11 Tdo 997/2010
Datum rozhodnutí: 16.11.2010
Dotčené předpisy: § 34 odst. 4 tr. zákoník



11 Tdo 997/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. listopadu 2010 dovolání podané nejvyšší státní zástupkyní v neprospěch obviněného M. J. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 3. 2010, sp. zn. 7 To 119/2010, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 1 T 61/2006, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j í usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 3. 2010, sp. zn. 7 To 119/2010, a jemu předcházející usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 1 T 61/2006.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu.
Podle § 265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Mostě přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Okresního soudu v Mostě ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 1 T 61/2006, bylo podle § 231 odst. 1 tr. ř. vzhledem k § 223 odst. 1 tr. ř. a § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného M. J. pro trestný čin výtržnictví podle
§ 202 odst. 1 tr. zák.
Trestné činnosti se měl obviněný dopustit tím, že dne 18. 4. 2005 v odpoledních hodinách v L. u L., okr. M. na pozemní komunikaci bezdůvodně fyzicky napadl úderem pěstí do obličeje S. R. a rozbil mu tak dioptrické brýle o hodnotě 4 400 Kč a následně spoluobviněný L. J. na poškozeného vytáhl kapesní nůž délky čepele 7,5 cm, kterým proti němu zaútočil tak, že jej bodl do levé horní vnitřní části pracovního obleku, který rozřízl, přičemž jen shodou okolností nedošlo k poranění levé paže s poškozením cév a nervů, s možností poměrně prudkého krvácení a s možným ohrožením života poškozeného, a když poškozený uchopil do ruky blíže nezjištěnou násadu, utekli obvinění do svého vozidla, poškozený je následoval do místa bydliště obviněného M. J. v úmyslu, aby mu vysvětlili své počínání, načež po vystoupení z vozidla na něj opět L. J. vytáhl kapesní nůž a do ruky vzal majzlík, který po něm hodil, přičemž zasáhl zadní blatník osobního vozidla poškozeného tov. zn. BMW a způsobil mu tak škodu ve výši 5 266 Kč.
Proti citovanému usnesení podal státní zástupce stížnost, kterou Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 16. 3. 2010, sp. zn. 7 To 119/2010 , podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení podala nejvyšší státní zástupkyně dovolání v neprospěch obviněného M. J., kterým napadla výrokovou část usnesení soudu druhého stupně. K důvodům dovolání uvedla, že usnesením soudu prvního stupně bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, přičemž toto rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku, čímž byly dány důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř., avšak rozhodnutím soudu druhého stupně bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. c) tr. ř., čímž byl naplněn dovolací důvod uvedený ve druhé alternativě § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Naplnění těchto dovolacích důvodů odůvodnila nejvyšší státní zástupkyně tím, že právní názor Krajského soudu v Ústí nad Labem je nesprávný. Shrnula dosavadní postup soudů a konstatovala, že pokud stížnostní soud učinil závěr, že při identické trestní sazbě uvedené v ustanovení o výtržnictví podle staré i nové právní úpravy je třeba posuzovat zpětně otázku promlčení trestní odpovědnosti a aplikovat tříletou promlčecí dobu podle § 34 odst. 1 tr. zákoníku, nevyrovnal se důsledně s tím, že ke dni nabytí účinnosti trestního zákoníku neuplynula promlčecí doba vymezená dosavadní právní úpravou a skutek posuzovaný jako trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. nebyl promlčen. Změna právní normy z hlediska uplatnění institutu promlčení trestního stíhání může mít vliv pouze na další běh promlčecí doby po 1. 1. 2010. Při posuzování otázky, zda v trestním řízení vedeném za účinnosti dřívějšího trestního zákona došlo k uplynutí promlčecí doby, nelze uplatnit § 2 odst. 1 tr. zákoníku a potažmo § 34 tr. zákoníku. Ustanovení upravující časovou působnost trestního zákoníku není možno vykládat tak široce, aby s odkazem na tuto normu byly při posuzování podmínek promlčení dodatečně anulovány procesní účinky úkonů vyjmenovaných v ustanovení § 67 odst. 3 písm. a) tr. zák., které byly za účinnosti dřívějšího zákona řádně provedeny, v jejichž důsledku zákonná promlčecí doba neskončila. K tomu nejvyšší státní zástupkyně poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ve věcech vedených pod sp. zn. 8 Tdo 1114/2008 a 6 Tdo 584/2004 a citovala názory publikované v odborné literatuře. Závěrem podotkla, že obecné přijetí této konstrukce by mělo zásadní negativní dopad na zachování právní jistoty, poněvadž by mohlo zpochybnit zákonnost blíže neurčeného počtu trestních řízení vedených podle trestního zákona a trestního řádu ve znění platném do 1. 1. 2010. Soud prvního stupně navíc podle jejího názoru zastavením trestního stíhání řeší situaci, kdy od podání obžaloby dne 31. 3. 2006 nebyl do konce roku 2009 schopen dokončit hlavní líčení a vynést rozsudek, a to ve skutkově a právně nepříliš složité věci.
Vzhledem k uvedenému navrhla nejvyšší státní zástupkyně závěrem svého dovolání, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 3 2010, sp. zn. 7 To 119/2010, jemu předcházející usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 1 T 61/2006, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby přikázal Okresnímu soudu v Mostě věc k novému projednání a rozhodnutí.
Do doby vydání tohoto rozhodnutí nebylo Nejvyššímu soudu České republiky doručeno žádné vyjádření obhájce obviněného.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací
(§ 265c tr. ř.) nejprve zjistil, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. c), h) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelkou uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.
Dovolací důvod uvedený ve druhé alternativě § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle § 256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce.
Podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.
Krajský soud v Ústí nad Labem se ve svém rozhodnutí o stížnosti státního zástupce ztotožnil s právním názorem soudu prvního stupně. Oba soudy rozhodovaly za účinnosti zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále tr. zákoník ) o skutku spáchaném za účinnosti zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon (dále tr. zák.). Bylo tedy namístě zvážit, zda nová právní úprava není pro obviněného příznivější. Soudy zjistily, že skutek kladený obviněnému za vinu, který byl právně posouzen jako trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. by podle tr. zákoníku byl právně posouzen jako přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, obě tyto kvalifikace obsahují stejnou sazbu trestu odnětí svobody do dvou let a obě právní normy také stanoví na tyto trestné činy stejnou promlčecí dobu v trvání tří let. Potud jsou úvahy soudů správné.
Nesprávný byl však další postup soudů, které s ohledem na § 34 odst. 4 tr. zákoníku, jenž obsahuje oproti § 67 odst. 3 tr. zák. zúžený výčet úkonů, kterými se přerušuje promlčecí doba, přehodnotily podle nyní účinné právní úpravy běh promlčecí doby za právní úpravy předchozí a za poslední úkon, jenž běh promlčecí doby přerušil, považovaly podání obžaloby 31. 3. 2006 (soud prvního stupně), resp. vydání příkazu k zatčení dne 1. 9. 2006 (soud druhého stupně). Z toho vyvodily závěr, že trestní stíhání obviněného je promlčeno.
Takový právní názor je však zcela nesprávný, navíc lze souhlasit s nejvyšší státní zástupkyní v tom, že by vedl v praxi k absurdním situacím a narušení právní jistoty. § 67 odst. 3 písm. a) tr. zák. stanovil, že promlčecí doba se přerušuje sdělením obvinění pro trestný čin, o jehož promlčení jde, jakož i po něm následujícími úkony policejního orgánu, státního zástupce nebo soudu směřujícími k trestnímu stíhání pachatele. Takovými úkony v projednávané věci bylo např. hlavní líčení konané dne 15. 2. 2007 a také nařízení hlavního líčení na den 8. 12. 2009 (viz referát ze dne 7. 9. 2009 na č. l. 201 spisu), které bylo následně usnesením ze dne 6. 11. 2009 odročeno na 19. 1. 2010 (viz. č. l. 205). Nařízením hlavního líčení podle tehdy platné právní úpravy byla promlčecí doba přerušena a podle § 67 odst. 4 tr. zák. začala běžet promlčecí doba nová. Jestliže účinky přerušení promlčecí doby podle tehdy platné právní úpravy nastaly, nelze zpětně tvrdit, že nenastaly. Promlčecí dobu podle nynější právní úpravy lze proto aplikovat až od tohoto posledního přerušení. Stejný právní názor zaujal Nejvyšší soud v minulosti v případech, kdy nová právní úprava stanovila promlčecí dobu kratší, než úprava předchozí (srov. č. 59/2009 Sb. rozh. tr.) a nezměnil jej ani za účinnosti tr. zákoníku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. 8 Tdo 797/2010).
Nejvyšší soud proto po zjištění, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je opodstatněné z hlediska všech uplatněných dovolacích důvodů, zrušil podle § 265 k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení soudu druhého stupně a s ohledem na charakter vytknuté vady zrušil rovněž usnesení soudu prvního stupně. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud zrušil rovněž další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Mostě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Okresní soud se bude věcí znovu zabývat a dokončí hlavní líčení. V novém řízení je vázán právním názorem, který vyslovil Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tr. ř.).
Nejvyšší soud rozhodl o zrušení napadených rozhodnutí a přikázání věci podle
§ 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 16. listopadu 2010
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch