11 Tul 1/2017
Datum rozhodnutí: 15.03.2017
Dotčené předpisy: § 174a předpisu č. 6/2002Sb.



11 Tul 1/2017-18

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud v trestní věci obviněných K. P. T., a N. P. T. H., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 T 2/2010, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. března 2017 návrh obviněných na určení lhůty k provedení procesního úkonu Vrchnímu soudu v Praze podle § 174a zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:

Návrh na určení lhůty s e podle § 174a odst. 7 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Obvinění K. P. T. a N. P. T. H. podali dne 24. 2. 2017 k Nejvyššímu soudu návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zák. č. 6/2002 Sb. Uvedli, že ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 T 2/2010 požádali o vrácení finančních prostředků zajištěných při domovních prohlídkách provedených dne 18. 1. 2005. O jejich žádosti bylo rozhodnuto usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 43 T 2/2010, tak, že se finanční prostředky nevrací. Proti tomuto usnesení podali navrhovatelé dne 7. 7. 2016 stížnost, o níž nebylo dosud rozhodnuto. Průtahy řízení zatížil již Městský soud v Praze, neboť stížnost postoupil Vrchnímu soudu v Praze až dne 27. 12. 2016. Od tohoto data však ve věci není žádný pohyb . Navrhovatelé stížnost dne 2. 1. 2017 doplnili, čímž chtěli na průtahy nepřímo upozornit. Závěrem svého podání navrhli, aby Nejvyšší soud určil Vrchnímu soudu v Praze lhůtu sedmi dnů k rozhodnutí o jejich stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 43 T 2/2010.

Nejvyšší soud, který je příslušný k projednání návrhu podle § 174a odst. 4 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o soudech a soudcích ), dospěl k závěru, že návrh obviněných není důvodný.

Podle ustanovení § 174a odst. 1 zákona o soudech a soudcích, má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (dále jen návrh na určení lhůty ). Z návrhu musí být patrno, kdo jej podává (dále jen navrhovatel ), o jakou věc a jaký procesní úkon se jedná, v čem jsou podle navrhovatele spatřovány průtahy v řízení a čeho se navrhovatel domáhá; dále musí návrh obsahovat označení soudu, vůči němuž směřuje, musí být podepsán a datován (§ 174a odst. 2 věta druhá zákona o soudech a soudcích).

Příslušný soud rozhoduje o návrhu na určení lhůty usnesením. Návrh odmítne, byl-li podán někým, kdo není k jeho podání oprávněn, anebo jestliže navrhovatel neopravil nebo nedoplnil řádně návrh v určené lhůtě, jinak o něm rozhodne bez jednání do dvaceti pracovních dnů ode dne, kdy mu byla věc předložena nebo kdy byl návrh řádně opraven nebo doplněn (§ 174a odst. 6 zákona o soudech a soudcích). Pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty směřuje, již procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, učinil, příslušný soud návrh zamítne; stejně tak postupuje, dospěje-li k závěru, že k průtahům v řízení nedochází (§ 174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích). Nestanoví-li zákon o soudech a soudcích jinak, použijí se pro řízení o návrhu na určení lhůty přiměřeně ustanovení části první a části třetí občanského soudního řádu (§ 174a odst. 5 věta druhá zákona o soudech a soudcích).

Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, zakotveného zejména v ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, do řízení probíhajícího před soudem. Nejde o občanské soudní řízení, o trestní řízení soudní nebo o soudní řízení správní, ale o řízení sui generis, jehož smysl spočívá v tom, že příslušný soud nařídí na návrh účastníka (toho, kdo je stranou řízení) soudu, vůči němuž návrh směřuje, aby ve stanovené lhůtě provedl procesní úkon, u něhož dochází v řízení k průtahům, a že tímto způsobem bude zabráněno dalším průtahům, k nimž by mohlo ve vztahu k tomuto procesnímu úkonu za řízení dojít.

Současně je třeba vzít v úvahu to, že soudnictví vykonávají v České republice nezávislé soudy a že soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí (srov. čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky a § 1 zákona o soudech a soudcích). Znamená to mimo jiné, že nikdo nesmí, nestanoví-li zákon jinak, zasahovat do nezávislé rozhodovací činnosti soudů a soudců, a uvedené samozřejmě platí i ve vztazích mezi soudy a soudci při projednávání a rozhodování jednotlivých sporů a jiných právních věcí.

V posuzovaném případě se k návrhu obviněných vyjádřil Vrchní soud v Praze. Uvedl, že předmětná stížnost nebyla do dne podání vyjádření vrchnímu soudu předložena, neboť dne 27. 12. 2016 bylo předkládací zprávou ze dne 14. 12. 2016 předloženo k rozhodnutí odvolání uvedených obviněných a Městského státního zastupitelství v Praze proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2016, sp. zn. 43 T 2/2010, a dále stížnost obviněného K. N. D. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 43 T 2/2010. Ze spisového materiálu pak vrchní soud zjistil, že stížnost proti citovanému usnesení podali také navrhovatelé a S. S. T. a dále že při písemném vyhotovení usnesení došlo k písařské chybě ve jméně obviněné N. P. T. H. Přípisem ze dne 18. 1. 2017 proto Městskému soudu v Praze předkládací zprávu vrátil k doplnění spolu s částí spisu a vyzval jej k vydání opravného usnesení, tak, aby byly všechny stížnosti bezodkladně předloženy k rozhodnutí.

Vyjádření vrchního soudu bylo Nejvyššímu soudu předloženo dne 2. 3. 2017. Telefonickým dotazem u vrchního soudu dne 8. 3. 2017 Nejvyšší soud zjistil, že Městský soud v Praze požadavek doplnění předkládací zprávy v dané době nesplnil. Dne 15. 3. 2017 Vrchní soud v Praze Nejvyššímu soud telefonicky oznámil, že předmětný požadavek byl již ze strany Městského soudu v Praze splněn. Nejvyšší soud dále přezkoumal přiložené dokumenty (předkládací zprávu Městského soudu v Praze a přípis Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 1. 2017) a zjistil, že vrchním soudem uvedené skutečnosti jsou pravdivé. Navrhovatelé si tak de facto stěžují na postup Městského soudu v Praze, který však není předmětem zkoumání ze strany Nejvyššího soudu. Vrchní soud v Praze přitom v dané věci postupoval bez zbytečných průtahů zcela správně tak, aby k dalším průtahům v řízení nedocházelo. Nejvyšší soud proto neshledal podmínky § 174a zákona o soudech a soudcích za naplněné a rozhodl ve smyslu odst. 7 věty za středníkem tohoto ustanovení tak, že návrh zamítl, neboť v řízení před Vrchním soudem v Praze k průtahům nedochází.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. března 2017


JUDr. Karel Hasch
předseda senátu