11 Tdo 81/2017
Datum rozhodnutí: 26.04.2017
Dotčené předpisy: čl. 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



11 Tdo 81/2017-26

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 26. 4. 2017 dovolání obviněného T. S., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 9. 2016, sp. zn. 5 To 408/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 7 T 47/2016, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného T. S. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 23. 6. 2016, sp. zn. 7 T 47/2016, byl obviněný T. S. uznán vinným ad 1) zločinem (pozn. správně zvlášť závažným zločinem) nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, ad 2) zločinem (pozn. správně zvlášť závažným zločinem) nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, ad 3) přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku a ad 4) přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl podle § 283 odst. 2 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, jenž byl konkrétně specifikován ve výroku citovaného rozsudku.

2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný T. S. dopustil trestné činnosti tím, že

,,1) v blíže nezjištěné době, nejpozději do 15. 9. 2015 v M., bez příslušného oprávnění, nejméně v jednom případě předal psychotropní látku metamfetamin, uvedenou v příloze k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., v hodnotě od 100,- Kč do 200,- Kč P. S.,

2) v blíže nezjištěné době, od 1. 9. do 15. 9. 2015 v M., bez příslušného oprávnění, nejméně v jednom případě za částku 500,- Kč, prodal psychotropní látku metamfetamin, uvedenou v příloze k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., R. G.,

3) v blíže nezjištěné době od listopadu do prosince roku 2015 na různých místech v M., bez příslušného oprávnění, nejméně ve dvou případech předal psychotropní látku metamfetamin, uvedenou v přílohách k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., v hodnotě od 100,- Kč do 200,- Kč, P. S., a nejméně ve dvou případech prodal za celkovou částku 3 200,- Kč nejméně 3 g metamfetaminu M. H.,

4) dne 2. 2. 2016 v M., na tř. B. v domě č.p. ..., v místě svého trvalého bydliště, v jednom případě zdarma poskytl 0,1 g psychotropní látky metamafetamin, uvedené v přílohách k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., J. S.,

a jednání pod body 1) a 2) se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 26. 4. 2011, sp. zn. 1 T 180/2010, pravomocným od 19. 7. 2011, odsouzen pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků se zařazením do věznice s ostrahou, z jehož výkonu byl dne 27. 11. 2012 podmíněně propuštěn na zkušební dobu do 27. 11. 2017 .

3. Výše uvedený rozsudek soudu prvního stupně však právní moci nenabyl, neboť proti němu podal obviněný T. S. odvolání. Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací toto odvolání projednal a rozsudkem ze dne 8. 9. 2016, sp. zn. 5 To 408/2016, zrušil podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. poté znovu rozhodl tak, že obviněného při nezměněných skutkových zjištěních uznal vinným ad 1) 4) zločinem (pozn. správně zvlášť závažným zločinem) nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Za to byl obviněný podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, jenž byl konkrétně specifikován ve výroku citovaného rozsudku.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný T. S. prostřednictvím svého obhájce dovolání s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, který je obsažen v jeho výroku o vině.

5. Obviněný předně zdůraznil, že od začátku trestního řízení popíral, že by se dopustil přisuzovaných jednání, a to zejména jednání pod bodem 2). Daného jednání se totiž dopustit nemohl, neboť v předmětnou dobu, kdy měl svědku G. prodávat drogy, byl prokazatelně hospitalizovaný v nemocnici v M. Jeho nevina v tomto směru vyplývá i z výpovědi svědka G., který v hlavním líčení opakovaně potvrdil, že obviněného vůbec nezná a žádné drogy od něj nekupoval. Obviněný dále zpochybnil věrohodnost svědků S. a H., neboť v průběhu trestního řízení neustále měnili své výpovědi a pouze na jejich svědectvích tak nelze jednoznačně dospět k závěru, že se obviněný dopustil jednání popsaného pod body 1) a 3). Obviněný navíc namítl, že tyto svědecké výpovědi nejsou v souladu s provedenými telefonními odposlechy, neboť z těchto rozhodně nevyplývá, že by S. a H. drogy prodával. Z provedených odposlechů tak pouze vyplývá, že obviněný byl s těmito lidmi v telefonním a osobním kontaktu, což ostatně ani nepopírá. Stran jednání pod bodem 4) se pak obviněný neztotožnil s tvrzením odvolacího soudu, že jej zde usvědčovala jeho vlastní výpověď. Obviněný totiž uvedl, že do bytu, ve kterém žil se svou družkou J. S., si přinesl pervitin pro vlastní potřebu. Dále též poukázal, že jedinou výpověď jeho družky J. S., v níž uvedla, že věci zajištěné při domovní prohlídce byly jejím majetkem, nelze v řízení před soudem použít a odvolávat se na ni, neboť jeho družka podala pouze vysvětlení podle § 158 odst. 6 tr. ř. a v dalších případech využila svého práva ve věci nevypovídat.

6. Závěrem obviněný namítl, že soud prvního stupně nepostupoval v souladu s § 89 odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť nebylo v nezbytném rozsahu prokázáno, zda se staly skutky, ve kterých je spatřován trestný čin a toto pochybení poté neodstranil ani soud odvolací.

7. Vzhledem k těmto skutečnostem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil v celém rozsahu napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 9. 2016, sp. zn. 5 To 408/2016, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikázal věc znovu projednat a rozhodnout, případně aby podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl.

8. K dovolání obviněného T. S. zaslal státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství jenom stručné oznámení (sp. zn. 1 NZO 1483/2016 ze dne 13. 12. 2016), ve kterém Nejvyššímu soudu sdělil, že se k tomuto dovolání nebude věcně vyjadřovat. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby v dané věci Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.

III. Přípustnost dovolání

9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená zda dovolání bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, odst. 2 tr. ř., zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s § 265e odst. 1, odst. 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. ř. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že dovolatel výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, a nic nebrání jeho projednání.

IV. Důvodnost dovolání

10. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o které se dovolání opírá, naplňují obviněným uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

11. V podaném dovolání obviněný své argumenty subsumoval pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

12. V obecné rovině je nutno zdůraznit, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

13. Nejvyšší soud zároveň upozorňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

14. Nejvyšší soud pak s ohledem na výše uvedená teoretická východiska a námitky, že obviněnému nebylo prokázáno přisuzované jednání, konstatuje, že tyto neodpovídají požadavkům na hmotněprávní argumentaci pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť zpochybňují rozsah dokazování, hodnocení důkazní situace a skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů. Obviněný tak uplatnil námitky výhradně skutkové a procesní povahy, které nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Námitky typu, že nebylo dostatečně prokázáno jeho jednání, že z důkazní situace nijak nevyplývá, že by se dopustil předmětné trestné činnosti, případně vlastní hodnocení jednotlivých důkazů a celkové důkazní situace nabízené v dovolání, zcela vybočují z mezí deklarovaného dovolacího důvodu, neboť jsou zaměřeny výlučně do procesu dokazování. Je navíc zřejmé, že tyto námitky primárně nezpochybňují právní posouzení skutku, nýbrž se domáhají převzetí obviněným nabízené verze skutkových zjištění, z které pak vyvstávají pochybnosti o právní kvalifikaci.

15. Pouze nad rámec a ve stručnosti tak lze připomenout, že pokud obviněný namítl, že se kvůli své hospitalizaci v nemocnici nemohl dopustit jednání popsaného pod bodem 2) výrokové části rozsudku soudu prvního stupně, pak toto tvrzení bylo soudy obou stupňů jednoznačně vyvráceno. Důkazní situace byla totiž v tomto směru doplněna o lékařské zprávy ohledně hospitalizace obviněného (č. l. 753-758, 815), z nichž pak zcela prokazatelně vyplývá, že obviněný byl hospitalizován v období do 21. 8. 2015 a poté znovu až v době od 15. 9. 2015 do 30. 9. 2015. Časový rámec jednání popsaného bod bodem 2) výroku rozsudku soudu prvního stupně, jenž byl vymezen dobou od 1. 9. 2015 do 15. 9. 2015, tak plně odpovídá výsledkům provedeného dokazování. Pokud obviněný dále v této souvislosti odkazoval na výpověď svědka R. G. z hlavního líčení, v níž tento tvrdil, že obviněného vůbec nezná a žádné drogy od něj nekupoval, nutno zdůraznit, že soudy obou stupňů dostatečně zdůvodnily, proč hodnotily výpověď tohoto svědka v hlavním líčení jako účelovou a vycházely z jeho výpovědi z přípravného řízení, která byla navíc podporována obsahem provedených odposlechů mezi obviněným a svědkem R. G. (č. l. 815, 844 verte).

16. Pokud jde dále o námitku ohledně nevěrohodnosti výpovědí svědků P. S. a M. H., kterou obviněný dovozuje z toho, že v průběhu trestního řízení měnily své výpovědi, Nejvyšší soud konstatuje, že předmětnou problematikou se velmi podrobně zabýval soud prvního stupně (č. l. 815-815 verte), přičemž s jeho závěry se poté plně ztotožnil i soud odvolací (č. l. 844 verte). V této souvislosti pak lze v obecné rovině připomenout, že při důkazu výpovědí svědka musí být soudem pečlivě hodnocena jeho věrohodnost vzhledem k mnoha dalším okolnostem, vztahem k účastníkovi řízení, k jeho duševním a osobnostním schopnostem k podání věrohodné výpovědi apod. Z rozhodnutí soudů obou stupňů je pak zřejmé, že náležitě a pečlivě rozebraly jednotlivé svědecké výpovědi z hlediska jejich věrohodnosti a návaznosti na ostatní provedené důkazy (zejména provedené odposlechy) a Nejvyšší soud v tomto postupu neshledal žádné pochybení.

17. Nejvyšší soud se pak neztotožňuje ani s námitkami obviněného stran neprokázání jednání pod bodem 4) výrokové části rozsudku soudu prvního stupně. Jak totiž správně poznamenal soud prvního stupně (č. l. 815 verte), obviněný jednal minimálně v úmyslu nepřímém, když své družce J. S. nechal k užití pervitin, který předtím koupil a sám částečně užil. Obhajoba obviněného, že jeho družka drogu užila bez jeho vědomí v době jeho nepřítomnosti v pokoji, je nelogická a nemá oporu v provedeném dokazování. Obviněný totiž sám uvedl, že J. S. je jeho družkou již několik let, žijí spolu v pokoji na ubytovně a vzhledem k tomu mu muselo být známo, že jeho družka je rovněž konzumentem drog (což je ostatně podporováno i odposlechem z 28. 11. 2015 a jejím figurováním jakožto uživatelky drog v jiné trestní věci pod sp. zn. 7 T 32/2015). Přestože obviněný navíc očekával své zatčení, nechal drogu volně k dispozici a odešel z pokoje. Musel být tedy přinejmenším srozuměn s tím, že jeho družka jím takto poskytnutou drogu užije.

18. Lze tedy uzavřít, že soudy obou stupňů se ve svých rozhodnutích vypořádaly s hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a nelze jim vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost hodnotících úsudků apod. Jimi učiněná skutková zjištění pak korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu, a důkazy byly vyhodnoceny v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudů. V návaznosti na to dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v řízení vedeném proti obviněnému byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, přičemž mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy není žádný nesoulad. Námitky uplatněné obviněným proto zcela míjejí meze dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

19. Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný T. S. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až odst. 5 tr. ř. Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).

V Brně dne 26. 4. 2017


JUDr. Stanislav Rizman předseda senátu