11 Tdo 837/2015
Datum rozhodnutí: 19.11.2015
Dotčené předpisy: § 283 odswt. 1, 2 ,4 písm. c) tr. zákoník



11 Tdo 837/2015-62

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. listopadu 2015 dovolání podaná obviněnými P. R. , a R. R. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci, soudu pro mládež, ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. 4 Tmo 11/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, pod sp. zn. 49 Tm 4/2012, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného P. R.
o d m í t á .
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněného R. R.
o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :



Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 12. 6. 2014, sp. zn. 49 Tm 4/2012, byl P. R. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. b), c), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku, za které byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to 228 g fentanylu.
Obviněný R. R. byl citovaným rozsudkem uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Bylo také rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných.
Podle skutkových zjištění se obvinění shora uvedené trestné činnosti dopustili tím, že
J. H., P. R. a R. R. nejméně v období od měsíce března 2011 do 3. 8. 2011, společně a po předchozí dohodě, za rozdělení úloh, s cílem získat finanční prostředky, obviněný P. R. nejprve s J. H. a následně též s další osobou stíhanou samostatně a s R. R. organizoval dovoz drogy heroin a fentanyl ze Slovenské republiky do České republiky tak, že většinou prostřednictvím mobilních telefonů obviněný P. R. dohodl s M. O., žijící ve Slovenské republice, v obci D. L., na ulici H. č. ...., případně s K. O., žijícím ve Slovenské republice, v obci Š., na ulici C. č. ..., množství a cenu odebíraných drog, včetně místa a času jejich převzetí, načež J. H. zajistil, za finanční prostředky poskytnuté P. R. v autopůjčovnách v O. a v Š. osobní motorová vozidla, určená pro převoz drog, následně obvinění ve složení P. R. a J. H., či P. R., J. H. a další osoba, stíhaná samostatně, případně P. R., R. R., J. H. a další osoba, stíhaná samostatně, vycestovali na výše uvedené adresy ve Slovenské republice, kde obviněný J. H. podle požadavku obviněného P. R. osobně otestoval látky obsahující heroin nebo fentanyl a po zhodnocení jejich kvality obviněný P. R. sám poté, co drogu uhradil, osobně převzal zakoupený heroin nebo fentanyl, případně též s R. R. tento u sebe uschovali a za účasti další osoby, stíhané samostatně, jež o průběhu a úspěšném ukončení zpáteční cesty telefonicky informovala obviněného P. R., který v několika případech z důvodu konspirativnosti cestoval sám v jiném vozidle než ostatní obvinění, dopravili drogy určené pro další distribuci a prodej do České republiky, přičemž takto realizovali nákup heroinu nebo fentanylu ve Slovenské republice a jeho dovoz do České republiky v nejméně pěti následujících případech:
P. R. a J. H.:
1. přesně nezjištěného dne v období od 9. 3. 2011 do 10. 3. 2011 ve Slovenské republice, v obci D. L., na ulici H. č. ....., P. R. poté, co podle dohody kvalitu a účinky drogy užitím ověřil J. H., zakoupil od M. O. za cenu 120 euro za 5 gramů celkem 150 gramů látky obsahující heroin, kterou následně společně převezli vozidlem tovární značky Škoda Fabia Combi, RZ: ....., vypůjčeným J. H., do O., kde posledně jmenovaný obviněný jako odměnu za činnost spojenou s otestováním a převozem kupované drogy obdržel od obviněného P. R. 2 gramy výše uvedené omamné látky,
2. přesně nezjištěného dne v období od 2. 4. 2011 do 12. 4. 2011 ve Slovenské republice, v obci D. L., na ulici H. č. ...., P. R. poté, co podle dohody kvalitu a účinky drogy užitím ověřil J. H., zakoupil od M. O. za cenu 120 euro za 5 gramů celkem 250 gramů látky obsahující heroin, kterou následně společně převezli vozidlem nezjištěné značky, vypůjčeným J. H., do O., kde posledně jmenovaný obviněný jako odměnu za činnost spojenou s otestováním a převozem kupované drogy obdržel od obviněného P. R. 2 gramy výše uvedené omamné látky, P. R., J. H. a další osoba stíhaná samostatně: 3. dne 24. 5. 2011 ve Slovenské republice, v obci D. L., na ulici H. č. ..., P. R. za účasti další osoby, stíhané samostatně, poté, co podle dohody kvalitu a účinky drogy užitím ověřil J. H., zakoupil od M. O. za cenu 120 euro za 5 gramů celkem 400 gramů látky, obsahující fentanyl, kterou následně všichni tři společně a úspěšně převezli vozidlem Škoda Octavia, RZ: ....., užívaným P. R., do O., kde J. H. jako odměnu za činnost spojenou s otestováním a převozem kupované drogy obdržel od P. R. 3 gramy výše uvedené omamné látky, P. R., R. R., J. H. a další osoba stíhaná samostatně: 4. dne 27. 7. 2011 ve Slovenské republice, v obci D. L., na ulici H. č. ...., P. R. a R. R. za účasti další osoby, stíhané samostatně, poté, co podle dohody kvalitu a účinky drogy užitím ověřil J. H., zakoupili od M. O. za cenu 120 euro za 5 gramů celkem 250 gramů látky obsahující fentanyl, kterou si následně k sobě převzal R. R. a kterou společně s J. H. a další osobou, stíhanou samostatně, převezli vozidlem tovární značky Škoda Octavia Combi, RZ: ......, vypůjčeným J. H., do O., o čemž ještě z automobilu další osoba, stíhaná samostatně, telefonicky informovala P. R., jenž zůstal do dalšího dne ve Slovenské republice, s tím, že v O. J. H. jako odměnu za činnost spojenou s otestováním a převozem kupované drogy obdržel od R. R. 4 gramy výše uvedené omamné látky,
5. dne 3. 8. 2011 ve Slovenské republice v obci Š., na ulici C. č. ..., P. R. a R. R. za účasti další osoby, stíhané samostatně, poté co podle dohody kvalitu a účinky drogy užitím ověřil J. H., P. R. zakoupil od K. O. 250,1567 gramů hnědé práškové látky obsahující 1,9762 gramu, t.j. 0,79 % base fentanylu, v ceně 125 euro za 5 gramů, kteroužto drogu P. R., jakmile J. H. za její otestování dal malý igelitový sáček, obsahující nejméně 4,4622 gramu výše uvedené omamné látky, předal R. R. s tím, že posledně jmenovaný ji u sebe ukryl a společně s J. H. i další osobou, stíhanou samostatně, mající za úkol o průběhu cesty telefonicky informovat P. R., jedoucího za nimi s odstupem v jím užívaném vozidle tovární značky Škoda Octavia, RZ: ....., převezli vozidlem tovární značky Škoda Octavia Combi, RZ: ....., vypůjčeným J. H., do České republiky, kde však byli, ještě téhož dne, bezprostředně po průjezdu hranice se Slovenskou republikou, konkrétně na 44,5 km dálnice ..., poblíž B., všichni tři ve vozidle zadrženi, načež vždy po úspěšném získání heroinu či fentanylu P. R. a R. R., společně s další osobou, stíhanou samostatně, buď osobně či prostřednictvím jiných osob, mezi nimi i spoluobviněného J. H., tyto omamné látky zejména na území města O. za částky pohybující se v rozmezí od 1.300 Kč do 1.600 Kč prodávali dalším uživatelům drog, mimo jiné též A. V., kterému prodal P. R. nejméně ve 43 případech nejméně 43 gramů látky obsahující fentanyl a R. R. nejméně v jednom případě nejméně 1 gram látky, obsahující fentanyl, a dále J. H. za jeho služby předal P. R. nejméně 4 g látky obsahující heroin a 7,4 látky obsahující fentanyl a R. R. nejméně 4 g látky obsahující fentanyl,
a takto, ačkoliv nebyli držiteli povolení k zacházení s návykovými látkami podle § 4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jednali s vědomím, že heroin je omamná látka uvedená v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb. jako omamná látka zařazená do seznamu IV. podle Jednotné Úmluvy o omamných látkách, a stejně tak, že fentanyl je omamná látka uvedená v příloze č. 1 zákona č. 167/1998 Sb. jako omamná látka zařazená do seznamu I. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách,
přičemž P. R. se tohoto svého jednání dopouštěl i přesto, že si byl vědom, s ohledem na zapojení svého syna, N. C. do zajišťování nákupu heroinu a fentanylu a jejich následného prodeje, jeho možného negativního dopadu na další vývoj nezletilého N. C., zejména v oblasti morální. Proti citovanému rozsudku podali obvinění odvolání, která Vrchní soud v Olomouci, soud pro mládež, usnesením ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. 4 Tmo 11/2014, podle § 256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podali obvinění dovolání , obviněný P. R. prostřednictvím svého obhájce Mgr. Ing. Filipa Hladiše a obviněný R. R. prostřednictvím svého obhájce Mgr. Adama Russa.
Obviněný P. R. ohledně dovolacího důvodu odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. s tím, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný předně poukazuje na některé procesní vady, které podle něj samotné zakládají důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Jedná se o výslech svědka A. V., který byl podle obviněného proveden za nestandardních podmínek. Svědek byl v době výslechu pod vlivem drog, soud tak neměl takový důkaz připustit. Svědek také nebyl k výslechu předvolán písemnou formou, ale ústně. Ze strany policie nebylo vyčkáno, zda se dobrovolně dostaví, ale byl eskortován. Před soudem pak prohlásil, že mu bylo policií vyhrožováno, že pokud nebude vypovídat, půjde do vazby. Jinak svědek v hlavním líčení odmítl vypovídat s odkazem na svůj zdravotní stav. Soud pak nechal vypracovat na svědka znalecký posudek, z nějž vyplynulo, že psychická porucha, kterou svědek trpí, se projevuje strachem z pronásledování policií a odposlechů a také že samotný výslech svědka mohl být spouštěcím momentem. Znalec také konstatoval, že případná výpověď svědka před soudem by byla méně věrná. Soud pak další návrhy na výslech tohoto svědka odmítl, ačkoli řízení před soudem prvního stupně trvalo téměř dva roky a jeho zdravotní stav se mohl zlepšit. Podle obviněného měl soud přistoupit k výpovědi svědka znovu a teprve poté hodnotit její věrohodnost. V průběhu dokazování před soudem prvního stupně podle obviněného vyplynulo, že svědek mohl v přípravném řízení vypovídat nepravdivě o okolnostech nákupu a prodeje drog. Uvedený postup soudu považuje obviněný za porušení svého práva na spravedlivý proces.
Obviněný soudu prvního stupně dále vytýká, že odmítl provést výslech svědků G., V., B. a B., aniž by jakkoli zdůvodnil, proč. Svědci měli podle obviněného prokázat, že svědek A. V. nemluvil pravdu, když tvrdil, že nikdy neprodával drogy. Další námitky obviněného se pak vztahují k výpovědi spoluobviněného J. H. jako spolupracujícího obviněného. Z kontextu výpovědí svědků H., F. a T. podle něj lze dovodit, že J. H. vypovídal nepravdivě a účelově, aby se vyhnul vysokému trestu. Další důkazy pak jeho výpověď podporují pouze v dílčích a nepodstatných částech. Podle obviněného neměl být spoluobviněnému status spolupracujícího obviněného přiznán, neboť jeho výpověď byla nepravdivá. Velké množství svědků totiž vypovědělo, že tento svědek prodával drogy, ač to důrazně odmítal. K tomu obviněný poukazuje i na jeho trestní minulost, spočívající v opakovaném stíhání za prodej drog. Odvolací soud nesrovnalosti ve výpovědi J. H. odbyl tvrzením, že J. H. nikdy, a to ani před soudem, netvrdil, že údaje, které uvádí ohledně množství drogy, frekvence cest na Slovensko a hlavně údaje časové, jsou naprosto přesné. Na druhou stranu však soud prvního stupně z jím uváděného množství drogy vycházel, neboť zadrženo bylo pouze 254,619 g.
Vytýkané jednání podle obviněného neprokazují ani odposlechy telefonních hovorů, není v nich totiž zmínka o prodeji drog či dokonce jejich dovozu ze Slovenska. Záznamy lokací mobilních telefonů výpověď spoluobviněného H. podporují pouze v těch částech, kdy tvrdí, že se měl P. R. nacházet na Slovensku. To však obviněný zdůvodnil návštěvami rodiny. Rovněž podle obviněného nelze ze znaleckého zkoumání látky zadržené dne 3. 8. 2011 usuzovat na druh a vlastnosti látky, která měla být předmětem skutků popsaných pod body 1 až 4 výroku o vině. Podle obviněného nelze také ze závěrů soudů usuzovat na organizovanou skupinu působící ve více státech. Naplnění znaku značného rozsahu nebylo provedenými důkazy prokázáno. Také uložený trest považuje obviněný za nepřiměřeně přísný.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. 4 Tmo 11/2014, zrušil a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně aby zrušil i přecházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 6. 2014, sp. zn. 49 Tm 4/2012, a sám rozhodl rozsudkem.
Podle obviněného R. R. z napadeného usnesení a rozsudku soudu prvního stupně včetně skutkové věty vyplývá, že mu nebylo prokázáno zapojení do trestné činnosti po celou uvedenou dobu od měsíce března 2011 do 3. 8. 2011. Pokud se jedná o jeho účast na tzv. čtvrté cestě na Slovensko dne 27. 7. 2011, oba soudy vycházely pouze z informací poskytnutých spoluobviněným J. H.. Žádný další důkaz obviněného neusvědčuje, naopak některé důkazy výpověď spoluobviněného zpochybňují či vyvracejí. K tomu obviněný uvádí časové údaje z elektronické knihy jízd (výpisu sledovacího zařízení GPS) vozidla Škoda Octavia Combi. Samotné předání drogy v jeho bytě po ukončení cesty se podle něj jeví jako nepravděpodobné, neboť nebyl vůbec zaznamenán pohyb vozidla v této lokalitě. Vrchní soud se jeho námitkami vůbec nezabýval a ve vztahu k zaznamenanému signálu mobilního telefonu přehlédl, že se jednalo o telefon P. R. Jeho pohyb na Slovensku v daném dni nebyl vůbec zaznamenán (pouze ve dnech 13. 5. a 18. 7. 2011).
Při tzv. páté cestě na Slovensko dne 3. 8. 2011 obviněný drogu se spoluobviněným H. převážel, nicméně skutkový děj se podle něj odehrál jinak. Oba soudy věřily spoluobviněnému H. více, než slovenským policistům, kteří pohyb obviněných po celou dobu sledovali, a dle jejich záznamu nemohlo dojít k prodeji drog na ulici C. .... v obci Š., neboť na této adrese nebyla vůbec zaznamenána přítomnost nikoho z obviněných. Informace Policie SR jsou přitom zcela v souladu s elektronickým záznamem jízd vozidla Škoda Octavia Combi. Soud také hodnotil jako nepravdivé výpovědi až osmi svědků, podle nichž obviněný H. soustavně prodával drogy.
Zapojení obviněného v organizované skupině mimo dvě výše uvedené cesty pak nebylo soudem nijak vysvětleno ani zdůvodněno. Pokud jde o následný prodej drogy, uvádí soud jediný případ prodeje svědkovi A. V. dne 24. 7. 2011 a předání drogy spoluobviněnému H. dne 27. 7. 2011, což však jeho zapojení do organizované skupiny nijak neprokazuje. V případě převozu drogy dne 3. 8. 2011, šlo podle obviněného o soukromou iniciativu jeho a J. H., na níž se nijak nepodílel P. R. ani jeho syn, mladistvý N. C.. Ze skutkových zjištění soudů tak podle něj vyplývá jeho protiprávní jednání jen v období od 24. 7. 2011 do 3. 8. 2011, což nepřímo podporuje i Policií ČR doložený seznam rozhovorů, které vedl s ostatními obviněnými a třetími osobami a které se měly týkat drogové kriminality. Jedná se o celkem dvanáct hovorů v období od 6. 7. 2011 do 3. 8. 2011. Neexistuje jediný důkaz, z něhož by vyplývala jeho účast na protiprávním jednání před 6. 7. 2011. Obviněný je proto toho názoru, že se dle rozsudku Krajského soudu v Ostravě podílel na dovozu pouze 500,1567 g fentanylu.
Dále pak obviněný nesouhlasí s Vrchním soudem v Olomouci v tom směru, že mělo dojít k dovozu 316 g účinné látky v dovezeném heroinu a 711 g účinné látky v dovezeném fentanylu. Chemický rozbor heroinu nebyl proveden, tedy soud nemohl vědět, jaké množství účinné látky v něm bylo obsaženo. V případě fentanylu byl proveden chemický rozbor látky zadržené dne 3. 8. 2011, v níž bylo zjištěno 0,79 % účinné látky, tj. 2,0115 g. Pokud by takový obsah mělo celé množství 900 g fentanylu, pak by celkové množství účinné látky činilo 7,11 g. Obviněný však trvá na tom, že mu byla prokázána účast pouze na posledním skutku a množství účinné látky obsažené v převážené droze tak nenaplňuje znak velkého rozsahu ve smyslu § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, neboť podle přílohy stanoviska Nejvyššího soudu, sp. zn. Tpjn 301/2013 (pozn.: publikováno pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr.), je vyžadováno množství účinné látky 3,2 g.
Podle obviněného se také nepodařilo prokázat existenci organizované skupiny působící ve více státech. Zopakoval, že jeho účast na převozu drogy výše popsaného pod bodem 4 nebyla prokázána. V bodě 5 se pak nepodařilo prokázat vědomou účast P. R. a N. C.. Role N. C. v organizované skupině nebyla zatím objasněna, obviněný je však toho názoru, že tento vzhledem ke svému věku stěží mohl plnit ve skupině nějakou roli. Organizovanou skupinu však musí tvořit nejméně tři trestně odpovědné osoby. Zapojení do skupiny musí být vědomé, což obviněnému nebylo prokázáno. Navíc je invalidním důchodcem z důvodu mentální retardace. Samotný dovoz či převoz drogy ze zahraničí organizovanou skupinou také není vždy kvalifikován podle odst. 4 písm. c) § 283 tr. zákoníku, ale pouze podle odst. 2 písm. a) téhož ustanovení.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle § 265k tr. ř. napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. 4 Tmo 11/2014, a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta po shrnutí průběhu řízení a obsahu podaných dovolání vysvětlila podstatu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a konstatovala, že většina uplatněných námitek obviněných směřuje do oblasti skutkových zjištění. Obvinění zpochybňují především pravdivost výpovědi svědka A. V. a spolupracujícího obviněného J. H., přičemž tyto důkazy označují buď za vadně provedené, nebo nepravdivé. Obviněný R. R. namítl vadná skutková zjištění ohledně doby, v níž se měl dopouštět trestné činnosti. Za námitky skutkové pak lze označit i ty, v nichž obvinění zpochybňují závěry o množství dovezených a dále distribuovaných drog, tedy heroinu a fentanylu. O námitky skutkového charakteru jde i v případě, pokud obviněný P. R. namítá neprovedení výslechu požadovaných svědků. V uvedené souvislosti je možné podle státní zástupkyně pouze připomenout, že rozsah dokazování závisí na úvaze soudu, což vyplývá z principu nezávislosti soudů. Soudy samostatně zvažují, zda a v jakém rozsahu je potřebné doplnit dosavadní stav dokazování, přičemž současně posuzují důvodnost návrhu na doplnění dokazování. Není tedy povinností soudů akceptovat jakýkoliv důkazní návrh. Jestliže však soud odmítne provést navržený důkaz, musí toto rozhodnutí přesvědčivě odůvodnit. Právě k uvedené situaci v posuzované trestní věci došlo, neboť soudy náležitě zdůvodnily, že důkazy navrhované obviněnými jsou důkazy nadbytečnými, neboť skutečnosti, k jejichž vyvrácení měly tyto důkazy svědčit, byly již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností ověřeny. V uvedené souvislosti proto nelze hovořit ani o důkazech opomenutých. Pokud jde o namítanou vadu při výslechu svědka A. V., který údajně nebyl policejním orgánem řádně předvolán, je třeba zdůraznit, že zmíněný důkaz byl získán procesně přípustným způsobem a tudíž mohl být soudem zahrnut do předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci. Je sice pravdou, že předvolání je svědkovi předáno většinou ve formě písemné, avšak forma ústní (osobní nebo telefonická), telegrafická nebo elektronická (e-mailem) není vyloučena. V současné době je možné osobu předvolat i pomocí datové schránky. Forma tedy není rozhodná, podstatné je, aby mělo předvolání stanovený obsah a bylo řádně doručeno. Uvedené skutečnosti byly ověřeny výslechem policistů, takže bylo možno bez důvodných pochybností dospět k závěru, že svědek A. V. byl k výslechu v přípravném řízení řádně předvolán. Obviněným ani nebylo odňato právo na spravedlivý proces, neboť dokazování lze označit za kontradiktorní, i když soud přihlédl při formulaci skutkových zjištění k výpovědi A. V. z přípravného řízení. Znakem spravedlivého procesu ve smyslu článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je mimo jiné to, že skutková zjištění soudu jsou konstituována za součinnosti stran. Proto je v článku 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy obviněnému garantováno právo vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě. Toto právo znamená, že vystupuje-li ve věci usvědčující svědek, zvláště, když jeho výpověď je jediným nebo rozhodujícím důkazem o vině obviněného, musí být alespoň jednou v průběhu řízení umožněno, aby sám obviněný nebo jeho obhájce položil svědku otázky. Výslechu svědka A. V. byli přítomni obhájci obviněných, takže bylo možné svědku klást otázky. Současně lze uvést, že výpověď zmíněného svědka není ani jediným ani rozhodujícím důkazem o vině obou obviněných, neboť i z dalších ve věci pořízených důkazů vina obviněných jednoznačně vyplývá. Navíc je třeba uvést, že znalci z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie nebyl výslech tohoto svědka u hlavního líčení doporučen, neboť bylo konstatováno, že od října 2011 trpí exogenně psychotickou poruchou, vzniklou následkem masivního zneužívání návykových látek, přičemž současně je třeba upozornit, že na výpověď ze dne 11. 8. 2011 neměla uvedená porucha významnější vliv, neboť vznikla až posléze. Znalci se vyjádřili v tom směru, že zjištěná psychotická porucha by naopak mohla mít vliv na jeho další výpověď. Soudy se náležitým způsobem vypořádaly i se skutečností, že zmíněný svědek byl při podání výpovědi pod vlivem drog, neboť si aplikoval heroin. To, že svědek byl pod vlivem drog, bylo známo všem, kteří se výslechu svědka účastnili, neboť ten přímo při výslechu uvedl, že ten den užil nějakou drogu. Empiricky tedy mohli i sami obhájci sledovat, zda droga měla na svědka nějaký vliv, přičemž z okolnosti, že při samotném výslechu nevznesli žádné námitky, je možné usuzovat, že schopnost svědka svědčit nebyla nijak dotčena. Prostor pro čtení výpovědi svědka z přípravného řízení dávalo v takovém případě ustanovení § 211 odst. 2 písm. a) tr. ř.
K výpovědi spoluobviněného J. H. je podle státní zástupkyně třeba uvést, že tuto nelze žádným způsobem zpochybňovat pouze z toho důvodu, v jaké pozici ji učinil. Dobrodiní zákona mohl využít, protože splnil podmínky ustanovení § 178a tr. ř., v němž je popsáno, za jakých podmínek může státní zástupce v obžalobě označit obviněného za spolupracujícího obviněného. Soudy si mohly učinit obrázek o věrohodnosti výpovědi obviněného J. H., neboť údaje jím uváděné ve výpovědi korespondovaly s dalšími ve věci provedenými důkazy, tak jak uvedly soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. To, že byl obviněnému J. H. uložen mimořádně snížený trest odnětí svobody podle § 58 odst. 4 tr. zákoníku, rovněž koresponduje s ustanovením zákona. Výpověď tohoto obviněného tedy nelze zpochybnit ani v té části, kdy vypovídal o množství drog nakupovaných na Slovensku.
Jestliže obviněný P. R. v dovolání namítl, že mu byl za spáchanou trestnou činnost uložen nepřiměřený trest odnětí svobody, pak ani uvedenou námitku nelze podle státní zástupkyně podřadit pod obviněným zvolené dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., byť se jedná o hmotně právní posouzení, neboť teoreticky jiné hmotně právní posouzení zahrnuje i otázky ukládání trestu. Z hlediska systematiky ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. však je třeba brát zřetel také na jeho vztah k ostatním zákonným důvodům dovolání, v tomto konkrétním případě k ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle tohoto ustanovení je důvod dovolání dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jedná se tedy o dovolací důvod, kterým lze napadat pouze pochybení soudů co do druhu a výměry uloženého trestu, a to v jasně vymezených intencích, kdy druh trestu musí být podle zákona nepřípustný nebo výměra mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin zákonem. Systematickým výkladem tohoto ustanovení je třeba dojít k závěru, že v něm uvedený dovolací důvod je, pokud jde o hmotně právní posouzení týkající se druhu a výměru uloženého trestu, dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud tedy má některá z osob oprávněných podat dovolání námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, může je uplatnit pouze v rámci tohoto speciálního zákonného dovolacího důvodu, nikoli však prostřednictvím jiného důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 tr. ř. Aby došlo k jeho naplnění, musí být v textu dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo k uložení nepřípustného druhu trestu nebo druhu trestu sice přípustného, ale mimo zákonnou trestní sazbu. Prostřednictvím tohoto, avšak ani jiného, dovolacího důvodu tedy nelze namítat jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu nebo výměře uloženého trestu. Jestliže argumentace obviněného obsažená v dovolání směřuje výlučně proti nepřiměřené tvrdosti uloženého trestu, pak není naplněn žádný z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř. Obviněný P. R. tedy podle státní zástupkyně v dovolání neuplatnil žádnou námitku, která by odpovídala jím zvoleným dovolacím důvodům.
Byť námitky obviněného R. R. mají také částečně skutkový základ, lze podle státní zástupkyně s jistou mírou tolerance pod jím zvolený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit námitku, že jeho jednání nemělo být posouzeno podle kvalifikovaných skutkových podstat, které zohledňují značný rozsah spáchané trestné činnosti a způsob jejího spáchání, tedy prostřednictvím organizované skupiny působící ve více státech. Podle státní zástupkyně byli obvinění uznáni vinnými tím, že neoprávněně nakládali způsobem předpokládaným v ustanovení § 283 odst. 1 tr. zákoníku se 400 g heroinu a 900 g fentanylu. V uvedeném ohledu se soudy obou stupňů správně obrátily ke stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, které se blíže vyjadřuje k rozhraničení kvalifikovaných skutkových podstat ustanovení § 283 tr. zákoníku, pokud jde o kvantifikační faktor daný rozsahem. Značný rozsah činí v případě drogy heroin hmotnost 150 g a u fentanylu 5 g. Z jednotlivých desetinásobků odvíjejících se od množství většího než malého je třeba vycházet i nadále, přestože v důsledku rozhodnutí Ústavního soudu nálezem ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. PL ÚS 13/12, pozbývá dnem jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů platnosti § 2 a příloha č. 2 nařízení vlády č. 467/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za jedy a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů, ve znění nařízení vlády č. 4/2012. Je tomu tak nejen proto, že se intertemporální účinky nálezu odvíjí ex nunc nosné důvody lze proto uplatnit pouze pro futuro, nikoliv pro rozhodování soudů o skutcích, k nimž došlo za trvání zrušené právní úpravy, ale rovněž z toho důvodu, že takto stanovené množství do jisté míry odráží rovněž poznatky současné lékařské vědy o vlivu omamných a psychotropních látek a jedů na lidský organismus, způsob zneužívání těchto látek i působení jejich zneužívání na lidskou společnost jako takovou, na což lze usuzovat z toho, že zrušené nařízení vlády se při stanovení jednotlivých množství zakázaných látek opíralo o výsledky činnosti široké meziresortní expertní skupiny. V uvedeném ohledu tedy nelze podle státní zástupkyně pochybovat o tom, že právní kvalifikace ve smyslu ustanovení § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku je správná.
Vyvrátit je třeba podle státní zástupkyně rovněž tvrzení obviněného R. R. o tom, že nemůže být uznán vinným dle zmiňovaného zákonného ustanovení, pokud u něj bylo fyzicky zajištěno pouze menší množství drogy, u kterého bylo možné přezkoumat množství účinné látky. Právní kvalifikace odvíjející se od rozsahu spáchání trestné činnosti, byť je vázána především k množství drogy, se kterou je neoprávněně ze strany pachatele nakládáno, může být aplikována i v těch situacích, pokud žádná droga není zajištěna a nepodaří se zjistit množství účinné látky, neboť jen stěží lze předpokládat, že pachatel by neoprávněně nakládal způsobem popsaným v ustanovení § 283 odst. 1 tr. zákoníku s drogou, která by díky nízkému množství účinné látky neměla ty účinky, které jsou ze strany uživatelů drog požadovány. Rozsah spáchání je tudíž možné dovozovat i na podkladě jiných důkazů, a to například svědeckých výpovědí, záznamů o odposleších telefonických hovorů, případně prostřednictvím jiných důkazů.
Odmítnout je třeba podle státní zástupkyně i námitku obviněného R. R., že nemůže být uznán vinným podle § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, neboť byla prokázána jeho účast pouze u tzv. čtvrté a tzv. páté cesty na Slovensko. Z rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá, že obviněný R. R. byl odsouzen nejen za to, že dovezl heroin a fentanyl ze Slovenska do České republiky, ale rovněž za to, že uvedené drogy prodával, jinak jinému opatřil a pro jiného přechovával. Jednoznačně to vyplývá ze svědecké výpovědi svědka A. V., který vypověděl, že R. R. mu drogy prodával asi v jedné čtvrtině případů, a to z pověření P. R., přičemž kvalitativně šlo o tentýž heroin, který prodával obviněný P. R.. Zmíněný svědek konstatoval, že v prodeji drog byli oba obvinění, společně se synem obviněného P. R., zainteresováni přibližně shodně. Rovněž spoluobviněný J. H. vypověděl, že heroin a fentanyl prodávali jak obviněný P. R., tak i obviněný R. R., přičemž o vědomosti R. R. o zapojení do trestné činnosti svědčí i to, že se na něj měl obviněný J. H. obracet na základě přání obviněného P. R. o telefonní číslo M. O., od níž byly drogy nakupovány na Slovensku. V uvedeném ohledu tedy soudy obou stupňů podle státní zástupkyně nepochybily, pokud i obviněného R. R. odsoudily s přihlédnutím k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby spočívající v neoprávněném nakládání s omamnými látkami heroinem a fentanylem ve značném rozsahu.
Ze skutkových zjištění je podle státní zástupkyně zřejmé, že obviněný R. R. si byl plně vědom podstatných okolností trestné činnosti a věděl, že se na realizaci posuzovaného trestného činu podílí společně s dalšími osobami a že každá z těchto osob, tedy i on, plní podle předem připraveného plánu určité úkoly, které ve svém souhrnu měly vést k dokonání trestného činu, tedy k dovozu heroinu, fentanylu a jeho následné distribuci. Věděl rovněž, že realizace těchto úkolů je koordinována zejména jeho bratrem P. R., který rozděloval úlohy na trestné činnosti zúčastněným pachatelům. Předmětný trestný čin tedy spáchat chtěl ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, přičemž bylo jednoznačně prokázáno, že ani jeho mentální úroveň nebránila tomu, aby si uvědomil skutečnosti rozhodné pro zmíněný rámec páchání trestné činnosti.
Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného P. R. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného R. R. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], že byla podána v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a že byla podána oprávněnými osobami [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolateli uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.
Oba obvinění uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Z výše naznačeného výkladu je patrné, že námitky obviněného P. R. a větší část námitek obsažených v dovolání obviněného R. R. uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají. Nad rámec dovolacího řízení k nim lze konstatovat, že soudy dostatečně logicky a přesvědčivě zdůvodnily, jak dospěly k daným skutkovým závěrům.
Obviněný P. R. zpochybňuje provedení výslechu svědka A. V. v přípravném řízení, z něhož soudy vycházely vzhledem ke schizofrenii, kterou svědek později onemocněl. Soud prvního stupně se velmi pečlivě věnoval možnosti jeho výslechu v hlavním líčení a vzhledem k závěrům znaleckého posudku, který soud nechal zpracovat, skutečnosti, že svědek sám při svém předvolání odmítl vypovídat a že jeho výpověď z přípravného řízení nestojí osamoceně, ale je v souladu s dalšími důkazy, nebylo na místě, aby soudy přistoupily k jeho dalšímu předvolávání k výslechu. Nejde pouze o to, že případná další výpověď svědka před soudem by byla podle znalců méně věrohodná. Znalkyně také konstatovala, že by výpověď před soudem měla na svědka poškozující následky. Dostatečně bylo soudy zdůvodněno také odmítnutí výslechu dalších svědků.
Soudy se stejně tak pečlivě zabývaly i námitkami směřujícími proti výpovědi spoluobviněného H., jehož výpověď je především v souladu s dalšími provedenými důkazy, jako záznamy telefonních hovorů, lokací mobilních telefonů i výpovědí svědka A. V.. Pokud jde o záznamy hovorů, je zcela běžné, že pachatelé dané trestné činnosti používají různá předem dohodnutá slovní spojení, která mají jejich trestnou činnost zastřít. Naopak je neobvyklé, aby se po telefonu zmiňovali explicitně o drogách. Pokud obviněný poukazuje na to, že znaleckému zkoumání bylo podrobeno pouze zadržené množství drogy, nelze tedy usuzovat na druh a vlastnosti látky, která měla být předmětem předchozích skutků, lze poukázat na to, co k námitce uvedla státní zástupkyně. Stejně jako v jiných případech, i v tomto soudy, pokud jde o drogy již spotřebované, vycházely z jejich celkového množství, přičemž vzhledem k ostatním důkazům nebyl důvod se domnívat, že by obsah účinné látky byl výrazně nižší než v případě zadržené zásilky.
V závěru dovolání uplatněné námitky zpochybňující naplnění znaku organizované skupiny působící ve více státech a spáchání činu ve značném rozsahu jsou pak formulovány natolik stručně, že se k nim nelze ani nad rámec dovolacího řízení vyjádřit. Podobně i v případě trestu, který obviněný považuje za nepřiměřeně přísný. Navíc k nápravě vad výroku o trestu je určen primárně dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je však dán v případě nejzávažnějších pochybení soudu, a to byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení, spočívající zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Jiné vady výroku o trestu, spočívající v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest, je možno považovat za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rovněž č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Je zřejmé, že obviněný se touto námitkou domáhá právě přehodnocení výměry trestu, ovšem nad rámec toho, co v dovolacím řízení umožňuje trestní řád.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v § 253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle § 254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle § 256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.
Obviněný uplatnil uvedený dovolací důvod v jeho druhé alternativě. Vzhledem k tomu, že nedošlo k porušení zákona ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nelze považovat za naplněný ani dovolací důvod podle písmene l) téhož ustanovení.
Také většina dovolacích námitek uplatněných obviněným R. R. dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídá. Nad rámec dovolacího řízení pak lze částečně odkázat na to, co bylo výše řečeno k dovolání P. R.. Týká se to zejména jeho účasti na skutku popsaném pod bodem 4 i zapojení jednotlivých členů organizované skupiny, které obviněný bagatelizuje s cílem zpochybnit naplnění podmínky minimálně tří osob. Částečně se to týká také námitek směřujících proti naplnění znaku značného rozsahu, neboť obviněný je zakládá na předpokladu, že se účastnil pouze skutku uvedeného pod bodem 5. Výpočet obsahu účinné látky prezentovaný odvolacím soudem na str. 12 napadeného usnesení je sice zjevně nesmyslný (navíc odvolací soud přehlédl, že obsah účinné látky konstatovaný ve výroku v bodě 5 je o dvě desetinná místa nižší), nicméně uvedený znak skutkové podstaty by obviněný na základě jednání popsaného ve výroku rozsudku v každém případě naplnil, a to i s přihlédnutím k tomu, co bude dále řečeno.
Na základě skutkových zjištění prezentovaných ve výroku a odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně nemá Nejvyšší soud pochybnosti o existenci organizované skupiny působící ve více státech. Zapojení jednotlivých členů do jejího chodu i působení na území Slovenské republiky (kde se zřejmě zapojovaly další osoby) bylo dostatečně popsáno. Lze dále přisvědčit státní zástupkyni, že z rozhodnutí soudů obou stupňů jednoznačně vyplývá, že obviněný R. R. byl odsouzen nejen za to, že dovezl heroin a fentanyl ze Slovenska do České republiky, ale rovněž za to, že uvedené drogy prodával, jinak jinému opatřil a pro jiného přechovával. Svědek A. V. vypověděl, že heroin kupoval také od R. R., konkrétně asi v jedné čtvrtině případů (str. 24 rozsudku), a určité indicie vyplývají i z výpovědi spoluobviněného J. H.. Pokud soud prvního stupně v rámci hodnocení důkazů na str. 58 na základě záznamu telefonických hovorů upravil skutkovou větu v tom smyslu, že uvedl pouze jeden případ předání drogy svědku V. R. R., neboť měl k dispozici záznam pouze jednoho hovoru svědka s tímto obviněným (z 24. 7. 2011), ačkoli svědek mimo jiné uvedl, že obviněný P. R. někdy bratra (či syna) posílal na předání drog místo sebe, jde ve výsledku jen o určitou neobratnost v popisu skutku. Ze skutkové věty a citovaného odůvodnění je však stále dostatečně zřejmé, že soud vzal za prokázané nejen toto jedno předání drogy R. R.. Skutková věta, pokud jde o prodej dovezených drog, jednoznačně uvádí, že tak činil jak P. R., tak i R. R. a pokud jde o další konkretizaci, předkládá před výčet, co a komu bylo z přivezených drog prodáno, slova mimo jiné a před jednotlivé případy předání drog A. V. a J. H. slova nejméně . Pak ovšem není na místě nepřičítat obviněnému spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ve vztahu k prvním třem případům.
Pro úplnost se sluší k námitkám R. R. ke kvalifikaci skutku připomenout, že i v případě, že by tomuto obviněnému mohla být přičítána pouze účast na dovozu drogy dne 27. 7. 2011 a 3. 8. 2011, splňovalo by její množství podmínku spáchání činu ve značném rozsahu, neboť v prvním jmenovaném případě nemohl být obsah účinné látky ověřen a celkově šlo o 250 g látky, ve druhém případě šlo o celkové množství 250,1567 g s obsahem účinné látky 1,9762 g. Celkově tedy šlo o více než půl kilogramu látky obsahující fentanyl, přičemž stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu č. 15/2014 Sb. rozh. tr. uvádí v případě fentanylu jako větší než malé množství látky hodnotu 0,05 g, podmínku značného rozsahu by pak (při zhodnocení případných dalších relevantních okolností) ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu publikovaného pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr. naplňoval stonásobek této hodnoty, tedy množství 5 gramů. Ze samotného množství účinné látky by nebylo možné v tomto případě vycházet, neboť bylo zjišťováno pouze u druhého z těchto dovozů, avšak orientačně, je možné konstatovat, že jako nejmenší množství účinné psychotropní látky, jež musí obsahovat látka, označená jako droga, aby bylo její zkoumané množství považováno za větší než malé, je v tomto případě stanoveno 0,032 g, tedy podmínku značného rozsahu by splňovalo množství 3,2 g. Za předpokladu, že by se jednalo v obou případech o stejně kvalitní drogu, by podmínka naplnění znaku značného rozsahu spočívající v množství obsažené účinné látky byla rovněž splněna. Stejné hodnoty, jako stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu č. 15/2014 Sb. rozh. tr., v tomto případě stanoví i Ústavním soudem zrušená příloha č. 2 nařízení vlády č. 467/2009 Sb.
V případě obviněného P. R. dospěl Nejvyšší soud k závěru, že tento podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř.
Ve věci obviněného R. R. Nejvyšší soud zjistil, že ten podal dovolání sice zčásti z důvodů uvedených v ustanovení 265 odst. 1 tr. zák., ale že jde o námitky zjevně neopodstatněné. Postupoval proto v jeho případě podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 19. listopadu 2015

Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch