11 Tdo 816/2015
Datum rozhodnutí: 26.08.2015
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



11 Tdo 816/2015-22

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. srpna 2015 dovolání podané obviněným J. Š., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. 8 To 387/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 10 T 62/2014 a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného J. Š.
o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :



Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 10 T 62/2014, byl J. Š. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že přestože byl v minulosti vícekrát odsouzen pro trestnou činnost související s drogami, naposledy rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 21. 2. 2012, č. j. 13 T 71/2011-425, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně pobočka v Jihlavě ze dne 7. 11. 2012, č. j. 42 To 109/2012-566, pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, k trestu odnětí svobody na čtyři a půl roku, který vykonává ve věznici s ostrahou, a ačkoli věděl, o jakou látku se jedná a že nakládání s ní je možné pouze na zvláštní povolení, jehož není držitelem, tak v J. v blíže nezjištěné době od července 2012 do 26. 11. 2012, zejména u garáží poblíž restaurace U rebela na B. ulici, cca v deseti případech prodal pervitin (metamfetamin) balený v injekční stříkačce, tzv. dvojkovce , vždy v množství od dvou čar do 1 g za domluvenou cenu 150 Kč 200 Kč za čáru , tedy za částky od 300 Kč do 1 000 Kč, výjimečně 2 000 Kč, D. K., kdy jednotlivým předáním předcházela domluva iniciovaná ze strany K., a K. tedy prodal celkem 5 g pervitinu.
Odvolání obviněného proti citovanému rozsudku Krajský soud v Brně usnesením ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. 8 To 387/2014, podle § 256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Moniky Urbanové dovolání . Pokud jde o dovolací důvod, uvedl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a odkázal na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V textu svého dovolání obviněný uvedl, že ani odvolací soud se nezabýval argumenty, které uplatňoval od začátku trestního řízení. Nevyjádřil se přitom k námitkám obviněného ohledně porušení základních zásad trestního práva hmotného a procesního. Obviněný poukázal na to, že je otcem čtyřletého dítěte a soudním rozhodnutím mu bude zcela znemožněn opravdový styk s ním a možnost dítě pozitivně ovlivnit. Podle obviněného bylo zkráceno jeho právo na realizaci obhajoby. Jeho případ je specifický tím, že jeho vina byla prokázána svědectvím jediné osoby. Přístupem orgánů činných v trestním řízení nebyl zjištěn skutkový stav v rozsahu potřebném pro vyslovení viny. Orgány činné v trestním řízení nepostupovaly tak, aby byly stejně pečlivě a komplexně objasněny okolnosti v jeho prospěch. Některé jeho návrhy na doplnění dokazování nebyly provedeny (např. znalecký posudek z oboru psychologie). Soudy přistupovaly k odsouzenému s určitou dávkou stereotypu nebo předsudku, který však zdůvodňovaly logikou věci s odkazem na četná předchozí pravomocná odsouzení a výkony trestu v souvislosti se shodnou trestnou činností.
V závěru svého dovolání pak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. 8 To 387/2014, zrušil a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný brojí výhradně proti rozsahu provedeného dokazování a proti hodnocení provedených důkazů ze strany soudů, navíc jeho námitky jsou málo konkrétní. Lze tak pouze nad rámec dovolacího řízení uvést, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný J. Š. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 26. srpna 2015

JUDr. Karel Hasch
předseda senátu