11 Tdo 898/2015
Datum rozhodnutí: 29.07.2015
Dotčené předpisy: § 265b odst. 1 tr. ř.



11 Tdo 898/2015-22

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. července 2015 o dovolání obviněného B. U. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 61 To 111/2015, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 7 T 109/2013, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného B. U. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. 2. 2015, sp. zn. 7 T 109/2013, byl obviněný B. U. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, za nějž byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Současně mu byl podle § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci.

Stalo se tak na podkladě zjištění, že dne 28. 6. 2013 kolem 22:30 hod. v P. .., V. n.. ... před prodejnou KFC prodal za 500,- Kč T. K., ....., dva plastové sáčky o rozměrech cca 4 x 7,5 cm s obsahem zelené rostlinné sušiny o hmotnosti 1,282 g, ve které byla podle odborného vyjádření z odvětví kriminalistické chemie zjištěna přítomnost cannabinoidních látek včetně psychoaktivní složky delta-9-tetrahydrocannabinol (THC), která je uvedena v příloze č. 5 zák. č. 1671998 Sb., o návykových látkách, jako látka psychotropní, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 10. 2012, sp. zn. 1 T 100/2012, který nabyl právní moci dne 8. 1. 2013, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2013, sp. zn. 44 To 677/2012, odsouzen za přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvou let.

Odvolání obviněného proti citovanému rozhodnutí Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 61 To 111/2015, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.

Proti rozhodnutí Městského soudu v Praze podal obviněný B. U. dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný namítl, že skutek, jak byl zjištěn soudem prvního stupně, nenaplňuje zákonné znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Soudům vytýká, že se nijak nezabývaly prokázáním jeho úmyslného zavinění, k čemuž nepostačuje pouhá skutečnost, že byl viděn při předání balíčku obsahujícího zelenou rostlinnou sušinu o hmotnosti 1,282 g obsahující cannabinoidní látky. Svědek, který měl od obviněného předmětnou látku zakoupit, nevypovídal, a skutek tak byl založen pouze na výpovědích přihlížejících policistů. Jedná se tedy o nepřímé důkazy, které ve světle nálezu Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2011, sp. zn. I. ÚS 3622/10, musí tvořit ucelený, spojitý a na sebe navzájem navazující řetězec, v jehož důsledku vylučují jakoukoliv pochybnost o vině obviněného. Dovolatel se proto domnívá, že v souvislosti se soudy zjištěným skutkem, který navíc nemá oporu ve vykonaných důkazech, nebyl prokázán jeho úmysl a s ohledem na zásadu in dubio pro reo konstatuje, že se jej mohl dopustit maximálně v nedbalostní formě, což uvedená skutková podstata nepřipouští. Za jeho jednání tak nelze s ohledem na nedostatek zavinění vyvozovat trestní odpovědnost. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud zjistil, že dovolání obviněného je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nutno v obecné rovině zdůraznit a připomenout, že je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud zásadně musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Dovolatel tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení § 226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem).

K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.

Obviněný v dovolání uplatňuje obecně hmotně právní námitku, že skutková zjištění soudu prvního stupně nenaplňují znaky skutkové podstaty předmětného trestného činu, neboť u něj nelze shledat úmysl. Danou námitku však zakládá na argumentaci výhradně skutkové povahy, když uvádí, že soudy nijak neprokázaly úmysl směřující k prodeji drogy, příp. se úmyslem vůbec nezabývaly a následně zpochybňuje důkazní stav a jeho hodnocení. Obviněný se tak primárně domáhá změny skutkových zjištění převzetím jim nabízeného hodnocení důkazů, ze kterého nelze dovodit jeho úmysl k prodeji drog a teprve na takto dosažené změně skutkových zjištění by pak mělo dojít i ke změně právního posouzení, a to ke shledání absence subjektivní stránky mu přisouzeného trestného činu. Totožný závěr nutno vztáhnout rovněž k výhradě obviněného, že s ohledem na zásadu in dubio pro reo, nelze konstatovat jeho úmysl ke spáchání trestného činu, neboť zásada in dubio pro reo, která vyplývá ze zásady presumpce neviny, znamená, že za situace, kdy nelze odstranit dalším dokazováním důvodné pochybnosti o skutkové otázce významné pro rozhodnutí ve věci, je třeba rozhodnout ve prospěch obviněného, a tudíž se tato zásada vztahuje výlučně k otázce zjišťování skutkových okolností případu, nikoli k právnímu posouzení, jak má na mysli § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tyto námitky, kterými brojí proti správnosti a úplnosti zjištění skutkového stavu, jakož i proti správnosti hodnocení důkazů provedeného soudy obou stupňů v intencích § 2 odst. 5, 6 tr. ř., nemohou založit pro svoji výlučně skutkovou povahu přezkumnou povinnost dovolacího soudu, neboť je nelze podřadit nejen pod uplatněný, ale ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů taxativně upravených v § 265b odst. 1 tr. ř.

Jen pro úplnost lze dodat, že soud prvního stupně své skutkové závěry opřel o konkrétní skutková zjištění učiněná na základě provedených důkazů a z těchto pak učinil odpovídající skutkový závěr, načež soud odvolací v rámci řádného opravného prostředku potvrdil, že proces hodnocení důkazů, který proběhl v hlavním líčení, nevykazuje známky nelogičnosti, věcné nesprávnosti či nezákonnosti. Nalézací soud vycházel zejména z výpovědí svědků J. V. a M. M., jako zasahujících policistů, kteří uvedli, že sledovali skupinu 4 mladíků mluvících s obviněným, načež jeden z mladíků později identifikovaný jako T. K. předal obviněnému 500,- Kč a ten mu za to dal dva plastové sáčky se zelenou směsí, přičemž následně došlo k zadržení obviněného a předvedení T. K. na služebnu Policie ČR, kde dobrovolně vydal dva plastové sáčky, ve kterých byla zjištěna přítomnost cannabinoidních látek. Svědecké výpovědi byly také podporovány provedenými listinnými důkazy. Ačkoliv soud prvního stupně nedisponoval svědeckou výpovědí T. K., kterému obviněný drogu prodal, důkazní situace je plně dostačující k prokázání viny obviněného, neboť nelze dovodit jakékoliv pochybnosti o úmyslném prodeji drog. Je přitom zcela absurdní tvrzení dovolatele, že mohl spáchat skutek pouze nedbalostně, neboť je nepředstavitelné, že by jako prodejce vlastně nevěděl, co prodává, domlouval se s kupujícím na prodeji zcela nespecifikované věci a po obdržení peněz, aniž by věděl, za co konkrétně peníze dostal, předal balíček bez vědomosti, že jeho obsahem je droga.

Nalézací soud tedy důkladně popsal vyhodnocení jednotlivých provedených důkazů a náležitě rozebral, na základě kterých skutečností dospěl k závěru, že obviněný spáchal skutek uvedený ve výroku o vině rozsudku. Výpověď svědků jako stěžejní důkaz hodnotil pečlivě a doplnil ji dalšími důkazy, čímž zjistil skutkový stav bez důvodných pochybností v souladu se zákonem a požadavky judikatury Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 16. června 2010, sp. zn. III. ÚS 1624/09), a to včetně požadavků kladených v nálezu Ústavního soudu ze dne 16. června 2011, sp. zn. I. ÚS 3622/10, na které poukazoval obviněný v dovolání. Důkazy provedené soudem prvního stupně tak tvoří ucelenou soustavu, jejíž články na sebe logicky navazují a navzájem nejsou v rozporu, a která tak vede nepochybně k závěru o vině obviněného a vylučuje možnost závěru jiného.

Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedošlo. Dovolání obviněného B. U. proto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jaké jsou uvedeny v § 265b tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 29. července 2015

JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu