11 Tvo 1/2016
Datum rozhodnutí: 20.01.2016
Dotčené předpisy: § 72 odst. 1,4 tr. ř.



11 Tvo 1/2016-10

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. ledna 2016 stížnost obviněného M. V. T., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 11. 2015, sp. zn. 12 To 100/2015, a rozhodl takto:

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. s e stížnost obviněného M. V. T.
z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 5 T 3/2015, byl obviněný M. V. T. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, za což byl podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Chebu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 6 T 107/2014. Současně mu byl podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu u dvou spoluobviněných.

Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 11. 2015, sp. zn. sp. zn. 12 To 100/2015, byl obviněný M. V. T. podle § 72 odst. 1, 4 t. ř. ponechán ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. ř.

Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný stížnost, neboť se domnívá, že vazební důvody nejsou dány a trestní řízení probíhá neúměrně dlouhou dobu. Ohledně útěkové vazby zdůrazňuje, že má v ČR manželku a dítě. Před vzetím do vazby s nimi sice nežil ve společné domácnosti, avšak jedná se o rodinnou vazbu v ČR, což mu brání opustit území republiky. K vazbě předstižné stěžovatel uvádí, že neměl z trestné činnosti žádný profit, bylo mu pouze přislíbeno snížení dluhu, čímž se nejednalo o zdroj jeho příjmu. Přitom již od páchání trestné činnosti uplynula poměrně dlouhá doba, což zeslabuje obavy z jejího opakování, a tedy vazební důvod podle § 67 písm. c) tr. ř. není dán. Ačkoliv byl odsouzen k poměrně vysokému trestu odnětí svobody, napadl rozhodnutí odvoláním, ve kterém uplatnil zásadní výhrady k právní kvalifikaci a nepřiměřenosti uloženého trestu. Závěrem proto stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a rozhodl o jeho propuštění z vazby na svobodu.

Nejvyšší soud podle § 147 odst. 1 tr. ř. z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná.

Především je nutno uvést, že z obsahu spisu Nejvyšší soud zjistil, že Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. 12 To 100/2015, podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 nově rozhodl tak, že obviněného M. V. T. uznal vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládaní s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za to, a za přečin porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Chebu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 6 T 107/2014, byl obviněný podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti a půl roku se zařazením do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen trest vyhoštění z území ČR na dobu neurčitou. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu u spoluobviněných. Tím Vrchní soud v Praze pravomocně ukončil trestní stíhání obviněného (§ 12 odst. 10 tr. ř.) a dnem 22. 12. 2015 u něj také nařídil výkon trestu odnětí svobody v trvání šesti a půl roku.

V současné době jsou tedy veškeré úvahy o důvodnosti dalšího trvání vazby obviněného bezpředmětné, protože rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. 12 To 100/2015, byla trestní věc obviněného pravomocně skončena a nástupem do výkonu trestu odnětí svobody vazba skončila. Nejvyšší soud má ovšem jinak za to, že Vrchní soud v Praze zcela důvodně rozhodl o ponechání obviněného ve vazbě, když v době jeho rozhodování byla existence vazebních důvodů předvídaných ustanovením § 67 písm. a), c) tr. ř. věcně plně opodstatněna. Přitom námitky uvedené obviněným ve stížnosti nebyly způsobilé žádným způsobem oslabit důvodnou existenci deklarovaných vazebních důvodů. Rovněž délka trestního stíhání obviněného byla, s ohledem na povahu a závažnost trestné činnosti, adekvátní, přičemž nelze shledat ani jakékoliv zbytečné průtahy v průběhu trestního řízení. Délka trvání vazby nepřekročila maximální přípustnou délku trvání vazby, která je u zvlášť závažných zločinů stanovena podle § 72a odst. 1 písm. c) tr. ř. na tři roky.

Protože se Nejvyšší soud věcně ztotožnil s rozhodnutím vrchního soudu, nemohla se stížnost obviněného M. V. T. setkat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. ledna 2016


JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu