11 Tdo 789/2011
Datum rozhodnutí: 14.07.2011
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.



11 Tdo 789/2011-17

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 14. července 2011 dovolání obviněného Mgr. J. K. proti rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 9 To 431/2010 ze dne 30. 11. 2010 jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 15 T 104/2006 ze dne 1. 11. 2010 a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu s e dovolání obviněného Mgr. J. K. o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 15 T 104/2006 ze dne 1. 11. 2010, bylo obviněnému Mgr. J. K. podle § 60 odst. 1 tr. zák. (zák. č. 140/1961 Sb.) a podle § 330 odst. 1 tr. řádu nařízen výkon trestu odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 15 T 104/2006 ze dne 5. 11. 2007 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 To 4/2010 ze dne 5. 3. 2008, a pro výkon tohoto trestu byl dle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.

Proti tomuto usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 podal odsouzený stížnost k Městskému soudu v Praze, který usnesením sp. zn. 9 To 431/2010 ze dne 30. 11. 2010, rozhodl tak, že tuto stížnost podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl.

Následně obv. Mgr. J. K. podal proti tomuto usnesení městského soudu, prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jana Rotha dovolání , ve kterém odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť je přesvědčen, že toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

Své dovolání odůvodnil tím, že v napadeném rozhodnutí Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 3 se uvádí, že pro posouzení věci je nerozhodné, z jakého důvodu opustil odsouzený psychiatrickou léčebnu, když mu bylo uloženo ústavní léčení. Odsouzený se brání, že léčebnu opustil z přesvědčení, že není-li pravomocně rozhodnuto o jeho návrhu na změnu ústavní léčby, pak má opravný prostředek odkladný účinek, a proto byl přesvědčen, že jedná v souladu se zákonem. Dále dovolatel uvádí, že Městský soud v Praze nepřihlédl ke skutečnosti, že ve věznici opakovaně žádal o přidělení do pracovního procesu, byť má sníženou pracovní schopnost. Nelze tedy přisvědčit názoru soudu, že se odsouzený nesnažil plnit rozhodnutí soudu a nepřistoupil ani k částečnému finančnímu plnění vůči poškozené. Podle mínění dovolatele se Městský soud v Praze v napadeném rozhodnutí rovněž nevypořádal s jeho námitkou, že o přeměně podmíněného trestu odnětí svobody došlo předčasně, neboť doba, kdy měl prokázat, jak se chová během zkušební doby na svobodě mu nebyla vůbec poskytnuta, čímž je mu tímto neoprávněně krácena a není tak naplněn ani účel podmíněného trestu odnětí svobody. Rozhodnutí Městského soudu v Praze je v tomto důsledku pro něj nepřesvědčivé a nepřezkoumatelné. Z těchto důvodů dovolatel navrhuje, aby bylo usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. 9 To 431/2010 ze dne 30. 11. 2010 zrušeno a věc vrácena k tomuto soudu k dalšímu řízení.

K projednávanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce , činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ). Ten k tomuto případu uvedl, že obviněný je sice přesvědčen o tom, že jeho dovolání je ve smyslu § 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu přípustné, ale zřejmě přehlédl, že toto ustanovení se týká pouze případů, které soud rozhodoval některým ze způsobů vyjmenovaných v ust. § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu. Rozhodnutí, které dovoláním napadá nelze v dovolacím řízení přezkoumávat, neboť se jedná o rozhodnutí, ve kterém soud deklaruje, že obviněný se ve vymezené zkušební době neosvědčil. Trestní řád v tomto ustanovení však takové rozhodnutí neuvádí. Z tohoto důvodu státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud ČR toto dovolání podle § 265i odst. 1 p ísm. a) tr. řádu odmítl. Současně vyjadřuje souhlas, aby své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil za podmínek uvedených v ust. § 265r odst. 1 tr. řádu, tj. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjadřuje rovněž ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.

Po doručení dovolání a příslušného spisového materiálu Nejvyšší soud České republiky (dále Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda je doručené dovolání přípustné . Přesvědčil se, zda bylo podáno u věcně a místně příslušného soudu podle ust. § 265e odst. 1 tr. řádu ve dvouměsíční zákonné lhůtě (§ 265e odst. 1, 3 tr. řádu) a oprávněnou osobou v souladu s ust. § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Současně se zabýval otázkou, zda je předložené dovolání přípustné (§ 265a odst. 1, 2 tr. řádu) a zda splňuje obligatorní obsahové náležitosti, které jsou upraveny ust. § 265f tr. řádu.

Po prostudování dovolání Mgr. J. K. Nejvyšší soud shledal, že jej obviněný podal prostřednictvím jím zvoleného advokáta JUDr. Jana Rotha u Obvodního soudu pro Prahu 3 dne 29. 4. 2011, tedy prostřednictvím oprávněné osoby, u věcně a místně příslušného soudu, a v předepsané dvouměsíční zákonné lhůtě. Následně Nejvyšší soud zkoumal splnění obligatorních obsahových náležitostí a zjistil, že předmětné dovolání napadá pravomocné usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 9 To 431/2010 ze dne 30. 11. 2010, a to v celém rozsahu a odkazuje na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přičemž se domáhá, aby bylo toto usnesení zrušeno a věc vrácena tomuto soudu zpět k dalšímu řízení. V rámci tohoto přezkumu však Nejvyšší soud zjistil, že napadené usnesení Městského soudu v Praze není rozhodnutím ve věci samé a svým obsahem jej není možné identifikovat s žádným z taxativně vypočtených rozhodnutí § 265a odst. 2 písm. a) g) tr. řádu.

K tomu Nejvyšší soud uvádí následující. Dovolání je svým charakterem mimořádný opravný prostředek. Z toho vyplývá, že se nejedná o univerzální prostředek k nápravě všech rozhodnutí a všech tvrzených vad, a proto jej také nelze podat proti kterémukoli pravomocnému rozhodnutí a z jakýchkoli důvodů. V tomto smyslu ust. § 265a odst. 1 tr. řádu stanoví podmínky pro podání dovolání, když výslovně uvádí, že dovoláním lze napadnout pouze rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. To, co se rozumí rozhodnutími ve věci samé , pak zákon vyjasňuje taxativním výčtem v ust. § 265a odst. 2 tr. řádu. Vzhledem k tomuto vymezení může dovolatel napadnout výhradně ta rozhodnutí, která trestní řád explicitně jmenuje.

Pokud tedy obv. Mgr. J. K. podal dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. 9 To 431/2011 z 30. 11. 2010, o nařízení výkonu původně podmíněně odloženého trestu odnětí svobody , (v němž tento soud konstatoval, že obviněný se během zkušební doby, vymezenou Obvodním soudem pro Prahu 3 neosvědčil, neboť nevedl řádný život), je nutné konstatovat, že nesplnil zákonem předepsanou podmínku, která předpokládá, že dovolatel může svým dovoláním napadnout pouze jedno z taxativně vypočtených rozhodnutí v ust. § 265a odst. 2 písm. a) h) tr. řádu.

Z tohoto důvodu Nejvyšší soud dovolání Mgr. J. K. vyhodnotil jako nepřípustné. Nepřípustné dovolání pak Nejvyšší soud nemohl dále zkoumat po obsahové stránce a v důsledku toho dovolání odmítl v souladu s § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu.

(Pokud bylo v textu použito termínu trestní zákon nebo zkratky tr. zák. , má se na mysli zákon č. 140/1961 Sb.)

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. řádu).

V Brně dne 14. července 2011

Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman