 9/02, žádost obviněného o propuštění z vazby zamítl. Současně podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. řádu nepřijal ani jeho písemný slib.

Proti tomuto usnesení podal obviněný v zákonné lhůtě stížnost, ve které poukazuje na to, že byl již několikrát odsouzen pro majetkovou trestnou činnost, kdy ke svým nepodmíněným trestům nastupoval vždy z pobytu na svobodě, a dále na to, že se ke všem úkonům v rámci probíhajícího trestního řízení v době před nástupem výkonu trestu dostavoval na obsílku orgánů činných v trestním řízení a vyšetřování nemařil. Také uvádí, že uložený trest je pro něj dostatečným ponaučením, aby v páchání trestné činnosti nepokračoval. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení změnil tak, že se obviněný za současného přijetí jeho písemného slibu propouští z vazby na svobodu.

Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. řádu správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že stížnost není důvodná.

Obviněný byl vzat do vazby usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. 8. 2000, sp. zn. Nt 117/2000, z důvodů uvedených v § 67 odst. 1 písm. a), c) tr. řádu se započtením vazby od okamžiku propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.

Proti obviněnému je vedeno trestní stíhání pro závažnou majetkovou trestnou činnost. Toto stíhání se v současné době nachází ve stadiu řízení před odvolacím soudem. Charakter trestné činnosti a dosavadní život i nadále opodstatňují důvodnost vazby ve smyslu § 67 písm. a), c) tr. řádu. Řízení před soudem až dosud probíhá bez zbytečných průtahů.

Nejvyšší soud se zcela shoduje s důvody, které v napadeném usnesení podrobně rozvedl vrchní soud. Totéž ovšem platí i o zdůvodnění, proč písemný slib obviněného ve smyslu § 73 odst. 1 písm. b) tr. řádu nelze považovat za dostatečný prostředek k nahrazení vazby.

Za tohoto stavu se Nejvyšší soud ztotožnil s výrokem napadeného usnesení a stížnost obviněného jako nedůvodnou podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 20. února 2002

Předseda senátu:

JUDr. Pavel Kučera