11 Tdo 80/2002
Datum rozhodnutí: 31.05.2002
Dotčené předpisy:




11 Tdo 80/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 5. 2002 o dovolání obviněného R. S., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 1. 2002, č. j. 8 To 2/02, kterým bylo zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 10. 2001, sp. zn. 3 T 36/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 3 T 36/2001, ze dne 4. 10. 2001 byl obviněný R. S. uznán vinným pokusem trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 219 odst. 1, 2 písm. e) tr. zák., za což byl podle § 219 odst. 2 tr. zák. odsouzen k čtrnáctiletému trestu odnětí svobody, jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.

Skutkovou podstatu pokusu trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 219 odst. 1, 2 písm. e) tr. zák. měl podle výroku o vině z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 3 T 36/2001, vydaného dne 4. 10. 2001 naplnit obviněný R. S. tím, že dne 13. 10. 2000 kolem 13.00 hodin, v bytě v B. ul. v T., bezdůvodně napadl M. N., ačkoliv věděl, že mu není patnáct let, a to tak, že poškozeného nejdříve silou značné intenzity škrtil šňůrkou, zasunul mu do úst prsty, kterými roztahoval poškozenému ústa, zezadu uchopil levou rukou poškozeného do tzv. kravaty a následně mu rukou přikryl ústa a nos a dusil ho, ohrožoval poškozeného činkou o váze pěti kilogramů a poté poškozeného napadl kuchyňským nožem s délkou čepele dvanácti centimetrů, kterým poškozeného bodal a řezal do levé části hrudníku, do zad a krku a způsobil mu zdvojenou a řeznou ránu na přední ploše krku o délce deseti až dvanácti centimetrů a hloubce dvou centimetrů, strangulační rýhu na zadní a bočních stranách krku, bodnořezné poranění v levé části hrudníku, bodnořezné poranění pod pravou lopatkou, pronikající do dutiny hrudní a poranění laloku plíce a další drobné řezné rány na levé a pravé ruce, přičemž diagnostikovaná zranění si vyžádala hospitalizaci a operační výkon s následnou dobou léčení jeden měsíc.

Proti tomuto rozsudku soudu I. stupně podal obviněný R. S. odvolání, které dne 22. 1. 2002 projednal senát Vrchního soudu v Praze a usnesením sp. zn. 8 To 2/02 podle § 256 tr. řádu odvolání zamítl jako nedůvodné.

Toto usnesení napadl obviněný R. S. včas podaným dovoláním. Obviněný vytýká soudům obou stupňů nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, v čemž spatřuje důvody dovolání uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru jsou napadená rozhodnutí nesprávná proto, že oba soudy je opíraly o nesprávné právní posouzení skutku. Přitom nedbaly zásad uvedených v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v tom smyslu, že sice zjišťovaly skutkový stav věci, ale pochybnosti hodnotily pouze v neprospěch obviněného.

Podatel dovolání připustil, že mezi ním a poškozeným M. N. došlo k potyčce, že poškozeného bodnul někam nad levou lopatku a udeřil jej nějakým předmětem do zad, a že při incidentu došlo k pořezání poškozeného. Současně však obviněný popírá, že by poškozeného M. N. škrtil, respektive, že by chtěl poškozeného poranit či dokonce usmrtit. Vytýká soudům, že při závěrech o skutku bezdůvodně vycházely z výpovědi poškozeného. Pokus trestného činu předpokládá úmysl způsobit následek uvedený v zákoně. To však v daném případě nebylo prokázáno. Obviněný v dovolání poukazuje na některé provedené důkazy, z nichž podle jeho názoru vyplývá, že rozhodnutí obou soudů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku.

Závěrem navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc znovu projednal a rozhodl, popř. aby Nejvyšší soud po zrušení sám hned ve věci rozhodl.

K dovolání se vyjádřilo Nejvyšší státní zastupitelství. Uvádí se v něm, že dovolání obviněného R. S. nepřináší nic nového oproti důvodům uplatněným v dosavadní obhajobě a v řízení o odvolání. Výhrady k rozhodnutí obou soudů uvedené v dovolání jsou podle názoru Nejvyššího státního zastupitelství silně selektivní a subjektivně pojatou polemikou s konkrétním hodnocením důkazů provedeným oběma soudy. Polemika uvedená v dovolání je značně zjednodušeným a jednostranným pohledem na věc. Nejvyšší státní zastupitelství dále poukázalo ve svém vyjádření na některé provedené důkazy, které podle jeho názoru jednoznačně potvrzují, že skutek byl správně soudy zjištěn. Právní hodnocení skutku v obou rozhodnutích soudů opovídá zákonu. Závěrem Nejvyšší státní zastupitelství dovozuje, že ve věci není splněn žádný z důvodů dovolání zakotvených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. v neveřejném zasedání odmítl.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je podáno včas a proti rozhodnutí, proti kterému je přípustné, se dále zabýval otázkou, zda je podáno z důvodu, který zákon připouští (§ 265b tr. ř.). Obviněný v dovolání uvádí jako důvod skutečnosti uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, když rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V tomto ustanovení ani v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání nesprávné skutkové zjištění, není-li důsledkem nesprávného hmotně právního posouzení.

Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Tak je tomu i v tomto případě. Jak vyplývá z vyslovených námitek, podstata dovolání spočívá na nesouhlasu obhajoby s hodnocením provedených důkazů, soudy obou stupňů a z něho vyplývajícího závěru, že obviněný zaútočil na poškozeného se záměrem jej usmrtit. Takový závěr soudů je však závěrem skutkovým, který teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska subjektivní stránky obdobně jako skutkové závěry potřebné pro posouzení ostatních znaků skutkových podstat trestných činů proti životu a zdraví, jež v konkrétním případě připadaly v úvahu. Přitom skutková zjištění soudů, jak již bylo uvedeno, nelze dovoláním v těchto souvislostech napadat.

Z tohoto důvodu pak Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž by napadená rozhodnutí dále věcně přezkoumal ve smyslu ustanovení § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Toto své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. května 2002

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch