11 Tdo 945/2010
Datum rozhodnutí: 30.08.2010
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



11 Tdo 945/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. srpna 2010 o dovolání obviněného S. K. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. ledna 2010, sp. zn. 6 To 616/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 5 T 166/2008, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného S. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 25. září 2009, sp. zn. 5 T 166/2008, byl obviněný S. K. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. a trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, pro jehož výkon byl obviněný zařazen do věznice s dozorem, a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří roků a šesti měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. soud rozhodl o nároku poškozené na náhradu škody.

Stalo se tak na podkladě zjištění, že dne 29. 3. 2008 v 10:05 hodin v podnapilém stavu řídil v J., okres F.-M., po silnici I. třídy č. 11 osobní motorové vozidlo tov. zn. Hyundai Lantra, v důsledku podnapilosti nezvládl řízení vozidla, nepřizpůsobil rychlost jízdy svým schopnostem a stavu vozovky a po projetí pravotočivé zatáčky sjel do protisměru, kde se levou boční částí vozidla střetl s v protisměru jedoucím motorovým vozidlem tov. zn. Volkswagen LT, řidiče M. Š. a následně v křižovatce se silnicí III. třídy č. 01151 u S. čelně narazil do osobního motorového vozidla tov. zn. Volkswagen Golf, řidičky R. L. a způsobil tak svému spolujezdci G. H. zranění spočívající v otřesu mozku, zlomenině levého kloubního výběžku 2. krčního obratle bez posunu úlomků, tržné ráně na hlavě, pohmoždění plic a drobných oděrkách na horních končetinách s obvyklou dobou léčení delší než 6ti týdnů, a dále R. L. zranění spočívající ve zlomenině středního článku malíku levé ruky, zhmoždění kolena a horní třetiny pravého bérce a zhmoždění hrudníku na přední straně s dobou léčení delší než 6ti týdnů a Ž. L. zranění spočívající v pohmoždění s naražením klíčku, horní části hrudníku vpravo a kolena pravé nohy s dobou léčení delší 7 dnů, přičemž bylo zjištěno, že v době řízení činil obsah alkoholu v krvi obžalovaného 3,09 .

O odvolání státního zástupce a obviněného rozhodl Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením ze dne 29. ledna 2010, sp. zn. 6 To 616/2009, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná.

Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný S. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Obviněný v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku uvedl, že v posuzované věci neexistuje důkaz, z něhož by bylo možno jednoznačně dovodit, že se dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu. Žádný ze svědků neviděl, že by předmětné vozidlo řídil a o jeho nevině svědčí i řada objektivních zjištění z místa činu (míra poškození předmětného vozidla, aktivace a znečištění airbagu na místě řidiče a naproti tomu absence zranění na těle obviněného apod.). Pokud obviněný na místě činu řízení vozidla doznal, toto přiznání mělo původ v jeho šoku, stresu a lítosti nad zraněním poškozeného, který je jeho kolegou. Z těchto skutečností ostatně vycházel i soud prvního stupně, který jej nejprve obžaloby zprostil, a teprve na základě pokynů odvolacího soudu, který podle názoru obviněného neoprávněně zasáhl do způsobu hodnocení důkazů soudem prvního stupně a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí s tím, že nemá jednostranně hodnotit důkazy ve prospěch obviněného, uznal obviněného vinným posuzovaným trestným činem. O nevině obviněného přitom svědčí i věrohodné a vzájemně si korespondující výpovědi svědků L. G., M. T., K. B., S. Z. a D. M. Z těchto výpovědí vyplývá, že se obviněný v době střetu motorových vozidel nacházel v přilehlém baru a teprve po této nehodě, až byl o tom, co se stalo, informován svědkem K. B., vyběhl k místu, kde se dopravní nehoda stala. Právě svědectví posledně jmenovaného považuje dovolatel za klíčové. Pokud se svědci neshodli ohledně času odchodu obviněného z baru, je to způsobeno jejich subjektivním vnímáním časového sledu událostí. Obhajoba obviněného je konečně potvrzována i znaleckým posudkem MUDr. Peréze a jeho výpovědí, z nichž vyplývá, že jeho doznání k řízení předmětného vozidla může být důsledkem reakce na stres. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že se jeho dovolací námitky zcela míjí jak s uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tak s ostatními zákonnými dovolacími důvody, když primárně zpochybňují ve věci učiněné skutkové zjištění, že obviněný v době dopravní nehody řídil předmětné vozidlo Hyundai. Opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumání správnosti jimi provedeného dokazování se v řízení o dovolání v zásadě domáhat nelze, neboť Nejvyšší soud je ve věci učiněnými skutkovými zjištěními nižších soudů vázán. Státní zástupce v rámci svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jako podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti dospěl k následujícím závěrům:

V obecné rovině je nutno zdůraznit a připomenout, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Dovolatel tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení § 226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem).

K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.

S ohledem na toto obecné konstatování je pak v posuzované věci zřejmé, že dovolatelem namítané vady nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod. Přestože dovolatel formálně namítá nesprávné právní posouzení skutku, jeho dovolací námitky, jež jsou blíže rozvedeny shora, směřují výhradně do oblasti skutkových zjištění. V dovolání není obsažena jediná námitka směřující proti vadné právní kvalifikaci činu obviněného. Dovolatel soudům obou stupňů vytýká nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž došlo v důsledku nesprávně provedeného dokazování (soudy nesprávně hodnotily provedené důkazy výpověď obviněného, výpověď svědků L. G., M. T., K. B., S. Z. a D. M., a znalecký posudek MUDr. Peréze). Obviněný svými v dovolání uplatněnými námitkami ve skutečnosti napadá ve věci učiněná skutková zjištění a předkládá vlastní, od zjištění soudů odlišnou, verzi skutkového děje (obviněný se jednání, které je mu kladeno za vinu, nedopustil, neboť předmětné vozidlo neřídil, když v rozhodné době se nacházel v café baru, přilehlém k místu dopravní nehody). Takové námitky jsou ovšem z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud není oprávněn se jimi zabývat.

Jen pro úplnost tak lze dodat, že na základě obsahu spisu je zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů, přitom vycházely zejména z celé řady svědeckých výpovědí (R. L., Ž. L., M. Š., I. U., L. Ch., V. P. a V. S.), ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie, specializace traumatologie MUDr. Ilji Piňose, ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. Marka Peréze, a dále též z listinných důkazů (např. z protokolu o nehodě v silničním provozu, z plánku místa dopravní nehody a fotodokumentace, z protokolu o lékařském vyšetření ke zkoušce na alkohol v krvi obviněného ze dne 29. 3. 2008, a z protokolu o vyšetřovacím pokusu, zaměřeného na stanovení vzdálenosti mezi Café barem a místem dopravní nehody). Na základě těchto důkazů, o jejichž věrohodnosti nevznikly v průběhu řízení žádné pochybnosti (str. 8 rozsudku soudu prvního stupně), pak soudy dospěly k závěru, že je spolehlivě vyvrácena obhajoba obviněného spočívající v tvrzení, že předmětné vozidlo nemohl řídit, pokud se v okamžiku dopravní nehody a bezprostředně po ní nacházel v C. baru v bezprostřední blízkosti místa nehody (srov. str. 7-9 rozsudku soudu prvního stupně a str. 2-3 napadeného usnesení odvolacího soudu). Pokud dovolatel poukazoval na domnělé pochybení orgánů činných v trestním řízení, které z havarovaného vozidla Hyundai Lantra a jeho airbagu na místě nehody (údajně silně zakrváceného) neodebraly žádné krevní vzorky a tím znemožnily ztotožnění řidiče vozidla, pak je třeba uvést, že k tomuto odběru bylo přistoupeno již na místě dopravní nehody a zajištěné vzorky byly následně odeslány k odbornému zkoumání. Z odborného vyjádření z oboru kriminalistické genetické expertízy na č. l. 110 je ovšem zřejmé, že ze zajištěného airbagu se nepodařilo izolovat DNA v takovém množství a v takové kvalitě, aby z něj mohl být stanoven profil DNA a tedy případně tímto způsobem ztotožněna osoba řidiče vozidla. Je tedy zřejmé, že se soudy ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k podstatnějším výtkám na jejich adresu. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění obou soudních rozhodnutí.

Pokud obviněný v dovolání také namítal, že odvolací soud ve věci postupoval účelově s cílem uznat jej vinným, když zrušil původní rozsudek Okresního soudu ve Frýdku Místku ze dne 21. listopadu 2008, sp. zn. 5 T 166/2008, jímž byl obviněný zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c) tr. ř., a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí s poukazem na nedodržení § 2 odst. 6 tr. ř. a doporučením k provedení dalšího dokazování, tyto jeho námitky jsou ryze procesního charakteru a nenaplňují dovolatelem uplatněný, ale ani jiný zákonný dovolací důvod podle § 265b tr. ř. Nejvyšší soud proto není oprávněn se jimi jakkoliv zabývat. Pouze pro úplnost tak lze dodat, že pokud odvolací soud dospěl k závěru, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou neúplná, že existují pochybnosti o jejich správnosti nebo, že se soud dosud dostatečně nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro své rozhodnutí, a takové nedostatky nelze napravit v řízení před odvolacím soudem, pak jeho postup podle § 258 odst. 1 tr. ř. a § 259 odst. 1 tr. ř., spočívající ve zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, je zcela na místě. Součástí takového zrušovacího rozhodnutí pak pochopitelně mohou být i doporučení, jakým směrem má být dokazování vedeno, popř. zdůraznění skutečností, na něž se bude třeba v dalším řízení zaměřit.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. srpna 2010

Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík