11 Tdo 93/2005
Datum rozhodnutí: 31.01.2005
Dotčené předpisy:




11 Tdo 93/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 31. ledna 2005 dovolání obviněného J. D., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. května 2004, sp. zn. 4 To 745/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 5 T 143/95, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný J. D. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. května 2004, sp. zn. 4 To 745/2003, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 18. září 2003, sp. zn. 5 T 143/95, kterým byl uznán vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák. a s přihlédnutím k ustanovení § 227 tr. ř. mu nebyl trest uložen.

Dovolání opřel o dovolací důvod předpokládaný v druhé alternativě ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., tj. že bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku, ačkoliv v řízení předcházejícím napadenému usnesení je dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V textu tohoto mimořádného opravného prostředku vytkl nalézacímu soudu, že vycházel z výpovědí policistů a nepřihlédl k jeho výpovědi, kterou považuje za objektivní, a vyplývá z ní, že policisté překročili pravomoc veřejného činitele. Namítá, že tuto jeho výpověď podporuje i lékařská zpráva o zraněních, která mu byla při zákroku policistů způsobena. Tvrzení policisty M. o zjišťování totožnosti obviněného a výpovědi policistů o jeho útěku spočívajícím ve vyběhnutí z okna bez kalhot a bot, považuje za nevěrohodné. Má za to, že stopy po jeho převozu ve vozidle byly zahlazeny, neboť z výpovědi policisty M. a K. vyplývá, že ho pokládali a posazovali na zem, a že byl ve slipech a pokálený. Závěrem navrhl, aby dovolací soud usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. května 2004, sp. zn. 4 To 745/2003, zrušil a obviněného zprostil obžaloby v celém rozsahu.

Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím vyjádření státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství k podanému dovolání uvedl, že obviněný namítl dovolací důvod podle § 265b odst.1 písm. g), tedy nesprávnost právního posouzení stíhaného skutku, ale tento názor dovozoval především z odlišné verze skutkového stavu. V intencích zvoleného dovolacího důvodu nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, ale porušení procesních ustanovení, které nemůže být důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zjištěný a popsaný skutek, který byl popsán v odsuzujícím rozsudku soudu prvního stupně, odpovídá právní kvalifikaci trestného činu útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák., neboť jsou naplněny veškeré zákonné znaky předmětného zákonného ustanovení. Proto se činí návrh, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. D. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.) a že bylo podáno oprávněnou osobou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání podané z citovaného důvodu je tedy určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Dovoláním podaným z tohoto důvodu tedy nelze namítat vady právního posouzení z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněných ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž změna skutkových zjištění učiněných soudem prvního, resp. druhého stupně dovolacím soudem je vyloučena, neboť zákonný výčet dovolacích důvodů v § 265b tr. ř. je taxativní a přezkum skutkových zjištění není v tomto ustanovení jako důvod dovolání uveden (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02).V této souvislosti je nutno připomenout, že nápravu některých skutkových, hmotně právních či procesně právních vad je podle trestního řádu možno učinit prostřednictvím dalších mimořádných opravných prostředků, a to stížnosti pro porušení zákona podle ustanovení § 266 tr. ř. a násl., případně obnovy řízení podle § 277 a násl. tr. ř.

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je třeba dále dovodit, že nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

V posuzované věci s ohledem na výše již citovaný obsah dovolání je zřejmé, že námitky dovolatele v tomto ohledu nemohou naplňovat jím uplatněný důvod dovolání. Obviněný v dovolání uplatnil pouze námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, tedy námitky proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Teplicích a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Krajský soud v Ústí nad Labem. V podstatě vytkl oběma soudům, že pochybily při hodnocení důkazů, o něž opřely své zjištění, zejména že vyšly z výpovědí policistů, které dovolatel hodnotí jako nevěrohodné, a že nepřihlédly k jeho výpovědi. Pokud jde o námitku, že zasahující policisté překročili své pravomoci a tudíž ani nepožívali ochrany veřejného činitele, odkazuje v této souvislosti na svoji výpověď a uplatňuje tak tuto námitku v návaznosti na jiný skutkový stav, než který byl zjištěn oběma soudy. Je evidentní, že dovolatelem vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží dosáhnout změny zjištění skutkového stavu věci. V žádném případě však nejde o námitky, které by se týkaly otázky právního posouzení skutku , jímž byl obviněný uznán vinným, ani otázky jiného hmotně právního posouzení , tj. jiného, než je právní kvalifikace skutku, jímž byl obviněný uznán vinným. Jak je vyloženo shora, námitky zpochybňující hodnocení důkazů a skutková zjištění nelze z hlediska jejich obsahu podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani pod žádný jiný z důvodů dovolání taxativně vymezených v § 265b odst. 1, 2 tr. ř.

Obviněný se svým pojetím dovolání tak ocitl mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu, neboť námitky uplatněné proti napadenému rozhodnutí tento, ale ani jiný dovolací důvod obsahově nenaplňují.



S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného J. D. bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. ledna 2005

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík