11 Tdo 930/2008
Datum rozhodnutí: 25.09.2008
Dotčené předpisy:




11 Tdo 930/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. září 2008 dovolání podané obviněnými M. D. a R. D. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 12. 2007, sp. zn. 7 To 466/2007, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 5 T 1/2006, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného M. D. a obviněné R. D. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 28. 5. 2007, sp. zn. 5 T 1/2006, byl obviněný M. D. uznán vinným trestným činem kuplířství podle § 204 odst. 1 tr. zák. /skutek uvedený pod písm. a)/ a trestnými činy kuplířství podle § 204 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a ohrožování výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. b) tr. zák. /skutek uvedený pod písm. b)/, za které byl podle § 204 odst. 3, § 35 odst. 1, § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v délce trvání čtyř let. Shodným rozsudkem byla též obviněná R. D. uznána vinnou dvojnásobným trestným činem kuplířství podle § 204 odst. 1 tr. zák. /skutky uvedené pod písm. a), b)/, za které byla podle § 204 odst. 1, § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. odsouzena k trestu odnětí svobody v délce trvání deseti měsíců, jehož výkon jí byl podmíněně odložen na zkušební dobu v délce trvání tří let.

Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Chebu se oba obvinění dopustili shora uvedené trestné činnosti tím, že:

a) v Ch., S., v době od přesně nezjištěného dne v měsíci květnu 2005 po dobu nejméně 14 dnů až do 22. května 2005, ve svém bytě poskytovali ubytování nezletilé H. B., za účelem provozování prostituce a nezletilá peníze získané z prostituce obžalovaným odevzdávala, a to nejméně 50 denně, aniž by věděli, že poškozené ještě není 18 let, přičemž dne 22. 5. 2005 byla poškozená zadržena a odvezena do dětského domova,

b) v Ch., S., v době od 6. července 2005 do 24. července 2005, kdy byla opět poškozená zadržena a odvezena do dětského domova, ve svém bytě poskytovali ubytování nezletilé H. B., za účelem provozování prostituce, a ze získaných peněz prostitucí nabytých odevzdávala nezletilá polovinu obžalovaným, a to denně nejméně 25 , přičemž přinejmenším obžalovaný M. D. věděl, že poškozené není ještě 18 let.

Proti citovaném rozsudku nalézacího soudu podali oba obvinění odvolání, na jejichž podkladě rozhodl Krajský soud v Plzni, jako soud odvolací, usnesením ze dne 4. 12. 2007, sp. zn. 7 To 466/2007 tak, že podle § 256 tr. ř. obě podaná odvolání zamítl. Toto usnesení odvolacího soudu bylo doručeno mimo jiné obviněnému M. D. a obviněné R. D. shodně dne 21. 3. 2008, jejich obhájci dne 20. 3. 2008 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Chebu dne 19. 3. 2008.

Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Plzni podali oba obvinění společně, prostřednictvím obhájce Mgr. L. J. dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Chebu dne 20. 5. 2008.

Dovolatelé napadli výrokovou část usnesení odvolacího soudu. Ohledně dovolacího důvodu uvedli, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, přičemž odkázali na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Naplnění citovaného dovolacího důvodu spatřují obvinění v tom, že nalézací soud založil své rozhodnutí na svědecké výpovědi poškozené H. B. a též na výpovědích svědků L. a Č. Tuto námitku obvinění konkretizovali, když uvedli, že u nich chybí doznání k jakémukoliv protiprávnímu jednání a nejsou usvědčování ani jakýmkoliv jiným v řízení provedeným důkazem. Pokud jde o samotnou výpověď poškozené B., uvedli dále, že ji lze označit za nevěrohodnou. Poškozená učinila výpověď v přípravném řízení pod vlivem omamných a psychotropních látek a tyto látky zneužívala i předtím, což mělo vliv na její psychiku a zejména vnímání rozhodných skutečností. Obvinění rovněž uvedli, že poškozená pouze vypověděla, že utekla z diagnostického ústavu, obviněný D. se o ni postaral tím, že ji u sebe nechal přespat, a že tedy poškozená nemůže potvrdit, zda obvinění věděli o tom, že se živí prostitucí. K tomu dodali, že poškozená žádala stažení celého obvinění , k čemuž však nedošlo.

V další části svého společného dovolání obvinění konstatovali, že ani ostatní důkazy nenasvědčují jejich vině. Tento závěr vztáhli na výpovědi svědků M. S., M. K. a M. D. Závěrem svého dovolání obvinění shrnuli, že ani soud prvního stupně, ani soud druhého stupně nevyloučil správnost jejich obhajoby, že bez použitelné výpovědi poškozené či existence jiného usvědčujícího důkazu je nelze uznat vinnými skutky, které jsou jim kladeny za vinu, resp. tyto skutky právně kvalifikovat podle ustanovení § 204 či § 217 tr. zák.

Vzhledem k uvedenému navrhli obvinění, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a sám je zprostil obžaloby z důvodu uvedeného v § 226 písm. c) tr. ř.

K dovolání obviněných se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta po shrnutí předchozího řízení a obsahu obviněnými podaného dovolání předně uvedla, že v dané věci je třeba souhlasit se závěrem odvolacího soudu, který se v rámci odvolání obviněných zabýval totožnými argumenty, jako uvedli v dovolání. Odvolací soud přitom dospěl k závěru, že použitelné byly výpovědi poškozené z přípravného řízení a pokud se pokusila tzv. stáhnout obvinění ze spáchané trestné činnosti , pak tak činila zcela nevěrohodným způsobem, stejně jako nevěrohodně působila její výpověď v hlavním líčení, kdy se rozporně vyjadřovala k tomu, při které z výpovědí byla pod vlivem návykových látek. Samotný D. připustil v přípravném řízení, že od poškozené přijal přinejmenším 80 , což ona v hlavním líčení popřela.

Vzhledem k uvedeným skutečnostem konstatovala státní zástupkyně závěrem svého vyjádření, že dovolání obviněných, je zjevně neopodstatněné. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., a toto rozhodnutí učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací

(§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je společné dovolání obviněných přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnými osobami. Dospěl přitom k závěru, že společné dovolání obviněných je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnými osobami [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolateli uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Obvinění ve svém společném dovolání označují jako dovolací důvod skutečnosti uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:

Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.

Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obvinění sice ve svém dovolání odkazují na dovolací důvod podle § 265 odst. 1 písm. g) tr. ř., jeho naplnění však spatřují právě jen v hodnocení provedených důkazů. Obvinění neuvádějí jedinou námitku, která by se týkala hmotněprávního posouzení, na uvedený dovolací důvod tak pouze formálně odkazují.

Jestliže obvinění ve svém dovolání poukazují na nevěrohodnost výpovědi poškozené svědkyně H. B., absenci doznání samotných obviněných, a mají za to, že z žádného jiného provedeného důkazu jejich přímé usvědčení nevyplývá, přičemž podrobněji rozebírají a hodnotí výpověď poškozené, pak tyto jejich námitky směřují právě jen proti skutkovým zjištěním nalézacího soudu a neodpovídají dovolacímu důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pro úplnost považuje Nejvyšší soud nad rámec dovolacího řízení za potřebné dodat, že nalézací soud přesvědčivě zdůvodnil, jakým způsobem provedené důkazy hodnotil a jak na jejich základě dospěl ke skutkovým závěrům. Stejně tak soud odvolací logicky a přesvědčivě odůvodnil, proč se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně.

Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný M. D. a obviněná R. D. podali dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jejich dovolání odmítl, aniž se dále zabýval napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 25. září 2008

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch