11 Tdo 849/2007
Datum rozhodnutí: 27.08.2007
Dotčené předpisy:




11 Tdo 849/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. srpna 2007 o dovolání obviněného R. Ž. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. května 2007, sp. zn. 5 To 45/2007, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 37 T 6/2005, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněného R. Ž. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. února 2007, sp. zn. 37 T 6/2005, byl obviněný R. Ž. uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 alinea první tr. zák. ve spojení s § 143 tr. zák. a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výši 45 000,- Kč, a pro případ, že by nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců.

O odvolání obviněného rozhodl Vrchní soud v Olomouci napadeným usnesením ze dne 2. května 2007, sp. zn. 5 To 45/2007, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný R. Ž. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Obviněný v tomto mimořádném opravném prostředku namítl, že skutek byl nesprávně právně posouzen, když popis skutku ve výroku napadeného rozsudku neobsahuje všechny potřebné skutečnosti tak, aby z jednání obviněného bylo možno usuzovat na naplnění zákonných znaků trestného činu padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 alinea první tr. zák. ve spojení s § 143 tr. zák. Dovolatel zopakoval svou obhajobou, kterou uplatnil již v předcházejícím řízení, a to, že druhou směnku vypisoval na žádost poškozeného, protože byl upozorněn, že se na původní směnce vyskytuje blíže nespecifikovaná chyba. Jakékoliv úvahy odvolacího soudu ohledně rozdílnosti použitých psacích prostředků nebo potřeby poškozeného mít k napodobení svého podpisu originál směnky považuje za pouhou spekulaci. Stejně pravděpodobnou variantou je, že poškozený nechal dovolatele směnku vypsat a poté na ní padělal svůj podpis, protože měl od počátku se dvěmi směnkami určitý plán. Ostatně, která osoba podpis na směnce napodobila, nevyplývá ani ze znaleckého posudku. Pokud je ve skutkové větě rozsudku uvedeno po lhůtě splatnosti směnky vydal padělanou směnku jako směnku pravou měla být tato dispozice kvalifikována jako udání směnky a skutek posouzen jako trestný čin padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 alinea druhá tr. zák., nikoli podle § 140 odst. 2 alinea první tr. zák. ve spojení s § 143 tr. zák.

Vzhledem k uvedené argumentaci dovolatel navrhl aby Nejvyšší soud České republiky zrušil podle § 265k trestního řádu usnesení Vrchního soudu v Olomouci, ze dne 2. 5. 2007, sp. zn. 5To 45/2007, kterým bylo rozhodnuto o odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 2. 2007, č. j. 37 T 6/2005, a podle § 265l odst. 1 trestního řádu Vrchnímu soudu v Olomouci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Rovněž navrhl, aby Nejvyšší soud přerušil, popřípadě odložil výkon napadeného rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k podanému dovolání obviněného vyjádřil tak, že dovolací námitky obviněného zčásti neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu a zčásti se jedná o námitky, jimž nelze přisvědčit. Soudy své skutkové závěry opřely zejména o svědecké výpovědi poškozeného D. H. , Mgr. P. R. , závěry znaleckého posudku z oboru kriminalistiky, expertiz ručního písma a výpověď znalkyně PhDr. V. M. , a detailně a logicky vysvětlily, proč neuvěřily obhajobě obviněného ani výpovědi svědka S. H. Přisvědčit nelze ani námitce obviněného ve vztahu k použité právní kvalifikaci činu. Z ustálené judikatury k ustanovení § 140 odst. 2 tr. zák. vyplývá, že v případě § 140 odst. 2 alinea první tr. zák. spočívá čin v tom, že pachatel sám padělá nebo pozmění peníze (směnku) v úmyslu je udat jako pravé, a to bez ohledu na to, zda je poté skutečně udá. V případě alinei druhé pachatel jedná tak, že padělané nebo pozměněné peníze (směnku) udá, aniž by je sám padělal nebo pozměnil. Proto státní zástupce navrhl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítnout.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti, dospěl na základě obsahu spisu k závěru, že podané dovolání je zjevně neopodstatněné.



Především je třeba konstatovat, že v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Dovolatel tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že obviněný měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení § 226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tedy relevantně uplatněn tehdy, pokud se dovolatel dovolacími námitkami domáhá toho, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání opírajícího se o tento dovolací důvod proto nemohou být námitky vztahující se k nesprávnému skutkovému zjištění, resp. vady ve skutkovém zjištění lze úspěšně namítat jen tehdy, jsou-li důsledkem nesprávného hmotně právního posouzení.

S ohledem na toto obecné konstatování je pak v posuzované věci zřejmé, že ne všechny dovolatelem namítané vady lze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod. Dovolací námitky, tak jak byly výše již rozvedeny, z větší části směřují vůči skutkovým závěrům obou soudů. To platí především o tvrzení obviněného, že se soudy dostatečně nevypořádaly s jeho obhajobou a v důsledku toho dospěly i k nesprávným skutkovým zjištěním o pachatelství obviněného posuzovaným trestným činem.

S ohledem na ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. je nutno zdůraznit, že pokud dovolání je podáno z jiných než zákonných důvodů a uplatněné dovolací námitky nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů, tak dovolací soud není ani oprávněn takové dovolaní (dovolací námitky) přezkoumávat, ale naopak musí postupem podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. takové dovolání odmítnout. Proto dovolací soud nemohl přihlížet k těm námitkám obviněného, jež obsahově nenaplňují jak uplatněný dovolací důvod, tak ostatně ani jiný zákonem předvídaný důvod dovolání uvedený v § 265b tr. ř. V tomto směru lze odkázat na vcelku konstantní judikaturu Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 3 Tdo 1141/2004, usnesení ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. 6 Tdo 1366/2005 atd.), jež nebyla dotčena ani rozhodováním Ústavního soudu (např. usnesení ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, usnesení ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03 atd.). V tomto rozsahu bylo tak dovolání obviněného podáno z jiného než zákonného důvodu, což by jinak opodstatňovalo postup podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Naproti tomu však dovolatel naplnil zákonný požadavek ohledně uplatnění dovolacího důvodu předpokládaného ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. námitkami, jejichž podstatou je tvrzení, že popis skutku ve skutkové větě rozsudku neobsahuje konkrétní zjištění, která by odpovídala právní kvalifikaci skutku jako trestného činu padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 alinea první tr. zák. a že jeho jednání mělo být posouzeno podle ustanovení § 140 odst. 1 alinea druhá tr. zák. ve spojení s § 143 tr. zák. V tomto směru dovolací soud shledal, že se sice jedná o posouzení otázky správnosti hmotně právního posouzení skutku, avšak dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

Podle § 120 odst. 3 tr. ř. výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným nebo se obžaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž

i uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků, včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu. Ve výroku rozsudku, v tzv. skutkové větě, musí soud uvést všechny zjištěné skutkové okolnosti, které jsou v posuzovaném případě konkrétním obsahem zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Nestačí proto, aby se soud při popisu jednání obviněného omezil, byť jen v některých směrech, na citaci těchto zákonných znaků, neboť taková citace tvoří tzv. právní větu rozsudku (srov. č. 43/1994 I. Sb. rozh. tr., a dále též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2002, sp. zn. 7 Tdo 236/2002). Pouze obsahuje-li skutková věta výroku o vině úplný popis skutečností rozhodných pro naplnění skutkové podstaty trestného činu ve smyslu § 120 odst. 3 tr. ř., je možno považovat projednání věci před soudem za úplné, tj. v souladu s právem obviněného na spravedlivý proces (srov. nález Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 83/04).

Z právní věty rozsudku je zřejmé, že Krajský soud v Ostravě považoval za naplněné ty znaky trestného činu padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 alinea první tr. zák. ve spojení s § 143 tr. zák., které spočívají v tom, že obviněný padělal tuzemské cenné papíry v úmyslu udat je jako pravé.

Trestný čin podle § 140 odst. 2 alinea první tr. zák. spočívá v podstatě v tom, že pachatel sám nebo jako spolupachatel peníze padělá nebo pozmění v úmyslu udat je jako pravé nebo platné anebo jako peníze vyšší hodnoty, bez ohledu na to, zda je též jako pravé udá (uvede do oběhu). Čin je v tomto případě dokonán již vyhotovením padělaných peněz. Trestného činu podle § 140 odst. 2 alinea druhá tr. zák. se potom dopustí ten, kdo padělané nebo pozměněné peníze udá jako pravé, tj. učiní jakékoliv jednání, které směřuje k uvedení takových peněz do oběhu nebo je přímo uvede do oběhu, aniž sám jako pachatel nebo spolupachatel též peníze padělal nebo pozměnil. Pokud tedy pachatel sám peníze padělá nebo pozmění v úmyslu udat je jako pravé nebo platné či jako peníze vyšší hodnoty, dopouští se pouze trestného činu podle § 140 odst. 2 alinea první tr. zák., i když je pak udá, tedy uvede do oběhu, neboť jde pouze o realizaci úmyslu udat je jako pravé, který zde byl již v době padělání nebo pozměňování (srov. Š. , P., P. , F., R. , S. Trestní zákon. Komentář. II. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, 856 s.).

V posuzované věci z provedeného dokazování opírajícího se zejména o znalecký posudek z oboru kriminalistiky expertízy ručního písma vyhotovený PhDr. V. M. a dále svědecké výpovědi poškozeného D. H. a Mgr. P. R. vyplynulo, že obviněný dne 16. července 2003 vlastnoručně vypsal za poškozeného D. H. jako směnečného dlužníka vlastní směnku na částku 45 000,- Kč, poškozeného ji nechal podepsat a ponechal si ji a poté v blíže nezjištěné době vlastnoručně sám nebo za pomoci jiné nezjištěné osoby vypsal další směnku vlastní shodného obsahu, na níž napodobil podpis poškozeného D. H. jakožto dlužníka, a tuto padělanou směnku vydal poškozenému místo směnky pravé jako důkaz, že dluh ze směnky zanikl, a směnku s pravým podpisem D. H. uplatnil dne 17. června 2004 u Krajského soudu v Ostravě v úmyslu obohatit se na jeho úkor o směnečnou sumu ve výši 45 000,- Kč. S ohledem na tyto zjištěné skutečnosti soudy také dospěly k závěru, že obviněný jednal v přímém úmyslu ve smyslu ustanovení § 4 písm. a) tr. zák.

Tato zjištění soud prvního stupně vyjádřil ve výrokové části svého rozsudku v tzv. skutkové větě slovy dne 16. 7. 2003 v místě svého trvalého bydliště v Č. T. M. , ul. M. , vypsal vlastnoručně za poškozeného D. H. jako směnečného dlužníka směnku vlastní, kterou nechal podepsat poškozenému D. H. a směnku si ponechal, v blíže nezjištěné době od 16. 7. 2003 do měsíce října 2003 v blíže nezjištěném místě vlastnoručně vypsal jinou směnku shodného obsahu, na níž buď sám, či za pomoci nezjištěné osoby, napodobil podpis poškozeného D. H. jakožto dlužníka a po lhůtě splatnosti směnky, vydal poté co poškozený D. H. zaplatil směnečnou sumu 45 000,- Kč padělanou směnku jako směnku pravou poškozenému D. H. na znamení toho, že vydáním padělané směnky dluh zanikl a směnku s pravým podpisem D. H. uplatnil dne 17. 6. 2004 u Krajského soudu v Ostravě v úmyslu obohatit se o směnečnou sumu 45 000,- Kč ke škodě poškozeného D. H.

Je tedy zřejmé, že dovolací námitky obviněného v tomto směru nemohou obstát. Soud především učinil ve vztahu k zákonným znakům skutkové podstaty posuzovaného trestného činu zcela konkrétní skutková zjištění, která následně popsal ve skutkové větě výroku o vině. Postupoval přitom zcela v souladu s § 120 odst. 3 tr. ř., když uvedl potřebné konkrétní okolnosti, v nichž po objektivní i subjektivní stránce spatřuje naplnění trestného činu padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 alinea první tr. zák. ve spojení s § 143 tr. zák., a zároveň skutek popsal způsobem, který jej umožňuje spolehlivě odlišit od jiného. Tvrzení dovolatele, že zjištěný skutkový stav nevykazuje všechny zákonné znaky mu přisouzeného trestného činu je tak zjevně neopodstatněné. Z důvodů výše uvedených pak neobstojí ani námitka obviněného, že skutek měl být posouzen podle § 140 odst. 2 alinea druhá tr. zák., a nikoliv podle aliney první tohoto ustanovení. Mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a právním posouzením věci není dán žádný rozpor. Soudy na základě dostatečně provedeného důkazního řízení ustálily skutkový stav, jenž podřadily pod odpovídající právní kvalifikaci.

Lze tak uzavřít, že s ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud dovolání obviněného R. Ž. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Pokud jde o podnět obviněného k odkladu, resp. k přerušení výkonu napadeného rozhodnutí, potom Nejvyšší soud připomíná, že postup předsedy senátu Nejvyššího soudu podle ustanovení § 265o odst. 1 tr. ř. je fakultativní (na rozdíl od jeho rozhodování o návrhu předsedy senátu soudu prvního stupně podle § 265h odst. 3 tr. ř.) a pokud tedy neshledá důvody k odkladu nebo přerušení výkonu dovoláním napadeného rozhodnutí, pak žádné negativní rozhodnutí o tom nečiní. Rovněž je třeba podotknout, že předseda senátu Nejvyššího soudu může ve smyslu § 265o odst. 1 tr. ř. rozhodnout o odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí pouze tehdy, jsou-li dány takové konkrétní okolnosti vyplývající z podaného dovolání nebo z obsahu spisu, pro které, zejména s ohledem na možný výsledek dovolacího řízení, není vhodné realizovat výkon dovoláním napadeného rozhodnutí (srov. č. 9/2003 Sb. rozh. tr.).

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti tak nebylo třeba se dále zabývat uvedeným podnětem obviněného.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. srpna 2007

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík