11 Tdo 929/2016
Datum rozhodnutí: 02.02.2017
Dotčené předpisy: § 283 odst. 1, 3 písm. b) a c)) tr. zákoníku, § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



11 Tdo 929/2016-44

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 2. 2. 2017 o dovolání obv. J. B. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2014, sp. zn. 11 To 89/2014, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 T 12/2011, takto :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obv. J. B. odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. 47 T 12/2011, byl obv. J. B. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. b), písm. c) tr. zákoníku. Za to byl podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) roků a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Současně mu byl podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, přičemž taxativní výčet těchto věcí tento rozsudek obsahuje.

2. Společně s obv. B. byli týmž rozsudkem odsouzeni také obvinění J. V., M. Z., J. F. a Š. V.
Obv. J. V. byl uznán vinným za spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. b), písm. c) tr. zákoníku, v důsledku čehož byl podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Současně mu byl podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložen trestu propadnutí věci, jejichž taxativní výčet obsahuje tento rozsudek.
Obv. M. Z. byl za spáchání přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedů podle § 284 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 15 (patnácti) měsíců s odkladem na zkušební dobu 2 (dvou) let. Současně mu byl podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, přičemž jejich taxativní výčet obsahuje tento rozsudek.
Obv. J. F. a obv. Š. V. byli shodně uznáni vinnými spácháním přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedů podle § 284 odst. 1 tr. zákoníku a v důsledku toho odsouzeni k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku s odkladem na zkušební dobu 2 (dvou) let. Současně jim byl podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci. Taxativní výčet těchto věcí je v tomto rozsudku položkově uveden.

3. Proti tomuto rozhodnutí podala státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze a všichni obvinění (mimo M. Z.) odvolání. O něm rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 10. 2014, sp. zn. 11 To 89/2014, takto:

I. Z podnětu odvolání obv. J. B. a J. V. napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), písm. e), odst. 2 tr. ř. ohledně těchto obviněných zrušil, a to ve výroku o trestu odnětí svobody a ohledně obžalovaného J. B. též ve výroku o trestu propadnutí věci. Z podnětu odvolání státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze a obv. J. F. a Š. V. byl současně napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušen i ohledně těchto obviněných, a to v celém rozsahu.
II. Obv. J. V. byl odsouzen za zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. b), písm. c) tr. zákoníku, který zůstal tímto rozhodnutím nedotčen, a podle § 283 odst. 3 za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem.
III. Obv. J. B. byl odsouzen za zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. b), písm. c) tr. zákoníku, který zůstal tímto rozhodnutím nedotčen, a podle § 283 odst. 3 za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Současně bylo tímto soudem v souladu s § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku vysloveno zabrání věcí, jejichž výčet obsahuje tento rozsudek.
IV. Obv. J. F. a Š. V. byli uznáni vinnými pro spáchání přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky podle § 284 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, v důsledku čehož byli odsouzeni podle § 284 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 15 (patnácti) měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let. Současně byl v souladu s § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku tímto soudem vysloveno zabrání věcí, jejichž výčet tento rozsudek vymezuje.

4. Podle skutkových zjištění soudu I. stupně:
od července 2009 do 24. 1. 2011 v Ž., K. A. č. , v nemovitosti, kterou od 24. 7. 2009 vlastní společnost Fasetona plus s.r.o., jejímž jednatelem je obv. J. B., po předchozí vzájemné dohodě obv. J. B. s obv. J. V. zde společně zřídili a provozovali pěstírnu marihuany.
Do jejího zřízení a provozu investoval obv. J. V. přes 4.000.000 Kč a obv. J. B. 20.000 Kč v úmyslu získat výrobou a prodejem marihuany značný prospěch, a v této pěstírně za účelem výroby marihuany a jejího následného prodeje pěstovali za použití moderních technologií ve velkém rozsahu rostliny konopí.
Při domovní prohlídce dne 24. 1. 2011 v této nemovitosti a v sousedním objektu na adrese Ž., K. , který ode dne 24. 11. 2010 rovněž vlastnila společnost Fasetona plus s.r.o., bylo nalezeno a zajištěno 1721 kusů rostlin konopí v různém stadiu vegetačního vývoje a 20 kg ne plně dosušené drogy marihuany s obsahem THC v rozpětí od 0,4 % - 18,2 %, ze kterých by bylo možné získat dalších 51,2 kg marihuany s obsahem
minimálně 3302 g absolutního THC. Přičemž drogu marihuanu vyráběli z vypěstovaných rostlin oddělením, usušením a nadrcením rostlinného květenství, a takto připravenou ji dováželi vlastními vozidly na různá místa v P. nebo v blízkém okolí, předem dohodnutým odběratelům, a to obžalovanému M. Z. nejméně v deseti případech v množství celkem nejméně 1700 g marihuany za částku nejméně 105 Kč za gram, a obv. J. F. a obv. Š. V. nejméně v deseti případech v množství celkem nejméně 3059,510 g marihuany za částku nejméně 110 Kč za gram, čímž za výše uvedené období prodali marihuanu v celkovém objemu nejméně 4.759,510 g za částku celkem nejméně 515.046 Kč a ve dvou případech v rámci vzájemného obchodu v prodejně HYDROPONIC, v C. ulici, v P. po dohodě se svědkem V. Š. zaplatili za nákup dvakrát po 1 kg marihuany. Obžalovaný J. F., obžalovaná Š. V. si nakoupenou marihuanu nechali pro vlastní potřebu a bylo u nich zajištěno při zadržení 24. 1. 2011 celkem 504.510 g marihuany a obv. M. Z. dále v době nejméně od února do prosince 2010 prodal na různých místech v P., vždy po vzájemné domluvě, marihuanu svému odběrateli P. F., a to nejméně v deseti případech, vždy 50 g marihuany za částku nejméně 130 Kč za gram a v jednom případě mu prodal 300 g marihuany za stejnou částku, v celkovém množství nejméně 800 g za částku nejméně 104.000 Kč,

přičemž obv. J. B., J. V. a M. Z. se popsaného jednání dopouštěli přesto, že věděli, že nemají příslušná povolení nakl ádání s marihuanou, obsahující tetrahydrokanabinoly, uvedené v zákoně č. 167/1998 Sb., o omamných a psychotropních látkách, v příloze č. 4 jako psychotropní látka.

II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze i Městského soudu v Praze podal obv. J. B. prostřednictvím svého obhájce a v zákonné lhůtě dovolání. V něm odkázal na ust. § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., protože je přesvědčen o tom, že dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávné aplikaci ust. § 38 a § 39 odst. 3 tr. zákoníku a také na nesprávném právním posouzení skutku, nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení . Zároveň bylo dle jeho náhledu Vrchním soudem v Praze rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku , aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí .

6. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř . obviněný subsumoval námitku, že soudy nižších stupňů nerespektovali § 38 a § 39 odst. 3 tr. zákoníku, příp. § 283 odst. 1, odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku. Domnívá se, že skutková zjištění soudů nižších stupňů nedosahují rozsahu, ale ani obsahu, který by umožnil bez pochybností zjištěný skutkový stav právně posoudit. Konkrétně má obv. B. za to, že soudy nezjistily rozhodné skutečnosti pro posouzení míry odpovědnosti jednotlivých obviněných, zejména ve vztahu k jednání spoluobviněného J. V., a tyto skutečnosti se měly odrazit z hlediska právní kvalifikace projednávaného trestného činu. 7. Svou námitku dovolatel konkretizoval tím, že poukázal na předchozí trestnou činnost spoluobviněného V., která spočívala v provozu dalších pěstíren a v distribuci marihuany. Oproti tomu má obv. B. za to, že jeho jednání mělo spočívat pouze v tom, že ve dvou až třech případech přivezl to, co měl V. objednáno . Další jeho jednání mělo zase spočívat v tom, že v pár případech měl dalším osobám v omezeném počtu případů cosi předat . Tyto osoby byly však postiženy velmi mírnými, podmíněně odloženými výchovnými tresty. 8. Dovolatel se proto domnívá, že míra jeho odpovědnosti je mnohem nižší, než míra odpovědnosti spoluobviněného V., který o těchto skutečnostech neuvedl pravdu, což mu sice soud I. stupně neuvěřil, ale uvěřil mu státní zástupce a odvolací senát. Mimo to dovolatel zdůraznil dobu, která uplynula od spáchání předmětné trestné činnosti, dobu kterou strávil ve vazbě, i své osobní poměry. Na podkladě těchto úvah má za to, že soudy nedostatečně vyhodnotily kritéria rozhodná pro určení druhu trestu a jeho výměry. Proto mělo být jeho jednání posouzeno podle jiného ustanovení tr. zákoníku. 9. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný podřadil svou námitku, že odvolací soud neměl pominout, že pokud zákonodárce v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. připouští dovolateli námitku druhu a výše trestu, pak dle logického výkladu a minori ad maius, lze v rámci tohoto dovolacího důvodu namítnout uložení takové výše trestu, která je v rozporu s jeho přiměřeností podle norem ústavních . Dovolatel je přesvědčen o tom, že uložený trest neakceptuje zákonné požadavky vyplývající z § 38 a § 39 odst. 3 tr. zákoníku, a neodpovídá druhem a výměrou. Proto jej považuje za nepřiměřený, což opět odvozuje od jednání i uloženého trestu spoluobviněného V. K tomu ještě dodal, že pokud si obv. V. vydobyl enormní snížení výměry trestu na jeho úkor, pak byly pominuty zásady spravedlivého procesu . 10. Proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud tomuto dovolání vyhověl a aby podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze z 20. 10. 2014, sp. zn. 11 To 89/2014, zrušil pro vady řízení spočívající v porušení ustanovení hmotného práva , a dále aby vrchnímu soudu přikázal, aby tento zavázán právním názorem Nejvyššího soudu, ve věci znovu rozhodl.

11. K projednávané věci se písemně vyjádřil státní zástupce , který je činný u Nejvyššího státního zastupitelství (sp. zn. 1 NZO 1342/2014 ze dne 18. 3. 2016). Ten k uvedeným námitkám obviněného uvedl, že obsahově uplatněným dovolacím důvodům neodpovídají.

12. Argumentaci obviněného, kterou podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , a ve které uvedl, že soudy nižších stupňů nesprávně aplikovaly ust. § 38 a § 39 tr. zákoníku a také § 283 odst. 1, 3 písm. b), c) tr. zákoníku státní zástupce odmítl. Proti výši a druhu uloženého trestu lze zásadně brojit pouze prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Ten však obviněný neuplatnil. Ale dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. námitky o nepřiměřenosti trestu nenaplňují. Je sice pravdou, že obviněnému byl uložen trest mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákonem za trestný čin, jímž byl uznán vinným, avšak předmětný trest byl ve smyslu § 58 odst. 1 tr. zákoníku uložen pod dolní hranici zákonné trestní sazby, a tedy výrazně ve prospěch obviněného. Trestu v zákonné sazbě by se na podkladě tohoto dovolacího důvodu mohl domáhat pouze nejvyšší státní zástupce, a to v neprospěch obviněného. K tomu však nedošlo. Dále státní zástupce uvedl, že v podaném dovolání absentuje bližší zdůvodnění námitky nesprávné aplikace § 283 odst. 1, 3 písm. b), c) tr. zákoníku. Obviněný pouze na základě vlastních skutkových zjištění dovodil, že míra jeho odpovědnosti byla nižší, než v případě spoluobviněného V. Ani v tomto směru však dovolání obsahově uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá, neboť je založeno na jiném, než soudy zjištěném skutkovém stavu. 13. K vznesené výhradě, kterou dovolatel podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. státní zástupce dodal, že odvolací soud řádně konal odvolací řízení a v jeho rámci nejenže nepřikročil k odmítnutí či zamítnutí odvolání obv. J. B., ale naopak jeho odvolání vyhověl a oproti rozsudku soudu nalézacího tomuto obviněnému za využití ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku uložil výrazně mírnější trest. Uvedený dovolací důvod tak, s ohledem na způsob rozhodování odvolacího soudu, vůbec nemohl být naplněn. 14. Vzhledem k tomu státní zástupce dospěl k závěru, že dovolání obviněného, přestože deklaruje dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., jim obsahově neodpovídá. Proto Nejvyššímu soudu navrhl, aby v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., toto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. III. Přípustnost dovolání

15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená zda bylo podáno v souladu s ust. § 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s ust. § 265e odst. 1, 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s ust. § 265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splnilo obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. ř. Po jeho prostudování shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, a proto jeho dovolání vyhodnotil jako přípustné. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo nutné rovněž posoudit otázku, zda konkrétní argumenty obviněného naplňují uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

16. Obecně platí, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva , nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod už nelze znovu přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). 17. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon tedy vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek bylo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci (popsaný v jejich rozhodnutích) není takovým trestným činem, za který jej pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod má právo namítnout, že - skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo
- není vůbec žádným trestným činem. Z toho pak vyplývá, že dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem, anebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení § 226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem). Dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení a nemá povahu dalšího odvolání . Jedná se o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno.

18. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces lze v případech, kdy objektivně existuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů (za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje) výjimečně uvažovat o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Takovýto závažný rozpor je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, apod.

IV. Důvodnost dovolání (k meritu věci)

19. Obv. J. B. ve svém dovolání sice odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v podstatě však zopakoval svoji obhajobu, a to přesto, že s jejími argumenty se vypořádal Městský soud v Praze (ve svém rozsudku sp. zn. 47 T 12/2011 ze dne 27. 9. 2012), i Vrchní soud v Praze (ve svém usnesení sp. zn. 11 To 89/2014 ze dne 20. 10. 2014).

20. Dovolatel v podstatě zpochybnil skutková zjištění soudů I. a II. stupně, která dle jeho názoru nedosahují rozsahu, ale ani obsahu, který by umožnil bez pochybností zjištěný skutkový stav právně posoudit , protože dle jeho názoru nebylo nikdy prokázáno že by do budování či zlepšování pěstírny vědomě zasahoval, že by do ní vstoupil, nebo že by měl z pěstování či prodeje marihuany jakýkoli prospěch . Proto má za to, že míra jeho odpovědnosti je naprosto jiná než míra odpovědnosti odsouzeného V. . Z toho vyplývá, že obv. B. usiluje zpochybnit výrok o vině, neboť dle jeho názoru z provedených důkazů nevyplynul skutkový děj, ke kterému dospěl soud I. stupně a se kterým vyjádřil souhlas soud II. stupně. Tato skutečnost se odrazila i ve výroku o trestu, který obviněný považuje za uložený v rozporu s obecnými pravidly pro ukládání trestů, které jsou zakotveny v § 38 a § 39 odst. 3 tr. zákoníku.

21. Nejvyšší soud nejprve obecně zdůrazňuje, že hodnocení provedených důkazů je výsadním právem nalézacího soudu, před kterým jsou důkazy bezprostředně prováděny. Pravomoc odvolacího soudu je v hodnotícím procesu už omezená. Odvolací soud do hodnocení důkazů vstupuje jen tehdy, pokud zjistí, že ze skutkových zjištění jsou vyvozovány závěry, které z nich nevyplývají, nebo pokud takové hodnocení zjevně odporuje zásadám formální logiky. Pro Nejvyšší soud je skutkový stav zjištěný soudy nižších stupňů (vzhledem k zásadě dvouinstančního řízení) již definitivní a nezměnitelný. Proto dovolatel, který podřazuje skutkové námitky pod § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., již nemá právo na věcnou revizi svého případu, kterému by zrcadlově odpovídala povinnost Nejvyššího soudu k tomuto přezkumu.

22. Obv. B. svým odkazem na dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., usiluje zpochybnit hmotněprávní posouzení projednávaného skutku. Ve své námitce však atakoval skutkové závěry soudů nižších stupňů, které vyplynuly z provedeného dokazování. Tím v podstatě uvedl, že rozhodná skutková zjištění, na základě kterých byly učiněny právní závěry, nemají podklad v provedených důkazech. Obv. B. však nijak hmotněprávně nezdůvodnil, proč považuje právní kvalifikaci podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. b) a c) tr. zákoníku za vadnou a jakou právní kvalifikaci považuje za odpovídající. Ve svém dovolání pouze nastínil vlastní interpretaci skutkových zjištění, aby na jejím základě uzavřel, že míra jeho trestní odpovědnosti je nižší, než v případě obv. V. 23. Jak bylo řečeno výše, dovolání je určeno pouze k nápravě hmotněprávních vad rozhodnutí ve věci samé, a nikoliv vad procesního charakteru. S poukazem na tento dovolací důvod už nelze znovu přezkoumávat, ani nově hodnotit správnost a úplnost provedeného dokazování ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Změny ve skutkových závěrech či dokonce nahrazení těchto závěrů jinou verzí skutkového stavu (kterou dovolatel usiluje prosadit) jsou vzhledem k dvouinstančnímu řízení již vyloučeny.

24. Navíc tato dovolatelova polemika se skutkovými závěry soudů nižších instancí není nijak nová. Obv. B. takové námitky formuloval již v rámci hlavního líčení (viz s. 24-29, č. l. 3531-3536) i ve svém odvolání (viz s. 11-16, č. l. 3631-3636). Nejvyšší soud při svém přezkumu však ověřil, že předmětná trestná činnost byla důkladně objasněna, a to zejména usvědčující výpovědí obv. V. (který je v obžalobě označen za spolupracujícího obviněného dle § 178a tr. ř.). Ta navíc nezůstala osamocená, neboť proti dovolateli svědčí i výpovědi spoluobviněných F., V. a Z., a dále skutková zjištění, která vyplynula z domovních prohlídek a záznamů telekomunikačního provozu. Při domovních prohlídkách byla zajištěna rozsáhlá pěstírna marihuany v Ž., v nemovitosti v K. A. (kterou obv. V. provozoval s pomocí obv. B.). Ze soudem povolených odposlechů telekomunikačního provozu byl rovněž prokázán intenzivní vztah mezi obv. B. a V., kdy dovolatel obstarával řadu služeb pro obv. V. (každý den za ním dojížděl, zásoboval jej potravinami a zbožím nakupovaným ve velkoskladech se zahradnickým vybavením) a také zajišťoval distribuci konečného produktu marihuany.

25. Městský i Vrchní soud v Praze se řádně vypořádaly se skutkovými námitkami obv. B. Zejména to byly námitky, že nevěděl o pěstírně v K. A. v Ž., a že pouze zajišťoval nákup věcí, které si obv. V. objednal, ale o těchto záležitostech nevěděl a věci vůbec nerozuměl . 26. V této souvislosti nelze přehlédnout, že obviněný v rámci svého dovolání vyjádřil svůj nesouhlas se skutkovými závěry, tím ale nejenže nenaplnil předmětný dovolací důvod relevantními námitkami, ale navíc jeho výhrady mají charakter zcela neseriózní diskuse, kterou sleduje své vyvinění. Takový postup se však nemůže setkat s úspěchem zvláště, když Městský soud v Praze svá skutková zjištění velmi podrobně objasnil a s jeho závěry vyjádřil souhlas i soud odvolací.

27. Obv. B. však neusiloval jenom o zpochybnění výroku o vině, ale atakoval hlavně výrok o trestu , který považuje za nepřiměřený, neboť je dle jeho mínění uložen v rozporu s § 38 a § 39 odst. 3 tr. zákoníku. V jeho případě soudy prý neakceptovaly rozdíly mezi ním a obv. V. a údajně nepřihlédly k polehčujícím okolnostem. 28. Především platí, že proti výroku o trestu lze vznášet výhrady pouze s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Právě tento dovolací důvod předpokládá, že dovolatel namítne, že mu byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou tr. zákoníkem. Na tento dovolací důvod však obv. B. neodkázal.

29. Pokud byl obviněný ohrožen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku nepodmíněným trestem odnětí svobody v rozmezí od 8 až 12 let a Vrchní soud v Praze mu uložil za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let, tak mu uložil trest pod dolní hranicí zákonné trestní sazby. To je však postup výrazně ve prospěch obviněného. 30. Vrchní soud své závěry o trestu řádně odůvodnil uložený trest odráží společenskou škodlivost trestné činnosti a vzal v potaz i polehčující okolnosti zejména to, že obv. B. před spácháním projednávaného činu vedl řádný život a do samotné výroby marihuany se zapojoval jen prostřednictvím pokynů obv. V. Ty směřovaly k obstarávání věcí potřebných ke zdárnému kultivačnímu a následně i zpracovatelského procesu, měly tedy ráz spíše podpůrný. Vrchní soud v Praze také zcela správně zvážil, zda aplikací § 58 odst. 1 tr. zákoníku v případě obv. V. nedojde ke vzájemné disproporci obou nepodmíněných trestů. A zcela správně vztáhnul ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku také na obv. B. V důsledku těchto úvah trest odnětí svobody, uložený soudem I. stupně, zrušil a nově uložil nejen obv. V., ale i obv. B. nepodmíněný trest výrazně snížený (s. 14-16, č. l. 3634-3636).

31. Napadnout trest, který byl stanoven pod dolní hranicí zákonné sazby a požadovat trest vyšší (pohybující se v rámci zákonné trestní sazby) s odůvodněním, že takový trest není svou výměrou trestem přiměřeným je oprávněn vznést s odkazem na tento dovolací důvod pouze nejvyšší státní zástupce, a to v neprospěch obviněného. K tomu však nedošlo. Námitka proti nepřiměřenosti trestu, který byl uložen ve prospěch obviněného pod dolní hranicí zákonné sazby, není podřaditelná pod žádný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř., a tedy ani pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto Nejvyšší soud tuto námitku odmítl. 32. Nelze také přehlédnout, že celé dovolání obv. B. je zřetelně motivováno nespokojeností s jeho trestem. Dovolatel porovnává svůj trest s trestem obv. V., a přitom zdůrazňuje vyšší závažnost jeho jednání, za které mu byl uložen nižší trest. Obviněný tedy svým dovoláním Nejvyššímu soudu implicitně sděluje, že s výší svého trestu se smíří až tehdy, pokud mu bude jeho trest ještě snížen, resp. bude nižší než trest uložený obv. V. Na tomto místě však nezbývá než zdůraznit, že na rozdíl od dovolatele svědčí obv. V. polehčující okolnost spočívající v napomáhání odhalování trestné činnosti i v jeho úplném doznání. To jsou okolnosti, které na straně obv. B. absentují. Je tedy zcela správné, že Vrchní soud v Praze (stejně jako před ním i Městský soud v Praze) mezi oběma obviněnými diferencoval a obv. V. vzhledem k jeho zásluze při odhalování trestné činnosti uložil trest nižší než dovolateli.

33. Obv. B. ve svém dovolání odkázal také na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a v rámci něj pokračoval ve výše zmíněném nesouhlasu se svým trestem. Konkrétně namítl, že uložení takové výše trestu je v rozporu s jeho přiměřeností dle norem ústavních a dodal, že pokud si obv. V. vydobyl enormní snížení trestu na jeho úkor, pak byly pominuty zásady spravedlivého procesu dle čl. 36 odst. 1 LZPS .

34. Obecně platí, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obsahuje dvě alternativy důvodů dovolání. Pod první variantu spadají případy, kdy byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí nalézacího soudu z ryze formálních důvodů uvedených v § 253 tr. ř., bez věcného přezkoumání podle § 254 tr. ř. Pod druhou alternativu spadají případy, kdy bylo zamítnuto podané odvolání proti rozsudku soudu I. stupně postupem podle § 256 tr. řádu, tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 254 tr. řádu s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným. Podstatou tohoto dovolacího důvodu je umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v rámci řádného přezkumného řízení, které provedeno nebylo, ačkoliv dle ustanovení trestního řádu provedeno být mělo, v důsledku čehož byl obviněný zkrácen ve svém právu na přístup k soudu II. stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 11. 2002, sp. zn. 7 Tdo 916/2002, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, ročník 2003, svazek 20, pod č. 491). 35. Obv. B. uplatil dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě , neboť měl za to, že v předchozím řízení byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vrchní soud v Praze však odvolací řízení řádně konal (právo na přístup k soudu II. stupně tedy dovolateli nebyl odepřen) a jeho odvolání neodmítl podle § 253 odst. 3 tr. ř., ani nezamítnul podle § 256 tr. ř., ale naopak mu vyhověl. Odvolací soud totiž dospěl k závěru, že vzhledem k okolnostem případu a poměrům obviněného použití trestní sazby stanovené trestním zákonem, by bylo pro obv. B. nepřiměřeně přísné, a že jeho nápravy lze dosáhnout i trestem kratšího trvání. Z tohoto důvodu zrušil původní výrok o trestu Městského soudu v Praze a osmiletý nepodmíněný trest odnětí svobody (s odkazem na § 283 odst. 3 a za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku) snížil na nepodmíněný trest odnětí svobody ve výši 6 (šesti) let. 36. Odvolací řízení se tedy řádně konalo a obv. B. na základě svého odvolání dosáhl výrazně příznivějšího trestu, než který mu byl uložen soudem I. stupně. Mimo to oba soudy nižších instancí ve svých hmotněprávních závěrech nepochybily. V napadených rozhodnutích tak nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k porušení zákona. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tak ani nemohl být naplněn. A už vůbec nelze na základě dovolatelovy argumentace relevantně vznést námitku údajného nedodržení zásady spravedlivého procesu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen LZPS), či jiného rozporu s blíže nespecifikovanými ústavními normami.

37. V této souvislosti Nejvyšší soud odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde jasně uvedl, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 LZPS nelze vykládat tak, že zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá deklarovaným představám obviněného. Uvedeným základním právem je zajišťováno pouze právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy. Stejně tak není možné úspěšně namítnout, že když soudy I. a II. stupně při ukládání trestů diferencovaly mezi oběma obviněnými, tak se dopustily ústavního nesouladu . Tato námitka je nekonkretizovaná a nejasná, a proto se k ní Nejvyšší soud ani nemohl vyjádřit či její obsah nějak domýšlet (srov. např. usnesení Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 452/07, nebo usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 435/2013). Z těchto důvodů Nejvyšší soud i tuto dovolatelovu výhradu, podřazenou pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., odmítnul. V. Závěr

38. Nejvyšší soud konstatuje, že oba soudy nižších stupňů se ve smyslu ust. § 2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro svá rozhodnutí. Městský soud v Praze provedl dokazování v nezbytném rozsahu a provedené důkazy zjevně vedly k dostatečnému objasnění skutkového stavu. Zároveň tento soud vyhodnotil všechny důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeném na odpovědném uvážení všech okolností případu a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech. Ohledně výroku o vině vyjádřil souhlas i Vrchní soud v Praze. Ten ale v rámci odvolacího řízení zrušil výrok o trestu a nově obv. B. uložil snížený trest odnětí svobody a dále vyslovil zabrání věcí, které položkově vypsal ve svém rozhodnutí. 39. Nejvyšší soud po svém přezkumu dospěl k tomu, že v napadeném rozhodnutí nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. k porušení zákona. Proto dovolání obv. J. B. odmítnul, a to s odkazem na ust. § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť jeho dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ust. § 265b tr. ř. 40. Za podmínek uvedených v ust. § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).

V Brně dne 2. 2. 2017

JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu