11 Tdo 714/2007
Datum rozhodnutí: 17.07.2007
Dotčené předpisy:




11 Tdo 714/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 17. července 2007 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. L. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 1. 2007, sp. zn. 7 To 593/2006, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 29 T 110/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 5 uznal rozsudkem sp. zn. 29 T 110/2006 ze dne 6. 10. 2006 obviněného M. L. vinným trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák.

Za tento trestný čin ho odsoudil podle § 202 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) měsíců.

Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. mu výkon uloženého trestu odnětí svobody podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 14 (čtrnácti) měsíců.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost uhradit poškozenému K. P., trvale bytem P., B., škodu ve výši 11.236,- Kč, poškozené O. z. p. z. b., p. a s., se sídlem P., R., škodu ve výši 38.872,- Kč a poškozené Č. s. s. z., P. s. s. z. v P., P., T., škodu ve výši 21.918,- Kč.

Podle § 229 odst. 2 tr. ř. poškozeného K. P. odkázal se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Výše uvedeného trestného činu se obviněný podle výroku rozsudku soudu prvního stupně dopustil tím, že dne 6. 10. 2005 kolem 05:00 hodin, jako řidič nočního autobusu, na konečné zastávce v ulici O. v P. při buzení pasažérů v autobuse kopl do holeně pravé nohy poškozeného K. P., který následkem toho utrpěl zlomeninu střední části pravé kosti holenní, toto zranění si následně vyžádalo složitý operační zákrok a následnou pracovní neschopnost do 20. 1. 2006.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obvodní státní zástupce pro Prahu 5, obviněný i poškozený.

Odvolací soud z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. rozsudkem ze dne 4. 1. 2007, sp. zn. 7 To 593/2006, nově rozhodl tak, že obviněného M. L. uznal vinným trestnými činy ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák.

Těchto trestných činů se obviněný dle výroku rozsudku odvolacího soudu dopustil tím, že dne 6. 10. 2005 kolem 04:55 hodin jako řidič nočního autobusu na konečné zastávce v P., O. ulici, s cílem vzbudit v autobuse spícího pasažéra K. P., ho kopl obutou nohou za užití velké síly do holeně pravé nohy a způsobil mu tím zlomeninu střední části pravé kosti holenní a toto zranění si vyžádalo složitý operační zákrok spočívající ve spojení zlomené kosti pomocí kovového materiálu, který byl proveden ve FN M. dne 7. 10. 2005, poškozený byl hospitalizován od 6. 10. do 14. 10. 2005, aby následně byl v pracovní neschopnosti do 20. 1. 2006, když po tuto dobu trvalo omezení funkce pravé dolní končetiny a v důsledku toho omezení poškozeného v obvyklém způsobu života.

Za to jej odsoudil odvolací soud podle § 221 odst. 2 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 25 (dvaceti pěti) měsíců, přičemž mu podle § 58 odst. 1 a § 60a odst. 1, 2 tr. zák. výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) roků za současného vyslovení dohledu.

Současně obviněnému uložil, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.

Výroky o náhradě škody odvolací soud tímto rozsudkem nezměnil. Odvolání obviněného a poškozeného podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti rozsudku druhoinstančního soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je toho názoru, že soud prvního stupně nesprávně zjistil skutkový stav a odvolací soud jej nesprávně posoudil po právní stránce.

Obviněný má za to, že se soudy dostatečně nevypořádaly s jeho obhajobou a s rozpornými výpověďmi svědka a poškozeného. Tyto výpovědi se podle něho liší v časové souslednosti konkrétně v průběhu škodného jednání a v časové identifikaci skutku. Podle jeho tvrzení se rovněž rozcházejí v otázkách týkajících se zdravotního stavu poškozeného, jeho fyzické kondice a schopnosti vnímat okolní jevy.

V rámci argumentace poukazuje dovolatel na vypracovaný znalecký posudek, z jehož kontextu vytrhuje pasáž, v níž znalec připouští to, že příčinou poranění poškozeného může být pád např. ze schůdku autobusu nebo pád na hranu obrubníku. Dále argumentuje nesrovnalostmi ve výpovědích poškozeného a svědka týkajících se okamžiku a způsobu probuzení poškozeného. Na podporu svého tvrzení pak obviněný v podaném dovolání obsáhle cituje závěry soudu z napadeného rozsudku a sporné výpovědi svědka a poškozeného v průběhu jednání.

Dovolatel se domnívá, že postupem nalézacího i odvolacího soudu bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces zaručené mimo jiné čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, což vedlo k tomu, že nemohl být objektivně zjištěn skutkový stav věci.

Napadené rozhodnutí odvolacího soudu považuje obviněný za nezákonné, nepodložené a neodůvodněné. Tvrdí, že se žádného trestného činu nedopustil, a že nebyla naplněna skutková podstata trestných činů po subjektivní stránce.

Z výše uvedených důvodů proto obviněný navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 1. 2007, sp. zn. 7 To 593/2006 a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 5, aby věc znovu projednal a rozhodl.

K podanému dovolání se podle § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Dle jejího názoru lze z obecných hledisek označit dovolání za přípustné, nicméně mu je třeba vytknout, že obviněným uváděné námitky, kterými se výhradně domáhá změny skutkových zjištění, než ke kterým soudy dospěly, deklarovaný dovolací důvod nenaplňují. Státní zástupkyně dále konstatuje, že obviněný jiné námitky než ty, že v dané věci došlo k porušení zásad uvedených v § 2 tr. ř., nevznesl. Obsáhlou součástí dovolání je polemika obviněného s výsledky hodnocení důkazů.

Vzhledem k tomu, že obviněný v dovolání neuvedl žádné konkrétní důvody, pro které považuje právní závěry soudů v otázce právního posouzení skutku za nesprávné a domáhá se pouze změny právního posouzení přisouzeného skutku, přičemž skutková zjištění v dané trestní věci nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněného, státní zástupkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání obviněného je podle § 265a tr. ř. přípustné, že jej podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř.

Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze považovat za některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Jeho podstatou je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Otázka dodržení procesních ustanovení, tj. zejména ustanovení trestního řádu, včetně ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů, tu nehraje žádnou roli, protože není kritériem dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak, jak byl zjištěn soudem. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale nelze nic namítat proti samotným skutkovým zjištěním soudu proti tomu, jak soud hodnotil důkazy a jaké skutkové závěry z nich vyvodil, jak postupoval při dokazování apod. Jinými slovy vyjádřeno, v dovolání je možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu, který zjistil soud, avšak není možné vytýkat skutkové vady s cílem dosáhnout primárně změny či dokonce zvratu ve skutkových zjištěních soudu, jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu a teprve v návaznosti na to usilovat i o jiné právní posouzení. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je z hlediska důvodů koncipován tak, že nepřipouští, aby jeho cestou byl napadán skutkový základ rozhodnutí.

V posuzovaném dovolání obviněný nenamítal nic v tom směru, že by zjištění soudů obou instancí nenaplňovala znaky trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Pouze takto koncipované námitky by korespondovaly se zákonným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Obviněný založil dovolání v celém rozsahu na ryze skutkových námitkách, jimiž se snažil zpochybnit to, jak soudy hodnotily důkazy (konkrétně poukazuje na rozpory vyplývající z výpovědí poškozeného K. P. a svědka F. H.) a jaká skutková zjištění z nich vyvodily.

Současně je třeba říci, že jeho dovolací argumentace je v převážné míře totožná s námitkami, které uplatnil již v odvolacím řízení.

Svými námitkami se obviněný snažil prosadit svou vlastní verzi skutkového stavu založenou na tvrzení, že se žádného trestného činu nedopustil.

Jen pro úplnost lze dodat, že na základě obsahu spisu je zřejmé, že mezi skutkovými zjištěními učiněnými soudy a právním posouzením věci není rozpor. Soudy opřely své skutkové závěry o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů. Zejména vycházely z výpovědi obviněného, poškozeného, svědka a znaleckého posudku.

Jak správně odvolací soud v odůvodnění uvedl, obvodní soud postupoval v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a vyčerpávajícím způsobem obstaral dostatek důkazů, přičemž výpovědi poškozeného P. a svědka H. shledal věrohodnými. Naopak zcela vyvrátil obhajobu obviněného.

Nalézací soud však vyvodil z provedených důkazů nesprávný skutkový a v důsledku toho i právní závěr, který byl v odvolacím řízení korigován soudem druhé instance. Odvolací soud ke svému závěru dospěl na základě shora uvedených důkazů a pečlivým rozborem znaleckého posudku znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství MUDr. I. P. (č. l. 10 14), doplňkem znaleckého posudku (č. l. 19 11) a jeho výslechem v průběhu hlavního líčení (č. l. 94 95).

Lze souhlasit i se závěrem odvolacího soudu stran posouzení subjektivní stránky protiprávního jednání obviněného.

V této souvislosti lze taktéž konstatovat, že jednání obviněného, přesněji popsané v popisu skutku v rozsudku odvolacího soudu, které mělo za následek ublížení na zdraví poškozenému K. P., bylo mimořádně závažným zásahem do života poškozeného a v žádném případě nevykazovalo znaky prostého ublížení na zdraví . V posuzované věci není nejmenších pochyb o tom, že se jednalo o těžkou újmu na zdraví (srov. citovaný znalecký posudek na č. l. 14). Proto ani z tohoto pohledu námitky obviněného neobstojí.

Z výše uvedených důvodů je tedy patrné, že dovolatelem uplatněné námitky nejsou podřaditelné pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a stojí mimo jeho rámec. To přiměřeně platí i ohledně námitky, že vytýkaný postup soudů byl porušením jeho práva na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, stejně tak jako námitky týkající se porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod, které není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 681/04). To platí i pro dovolací řízení.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného M. L. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř.

Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. července 2007

Předseda senátu:

JUDr. Stanislav Rizman