11 Tdo 707/2003
Datum rozhodnutí: 28.11.2003
Dotčené předpisy:




11 Tdo 707/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. listopadu 2003 o dovolání obviněného R. S., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. ledna 2003, sp. zn. 4 To 514/2002, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 91/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 30. října 2002, sp. zn. 3 T 91/2002, byl obviněný uznán vinným trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 tr. zák. Za tento trestný čin byl odsouzen podle § 249 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu jednoho roku.

Podle skutkových zjištění nalézacího soudu se obviněný takto kvalifikované trestné činnosti dopustil tím, že dne 4. března 2002 v B. použil k soukromé jízdě vozidlo zn. Avia 31, SPZ BSD 46-22, kterého se zmocnil v areálu S.P.M.B. na ulici Ř. v B. bez vědomí majitele P. K.

Do rozhodnutí nalézacího soudu podal obviněný odvolání, v němž namítl nesprávné hodnocení provedených důkazů, zejména svědeckých výpovědí svědků K. a K. Žádal doplnění dokazování výslechem svědkyně M. J., své přítelkyně a vyžádáním výpisu z rejstříku trestů svědka K., neboť měl být v minulosti trestán za násilnou trestnou činnost. Za nesprávný považoval i trest, kde mu byl mimo jiné uložen i trest zákazu řízení motorových vozidel.

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 14. ledna 2003, sp. zn. 4 To 514/2002, podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu zákazu činnosti, jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.

Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. ledna 2003, sp. zn. 4 To 514/2002, podal obviněný dovolání. Odkázal přitom na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. řádu. Obviněný v dovolání uvedl, že v průběhu celého dosavadního trestního řízení tvrdil, že k žádnému zmocnění se vozidla z jeho strany nedošlo a inkriminované vozidlo si zapůjčil s výslovným souhlasem svědka K. Nalézacímu i odvolacímu soudu vytknul nesprávné hodnocení provedených důkazů, zejména svědeckých výpovědí svědka K., který by se pravdivou výpovědí ohrozil postihem ze strany majitele vozidla, jenž je současně svědkovým zaměstnavatelem a svědka K., dále neprovedení výslechu své přítelkyně M. J. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu spatřuje dovolatel ve skutečnosti, že odvolací soud při rozhodování vycházel z nesprávně zjištěného skutkového stavu věci. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu je dle něj dán tím, že v usnesení odvolacího soudu je obsažen neúplný výrok, jelikož jím byl zrušen pouze výrok nalézacího soudu v části, kde byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti. Odvolací soud dle názoru dovolatele měl uvést celý trest zákazu činnosti a nikoliv pouhý odkaz na trest zákazu činnosti, když uložený trest zákazu činnosti může mít celou řadu podob a pouhý odkaz na výrokovou část uloženého trestu zákazu činnosti je dle něj nedostatečný. S rozhodnutím odvolacího soudu, jímž byl zrušen trest zákazu činnosti, spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu jednoho roku, vyjádřil obviněný v dovolání souhlas, i když je toho názoru, že domnělá trestná činnost, za kterou byl uznán soudem I. stupně i soudem odvolacím vinným, nijak nesouvisela s řízením motorových vozidel.

V petitu dovolání dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. ledna 2003, sp. zn. 4 To 514/2002, v části, v níž potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 30. října 2002, sp. zn. 3 T 91/2002, a vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí.

K obsahu podaného dovolání obviněného se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatuje v něm, že obviněný ve svém dovolání vytýká shora označenému usnesení soudu druhého stupně, že jím byl zrušen pouze výrok o trestu zákazu činnosti, když správně měl být zrušen napadený rozsudek v celém rozsahu, neboť obviněnému nebyla trestná činnost soudem prvého stupně prokázána .

Ve vztahu k dovolatelem uváděnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu státní zástupce uvedl, že obsahem dovolání je polemika, resp. výhrady ke správnosti hodnocení důkazů soudy obou stupňů, zejména svědeckých výpovědí, pokud vzal soud za prokázané, že se obviněný zmocnil cizího motorového vozidla v úmyslu ho přechodně užívat, když v soudním řízení nebyla vyvrácena jeho obhajoba, že si vozidlo řádně půjčil, tudíž nebylo náležitě prokázáno, že se dopustil úmyslného trestného činu. Dle státního zástupce závěr o tom, zda je v trestní věci u obviněného zavinění ve smyslu tr. zák. a v jaké formě, je sice závěrem právním, ovšem tento právní závěr o subjektivních znacích trestného činu se musí zakládat na skutkových zjištěních soudu, vyplývajících z provedeného dokazování stejně, jako závěr o objektivních znacích trestného činu. Specifikované výhrady dovolatele obsažené v podaném dovolání tudíž směřují proti hodnocení důkazů soudy a skutkovým zjištěním, z nichž soudy obou stupňů učinily právní závěr, že obviněný spáchal trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 tr. zák. včetně právního závěru o úmyslné formě zavinění ve vztahu k jednání a způsobenému následku. Dle státního zástupce, uvedené skutkové námitky nejsou námitkami podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Odkaz na tento dovolací důvod považuje státní zástupce za ryze formální, rozporný s obsahem konkrétně uplatněných námitek a názorů. Předmětné dovolání proto bylo dle něj uplatněno z jiného dovolacího důvodu, než je v § 265b tr. řádu uveden, pročež Nejvyššímu soudu navrhl, aby dovolání obviněného R. S., pokud je v jeho rámci uplatněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu odmítl s poukazem na ustanovení § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.

Uplatnil-li dovolatel dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, nelze dle státního zástupce přisvědčit jeho názoru, že v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Obviněnému nebyly rozsudkem prvostupňového soudu uloženy tresty zákazů více druhů činností, než právě jen trest zákazu řízení motorových vozidel. Je proto zjevně nedůvodná obava dovolatele, že by mohla vzniknout pochybnost, jaký druh trestu podle § 49 tr. zák. byl rozhodnutím odvolacího soudu zrušen. Shora uplatněnou námitku dovolatele považuje státní zástupce za sice řádně uplatněný důvod dle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, avšak považuje ji za zjevně neopodstatněnou, protože výroková část napadeného usnesení má všechny náležitosti vyžadované ustanovením § 134 odst. 1 písm. c) tr. řádu, a proto Nejvyššímu soudu navrhl, aby dovolání R. S., pokud je v jeho rámci uplatněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu odmítl s poukazem na ustanovení § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Státní zástupce v závěru svého vyjádření vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání je přípustné /§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. řádu/, neboť napadá pravomocné usnesení soudu druhého stupně, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku, jímž byl uznán vinným a byl mu uložen trest, dále shledal, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde podání lze učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. řádu) a že bylo podáno oprávněnou osobou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu/.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud posoudit otázku, zda obviněným uplatněný důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Po přezkoumání Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zčásti podáno z jiných než zákonem stanovených důvodů.

Obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Prostřednictvím tohoto důvodu lze proto namítat, že skutek tak, jak byl soudy zjištěn, nenaplňuje všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, že jde o trestný čin jiný, nebo jednání není vůbec trestné. Nelze proto v rámci uvedeného dovolacího důvodu úspěšně namítat, že skutková zjištění jsou nesprávná, neúplná, že důkazy soudy nesprávně zhodnotily nebo, že je třeba provést důkazy další.

Veden touto, v konstantní judikatuře již stvrzenou, interpretací dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, omezil se proto Nejvyšší soud toliko na otázku, naplnil-li obviněný svým jednáním dle skutkových zjištění nalézacího soudu, akceptovaných soudem odvolacím, znaky skutkové podstaty trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 tr. zák.

Dle uvedeného ustanovení tr. zák. se trestného činu neoprávněného užívání cizí věci dopustí ten, kdo se zmocní cizí věci nikoli malé hodnoty nebo motorového vozidla v úmyslu jich přechodně užívat nebo kdo na cizím majetku způsobí škodu nikoli malou tím, že neoprávněně takových věcí, které mu byly svěřeny, přechodně užívá.

Nejvyšší soud v rámci přezkumu opodstatněnosti dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu dospěl k závěru, že rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu v předmětné věci spočívá na správném právním posouzení skutku. Z obsahu podaného dovolání není patrné, že by obviněný brojil proti právní kvalifikaci skutku. Naopak, je zjevné, že prostřednictvím uplatněných námitek se obviněný snaží dosáhnout změny ve zjištění skutkového stavu a zpochybnit způsob, jakým nalézací soud (a ostatně i soud odvolací) hodnotil provedené důkazy. Od počátku trestního stíhání obviněný popírá, že by se předmětného jednání dopustil, poukazuje na rozpory ve výpovědích svědků a navrhuje vykonání dalšího důkazu svědeckou výpovědí přítelkyně M. J. S ohledem na skutečnosti výše uvedené byl tudíž obviněným v dovolání uplatněn zcela jiný důvod, než který má na mysli ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto by bylo nutno dovolání v této části podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout, pokud by obviněný neuplatnil ještě další dovolací důvod.

Pokud jde o uplatnění důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, jehož obsahem je tvrzení, že v usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. ledna 2003, sp. zn. 4 To 514/2002, kterým byl zrušen napadený rozsudek nalézacího soudu ve výroku o trestu zákazu činnosti, je tento zrušovací výrok formulován neúplně a nesprávně, Nejvyšší soud námitce dovolatele nepřisvědčil. Obviněnému nebyly rozsudkem nalézacího soudu uloženy tresty zákazů více druhů činnosti, než právě jen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel a proto je zjevně nedůvodná obava obviněného, že by mohla vzniknout pochybnost, jaký druh trestu podle § 49 tr. zák. byl rozhodnutím odvolacího soudu zrušen. Námitka obviněného je sice řádně uplatněným dovolacím důvodem § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, avšak je zjevně neopodstatněná, protože výroková část napadeného usnesení má všechny náležitosti vyžadované ustanovením § 134 odst. 1 písm. c) tr. řádu. S ohledem na skutečnosti výše uvedené Nejvyšší soud dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.

V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu předmětné dovolání Nejvyšší soud odmítl v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 28. listopadu 2003

Předseda senátu:

JUDr. Stanislav Rizman