11 Tdo 973/2003
Datum rozhodnutí: 30.10.2003
Dotčené předpisy:




11 Tdo 973/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. října 2003 o dovolání, podaném obviněným J. W., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 11. 2002, sp. zn. 4 To 175/2002, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 2 T 125/99, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b), tr. ř. se dovolání obviněného J. W. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 8. 3. 2001, sp. zn. 2 T 125/99, byl obviněný uznán vinným třemi trestnými činy podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., a trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. Za tyto trestné činy byl podle § 248 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců nepodmíněně, přičemž podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný u části poškozených zavázán k povinnosti náhrady škody, další poškození byli odkázáni podle § 229 odst. 1 tr. ř. se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle skutkových zjištění nalézacího soudu se obviněný J. W. takto kvalifikované trestné činnosti dopustil tím, že v letech 1993 až 1996 jako soukromý podnikatel v rámci své živnosti pozměnil výši sumy na uhrazené úhradě poštovní poukázkou poškozenému, na tomto podkladě mu dodavatel prodal zboží v přesně označené hodnotě, které neuhradil, dále na základě objednávky, leasingové smlouvy, jakož i na základě kupních smluv odebral od dalších poškozených různá zařízení, příp. zboží, jehož cenu neuhradil, zařízení, resp. zboží prodal a finanční prostředky použil pro svou potřebu.

Do rozhodnutí nalézacího soudu podal obviněný odvolání, v němž předmětnému rozhodnutí vytýká nesprávnost skutkových zjištění a zejména pak neprokázání úmyslného jednání obviněného. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 20. 11. 2002, sp. zn. 4 To 175/2002, zrušil napadený rozsudek Okresního soudu v Teplicích ve výroku o náhradě škody ohledně jednoho z poškozených a nově rozhodl o náhradě škody ve vztahu k danému poškozenému, ve zbytku pak zůstal rozsudek nalézacího soudu nezměněn.

Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 11. 2002, sp. zn. 4 To 175/2002, podal obviněný J. W. prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. dovolání. Odkázal přitom na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Přítomnost označených dovolacích důvodů spatřuje v protiprávním posouzení otázky příčetnosti obviněného, jež zakládá nesprávné hmotně právní posouzení předmětných skutků. Dovolatel v této souvislosti vytýká odvolacímu soudu, že nepřihlédl k jeho tvrzení, v určitých směrech dle něj podporovanému lékařskou zprávou MUDr. K., takto ošetřujícího lékaře obviněného, že se považuje za osobu nepříčetnou v době páchání předmětné trestné činnosti ve smyslu § 12 tr. zák. Dle jeho přesvědčení tak soud nepřípustně, aniž by provedl znalecké dokazování, sám posoudil otázku příčetnosti obviněného. Polemizuje dále s odůvodněním rozhodnutí odvolacího soudu, jenž hodnotí námitku nepříčetnosti uplatněnou ve veřejném zasedání jako účelovou, a uvádí, že soud tímto svým postupem opomenul jeho výpověď ze dne 16. 4. 1996 v přípravném řízení, ve které své potíže popisuje včetně údaje o hospitalizaci, jmen ošetřujících lékařů a včetně údaje, že zdravotními potížemi trpí již od roku 1992 a popisuje jejich sociální příčiny . Dle dovolatele toto přehlédnutí odvolacího soudu opodstatňuje konstatování, že okolnosti svědčící ve prospěch obviněného nezkoumal se stejnou pečlivostí jako okolnosti v jeho neprospěch. Dle názoru dovolatele odvolací soud byl povinen odvoláním napadený rozsudek zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí anebo jej obžaloby zprostit. Pokud tak neučinil, zatížil své rozhodnutí vadou, jež zakládá dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

V petitu dovolání dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl o odložení či přerušení výkonu uloženého trestu a aby zrušil dle ustanovení § 265k odst. 1, 2 tr. ř. v celém rozsahu dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu a aby přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc znovu v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.

K obsahu podaného dovolání obviněného J. W. se podrobně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatuje v něm, že věcně správně uplatněný dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v daném případě postrádá argumentaci takové kvality, aby byla způsobilá zvrátit závěr odvolacího soudu o dovolatelově příčetnosti. Vycházeje z materiálů, jež Nejvyšší státní zastupitelství má k dispozici, se ve vyjádření upozorňuje, že obviněný námitku nepříčetnosti uplatnil až u veřejného zasedání před odvolacím soudem dne 20. 11. 2002, a tedy do té doby nebyla v rámci odvolatelovy obhajoby uplatněna. Byla-li za této situace hodnocena jako účelový postoj obviněného ve snaze vymanit se z odpovědnosti za v té době již plně prokázanou trestnou činnost, stalo se tak dle státní zástupkyně zcela důvodně. V této fázi řízení odvolacím soudem konstatovaná lékařská zpráva MUDr. I. K. se vztahuje na období odvolatelovy psychiatrické léčby v roce 1996 a tedy po spáchání převažující části přisouzených skutků. Ve vztahu ke skutku, tvořenému jednotlivými útoky, spáchanými v průběhu roku 1996, se pak ve vyjádření plně akceptuje poukaz odvolacího soudu na obdobnou a s jistými psychickými nároky spojenou povahu nyní a také následně přisouzené trestné činnosti, spáchané při plné odvolatelově trestní odpovědnosti, nezpochybněné žádnou z jemu stanovených diagnóz. S ohledem na uvedené považuje státní zástupkyně odvolatelovu námitku dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za zjevně neopodstatněnou.

K uplatněnému dovolacímu důvodu dle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. se pak ve vyjádření uvádí, že uvedený dovolací důvod se vztahuje na případy ryze formálního zamítnutí, či odmítnutí řádného opravného prostředku nebo na naplnění dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. a) až g) tr. ř. v řízení předcházejícím, což na rozhodovanou věc nedopadá, neboť k vydání dovoláním napadeného rozhodnutí došlo na základě věcného přezkumu prvostupňového rozsudku a další uplatněná hmotně právní námitka, naplňující dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., se týká až řízení před soudem odvolacím. Pro uvedené kvalifikuje tuto námitku ve smyslu uplatnění jiného dovolacího důvodu než je uveden v § 265b tr. ř.

Z takto vyložených důvodů státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud o dovolání obviněného J. W. rozhodl podle § 265i odst. 1 písm. e), b) tr. ř. tak, že se odmítá, a aby tak ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda jsou v předmětné věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest a rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému pod písm. a) až g). Dovolání současně splňuje náležitosti předpokládané v ustanovení § 265d odst. 2 věta první tr. ř. a § 265f odst. 1 tr. ř.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je současně základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.).

Důvodem dovolání podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř (jímž bylo zákonem č. 200/2002 Sb., s účinností od 24. května 2002 novelizováno původní ustanovení § 265b odst. 1 písm. k) tr .ř.), je existence vady, spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů.

Jestliže dovolatel na jedné straně v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř v dovolání odkazuje na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., pak musí na druhé straně obsah konkrétně uplatněného dovolacího důvodu odpovídat důvodu, předpokládanému v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na toto zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno. V posuzované věci uplatněné námitky vůči postupu odvolacího soudu nelze podřadit pod označený dovolací důvod, a ani pod žádný jiný dovolací důvod uvedený ve shora citovaném ustanovení zákona, čímž je v této části naplněn důvod odmítnutí dovolání dle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Mezi předpoklady trestní odpovědnosti dle § 12 tr. zák. patří i příčetnost pachatele trestného činu. Vytýká-li tedy dovolatel v dovolání rozhodnutí odvolacího soudu nesprávné posouzení příčetnosti, mohlo by jít o uplatnění námitky jiného nesprávného hmotně právního posouzení skutku ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze za podmínky, že by dokazováním bylo zjištěno, že obviněný čin spáchal ve stavu předpokládaném § 12 event. § 32 tr. zák. a tomuto zjištění by neodpovídalo hmotně právní posouzení trestní odpovědnosti pachatele.

K posouzení dané otázky zjistil Nejvyšší soud ze spisu Okresního soudu v Teplicích sp. zn. 2 T 125/99 následující:

. Na č. l. 16 je založen protokol z výslechu obviněného dne 16. 4. 1996 v přípravném řízení, dle něhož obviněný uvádí: K osobě jsem se již několikrát vyjadřoval, jen bych uvedl, že t. č. jsem pacientem MUDr. K. na zdejší psychiatrické léčebně, kam ambulantně docházím, jinak jsem byl rovněž hospitalizován v NsP M., psychiatrické oddělení u MUDr. Š., a to z důvodů mého psychického stavu, který trvá od roku 1992, z důvodů manželství, peněz, podnikání, kdy jsem dále podvodně prováděl odběry zboží za účelem dalšího využití. Jinak jsem zdráv, t. č. dokonce i pracuji.

. Na č. l. 260 je založena plná moc obviněného advokátu JUDr. I. K., AK T., W. 2, ze dne 11. 10. 2000.

. Na č. l. 261 až 283 jsou založeny protokoly z hlavního líčení před nalézacím soudem, konaného ve dnech 12. 10. 2000, 28. 11. 2000, 9. 1. 2001, 6. 3. 2001 a 8. 3. 2001, konané vždy za přítomnosti obviněného i jeho obhájce, v nichž není obsažena ani ze strany obviněného ani jeho obhájce námitka nepříčetnosti.

. Na č. l. 298 je založeno odvolání obviněného, podané jeho jménem obhájcem dne 27. 3. 2001, bez odůvodnění s tím, že odvolání bude dodatečně odůvodněno.

. Na č. l. 331 je založena výzva Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 4. 2002, jíž se obhájci obviněného ukládá ve lhůtě 10 dní odůvodnit podané odvolání; písemné odůvodnění došlé krajskému soudu dne 18. 4. 2002 neobsahuje námitku nepříčetnosti obviněného.

. Na č. l. 251 je založen protokol z veřejného zasedání, konaného dne 4. 11. 2002 u Krajského soudu v Ústí nad Labem, dle kterého obviněný J. W. uvedl následující: Já jsem byl v roce 1994, přesněji nevím, hospitalizován v nemocnici v M. na psychiatrickém oddělení. Jméno ošetřujícího lékaře neznám. Od té doby se ale léčím u MUDr. I. K., psychiatrická ambulance v T., S. ulici. Důvodem hospitalizace byl sebevražedný pokus, jinak přesnou diagnózu neznám, jednalo se o různé závislosti. Dosud se léčím, pravidelně beru různé léky. Já jsem tuto skutečnost na policii uváděl, nevím proč to není v protokole a obhájci jsem to sdělil až dnes, protože teprve dnes jsem si to uvědomil. Souhlasím s tím, aby si soud vyžádal zprávu od MUDr. K. o mém zdravotním stavu, případně od dalších zdravotnických subjektů.

. Na č. l. 353 je založena zpráva ošetřujícího lékaře MUDr. I. K., psychiatrická a psychosomatická ordinace, S. 252/13, T., ze dne 11. 11. 2002, v níž se podává: Jmenovaný ošetřen v r. 96 po strangulaci v ebrietě při adjustačním stavu a tehdy i psych. hospitalizován na PO M. s potvrzením adjustační depresivní poruchy. 3x ošetřen v tomto roce pro impulsivní projevy a abusus alkoholu. Celkově stanoveny dg.: F 43.2 adjustační úzkostně-depresivní porucha, F 60.3 impulsivní osobnost, F 10.1 nezávislostní zneužívání alkoholu.

. Na č. l. 354-355 je založen protokol z veřejného zasedání odvolacího soudu, konaného dne 20. 11. 2002, dle kterého byl proveden důkaz zprávou MUDr. I. K., která došla Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 14. 11. 2002, dále dle něhož obhájce obviněného navrhl doplnění předmětného dokazování o znalecký posudek z odvětví psychiatrie, jenž byl po poradě senátu usnesením zamítnut.

Dle § 2 odst. 5 tr. ř. ve spojení s § 12 tr. zák. má soud povinnost dle § 116 tr. ř. přibrat znalce z oboru psychiatrie k vyšetření duševního stavu obviněného, jsou-li na základě výsledků dokazování v trestním řízení pochybnosti o jeho příčetnosti. Ze samotného faktu, že obviněný se v rámci dokazování domáhá znaleckého posudku o jeho duševním stavu a předloží i určité důkazy, ze kterých plyne, že byl z nějakého důvodu psychiatricky léčen, neplyne automaticky potřeba znaleckého posouzení jeho duševního stavu v době spáchání činu. Je na soudu, aby provedené důkazy vyhodnotil postupem podle § 2 odst. 6 tr. ř. a na základě toho dospěl k závěru, zda jsou zde okolnosti, z nichž plynou pochybnosti o schopnosti obviněného v době činu rozpoznat jeho nebezpečnost nebo ovládat své jednání. Pouze pokud na základě provedených důkazů soud tuto pochybnost má, je jeho povinností postupovat dle § 116 tr. ř. Odvolací soud, jak plyne z toho co je uvedeno dále, této své povinnosti dostál.

Odvolací soud návrhu obviněného, uplatněnému při veřejném zasedání, na doplnění dokazování zprávou ošetřujícího lékaře obviněného (§ 235 odst. 2 a § 238 ve spojení s § 215 odst. 2 tr. ř.) vyhověl, v průběhu odročeného veřejného zasedání předmětný důkaz provedl a v odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku jej řádně zhodnotil (§ 2 odst. 6 a § 125 odst. 1 tr. ř.). Vyplývá-li z konstantní judikatury a v ní obsažené interpretace § 12 tr. zák. povinnost orgánů činných v trestním řízení v případě duševní poruchy obviněného, zakládající jeho nepříčetnost, nutnost prokázat její vazbu na povahu jednání, zakládajícího skutkovou podstatu určitého trestného činu, odvolací soud ve shodě s touto tezí dospěl k závěru, dle něhož důvodem lékařské péče u obviněného byly především impulzivní poruchy a abusus alkoholu, jež nebyly dle jeho přesvědčení způsobilé založit pochybnost o plné příčetnosti obviněného, a to s ohledem na charakter jeho trestné činnosti, předpokládající určitou promyšlenost, plánovitost a cílený způsob chování a vystupování. Dospěl-li soud k uvedenému závěru, nezbylo mu, než návrh na doplnění dokazování dle § 116 tr. ř. zamítnout, přičemž tak učinil ve shodě s podmínkami ustanovení § 235 odst. 2 a § 238 ve spojení s § 215 odst. 2 tr. ř.

Pro uvedené Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že v případě dovolání obviněného J. W. dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, protože i když se formálně dovolává důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, obsahově se jedná vlastně o skutkovou námitku, a to námitku směřující do hodnocení provedených důkazů a domáhající se doplnění dokazování. Proto jej podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. října 2003

Předseda senátu:

JUDr. Stanislav Rizman