11 Tdo 917/2013
Datum rozhodnutí: 17.10.2013
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



11 Tdo 917/2013-16

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. října 2013 dovolání podané obviněným M. K. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2013, sp. zn. 10 To 563/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 2 T 78/2012, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. 2 T 78/2012 , byl M. K. uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl podle tohoto ustanovení odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Dále mu byl podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání jednoho roku. Bylo také rozhodnuto o náhradě škody.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že dne 30. 10. 2011 kolem 15.30 hod. zavinil svou nedbalostí v km 12,3 silnice č. .... v k. ú. Č. B. , okr. K. , dopravní nehodu tím, že jako řidič osobního automobilu Fiat Marea, jedoucí ve směru od K. za blíže nezjištěným automobilem zn. Citroen, nedbal náležité opatrnosti a reagoval na prudké brzdění vozidla Citroen přejetím do levé poloviny vozovky a jízdou nedovolenou rychlostí (řádově 132 km/h), rychlostí i nepřiměřenou daným podmínkám, v důsledku čehož neubrzdil svůj automobil před automobilem Škoda Octavia, pohybujícím se před vozidlem Citroen, a to od prvého okraje vozovky, kde před tím jeho řidič zastavil, příčně přes střed vozovky a dále k jejímu levému okraji, došlo ke střetu vozidla řízeného obviněným a již uvedeného automobilu Škoda Octavia, kdy Fiat Marea narazil v levé polovině vozovky levou přední částí do levé zadní části Škody Octavie, jejíž řidič A. F. , při nehodě utrpěl závažné poranění spočívající ve zlomenině očnice, nitrolebním krvácení a zlomenině 5. a 6. žebra vlevo s podstatným omezením v běžném způsobu života po dobu delší šesti týdnů.
Proti citovanému rozsudku podali obviněný a poškozený odvolání, která Krajský soud v Praze usnesením ze dne 15. 1. 2013, sp. zn. 10 To 563/2012, podle § 256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Tomáše Máchy dovolání, kterým ho napadl v celém rozsahu. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje obviněný v tom, že odvolací soud se nevypořádal s pochybením orgánů činných v trestním řízení v rámci přípravného řízení, kdy došlo k neúměrným průtahům. Policejní orgány téměř rok nebyly schopny dojít k závěru, kdo nehodu zavinil. Nakonec zřejmě pod tíhou toho, že poškozený měl závažné zranění, učinily viníkem obviněného, ač jím byl právě poškozený, který zcela bezdůvodně ohrozil bezpečnost silničního provozu na silnici první třídy v místě zákazu zastavení. V rámci přípravného řízení byl zpracován znalecký posudek, který vycházel z ohledání místa činu ale hlavně z tvrzení poškozeného a jeho manželky. Pokud nalézací soud konstatoval určitou část zavinění poškozeného a snížil tím poměr zavinění obviněného, přičemž v tomto smyslu rozhodl i o náhradě škody, porušil tím podle obviněného § 2 odst. 6 a § 125 tr. ř., neboť se nevyrovnal s námitkami obhajoby. Trestní řízení bylo podle dovolatele od počátku zatíženo vadou, která spočívala v krácení jeho práva se řádně hájit.
V závěru svého dovolání pak obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení a věc vrátil Krajskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k podanému dovolání nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný sice formálně tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, ve skutečnosti však brojí výhradně proti skutkovým zjištěním učiněným v předchozím řízení s tím, že nehodu nezavinil. Napadá především znalecký posudek zpracovaný v přípravném řízení. Pokud namítá údajné krácení jeho práva na obhajobu, pak toto tvrzení ničím nespecifikuje. De facto tak obviněný shledává pochybení v tom, že jej soudy uznaly vinným. Nad rámec dovolacího řízení k tomu lze uvést, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Obhajoba obviněného byla již v předchozím řízení vyvrácena a je možno zcela odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. Znalec z oboru silniční dopravy byl vyslechnut i v hlavním líčení, kdy měl možnost slyšet verzi obviněného, na svých závěrech přitom setrval. Odvolací soud se dostatečně zabýval odvolacími námitkami obviněného včetně těch, které směřovaly proti postupu v přípravném řízení. Ani jeho odůvodnění nebudí pochybnosti.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný M. K. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 17. října 2013

Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch