11 Tdo 779/2015
Datum rozhodnutí: 24.09.2015
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. i) tr. ř.



11 Tdo 779/2015-27

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. září 2015 dovolání podané obviněným Q. Ch. N. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 12 To 106/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 T 1/2014 a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného Q. Ch. N. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :



Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2014, sp. zn. 42 T 1/2014, byl Q. Ch. N. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku k trestu vyhoštění z České republiky na dobu neurčitou. Dalším výrokem byl zproštěn obžaloby pro část žalovaného jednání.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že
1. v průběhu roku 2011 do začátku roku 2012 v P. .. R. a v P. .. P. nejméně ve dvaceti případech prodal P. S., ......., pervitin, který prodával po pěti gramech prostřednictvím obviněné H. N. T., ....., tak, že obviněná převzala od P. S. hotovost a od obviněného Q. Ch. N. koupila pervitin, který následně předala P. S., přičemž se jednalo nejméně o 100 g pervitinu,
2. od prosince 2011 do prosince 2012 na území h. m. P. opakovaně prodal odděleně stíhanému J. F., ......, nejméně 60 gramů pervitinu v ceně 450 Kč za gram pervitinu,
3. v roce 2012 v P. .. Ch. u obchodního domu Baumax předal L. T., ....., 10 gramů pervitinu za 5 000 Kč,
4. v době od 13. 5. 2012 do 27. 6. 2012 na území h. m. P. neméně v šesti případech prodal obviněnému H. V. N., ....., neméně 300 gramů pervitinu, přičemž k objednání pervitinu došlo prostřednictvím telefonické komunikace na telefonních číslech ..... a ...... užívaných obviněným H. V. N. a telefonním čísle ....... užívaném obviněným Q. Ch. N.,
5. v době od 23. 6. 2012 do 10. 7. 2012 na území h. m. P. v nezjištěném množství případů, nejméně však ve třech případech, prodal či jinak poskytl obviněné H. T. N., ......, nejméně 1 gram pervitinu,
přičemž ve shora uvedených případech prodal jednotlivým uživatelům celkem nejméně 471 g pervitinu, když metamfetamin pervitin je uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., ze dne 18. 12. 2013, o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný a státní zástupce. Na základě odvolání státního zástupce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 12 To 106/2014, napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve vztahu k obviněnému (a další spoluobviněné) ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému stejně jako soud prvního stupně uložil trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou, trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou a navíc podle § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to finanční hotovosti ve výši 11 500 Kč. Odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Martina Smrkovského dovolání . Pokud jde o dovolací důvod, uvedl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku [§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.].
V textu svého dovolání obviněný uvedl, že je nevinný, s ostatními obviněnými se pouze zná, občas je někam odvezl autem, ale proč cestu podnikají, ho nezajímalo. V průběhu roku 2011 do začátku roku 2012 pobýval mimo území ČR. V roce 2012 byl v ČR jen do března. Nemohl proto spáchat uvedenou trestnou činnost. Stejně jako v případě trestné činnosti, pro kterou byl zproštěn obžaloby, jde o nepřímé důkazy a spekulace. Tvrzené důkazy nemohou obstát pro tak závažné obvinění a přísný trest. Vyhoštění ze země, kde má obviněný jediného příbuzného, který je mu oporou, je pro něj zdrcující.
V závěru svého dovolání pak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 12. 2014, sp. z. 12 To 106/2014, zrušil a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se vyjádřil Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí předchozího průběhu řízení a obsahu dovolání obviněného uvedl, že jeho námitky uplatněnému hmotně právnímu dovolacímu důvodu neodpovídají. S poukazem na uvedený dovolací důvod není možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Mimo meze dovolacího důvodu jsou takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy obou stupňů. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Podle státního zástupce soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.) Zároveň řádně provedené důkazy pečlivě hodnotily zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 tr. ř.). Nalézací soud postupoval striktně ve smyslu zásady in dubio pro reo, a pokud jde o přisouzený rozsah trestné činnosti, vycházel vždy z takových údajů, které byly pro obviněného nejpříznivější. Tento zcela korektní přístup soudu pak došel náležitého odrazu i v použité právní kvalifikaci, když jednání obviněného bylo oproti podané obžalobě právně posouzeno výrazně mírněji. Závěr o vině obviněného je i přes relativně kusé odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně náležitě důkazně podložen, neboť se opírá nejen o výpověď spoluobviněných, ale i dalších ve věci slyšených svědků. Soudy se pak přiléhavě vypořádaly i s jeho obhajobou, že se v daném období na území České republiky nenacházel. Ve věci tak nelze shledat žádný, natož extrémní rozpor, mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, který by v rámci dovolacího řízení jakkoli odůvodňoval průlom do skutkových zjištění soudů. V této souvislosti je třeba podle státního zástupce zdůraznit, že takový extrémní nesoulad ani obviněný výslovně neučinil předmětem svých dovolacích námitek. Naopak je dovolání obviněného zcela nekonkrétní a v podstatě se jedná o dovolání téměř blanketní. Odpovědnost za formulaci dovolacích námitek přitom leží primárně na obviněném, přičemž námitky obviněným v dovolání nekonkretizované nelze za obviněného domýšlet (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 452/07, citováno dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 435/2013). K takto podanému dovolání se z tohoto důvodu ani nelze podrobněji vyjádřit.
Pouze pro úplnost státní zástupce uvádí, že podle skutkových zjištění soudů obviněný nedovoleně nakládal nejméně s 471 gramy pervitinu. Toto prokázané množství přitom přesahuje hranici značného rozsahu, který je na základě judikatorních hledisek (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 ve spojení se stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013) kvantitativně určen jako nejméně 150 gramů substance obsahující metamfetamin. I pro případ posouzení věci z hlediska starší úpravy obsažené v nařízení vlády č. 467/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za jedy a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů, by bylo namístě jednání obviněného právně posoudit podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. V takovém případě by totiž bylo namístě vycházet z referenční hodnoty množství většího než malého v příloze k uvedenému nařízení vlády, jež činilo pro případ pervitinu 2 gramy. Ve spojení s hledisky vyplývajícími z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 by tak hranice značného rozsahu činila 200 gramů substance obsahující metamfetamin, kterou by však obviněný rovněž překonal. Přes jisté vady odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně, v němž je několikrát opakovaně zmíněn heroin, třebaže obviněnému bylo kladeno za vinu nedovolené nakládání s pervitinem (srov. str. 20 rozsudku soudu nalézacího), lze uzavřít, že právní posouzení jednání obviněného je správné a zákonu odpovídající.
Pokud se dále obviněný ve svém dovolání zcela nekonkrétně vyjádřil o výši trestu, dle názoru státního zástupce nelze takové námitky podřadit ani pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který navíc obviněný ani neuplatnil. Tento dovolací důvod totiž nenaplňují námitky pouhé nepřiměřenosti trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Konkrétní relevantní námitky pak obviněný nevznáší ani k uložení trestu vyhoštění, přičemž z odůvodnění soudních rozhodnutí vyplývá, že i pro tento druh trestu byly zákonné podmínky splněny.
Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný brojí výhradně proti ve věci učiněným skutkovým zjištěním, navíc jeho námitky jsou málo konkrétní. Lze tak pouze nad rámec dovolacího řízení uvést, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti.
Pokud se obviněný zmiňuje o přísnosti uloženého trestu, činí tak opět v návaznosti na své námitky proti provedeným důkazům. Pro úplnost je však vhodné konstatovat, že k nápravě vad výroku o trestu je určen primárně dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je však dán v případě nejzávažnějších pochybení soudu, a to byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení, spočívající zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Jiné vady výroku o trestu, spočívající v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest, je možno považovat za jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rovněž č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Ani tuto námitku tak nelze podřadit uplatněnému ani jinému dovolacímu důvodu.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný Q. Ch. N. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 24. září 2015


JUDr. Karel Hasch
předseda senátu