11 Tdo 769/2015
Datum rozhodnutí: 24.09.2015
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



11 Tdo 769/2015-39

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. září 2015 dovolání podané obviněným I. H., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 1. 2015, sp. zn. 6 To 112/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 48 T 5/2013 a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného I. H.
o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :



Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. 48 T 5/2013, byl I. H. uznán vinným v bodech 1 4 trestným činem pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr. zák. (č. 140/1961 Sb.), v bodech 3 4 trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák., v bodě 5 trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. a v bodě 6 pokusem zločinu sexuálního nátlaku podle § 21 odst. 1 k § 186 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, za které byl podle § 186 odst. 5 za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu bylo podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku uloženo ochranné léčení psychiatricko-sexuologické v ústavní formě.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, na jehož základě Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 22. 1. 2015, sp. zn. 6 To 112/2014, podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině zločinem sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku (bod 6 výroku o vině) a v celém výroku o trestu a ve výroku o ochranném opatření a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zločinem sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, a za tyto trestné činy a sbíhající se trestné činy, ohledně nichž zůstal výrok o vině rozsudku soudu prvního stupně nezměněn (body 1 5), mu podle § 186 odst. 5 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku mu dále uložil ochranné léčení psychiatricko-sexuologické v ústavní formě.
Podle skutkových zjištění (body 1 5 z rozsudku Krajského soudu v Ostravě, bod 6 z rozsudku Vrchního soudu v Olomouci) se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že
1. dne 22. 11. 2007 kolem 13.30 hodin ve F.-M., na ul. N. č. , v úmyslu vlastního sexuálního uspokojení, vědom si nízkého věku poškozené nezletilé M. Č., jejíž vzhled zcela odpovídal jejímu skutečnému věku, využil její neznalosti v sexuální oblasti spojené s nemožností rozumově posoudit jeho chování a účinně se proti němu bránit, pod smyšlenou záminkou toho, že chce zjistit, zda v domě bydlí nějaká paní, se poté, co poškozená otevřela vstupní dveře domu, dostal do jeho chodby v přízemí, kde jmenovanou svým tělem přitlačil ke zdi, aby se nemohla pohybovat, pravou rukou ji uchopil za levé rameno, druhou rukou ji osahával přes oblečení na přirození, přitom ji líbal na krku, následně jí navrhl, aby s ním šla do výtahu, což jmenovaná ze strachu odmítla, a následně byl vyrušen jedním z obyvatelů domu, v důsledku čehož svého jednání zanechal a z místa utekl,
2. dne 6. 12. 2007 kolem 12.45 hodin ve F.-M., na ul. N. č. , v úmyslu vlastního sexuálního uspokojení, vědom si nízkého věku poškozené nezletilé S. B., jejíž vzhled zcela odpovídal jejímu skutečnému věku, využil její neznalosti v sexuální oblasti spojené s nemožností rozumově posoudit jeho chování a účinně se proti němu bránit, pod smyšlenou záminkou toho, že chce zjistit, zda v domě bydlí rodina K., se poté, co poškozená otevřela vstupní dveře zadní části domu, dostal do jeho chodby, kde ji tělem přitiskl ke stěně, zvednul jí bundu, rozepnul kalhoty a osahával ji rukou přes kalhotky na přirození, a jelikož poškozená křičela, obviněný ze strachu z toho, že přivolá některého z obyvatel domu, svého jednání zanechal a z místa utekl,
3. dne 10. 1. 2008 kolem 13.00 hodin ve F.-M., na ul. J. Č. č. , v úmyslu vlastního sexuálního uspokojení, vědom si nízkého věku poškozené nezletilé K. P., jejíž vzhled zcela odpovídal jejímu skutečnému věku, využil její neznalosti v sexuální oblasti spojené s nemožností rozumově posoudit jeho chování a účinně se proti němu bránit, pod smyšlenou záminkou toho, že chce navštívit pana K., se poté, co poškozená otevřela vstupní dveře domu, dostal dovnitř, nastoupil s poškozenou do výtahu, kterým společně s ní vyjel až do patra, které si navolila, počkal, až otevřela dveře bytu a požádal ji, zda by si u nich doma mohl zajít na záchod, s čímž tato, vzhledem k tomu, že vypadal i vystupoval slušně, svolila, v bytě ji pak přivolal, aby šla za ním na záchod, kde ji pod hrozbou toho, že ji z místnosti nepustí ven, vyzval k tomu, aby mu ukázala kalhotky, poté, co si nezletilá spustila rifle po kolena, ji přes kalhotky osahával na přirození, současně si sám rukou třel svůj obnažený pohlavní úd, a jelikož poškozená křičela, obviněný ze strachu z toho, že přivolá některého z obyvatel domu, svého jednání zanechal a z místa utekl,
4. dne 6. 3. 2008 kolem 15.30 hodin v Č. T., na ul. O. č. , v úmyslu vlastního sexuálního uspokojení, vědom si nízkého věku poškozené nezletilé M. K., jejíž vzhled zcela odpovídal jejímu skutečnému věku, využil její neznalosti v sexuální oblasti spojené s nemožností rozumově posoudit jeho chování a účinně se proti němu bránit, poté, co poškozená otevřela vstupní dveře domu, za ní šel až do přízemí, kde předstíral, že jde do bytu umístěného vedle toho, ve kterém bydlí, následně, když již byla doma, zazvonil a pod smyšlenou záminkou, že ho za ní posílá její maminka, ji požádal, aby ho pustila na záchod, čemuž ona vyhověla, kde v rozporu s tím, co jí sdělil, po ní požadoval, ať si vyzkouší kalhotky růžové barvy, které si sebou přinesl, přes její zamítavé stanovisko jí stáhl dolů kalhoty, které si opětovně sama natáhla zpět nahoru, následně ji vtlačil do dětského pokoje, i přesto, že křičela, ji posadil na postel, svléknul jí kalhoty i kalhotky, sám se rovněž obnažil na spodní polovině těla a políbil ji na přirození, a jelikož poškozená křičela, obviněný dostal strach, že přivolá některého z obyvatel domu a tak svůj původní záměr nezrealizoval a z bytu utekl,
5. dne 11. 6. 2008 kolem 12.00 hodin v Č. T., na ul. S. č. , v úmyslu vlastního sexuálního uspokojení, vědom si nízkého věku poškozené nezletilé T. K., jejíž vzhled zcela odpovídal jejímu skutečnému věku, využil její neznalosti v sexuální oblasti spojené s nemožností rozumově posoudit jeho chování a účinně se proti němu bránit, nejprve získal informace ohledně jmen jejich kamarádů bydlících v domě takovým způsobem, že postával u vchodu společně s nezletilou a jejím spolužákem v době, kdy tato se nemohla dozvonit na nikoho, kdo by jí otevřel vstupní dveře do domu, neboť od těchto neměla klíče, a poté, co jí kamarád otevřel tzv. bzučákem dveře domu, s ní výtahem vyjel až do patra, které si navolila, kde s ní vystoupil a snažil se s ní navázat kontakt dotazem na to, zda nezná holčičku T. U., což nezletilá již ze strachu o tuto dívku popřela, předstíral, že schází o patro níže, ale v okamžiku, kdy se poškozená v otevřených dveřích od bytu vítala se psem, tuto vtlačil dovnitř, zavřel za sebou dveře, vzal ji do náruče a odnesl ji do dětského pokojíku, kde ji posadil na postel, následně odešel v jejich bytě na záchod i do koupelny, kde si prohlížel jejich prádelní koš na špinavé prádlo, přičemž po svém návratu zpět do pokojíčku ji vyzval, ať se postaví a oblékne si růžové spodní kalhotky, které jí podával, přičemž v okamžiku, kdy se dočkal zamítavé reakce poškozené, tak jí začal vyhrožovat tím, že pokud to neudělá, tak bude na ni zlý, proto si poškozená nakonec ze strachu vysvlékla veškeré oblečení, oblékla si nabízené kalhotky a dle jeho požadavku oděná pouze do zmíněného spodního prádla dělala tzv. kočičku, tzn. pohyb zády, při kterém měla ruce i kolena na zemi, mezitím si sám vysvléknul kraťasy spolu se spodním prádlem, nařídil nezletilé, aby si lehla na postel, kde ji lízal na přirození, rovněž po ní chtěl, aby ho ona také orálně uspokojila, což však odmítla, tak ji následně donutil alespoň k tomu, aby ho uspokojila třením jeho pohlavního údu, a to až do jeho vyvrcholení, po kterém se oblékl a z bytu odešel,
6. dne 22. 3. 2013 kolem 13.00 hodin v Č. T., na ul. H. č. , v úmyslu vlastního sexuálního uspokojení tím, že ji přiměje zvednutím sukně byť k částečnému obnažení dolní části těla v oblasti stehen a rozkroku, vědom si nízkého věku poškozené nezletilé V. S., jejíž vzhled a chování zcela odpovídaly jejímu faktickému věku, využil její neznalosti v sexuální oblasti spojené s nemožností rozumově posoudit jeho chování a účinně se proti němu bránit, poté, co poškozená čipem otevřela vstupní dveře do domu, ji následoval až do výtahu, kde s ní vyjel do patra, které si navolila, zde počkal, až si otevře vstupní dveře od bytu, do kterého v době, kdy se zouvala, bez předchozího dotazu či vysvětlení vstoupil, a teprve poté, co se dveře průvanem samy zavřely, tak pod smyšlenou záminkou, že chce jít na záchod, s čímž nezletilá souhlasila, se ji následně, v rozporu s tím, o co ji požádal, snažil vmanipulovat do dětského pokoje takovým způsobem, že se k ní přibližoval v podřepu se slovy, ať se ho nebojí, kde svůj původní záměr neuskutečnil jen proto, že byl vyrušen příchodem sestry poškozené nezletilé M. S., a obviněný na to byt opustil.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Tomáše Štípka dovolání zaměřené do výroku o vině a o trestu, zejména v bodech 5 a 6. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a zároveň i na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný stejně jako ve svém předchozím dovolání (Nejvyšší soud již ve věci jednou rozhodl usnesením ze dne 27. 8. 2014, sp. zn. 11 Tdo 661/2014) vytýká soudům, že u hlavního líčení byly čteny výpovědi nezletilých poškozených v bodech 1 5 učiněné bez účasti obhájce dokonce pět let před zahájením trestního stíhání. Soud se pak k těmto výpovědím přiklonil, ačkoli obviněný se sám dobrovolně dostavil na policii a učinil úplné a obsáhlé doznání nejenom ke skutku pod bodem 6, ale k překvapení policistů i ke zbylým pěti skutkům z doby před pěti až šesti lety, u nichž neměly orgány činné v trestním řízení žádné důkazy, aby ho s nimi spojily. Soudy by tak měly podle obviněného považovat jeho doznání za stěžejní pro ustálení skutkového děje. Nalézací soud měl podle jeho názoru tyto svědkyně předvolat k hlavnímu líčení a vyslechnout je k odstranění rozporů mezi jejich výpověďmi a jeho doznáním. Zejména to obviněný zdůrazňuje u skutku č. 5 výroku o vině, který soud prvního stupně opětovně kvalifikoval jako trestný čin znásilnění podle § 241 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., přestože se výpověď dívky v tomto bodě diametrálně lišila od výpovědí předchozích poškozených. Obviněný trvá na tom, že i tuto poškozenou na přirození pouze políbil, nešlo proto o žádné orální sexuální aktivity. V době, kdy se obviněný na policii k tomuto skutku doznal, jako laik netušil, jaký význam může mít tento rozdíl, proto se nelze domnívat, že by svou výpověď záměrně přizpůsoboval příslušné právní kvalifikaci. Nalézací soud se vůbec nezabýval tím, zda poškozená vzhledem ke svému věku byla schopna rozdíl mezi políbením a lízáním rozlišit. Jednání obviněného pod bodem 5 tedy měly soudy kvalifikovat jako trestný čin pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr. zák.
Také v bodě 6 výroku o vině dospěl podle obviněného nalézací soud ke skutkovým závěrům, které nemají oporu v provedených důkazech. Obviněný nepožadoval po poškozené, aby se svlékla, chtěl se jí jen podívat pod sukni, aniž by došlo k fyzickému kontaktu. Skutek se odehrál v březnu, proto poškozená musela mít pod sukní přinejmenším punčochové kalhoty. Jeho jednání tak mohlo být kvalifikováno vedle přečinu porušování domovní svobody jako omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1 tr. zákoníku.
Obviněný nesouhlasí s konstatováním odvolacího soudu, že v rámci svých závěrečných řečí akcentoval spíše lítost nad sebou samým. Namítá také, že podle znaleckého posudku byla u něj ovládací složka jednání na samé spodní hranici pásma (nebyla však vymizelá), tedy jednal ve stavu zmenšené příčetnosti, což se mělo promítnout do výroku o trestu např. ve formě mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle § 58 tr. zákoníku.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 1. 2015, sp. zn. 6 To 112/2014, zrušil a věc přikázal Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten nejprve shrnul předchozí průběh řízení a obsah podaného dovolání a uvedl, že námitky obviněného formálně deklarovanému (ani jinému) dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Nejedná se totiž o námitky, které by směřovaly vůči nesprávnému právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotněprávnímu posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Pokud jde o námitky týkající se právní kvalifikace jednání uvedeného v bodě 5 výrokové části rozsudku krajského soudu, resp. v bodě 6 v rozsudku vrchního soudu, obviněný jimi ve skutečnosti prezentuje svou vlastní představu o skutkovém stavu. Teprve z této své vlastní konstrukce, tedy až sekundárně, vyvozuje závěry právní, dle kterých mělo být jeho jednání kvalifikováno jinak, a to mírněji. Soudy zjištěný, a tedy rozhodný skutkový stav ovšem představě obviněného vůbec neodpovídá. Dle skutkových zjištění soudů prezentovaných především v tzv. skutkových větách dotčených rozhodnutí a blíže rozvedených v jejich odůvodnění se obviněný i podle názoru státního zástupce dopustil trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Jednání popsané v tzv. skutkových větách vykazuje veškeré objektivní i subjektivní znaky trestné činnosti, pro kterou byl obviněný odsouzen. Obviněný se svými námitkami fakticky domáhá zásadní změny skutkového základu soudních rozhodnutí. Až následně, a to ze své vlastní konstrukce skutkového děje, činí závěry právní. K takovýmto námitkám však nelze v dovolacím řízení zásadně přihlížet, neboť dovolací soud je v podstatě vázán skutkovými zjištěními, jež učinily soudy dříve ve věci činné.
Krom toho, že předmětné námitky nelze přiřadit pod uplatněný (ani jiný) dovolací důvod, nepovažuje je státní zástupce za důvodné ani v obecné rovině. Vrchní soud se s nimi náležitě vypořádal v napadeném rozsudku, zejména na str. 12 20, a konstatoval jejich bezpředmětnost.
Co se týče námitek obviněného směřujících vůči trestu, ani ty nemohou být podle státního zástupce přiřazeny pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů. Výtky směřující proti údajně nesprávné výměře trestu, včetně např. údajných pochybení při zohlednění existence zmenšené příčetnosti, nelze pod uplatněný dovolací důvod přiřadit (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu 11 Tdo 817/2014). Nelze je však přiřadit ani pod jiný ze zákonných dovolacích důvodů, tedy ani pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu 5 Tdo 149/2003).
Z odůvodnění dotčených soudních rozhodnutí, resp. z dostupného spisového materiálu nelze podle státního zástupce dovodit ani existenci extrémního nesouladu mezi provedenými skutkovými zjištěními a právním posouzením věci. Soudy postupovaly v souladu s pravidly zakotvenými v § 2 odst. 5, 6 tr. ř., přičemž odůvodnění jejich rozhodnutí splňuje požadavky zakotvené v § 125 odst. 1 tr. ř. a jako taková jsou rozhodnutí plně přezkoumatelná. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce navrhl dovolání obviněného odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný má za to, že se soudy měly přiklonit k verzi děje, kterou uváděl on. Sice formálně tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, tento požadavek však staví na odlišných skutkových zjištěních, popírá, že v bodě 5 popisu skutku poškozenou lízal na přirození (a opomíjí, že se nechal od ní uspokojit třením penisu), v bodě 6 pak trvá na tom, že mu nešlo o obnažení poškozené.
Nad rámec dovolacího řízení lze nicméně říct, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Soud prvního stupně přitom správně vycházel ze závěrů předchozího rozhodnutí Nejvyššího soudu v této věci, a to i při právní kvalifikaci jednání obviněného.
Pokud jde o požadavek obviněného znovu vyslechnout poškozené, k tomu se Nejvyšší soud vyjádřil již ve svém předchozím usnesení ze dne 27. 8. 2014, sp. zn. 11 Tdo 661/2014.
Uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá ani námitka obviněného, podle které měl soud zohlednit, že jednal ve stavu zmenšené příčetnosti, tak, že by mu uložil trest pod dolní hranicí zákonné trestní sazby. K tomu lze uvést, že k nápravě vad výroku o trestu je určen primárně dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je však dán v případě nejzávažnějších pochybení soudu, a to byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení, spočívající zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Jiné vady výroku o trestu, spočívající v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest, je možno považovat za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rovněž č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Je zřejmé, že obviněný se touto námitkou domáhá právě přehodnocení výměry trestu, ovšem nad rámec toho, co v dovolacím řízení umožňuje trestní řád.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný I. H. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Závěrem Nejvyšší soud uvádí, že vrchní soud v této věci překročil svoji přezkumnou povinnost, resp. oprávnění, když za situace, kdy podal odvolání jen obviněný, se zabýval rozhodnutím soudu prvního stupně z toho hlediska, zda neměla být použita přísnější kvalifikace některých skutků. Tento postup odporuje zásadám trestního řízení. Závěr, že skutek měl být kvalifikován přísněji a pouze zásada zákazu reformationis in peius zabránila vrchnímu soudu v takovém zpřísnění, vlastně zásadním způsobem dehonestuje obviněného, aniž by se mohl bránit. Srov. např. institut umožňující obviněnému požádat o pokračování v trestním řízení v případech zastavení trestního stíhání z důvodu zániku trestní odpovědnosti za účelem vyvrácení podezření.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 24. září 2015


JUDr. Karel Hasch
předseda senátu