11 Tdo 776/2007
Datum rozhodnutí: 27.08.2007
Dotčené předpisy:




11 Tdo 776/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. srpna 2007 dovolání podané obviněnou E. T. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 23 To 838/2006, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 6 T 58/2005, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněné E. T. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 8. 2006, sp. zn.

6 T 58/2005, byla E. T. uznána vinnou pokračujícím trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák., dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. (bod 2), za který byla podle § 250a odst. 3 tr. zák. odsouzena k trestu odnětí svobody v délce trvání devíti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v délce trvání dvou let a šesti měsíců.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným W. p. a. s., L., P., částku ve výši 23 070 Kč, U. p. a. s., B., P., částku ve výši 39 368 Kč a K. p. a. s., J., P., částku ve výši 10 610 Kč.

Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Českých Budějovicích se obviněná dopustila shora uvedené trestné činnosti tím, že:

1. dne 14. 5. 2002 v Č. B. v pobočce společnosti G. P. a. s., B., P., podala návrh na uzavření úrazového pojištění s počátkem od 1. 7. 2002, když při uzavření smlouvy uvedla do podkladů vědomě nepravdivé údaje týkající se skutečnosti, že nemá uzavřenu jinou pojistnou smlouvu stejného typu, ačkoli dne 5. 5. 2000 uzavřela s Č. p. a. s., agentura Č. B., pojistnou smlouvu o kapitálovém životním pojištění s pojištěním úrazu a zdraví, přičemž následně dne 4. 11. 2002 oznámila příslušné pojišťovně pojistnou událost týkající se úrazu pravého kolena a pravého zápětí, ke kterému mělo dojít dne 5. 7. 2002 a požádala o poskytnutí plnění z předmětné smlouvy, které jí bylo vyplaceno ve výši 13 457 Kč, když takto způsobila společnosti G. P. a. s., B., P., škodu v celkové výši 1 969 Kč,

2. dne 16. 5. 2002 v P. sepsala návrh na uzavření úrazového pojištění s počátkem od 1. 6. 2002 s pojišťovnou V. V. p. a. s. se sídlem F., P., když při uzavření smlouvy uvedla do podkladů vědomě nepravdivé údaje týkající se skutečnosti, že nemá uzavřenu jinou pojistnou smlouvu stejného typu, ačkoli dne 5. 5. 2000 uzavřela s Č. p. a. s., agentura Č. B., pojistnou smlouvu o kapitálovém životním pojištění s pojištěním úrazu a zdraví, přičemž následně dne 8. 11. 2002 oznámila příslušné pojišťovně pojistnou událost týkající se úrazu pravého kolena a pravého zápětí, ke kterému mělo dojít dne 5. 7. 2002 a požádala o poskytnutí plnění z předmětné smlouvy, přičemž pojistné plnění ve výši nejméně 49 500 Kč jí nebylo pojišťovnou V. V. p. a. s. se sídlem F., P., vyplaceno v důsledku vědomého porušení informačních povinností,

3. dne 22. 5. 2002 v Č. B. sepsala návrh na uzavření úrazového pojištění s počátkem od 23. 5. 2002 s pojišťovnou C. S. L. & P. P. a. s. se sídlem L., P., když při uzavření smlouvy uvedla do podkladů vědomě nepravdivé údaje týkající se skutečnosti, že nemá uzavřenu jinou pojistnou smlouvu stejného typu, ačkoli dne 5. 5. 2000 uzavřela s Č. p. a. s., agentura Č. B., pojistnou smlouvu o kapitálovém životním pojištění s pojištěním úrazu a zdraví, přičemž následně dne 25. 11. 2002 oznámila příslušné pojišťovně pojistnou událost týkající se úrazu pravého kolena a pravého zápětí, ke kterému mělo dojít dne 5. 7. 2002 a požádala o poskytnutí plnění z předmětné smlouvy, které jí bylo vyplaceno ve výši 28 000 Kč, když takto způsobila společnosti C. S. L. & P. P. a. s. se sídlem L., P., škodu v celkové výši 23 070 Kč,

4. dne 23. 5. 2002 v Č. B. sepsala návrh na uzavření úrazového pojištění s počátkem od 27. 5. 2002 s pojišťovnou U. p. a. s. se sídlem B., P., když při uzavření smlouvy uvedla do podkladů vědomě nepravdivé údaje týkající se skutečnosti, že nemá uzavřenu jinou pojistnou smlouvu stejného typu, ačkoli dne 5. 5. 2000 uzavřela s Č. p. a. s., agentura Č. B., pojistnou smlouvu o kapitálovém životním pojištění s pojištěním úrazu a zdraví, poté dne 22. 5. 2002 uzavřela s pojišťovnou C. S. L. & P. P. a. s. se sídlem L., P., návrh úrazového pojištění s počátkem pojištění od 23. 5. 2002 a dne 21. 5. 2002 uzavřela s pojišťovnou P. a. č. p. a. s., A. A. L. se sídlem V C., P., návrh na uzavření pojistné smlouvy životního a úrazového pojištění s počátkem pojištění od 22. 5. 2002, přičemž následně dne 26. 11. 2002 oznámila příslušné pojišťovně pojistnou událost týkající se úrazu pravého kolena a pravého zápětí, ke kterému mělo dojít dne 5. 7. 2002 a požádala o poskytnutí plnění z předmětné smlouvy, které jí bylo vyplaceno ve výši 20 600 Kč jako denní odškodné a 28 000 Kč jako trvalé následky, když takto způsobila společnosti U. p. a. s. se sídlem B., P., škodu v celkové výši 39 368 Kč,

5. dne 24. 5. 2002 v Č. B. sepsala návrh na uzavření úrazového pojištění s počátkem od 25. 5. 2002 s pojišťovnou K. p. a. s. se sídlem P., J., když při uzavření smlouvy uvedla do podkladů vědomě nepravdivé údaje týkající se skutečnosti, že nemá uzavřenu jinou pojistnou smlouvu stejného typu, ačkoli dne 5. 5. 2000 uzavřela s Č. p. a. s., agentura Č. B., pojistnou smlouvu o kapitálovém životním pojištění s pojištěním úrazu a zdraví, poté dne 22. 5. 2002 uzavřela s pojišťovnou C. S. L. & P. P. a. s. se sídlem L., P., návrh úrazového pojištění s počátkem pojištění od 23. 5. 2002 a dne 21. 5. 2002 uzavřela s pojišťovnou P. a. č. p. a. s., A. A. L. se sídlem V C., P., návrh na uzavření pojistné smlouvy životního a úrazového pojištění s počátkem pojištění od 22. 5. 2002, přičemž následně dne 25. 11. 2002 oznámila příslušné pojišťovně pojistnou událost týkající se úrazu pravého kolena a pravého zápětí, ke kterému mělo dojít dne 5. 7. 2002 a požádala o poskytnutí plnění z předmětné smlouvy, které jí bylo vyplaceno ve výši 26 000 Kč, když takto způsobila společnosti K. p. a. s. se sídlem P., J., škodu v celkové výši 10 610 Kč.

Proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích podala obviněná odvolání, na jehož podkladě rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích, jako soud odvolací, usnesením ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 23 To 838/2006 tak, že obviněnou podané odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. Citované usnesení odvolacího soudu bylo doručeno mimo jiné obviněné dne 11. 4. 2007, jejímu obhájci dne 4. 4. 2007 a Krajskému státnímu zastupitelství v Českých Budějovicích dne 7. 3. 2007.

Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podala obviněná, prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. F. dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Českých Budějovicích dne 5. 6. 2007.

Obviněná svým dovoláním napadla výrokovou část citovaného usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích. Jako dovolací důvod uvedla, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, přičemž odkázala na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Naplnění citovaného dovolacího důvodu konkretizovala obviněná konstatováním, že byla při sepisování smlouvy s pojišťovnou V. V. p. a. s. uvedena v omyl. K tomu dodala, že odvolací soud při projednání prvního odvolání ve věci správně vyjádřil, že na pojišťovacího agenta je třeba při uzavírání pojistné smlouvy nahlížet jako na subjekt, který má zájemci o uzavření pojistné smlouvy poskytnout ucelené a vyčerpávající informace, neboť v opačném případě by byl klient znevýhodněn možností záměrného uvedení v omyl. Za situace, kdy podle názoru obviněné odvolací soud v rámci posouzení opětovně podaného odvolání zpochybnil význam pojišťovacího agenta, je na pojišťovně samotné, aby si sjednané pojistné smlouvy sama prověřila.

Obviněná v této souvislosti poukázala na skutečnost, že většina klientů pojišťoven nemá právnické vzdělání, a že upozornění uvedené na tiskopise pojišťovny, že totiž každá otázka musí být zodpovězena pravdivě a úplně, bylo uvedeno velmi drobným písmem. Přesto obviněná konstatovala, že by mělo být poučení podané pojišťovacím agentem prioritní.

Obviněná dále odkázala na své vyjádření v rámci trestního řízení a zdůraznila, že v obecné rovině byla pojistná smlouva uzavírána jako obchod s prospěchem pojišťovny i samotných pojišťovacích agentů s cílem získat dalšího klienta, a to i za cenu, že podané informace, popř. správné vyplnění dotazníků, není až tak důležité. Obviněná rovněž uvedla, že v dané věci nebyl prokázán její úmysl dopustit se pojišťovacího podvodu, přičemž vícenásobné pojištění nepředstavuje automaticky okolnost, která by vzbuzovala domněnku, že pojištěný považuje vznik pojistné události za více pravděpodobný. K tomu dodala, že z provedených důkazů nelze dovodit, že by si svůj úraz způsobila vědomě a úmyslně, aby tak získala více pojistných plnění. Obviněná uzavřela, že je věcí každého občana, zda uzavře vícenásobné pojištění či nikoliv.

Vzhledem k uvedenému obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení odvolacího soudu zrušil.

K dovolání obviněné se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státní zástupkyně činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta po shrnutí obsahu obviněnou podaného dovolání uvedla, že námitkou spadající pod jí zvolený dovolací důvod je toliko námitka nedostatku jejího podvodného záměru. K tomu však státní zástupkyně uvedla, že vzhledem k okolnostem případu si obviněná musela být vědoma nejen nepravdivosti údajů ohledně počtu sjednaných smluv na téže riziko, ale i podstatného významu těchto údajů pro pojišťovny. Pokud se za této situace snažila obviněná získat více plnění z více pojistných smluv, pak jednala v intencích zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák., dílem ukončeného ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák.

Pokud jde o námitku obviněné, že byla uvedena v omyl M. H., uvedla státní zástupkyně, že závěr o naplnění subjektivní stránky je v daném případě založen převážně na okolnostech jejího jednání. Dále uvedla, že obviněná je zcela příčetná, bez zmenšené schopnosti rozlišovat význam všech požadovaných informací. Státní zástupkyně k uvedenému dodala, že nelze akceptovat ani objektivní možnost jejího dílčího ovlivnění ze strany svědka H., neboť jeho zájem byl uzavřít oboustranně korektní pojistnou smlouvu.

Vzhledem k uvedenému navrhla státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství, aby Nejvyšší soud České republiky obviněnou podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl pro jeho zjevnou neopodstatněnost a uvedené rozhodnutí učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací

(§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněné přípustné je [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelkou uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejíchž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Obviněná ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod skutečnosti uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:

Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.

Předně je třeba konstatovat, že v podstatě veškerá argumentace obsažená v dovolání obviněné směřuje k jediné explicitně uvedené námitce, a to námitce brojící proti závěru soudů, že se obviněná jednání popsaného ve výroku rozsudku nalézacího soudu dopustila v úmyslu spáchat úvěrový podvod. Takto obecně formulovanou dovolací námitku lze s ohledem na skutečnost, že se týká poměrně nové skutkové podstaty majetkového trestného činu, jejíž právní výklad je složitý, posoudit jako námitku, která naplňuje zvolený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., byť většina věcných argumentů vysvětlujících namítaný nedostatek směřuje proti skutkovým zjištěním soudů v dovolání předcházejícím řízení, tedy argumentů stojících mimo zákonné dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 tr. ř.

V obecné rovině je třeba připomenout, že trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo při sjednávání pojistné smlouvy nebo při uplatnění nároku na plnění z takové smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí. Podle § 3 odst. 3 tr. zák. dále platí, že k trestnosti činu je třeba úmyslného zavinění, nestanoví li tento zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti. Podle § 4 tr. zák. konečně platí, že je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v tomto zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem [§ 4 písm. a) tr. zák.], nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn [§ 4 písm. b) tr. zák.].

Shora uvedená zákonná ustanovení je třeba ve vztahu k zavinění vykládat tak, že na rozdíl od trestného činu obecného podvodu podle § 250 tr. zák., se u trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1 tr. zák. nevyžaduje úmysl pachatele způsobit škodu ani obohatit sebe či jiného. K založení trestní odpovědnosti podle posledně uvedeného ustanovení postačí tedy již to, že pachatel při sjednávání pojistné smlouvy, popř. při uplatnění nároku na plnění z takové smlouvy, úmyslně uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí.

Dále je třeba konstatovat, že Nejvyšší soud je povinen i při posouzení otázky zavinění vycházet ze skutkových závěrů nalézacího nebo odvolacího soudu, týkajících se psychického vztahu obviněné k jejímu jednání, resp. vědomostní a volní složky tohoto psychického vztahu, které jsou vyjádřeny zejména v tzv. skutkové větě, popř. též v odůvodnění příslušných rozhodnutí.

Z tzv. skutkové věty rozsudku nalézacího soudu přitom vyplývá, že obviněná v několika případech při uzavření smlouvy uvedla do podkladů vědomě nepravdivé údaje týkající se skutečnosti, že nemá uzavřenu jinou pojistnou smlouvu stejného typu . V odůvodnění svého rozsudku dále nalézací soud uvedl, že obviněná jednotlivé pojistné smlouvy uzavřela na popud nebo po konzultacích s M. H., pravomocně odsouzeným pro trestný čin pojistného podvodu podle § 250a odst. 1 tr. zák., přičemž takto uzavřela během jednoho měsíce celkem osm pojistných smluv (šest z nich je citováno v tzv. skutkové větě rozsudku nalézacího soudu a uzavření dalších dvou pojistných smluv vyplývá z trestního spisu). Celková výše pojistného za všechny jí uzavřené pojistné smlouvy činila 6 792 Kč za měsíc, a to za situace, kdy byly náklady na potřeby domácnosti obviněné uhrazovány toliko z její peněžité pomoci v mateřství a mzdy jejího manžela (srov. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu na str. 11). Uvedené skutkové závěry přitom potvrdil i odvolací soud.

Vzhledem ke shora uvedeným okolnostem nezbývá Nejvyššímu soudu než souhlasit s právním hodnocením nalézacího soudu, a to že obviněná jednala ve vztahu k uvedení nepravdivých údajů při sjednávání pojistné smlouvy přinejmenším v tzv. nepřímém úmyslu podle § 4 písm. b) tr. zák., neboť věděla, že svým jednáním může porušit právem chráněný zájem a z jejího chování vyplývá, že pro tento případ byla s takovou okolností přinejmenším srozuměna.

Nad rámec uvedeného lze konstatovat, že se soudy v předchozím řízení pečlivě zabývaly i otázkou do jaké míry se na celém skutkovém ději podíleli zástupci jednotlivých pojišťoven nebo zprostředkovatelé, resp. zda nebyla obviněná při sjednávání pojistných smluv těmito subjekty uvedena v omyl. Dospěly přitom k závěru, že tomu tak nebylo (srov. např. odůvodnění usnesení odvolacího soudu na str. 5).

Pokud jde o argumentaci obviněné, že je pojistná smlouva uzavírána jako obchod s prospěchem pojišťovny i samotných pojišťovacích agentů, s cílem získat dalšího klienta, a to i za cenu, že podané informace nejsou správné nebo úplné, pak je možné dále nad rámec dovolacích důvodů uvést, že pojistná smlouva zakládá závazkový právní vztah, jehož obsahem je v nejobecnější rovině právo pojistitele na pojistné (a tomu odpovídající povinnost pojistníka pojistné hradit) a povinnost pojistitele v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu pojistné plnění oprávněné osobě (a tomu odpovídající právo oprávněné osoby takové plnění vyžadovat). Nelze tedy souhlasit s názorem obviněné, že by z pojistné smlouvy plynul prospěch toliko pojišťovně.

Namítá li dále obviněná, že většina klientů pojišťoven nemá právnické vzdělání, a že upozornění uvedené na tiskopise pojišťovny, že totiž každá otázka musí být zodpovězena pravdivě a úplně, bylo uvedeno velmi drobným písmem, je třeba předně říci, že vztahuje li tuto námitku obviněná na sebe, pak částečně brojí v dovolacím řízení nepřípustným způsobem proti skutkovým závěrům nalézacího soudu, neboť ten dospěl, jak již bylo řečeno, k závěru, že obviněná jednala s vědomím, že uváděné informace jsou nepravdivé, tedy nikoliv nevědomky nebo omylem, jak naznačuje.

Přesto považuje Nejvyšší soud za potřebné dodat, že i za situace, kdy by klient pojišťovny neznal zákonnou úpravu pojistné smlouvy ze které vyplývá, že je povinen pravdivě a úplně odpovědět na všechny písemné dotazy pojistitele, týkající se sjednávaného pojištění (§ 793 odst. 1 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 2004, nyní § 14 odst. 1 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění pozdějších změn), a zároveň by nevěnoval dostatečnou pozornost obsahově shodnému upozornění, nacházejícímu se na tiskopisech pojišťovny, lze předpokládat, že by přesto na otázky obsažené na tiskopise pojišťovny odpověděl pravdivě, neboť k jinému postupu by neměl důvod. Naproti tomu nelze předpokládat, že by se klient, např. z důvodu nepozornosti, opakovaně dopustil nepřesnosti týkající se stejné skutečnosti, jak tomu bylo v posuzovaném případě u dotazu na vícenásobné pojištění stejného rizika. Ani shora uvedenému názoru obviněné proto nelze přisvědčit.

K námitce obviněné, že z provedených důkazů nelze dovodit, že by si svůj úraz způsobila vědomě a úmyslně, aby tak získala více pojistných plnění lze zopakovat to, co již bylo naznačeno výše. Obviněná byla uznána vinou trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák., dílem dokonaným a dílem ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., tedy byla postižena za jednání, které spočívalo toliko v úmyslném uvedení nepravdivých údajů při sjednávání pojistné smlouvy. K dokonání uvedeného trestného činu není třeba, aby si obviněná zároveň úmyslně způsobila úraz, popř. tak podvodným způsobem vylákala pojistné plnění. Postačí tedy již samotné úmyslném uvedení nepravdivých údajů při sjednávání pojistné smlouvy. Uvedená námitka obviněné proto není z pohledu samotného naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1 tr. zák. významná. Může však být významná z pohledu stanovení konkrétního stupně nebezpečnosti činu pro společnost.

S ohledem na skutečnost, že obviněná E. T. jiné než popsané námitky ve svém dovolání neuvedla a vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedošlo. Dovolání obviněné E. T. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 28. srpna 2007

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch