11 Tdo 985/2006
Datum rozhodnutí: 13.04.2007
Dotčené předpisy:




11 Tdo 985/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. dubna 2007 o dovolání, které podal obviněný M. H., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 5 To 573/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod č. j. 3 T 386/2002-413, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu s e dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. 3 T 386/2002, byl obviněný M. H. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák.

Podle skutkových zjištění nalézacího soudu se jej dopustil tím, že dne 15. 6. 2001 v 15:12 hod. na silnici I. třídy, jako řidič z povolání svěřené soupravy nákladního tažného vozidla značky Tatra 815 s vlekem svého zaměstnavatele firmy P. Š., při jízdě rychlostí pro soupravu nedovolenou 85 km/hod. po příjezdu do blízkosti křižovatky hlavní silnice I. třídy s vedlejší silnicí III. třídy nepřizpůsobil rychlost jízdy své soupravy dopravní situaci vzniklé najížděním nezjištěného motorového vozidla z vedlejší komunikace a aniž snížil rychlost jízdy brzděním, započal na nerovném úseku silnice s vyjetými kolejemi v povrchu vozovky objíždění tohoto vozidla přes vodorovné dopravní značky V 13a a V 1a, tedy šikmé vodorovné čáry a podélnou čáru souvislou, kdy následně v důsledku vybočení do protisměrného jízdního pruhu bez snížení své rychlosti zapříčinil nejprve rozkývání a následně převrácení vleku své soupravy vpravo na přilehlá svodidla, od nichž se následně vlek odrazil napříč protisměrným pruhem, kde následně narazil do malého nákladního vozidla značky Volkswagen Transporter majitele firmy T. s. r. o. řízeného jeho řidičem J. R. starším, který stačil se svým vozidlem zastavit na levé krajnici a vyzvat svého nezletilého syna J. R. mladšího, aby z vozidla přes svodidla vyskočil, kdy následně poté, co nezletilý stačil vyskočit z vozidla, došlo k nárazu smýkaného vleku do vozidla VW Transporter, v důsledku čehož utrpěl jeho řidič J. R. starší absolutně smrtelné zranění v podobě m. j. zlomenin klenby a spodiny lební s krvácením pod tvrdou plenu mozkovou, krvácením pod měkké pleny mozkové, zhmoždění a otok mozku s přetržením mezi Varolovým mostem a crura cerebri, zakrvácení postranních komor mozkových, zhmoždění pravé plíce a zlomení spojení mezi lebkou a krční páteří se zlomeninami krční a hrudní páteře, jimž na místě podlehl a jeho spolujezdec nezletilý J. R. mladší těžké zranění v podobě závažného narušení psychického stavu, provázeného opakovanými kolapsovými stavy s pocity úzkosti s přechodem do depresivního ladění, s poruchami spánku a poruchami příjmu potravy, s citelným omezením v obvyklém způsobu života od 15. 6. 2001 do počátku měsíce prosince 2001, přičemž následně po odhození nákladního vozidla VW Transporter zpět proti směru jeho jízdy došlo k nárazu do za ním stojícího rovněž zastaveného osobního automobilu zn. SEAT Cordoba 1.6, řízeného jeho majitelem T. H., jehož spolujezdkyně J. S., v důsledku střetu těchto vozidel utrpěla zranění v podobě zhmoždění lebky s nutností ambulantního ošetření.

Za takto zjištěné jednání soud prvního stupně odsoudil obviněného podle § 224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) měsíců, pro jehož výkon ho podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil do věznice s dozorem a podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 5 (pěti) let.

Poškozené, tj. J. R., a R. b. p., odkázal s jejich nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání.

Odvolací soud z jeho podnětu napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. řádu rozsudkem ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 5 To 573/2005, nově rozhodl tak, že obviněného M. H. uznal vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 15. 6. 2001 v 15.12 hod. na silnici I. třídy, jako řidič z povolání svěřené soupravy nákladního tažného vozidla značky Tatra 815, s vlekem, svého zaměstnavatele firmy P. Š., při jízdě rychlostí pro soupravu nedovolenou 85 km/hod. po příjezdu do blízkosti křižovatky hlavní silnice I. třídy s vedlejší silnicí III. nepřizpůsobil rychlost jízdy své soupravy dopravní situaci vzniklé najížděním nezjištěného motorového vozidla z vedlejší komunikace, a aniž by snížil rychlost jízdy bržděním, započal na nerovném úseku silnice s vyjetými kolejemi v povrchu vozovky předjíždění tohoto vozidla přes vodorovné značky V 13a a V 1a, tedy šikmé vodorovné čáry a podélnou čáru souvislou, kdy následně v důsledku vybočení do protisměrného jízdního pruhu bez snížení své rychlosti zapříčinil nejprve rozkývání a následně převrácení vleku své soupravy vpravo na přilehlá svodidla, od nichž se následně vlek odrazil napříč protisměrným pruhem, kde následně narazil do malého nákladního vozidla značky Volkswagen Transporter majitele firmy T. s. r. o. řízeného jeho řidičem J. R. starším, ten stačil se svým vozidlem zastavit na levé krajnici a vyzvat svého nezl. syna J. R. ml., aby z vozidla přes svodidla vyskočil, kdy následně poté, co nezletilý stačil vyskočit z vozidla, došlo k nárazu smýkaného vleku do vozidla VW Transporter, v důsledku čehož utrpěl jeho řidič J. R. st. absolutně smrtelné zranění, zlomeniny klenby a spodiny lební s krvácením pod tvrdou plenu mozkovou, krvácením pod měkké pleny mozkové, zhmoždění a otok mozku s přetržením mezi Varolovým mostem a crura cerebri, zakrvácení postranních komor mozkových, zhmoždění pravé plíce a zlomení spojení mezi lebkou a krční páteří se zlomeninami krční a hrudní páteře, jimž na místě podlehl, jeho spolujezdec nezl. J. R. mladší utrpěl vážnou poruchu zdraví v podobě závažného narušení psychického stavu, které se projevovalo akutní neurotickou symptomatologií, především nespavostí, nechutenstvím, psychosomatickými obtížemi, prekolapsovými až kolapsovými stavy, neurocirkulačním selháním, a to velmi výrazně po dobu dvou až tří měsíců, následně pak přetrvávala závažná forma postraumatické stresové poruchy po extrémně dlouhou dobu minimálně 3 let, následně po odhození vozidla VW Transporter zpět do protisměru jeho jízdy došlo k nárazu do za ním stojícího zastaveného automobilu zn. SEAT Cordoba 1.6 řízeného jeho majitelem T. H., jehož spolujezdkyně J. S., v důsledku střetu těchto vozidel utrpěla zranění v podobě zhmoždění lebky s nutností ambulantního ošetření.

Za to jej odsoudil podle § 224 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) měsíců, pro jehož výkon obviněného zařadil podle § 39a odst. 2 písm. a) tr. zák. do věznice s dohledem.

Podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. uložil obviněnému tímto rozsudkem trest zákazu činnosti - řízení motorových vozidel na dobu 5 (pěti) let.

Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně podal obviněný M. H. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném hmotně právním posouzení. Jeho dovolání směřuje proti všem výrokům napadeného rozsudku.

V rámci nesprávného hmotně právního posouzení skutku dovolatel namítá, že výrok dovoláním napadeného rozsudku, pokud jde o nepovolenou rychlost jízdy soupravy vozidla Tatra 815, nemá oporu v dokazování a tato část rozsudku, která ovlivnila výrok o vině a trestu byla soudy obou instancí nesprávně hmotně právně posouzena, neboť v rozsahu prokázané rychlosti 70 - 80 km/hod. byla v neprospěch obviněného v úvahu vzata rychlost vyšší, aniž byly v dané trestní věci prokázány pochybnosti o tak vysoké a nepovolené rychlosti.

Dovolatel dále brojí proti tomu, že se soudy obou stupňů nedostatečně zabývaly otázkou vlastní příčiny rozkývání soupravy a následného převrácení přívěsu a je toho názoru, že na vzniklou kritickou situaci reagoval adekvátně. Poukazuje na to, že jeho jízda nebyla riskantní ani nepovoleně rychlá.

Nesprávné hmotně právní závěry spatřuje obviněný i v tom, že odvolací soud neučinil správná zjištění o důležitém porušení povinnosti poškozeným J. R. starším a o jeho podílu na následcích dopravní nehody z hlediska jeho spoluzavinění.

Jako poslední aspekt nesprávného hmotně právního posouzení skutku obviněný označuje skutečnost, že odvolací soud nesprávně vyhodnotil závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie, když přijal terminologicky nesprávný závěr o příčinách a následcích zdravotního postižení poškozeného J. R. mladšího.

V rámci nesprávného právního posouzení skutku se neztotožňuje se závěry odvolacího soudu, který ho uznal vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák. a věc nesprávně právně posoudil. V této souvislosti má pak dovolatel za to, že příčinná souvislost mezi jeho jednáním a těžkou újmou na zdraví poškozeného J. R. mladšího není dána, a proto neměl být uznán vinným předmětným trestným činem.

Obviněný rovněž vytýká odvolacímu soudu rozhodnutí o trestu a způsobu jeho výkonu a konstatuje, že uložený trest je nepřiměřeně přísný, v rozporu se zásadou generální prevence. V závěrečné části podaného dovolání namítá nesprávnost uloženého trestu zákazu činnosti - řízení motorových vozidel.

V petitu svého dovolání obviněný M. H. navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 5 To 573/2005, ve všech jeho výrocích a přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Současně žádá, aby předseda senátu Nejvyššího soudu České republiky podle § 265o tr. řádu odložil výkon rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 5 To 573/2005.

K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Státní zástupkyně ve svém vyjádření plně odkazuje na znalecký posudek z oboru silniční dopravy s tím, že překročení povolené rychlosti řádově o několik procent samo o sobě nebylo příčinou dopravní nehody, nýbrž vedlejším či doplňujícím momentem. Jak dále státní zástupkyně uvádí, příčinu dopravní nehody soudy obou instancí ve shodě s tímto znaleckým posudkem viděly ve zcela bezdůvodném a hazardním předjíždění vozidla Škoda 105 namísto od racionálního brzdění a návratu do vlastního jízdního pruhu. Státní zástupkyně dále míní, že jak soud nalézací tak i soud odvolací se správně nezabývaly rychlostí poškozeného J. R. staršího, neboť svědeckými výpověďmi bylo prokázáno, že vozidlo poškozeného jelo stejnou rychlostí jako vozidlo svědka H., tedy 90 km/hod. Státní zástupkyně taktéž považuje za správný způsob vypořádání se odvolacího soudu s námitkou obviněného týkající se nesprávné právní terminologie, kterou použila znalkyně z oboru zdravotnictví. Na tomto místě konstatuje, že závěr o tom, zda se jedná o těžkou újmu na zdraví či nikoliv je otázkou právní, kterou řeší soud, nikoliv znalec. Nepochybuje o tom, že delší doba poruchy zdraví u poškozeného mladistvého J. R. vznikla v příčinné souvislosti s dopravní nehodou, kterou zavinil obviněný.



Závěrem uvádí, že skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněného, a proto navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a aby tak učinil za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.



Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.

Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. řádu, neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu.



Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v případě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu, neměl. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování (shodně viz nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 51/02, III. ÚS 282/03). V dovolání je možné vytýkat jen právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem, ale není možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním s cílem dosáhnout jejich změny a v návaznosti na to i jiného právního posouzení.



Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný v něm uplatnil námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým bylo provedeno dokazování a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Hodoníně, z nichž vycházel v napadeném rozsudku Krajský soud v Brně.



Studiem spisové dokumentace dospěl Nejvyšší soud k těmto závěrům:



Námitku dovolatele týkající se nesprávného hmotně právního posouzení skutku, pokud jde o překročení dovolené rychlosti soupravy nelze akceptovat a Nejvyšší soud v tomto směru plně odkazuje na znalecký posudek znalců z oboru silniční dopravy (č. l. 110), kde je vyhodnocena příčina dopravní nehody. I odvolací soud v souladu s tímto znaleckým posudkem spatřuje příčinu nehody ve zcela bezdůvodném a hazardním předjíždění vozidla Škoda 105 na místo od naprosto racionálního a logického brzdění a návratu do vlastního pruhu a ve svém rozhodnutí správně poukazuje na to, že popsaný manévr obviněného a jeho následné chování pak ve své podstatě nese prvky obecného ohrožení podle § 180 tr. zák. .



Lze shrnout, že soudy obou instancí příčinu dopravní nehody důkladně zkoumaly a při jejím posouzení dospěly ke správnému závěru.



V rámci podaného dovolání neobstojí ani argumentace obviněného, že se soudy v průběhu řízení nezabývaly rychlostí jízdy poškozeného J. R. staršího. Z obsahu spisu je zřejmé, že rychlost vozidla poškozeného v okamžiku dopravní nehody byla prokázána četnými svědeckými výpověďmi (k tomu č. l. 19 - výpověď svědka H., č. l. 23 - výpověď svědka M., č. l. 28 - výpověď svědka M.).



K námitce způsobilosti PhDr. Z. L., soudní znalkyně pro základní obor zdravotnictví, odvětví psychiatrie se specializací klinická psychologie (viz znalecký posudek č. l. 377 - 381) Nejvyšší soud podotýká, že tato znalkyně je řádně ustanovenou soudní znalkyní. Je skutečností, že při posuzování zadané problematiky použila nesprávný právní termín, tedy těžké zranění namísto termínu těžká újma na zdraví , který je znakem skutkové podstaty trestného činu podle § 224 odst. 1 tr. zák. Pro úplnost je třeba zdůraznit, že těžká újma na zdraví je upravena v ustanovení § 89 odst. 7 tr. zák., podle kterého je tato újma vymezena dvěma podmínkami a to, že je to jen vážná porucha zdraví nebo vážné onemocnění, které je zároveň některým z taxativně uvedených případů v § 89 odst. 7 písm. a) až ch) tr. zák., přičemž jde o vymezení široké a obecné, stupeň závažnosti jednotlivých případů může být různý a jednotlivé typy těžké újmy na zdraví se mohou vzájemně překrývat, takže v konkrétním případě může mít porucha zdraví znaky jednoho nebo několika druhů těžké újmy na zdraví (to je třeba uvést v rozhodnutí). Pro pojem těžká újma na zdraví ve smyslu § 89 odst. 7 písm. a) až ch) platí v podstatě tatáž kritéria, jako pro výklad pojmu ublížení na zdraví ve smyslu § 221 odst. 1 tr. zák., přičemž rozdíl mezi těmito pojmy spočívá v tom, že při těžké újmě na zdraví musí jít o vážnou poruchu zdraví nebo vážné onemocnění, a dále v tom, že porucha na zdraví musí mít delší trvání, což zákon v § 89 odst. 7 písm. ch) vyjadřuje slovy delší dobu trvající porucha zdraví (srov. R II/1965).



Otázka, zda v konkrétním případě jde o některý druh těžké újmy na zdraví, je otázkou právní, jejíž řešení přísluší orgánům činným v trestním řízení a v konečné fázi soudu. Tuto otázku ovšem soud řeší zpravidla na podkladě posudku znalce, resp. znalců z oboru lékařství, poněvadž právní posouzení jednotlivých typů těžké újmy na zdraví mohou zpravidla usnadnit soudně lékařská hlediska. Znalec či znalci se zde vyjadřují zejména k povaze a závažnosti zranění nebo onemocnění, k příčinám jeho vzniku, k potížím z něj nastalých pro poškozeného, k povaze, závažnosti a délce trvání omezení obvyklého způsobu života poškozeného, ke způsobu a trvání jeho léčení a k jeho eventuálním následkům.

S ohledem na otázky zadané předsedou senátu Okresního soudu v Hodoníně, které nelze označit jako sugestivní, nepochybuje Nejvyšší soud v návaznosti na shora uvedené skutečnosti shodně se závěry odvolacího soudu o způsobilosti soudní znalkyně, která předmětný znalecký posudek vypracovala. Nejvyšší soud se ztotožňuje s názorem odvolacího soudu, že při zjišťování zdravotních následků poškozeného J. R. mladšího nebylo třeba v dané trestní věci k posouzení této otázky přibírat dva znalce. Ani v tomto bodě nelze dovolatelovým námitkám přisvědčit.

Nelze přihlížet ani k námitkám obviněného směřujícím proti použité právní kvalifikaci skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr.zák., kdy obviněný v podaném dovolání namítá neexistenci příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a těžkou újmou na zdraví poškozeného J. R. mladšího. Je nesporné, že v daném případě delší dobu trvající porucha zdraví vznikla v příčinné souvislosti s dopravní nehodou, kterou zavinil obviněný.

Jako důvodné lze označit tvrzení dovolatele, že nalézací soud nesprávně posoudil spoluzavinění poškozeného J. R. staršího, který v době nehody nebyl připoután bezpečnostním pásem. K těmto okolnostem přihlédl v odvolacím řízení druhoinstanční soud, který v odůvodnění rozsudku odkázal na znalecký posudek MUDr. M. V. (č. l. 384) a jeho výpověď před soudem.

Závěrem je třeba poukázat na to, že odvolací soud se ve svém rozhodnutí v dostatečné míře vypořádal s otázkou uložení trestu a způsobu jeho výkonu s přihlédnutím k ustanovením § 259 odst. 4 tr. řádu a § 58 odst. 1 tr. zák., kdy zcela správně přihlédl k hazardnímu předjíždění obviněného přes značenou plnou čáru s extrémně těžkou nákladní soupravou.



Protože z popisu skutku tak, jak je uveden v napadeném rozsudku je zjevné, že právní posouzení tohoto skutku odvolacím soudem je správné, neboť skutek obviněného popsaný ve skutkové větě výroku o vině a rozvedený v odůvodnění napadeného rozsudku vykazuje všechny znaky skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák. a námitky obviněného M. H. jsou proto zjevně nedůvodné, bylo dovolání obviněného uplatněné z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud nerozhodoval o návrhu na odklad výkonu rozhodnutí (trestu odnětí svobody), který učinil obviněný v závěru svého dovolání. Podle § 265h odst. 3 tr. řádu je osobou oprávněnou k podání návrhu na odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí pouze předseda senátu soudu prvního stupně, který jej však neučinil. Nebylo proto zapotřebí rozhodnout o tomto podnětu samostatným výrokem, když předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody k postupu podle § 265o odst. 1 tr. řádu.

Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 13. dubna 2007



Předseda senátu:

JUDr. Stanislav Rizman