11 Tdo 80/2017
Datum rozhodnutí: 16.02.2017
Dotčené předpisy: § 283 odst. 1,2 písm. c) tr. zákoníku



11 Tdo 80/2017-58

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. 2. 2017 dovolání, které podal obviněný J. B., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2016, sp. zn. 5 To 219/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 44 T 11/2015 a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněného J. B. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 4. 2016, sp. zn. 44 T 11/2015, byl J. B. uznán vinným pokračujícím zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, spáchaným dílem samostatně, dílem ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, za který a za sbíhající se přečin podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11. 9. 2015, sp. zn. 29 T 90/2015, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 5 To 433/2015, právní moc dne 16. 12. 2015, byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a k trestu propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných. Současně byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z výše citovaného rozsudku.

Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil stručně shrnuto tím, že společně s dalšími spolupachateli od přesně nezjištěné doby, minimálně od roku 2012 do 25. února 2014, kdy byl zadržen pracovníky Policie ČR, OŘ Praha I, SKPV, 5 OOK, na území hl. m. Prahy, zejména pak na území obvodu P., převážně v okolí jeho bydliště v ulici Š., společně distribuovali pervitin koncovým uživatelům, ve většině případů na základě předchozí telefonické objednávky na telefonním čísle (obv. B.) a pervitin potom na konkrétní místa vždy jeden z obviněných donesl, přičemž konkrétně byly zadokumentovány v rozsudku dále vyjmenované prodeje, nabídky prodejů, opatření nebo poskytnutí pervitinu, když pervitin obsahuje účinnou látku metamfetamin, která je uvedena podle § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v nařízení vlády č. 463/2013 Sb. na seznamu č. 5 jako látka psychotropní.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 8. 2016, sp. zn. 5 To 219/2016, podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Tomáše Liškutína dovolání. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., jejichž plné znění ocitoval.

Obviněný namítl, že právní vada napadeného rozhodnutí spočívá v aplikaci § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, aniž by obviněný naplnil zákonné znaky této kvalifikované skutkové podstaty. Dále pak uvedl, že dává dovolacímu soudu podnět, aby podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal řízení předcházející napadenému rozhodnutí, zejména rozhodování o skutku, který nebyl uveden v žalobním návrhu, nesprávné a nezákonné provádění důkazů, extrémně nejasná, neúplná a nesprávná zjištění skutku a vady rozsudku podle § 125 odst. 1 tr. ř.

Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí i rozhodnutí soudu prvního stupně a pokud bude nutno učinit ve věci nové rozhodnutí, aby soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v § 265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.

Z naznačeného výkladu je patrné, že podstatná část námitek obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídat nemůže, neboť se jimi domáhá de facto paušálního přezkumu procesního postupu soudů v předchozím řízení, přičemž velmi obecně poukazuje na údajné vady, jež ani při konkrétnějším pojmenování v dovolacím řízení zpravidla přezkoumávat nelze.

Celé dovolání je ostatně formulováno velice stručně a obecně, což se týká i námitky údajného nenaplnění znaků kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. ř. Tuto svou námitku totiž obviněný nijak nezdůvodnil a vyjádřil ji pouze pomocí právních pojmů. Lze sice dovodit, že obviněný namítá nenaplnění znaku spáchání činu ve značném rozsahu, již však není zřejmé, zda napadá množství omamné a psychotropní látky či další okolnosti, které mohou mít v dané souvislosti význam, jako je např. četnost prodejů či doba, po kterou byl čin páchán. Námitka tedy sice formálně odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu, lze se k ní však obtížně vyjádřit jinak než konstatováním, že daná právní kvalifikace odpovídá nejen z hlediska množství omamné a psychotropní látky, ale také z hlediska dalších okolností, jež jsou v této souvislosti považovány judikaturou za podstatné, a sice v případě obviněného zejména dlouhodobost páchání trestné činnosti, vysoký počet prodejů a jejich pravidelnost. V podrobnostech lze odkázat na přehledné vysvětlení na str. 48 rozsudku soudu prvního stupně.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v § 253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle § 254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle § 256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.

Obviněný neoznačil konkrétní alternativu jmenovaného dovolacího důvodu. První z nich však nepřichází v úvahu již proto, že v projednávané věci došlo k věcnému přezkoumání podle § 254 tr. ř. a odvolání obviněného bylo zamítnuto podle § 256 tr. ř. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu pak nemůže být naplněna za situace, kdy Nejvyšší soud vadu vytýkanou obviněným na základě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v napadeném rozhodnutí neshledal.

Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. ani jiného dovolacího důvodu nedošlo. Dovolání obviněného J. B. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 16. 2. 2017


JUDr. Karel Hasch
předseda senátu