11 Tdo 699/2007
Datum rozhodnutí: 26.06.2007
Dotčené předpisy:




11 Tdo 699/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. června 2007 dovolání podané obviněným A. K. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2006, sp. zn. 9 To 500/2006, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 3 T 64/2005, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněného A. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 31. 5. 2006, sp. zn. 3 T 64/2005, byl A. K. uznán vinným:

v bodech 1 26 pokračujícím trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák., a to dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. (bod 25), a tohoto jednání se dopustil jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák., a

v bodech 1 26 trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 tr. zák.,

za které byl podle § 247 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák., § 42 odst. 1 tr. zák. a § 37a tr. zák. odsouzen, při současném zrušení výroku o vině a výroku o trestu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 9. 6. 2005, sp. zn. 24 T 33/2005, podle § 37a tr. zák., ke společnému a úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání dvanácti let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 72 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zák. byla obviněnému uložena ochranná léčba protialkoholní a odvykací ve vztahu k hráčství, a to v ústavní formě.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla dále obviněnému uložena povinnost uhradit na náhradě škody poškozeným:

1. A. L., bytem P., K., částku ve výši 20 000 Kč,

2. M. K., bytem P., H., částku ve výši 8 800 Kč,

3. V. V., bytem P., T., částku ve výši 6 000 Kč,

4. B. S., bytem P., T., částku ve výši 100 500 Kč,

5. J. H., bytem P., L., částku ve výši 12 000 Kč,

6. Z. K., bytem P., U t. b., částku ve výši 125 000 Kč,

7. M. V., bytem P., K., částku ve výši 23 850 Kč,

8. M. K., bytem P., S., částku ve výši 32 250 Kč,

9. L. K., bytem P., K., částku ve výši 24 080 Kč,

10. L. P., bytem P., M. P., částku ve výši 42 000 Kč,

11. M. M., bytem P., K., částku ve výši 16 640,40 Kč,

12. M. S., bytem P., J., částku ve výši 14 500 Kč,

13. H. Š., bytem P., Ž., částku ve výši 4 880 Kč,

14. A. Š., bytem P., R., částku ve výši 6 600 Kč,

15. A. S., bytem P., L., částku ve výši 22 600 Kč,

16. B. C., bytem P., S., částku ve výši 8 500 Kč,

17. B. M., bytem P., A., částku ve výši 33 000 Kč,

18. J. C., bytem P., S., částku ve výši 103 000 Kč,

19. Z. L., bytem P., U V. n., částku ve výši 30 000 Kč,

20. M. S., bytem P., P., částku ve výši 8 050 Kč,

21. M. P., bytem P., O., částku ve výši 17 400 Kč,

22. J. Š., bytem P., S., částku ve výši 20 000 Kč,

23. J. K., bytem P., B., částku ve výši 22 500 Kč.

Podle § 229 odst. 2 tr. ř. se dále poškozená V., K., K., M., D. a Š. odkazují se zbytkem svého nároku na náhradu škodu na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle § 226 písm. c) tr. ř. byl obviněný zproštěn obžaloby státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3 pro skutek, jehož se měl dopustit tím, že dne 18. 8. 2004 kolem 14:00 hod. v P., R. odcizil z bytu A. B. částku 18 000 Kč na hotovosti, dva zlaté snubní prsteny v celkové hodnotě 1 500 Kč, dva zlaté zásnubní prsteny s briliantkem v hodnotě 30 000 Kč, zlatý prsten s ametystem v hodnotě 1 750 Kč, dva zlaté pánské prsteny v hodnotě 4 000 Kč, tři pánské zlaté prsteny s kameny v celkové hodnotě 9 000 Kč, zlatý snubní prsten v hodnotě 1 200 Kč, zlaté dámské náramkové hodinky v hodnotě 3 900 Kč, dva zlaté řetízky ke kapesním hodinkám v celkové hodnotě 7 000 Kč, zlatý náhrdelník v hodnotě 5 000 Kč, zlaté dámské náramkové hodinky v hodnotě 1 500 Kč, tedy šperky v celkové hodnotě 64 850 Kč, čímž měl způsobit poškozené B. celkovou škodu 82 850 Kč.

Uvedené trestné činnosti se obviněný dopustil podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 3 tím, že ačkoliv byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 1. 2002, sp. zn. 9 T 192/2001, odsouzen mimo jiné pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e), c), odst. 3 písm. b) tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce šesti let, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn Okresním soudem v Chomutově dne 24. 6. 2004 se zkušební dobou v délce čtyř let, tak:

1. dne 30. 6. 2004 okolo 12:00 hod. v P., K., kontaktoval poškozenou A. L. a pod záminkou sepsání a uzavření pojistné smlouvy na byt, vnikl do bytu, který poškozená užívá, nechal se provést po bytě, předložil poškozené k podpisu listiny, které vydával za pojistnou smlouvu a v nestřeženém okamžiku využil její nepozornosti a z nočního stolku odcizil časopis, ve kterém měla uloženou hotovost ve výši 20 000 Kč, čímž jí způsobil škodu ve stejné výši,

2. dne 20. 7. 2004, v době okolo 13:00 hod. v P., H., kontaktoval poškozenou M. K. a pod záminkou, že je notář a chce s ní sjednat pojištění bytu, vnikl do bytu, který poškozená užívá, požádal o předložení vkladní knížky a peněz na hotovosti, které přepočítal, následně požádal o kontrolu elektroměru, využil nepozornosti a zaneprázdněnosti poškozené a odcizil jí z desek v kuchyni na hotovosti 8 800 Kč, se kterými z bytu odešel a poškozené způsobil škodu ve stejné výši,

3. dne 28. 7. 2004, v době okolo 10:30 hod. v P., T., kontaktoval poškozenou V. V., při odemykání hlavního vchodu s tím, že je sociální péče a jde zkontrolovat její byt za účelem oprav, vnikl tak do bytu, který poškozená užívá, požádal jí o kontrolu hotovosti, kterou měla v bytě a zapsání série bankovek, pak jí zaměstnal podpisováním různých formulářů a následně z bytu odešel i s hotovostí ve výši 6 000 Kč, kterou odcizil na kuchyňském stole, čímž poškozené způsobil škodu ve stejné výši,

4. dne 3. 8. 2004 kolem 15:30 hod. v P., R. odcizil z bytu A. Š. částku 6 600 Kč,

5. dne 12. 8. 2004 kolem 13:00 hod. v P., L. odcizil z bytu A. S., finanční částku 16 000 Kč a dva zlaté snubní prsteny v celkové hodnotě 1 260 Kč, zlatý řetízek v hodnotě 600 Kč, zlatý křížek v hodnotě 300 Kč, dámský náhrdelník v hodnotě 3 900 Kč, tedy způsobil škodu v celkové výši 22 060 Kč,

6. dne 19. 8. 2004 okolo 14:00 hod. v P., T., kontaktoval u vstupních dveří do domu poškozenou B. S. a pod záminkou, že k ní jde vyřídit příspěvek k důchodu ve výši 1 000 Kč a nese jí pohřebné ve výši 7 000 Kč, které bude měsíčně nadále pobírat, vnikl do bytu, který poškozená užívá, využil její nepozornosti a nevolnosti, prohlédl její byt a ze špíže odcizil desky s hotovostí ve výši 100 000 Kč a z peněženky v obýváku částku ve výši 500,- Kč, čímž poškozené způsobil škodu ve výši 100 500 Kč,

7. dne 24. 8. 2004 okolo 11:15 hodin v P., L. pod záminkou předání částky ve výši 2 000 Kč od národního výboru , vnikl do domu poškozené J. H. zaměstnal jí předkládáním občanského průkazu a hledáním peněz na rozměnění bankovky ve výši 5 000 Kč, využil její nepozornosti a ze zásuvky v pokoji odcizil nejprve částku ve výši 17 000 Kč, avšak protože mu peníze vykukovaly z kapsy a poškozená si toho všimla, na její výzvu vrátil 5 000 Kč v menších bankovkách a z domu poté utekl s částkou 12 000 Kč, čímž poškozené způsobil škodu ve stejné výši,

8. dne 14. 9. 2004 kolem 15:00 hod. v P., S. odcizil z bytu B. C. peněženku s hotovostí 8 500 Kč,

9. dne 17. 9. 2004 kolem 11:00 hod. v P., A., odcizil z bytu B. M. hotovost ve výši 33 000 Kč,

10. dne 29. 9. 2004 okolo 11:15 hod. v P., U t. b. kontaktoval poškozenou Z. K. a za použití lsti, že jí nese finanční vyrovnání pro invaliditu, vnikl do bytu, který poškozená užívá pod záminkou, že má žízeň, jí zaměstnal v kuchyni, využil její chvilkové nepřítomnosti a v pokoji odcizil obálku uloženou mezi zdí a skříní s hotovostí ve výši 125 000 Kč, čímž poškozené způsobil škodu ve stejné výši,

11. dne 29. 9. 2004 v době mezi 11:30 hod. až 13:00 hod. v P., K. kontaktoval poškozenou M. V. vydával se za agenta pojišťovny, který jde provádět soupis majetku, vnikl do jejího bytu, nechal si předložit šperky a hotovosti uložené v příruční pokladně, využil chvilkové nepřítomnosti poškozené a z pokladny odcizil masivní zlatý náramek z velkých článků v hodnotě 6 000 Kč, řetízek ze zlaceného stříbra s přívěskem granátové jablíčko v délce 50 cm v hodnotě 600 Kč, dámský zlatý prsten s onyxem v hodnotě 1 050 Kč, zlatý dámský prsten zdobený korálem v hodnotě 900 Kč, zlatý prsten s modrým kamenem ve tvaru hvězdičky v hodnotě 750 Kč, jeden pár zlatých dámských náušnic s červenými rubínky a brilianty nejméně v hodnotě 1 550 Kč, částku ve výši 10 000 Kč a dále odcizil v jídelně z peněženky hotovost ve výši 3 000 Kč, čímž způsobil poškozené celkovou škodu ve výši 23 850 Kč odcizením šperků v hodnotě nejméně 10 850 Kč a hotovostí ve výši 13 000 Kč,

12. dne 29. 9. 2004 v době okolo 13:30 hod. v P., S. pod záminkou, že je pracovník Obvodního úřadu a sjednává s penzisty pojištění bytu vnikl do bytu poškozené M. K., prohlédl si celý byt, zaměstnal poškozenou předkládáním různých dokladů, využil zaneprázdněnosti a nepozornosti poškozené a z haly odcizil dřevěnou kazetu černé barvy s motivem Prahy v hodnotě 100 Kč s hotovostí ve výši 29 000 Kč, starou ruskou zlatou minci v hodnotě nejméně 2 400 Kč a snubním prstenem pánským v hodnotě 750 Kč, čímž poškozené způsobil celkovou škodu ve výši 32 250 Kč,

13. dne 4. 10. 2004 kolem 16:00 hod. v P., S., odcizil z bytu J. C., finanční hotovost ve výši 103 000 Kč,

14. dne 6. 10. 2004 kolem 16:00 hod. v P., U V. n., odcizil z bytu Z. L., částku 30 000 Kč na hotovosti,

15. dne 18. 10. 2004 kolem 16:00 hod. v P., P., odcizil z bytu M. S., kožené pouzdro v hodnotě 50 Kč s částkou 8 000 Kč,

16. dne 2. 11. 2004 kolem 11:30 hod. v P., O., odcizil z bytu M. P., částku 17 400 Kč,

17. dne 12. 11. 2004 v době okolo 16:30 hod. v P., K. kontaktoval pod záminkou, že je sociální pracovník a přináší pohřebné ve výši 8 000 Kč poškozenou L. K., vnikl do bytu, který poškozená užívá, zaměstnával jí drobnými různými úkony, využil její chvilkové nepřítomnosti v pokoji a odtud odcizil dámskou koženou kabelku černé barvy v hodnotě 100 Kč, dámské kožené rukavice v hodnotě 200 Kč, zlatý snubní prsten pánský v hodnotě 750 Kč, celozlatý prsten ve tvaru do šipky v hodnotě 600 Kč, prsten ze zlaceného stříbra zdobený granáty v hodnotě 350 Kč, stříbrný řetízek v délce 60 cm s oválným přívěskem zdobený světlým kamenem v hodnotě 80 Kč a hotovost ve výši 22 000 Kč (vše uloženo v kožené kabelce popsané shora), čímž poškozené způsobil odcizením šperků a dalších věcí v hodnotě 2 080 Kč a odcizením hotovosti ve výši 22 000 Kč, celkovou škodu ve výši 24 080 Kč,

18. dne 15. 11. 2004 kolem 13:30 hod. v P., S., odcizil z bytu J. Š., finanční částku 20 000 Kč,

19. dne 22. 11. 2004 v době mezi 11:00 hod. až 11:20 hod. v P., M. P., kontaktoval poškozenou L. P., pod záminkou, že je ze sociálního úřadu a zajišťuje pojištění bytů, vnikl do bytu, který poškozená užívá, prohlédl si celý byt, požádal o rozměnění bankovky ve výši 5 000 Kč, čímž zjistil, kam poškozená ukládá peníze, využil její nepozornosti a ze skříňky pod televizorem odcizil z desek hotovost ve výši 41 000 Kč a z předsíně peněženku v hodnotě 50 Kč s hotovostí ve výši 1 000 Kč, čímž poškozené způsobil celkovou škodu ve výši 42 050 Kč,

20. dne 24. 11. 2004 kolem 12:00 hod. v P., B., odcizil z bytu J. K., finanční hotovost ve výši 22 500 Kč,

21. dne 25. 11. 2004 v době kolem 13:45 hod. až 14:15 hod. v P., K., kontaktoval poškozenou M. M. a pod záminkou, že je pojišťovací agent, o kterého může získat k důchodu částku ve výši 2 500 Kč, vnikl do bytu, který poškozená užívá, nechal si předložit vkladní knížky, prohlédl si celý byt, zaměstnal poškozenou vařením kávy, využil její chvilkové nepřítomnosti v pokoji a z vyklápěcí skříňky odcizil zlatý dámský prsten s kulatým červeným kamenem v hodnotě 2 500 Kč, celozlatý dámský prsten v hodnotě 750 Kč, zlatý řetízek o délce 60 cm v hodnotě 1 800 Kč, dětský zlatý přívěsek kruhový v hodnotě 450 Kč, zlatý řetízek o délce 20 cm v hodnotě 900 Kč, hotovost ve výši 900 Kč a 40 EUR (podle platného kurzu v hodnotě 1 240,40 Kč), čímž poškozené způsobil odcizením šperků v hodnotě 6 400 Kč a hotovost ve výši 10 240,40 Kč, celkovou škodu ve výši 16 640,40 Kč,

22. dne 29. 11. 2004 v době mezi 14:30 hod. až 15:50 hod. v P., J. kontaktoval poškozenou M. S. tím, že jí přináší přeplatek za elektrickou energii ve výši 2 500 Kč, vnikl do bytu, který poškozená užívá, nabídl jí pojištění bytu, prohlédl si celý byt, zaměstnal poškozenou počítáním elektrických zásob v bytě, využil její nepřítomnosti a zaneprázdněnosti a z kredence v kuchyni ze zásuvky odcizil hotovost ve výši 14 500 Kč, čímž poškozené způsobil škodu ve stejné výši,

23. dne 7. 12. 2004, v mezi 16:15 hod. až 17:30 hod. v P., J. vnikl pod záminkou, že je pojišťovací agent a nese přeplatek za plyn a elektriku do bytu poškozené J. D., nechal si předložit hotovost k zapsání sérií, prohlédl si celý byt, zaměstnal poškozenou přepočítáváním oblečení a kabátů ve skříni, využil její nepozornosti a odcizil z modrobílé taštičky na zip v pokoji částku ve výši 4 000 Kč, stejně jako další hotovost uloženou v pokoji ve výši 100 000 Kč, čímž poškozené způsobil odcizením hotovosti celkovou škodu ve výši 104 000 Kč,

24. dne 8. 12. 2004 v době okolo 10:00 hod. v P., Ž. kontaktoval poškozenou H. Š., které se představil jako zaměstnanec pojišťovny, který jí přináší částku 2 000 Kč jako doplatek za energii, vnikl tak do bytu, který poškozená užívá, nechal si předložit k soupisu majetku šperky, zaměstnal poškozenou počítáním elektrických zásuvek v bytě, využil její nepozornosti a odcizil řetízek ze žlutého kovu ke kapesním hodinkám v hodnotě 50 Kč, stříbrný řetízek v hodnotě 30 Kč, zlatý řetízek přetržený v hodnotě 300 Kč, dva zlaté snubní prsteny v hodnotě 1 440 Kč, zlatý dámský prsten fasetovaný s modrým kamenem v hodnotě 1 140 Kč, zlatý přívěšek dutý zdobený červeným kamenem v hodnotě 400 Kč, zlatý řetízek v hodnotě 300 Kč a zlatý řetízek ke kapesním hodinkám s malými očky v hodnotě 1 200 Kč, čímž poškozené způsobil celkovou škodu ve výši 4 880 Kč,

25. dne 8. 12. 2004 v dopoledních hodinách v P., J. kontaktoval poškozenou A. C., v úmyslu jí odcizit hotovost nebo šperky pod záminkou, že je sociální kurátor, který jí nese příspěvek k důchodu ve výši 2 000 Kč, vnikl do bytu, který poškozená užívá a po zjištění, že poškozená nemá doma skutečně žádné peníze a šperky, v bytě nic neodcizil a z tohoto odešel,

26. dne 8. 12. 2004 okolo 15:00 hod. v P., P. n kontaktoval před domem poškozenou H. A. s tím, že je pojišťovací agent, který jí přináší sociální dávku ve výši 2 000 Kč, vnikl do bytu, který poškozená užívá, prohlédl si byt, prováděl soupis nábytku a majetku a poté, co poškozenou zaměstnal rozměňováním bankovky ve výši 5 000 Kč, využil její nepozornosti a zaneprázdněnosti, když na zazvonění odešla otevřít dveře od bytu, odcizil dvě zubní zlaté korunky nejméně v hodnotě 100 Kč, jeden pár zlatých dámských náušnic s fialovým kamenem v hodnotě 1 680 Kč, zlatý dámský prsten s červeným kamenem v hodnotě 1 890 Kč, zlatý dámský prsten s růžovým kamenem v hodnotě 1 920 Kč, zlatý dámský prsten s fialovým kamenem v hodnotě 2 010 Kč, zlatý dámský prsten s modrým kamenem v hodnotě 1 530 Kč, celozlatý prsten v hodnotě 2 160 Kč, zlatý dámský prsten zdobený perlou v hodnotě 1 470 Kč, čímž poškozené způsobil škodu ve výši 12 760 Kč, přičemž v bytě této poškozené byl i s odcizenými šperky, které u něj byly při následné prohlídce zadrženy, zadržen hlídkou Policie ČR.

Proti citovanému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 podal obviněný A. K. odvolání, na jehož podkladě rozhodl Městský soud v Praze, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 6. 12. 2006, sp. zn. 9 To 500/2006 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil toliko ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody ohledně poškozené A. S., a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného A. K., při nezměněném výroku o vině, odsoudil podle § 247 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák., § 42 odst. 1 tr. zák. a § 37a tr. zák. ke společnému a úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání deseti let, pro jehož výkon obviněného podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. dále uložil obviněnému povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené A. S., bytem P., L., částku ve výši 22 060 Kč, přičemž podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal jmenovanou poškozenou se zbytkem jejího nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Citovaný rozsudek Městského soudu v Praze byl doručen mimo jiné obviněnému dne 22. 1. 2007, jeho obhájci dne 23. 1. 2007 a Obvodnímu státnímu zastupitelství pro

Prahu 3 dne 17. 1. 2007.

Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný, prostřednictvím svého obhájce JUDr. M. K. dovolání, které bylo doručeno Obvodnímu soudu pro Prahu 3 dne 20. 3. 2007.

Obviněný svým dovoláním napadl výrokovou část citovaného rozsudku Městského soudu v Praze, přičemž ohledně dovolacího důvodu odkázal na § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

Naplnění citovaného dovolacího důvodu spatřuje obviněný v tom, že byl soudy v předchozím řízení uznán vinným trestným činem krádeže nesprávně, jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák., ač k takovému závěru nebyly splněny zákonné předpoklady. Z uvedeného poté obviněný dovozuje, že mu byl uložen trest mimo zákonnou trestní sazbu v rozmezí dvou až osmi let, když byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání deseti let.

V další části svého dovolání shrnul obviněný zákonné podmínky zvlášť nebezpečné recidivy a uvedl, že není pravda, že by se nyní posuzované trestné činnosti dopustil krátce po podmínečném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. K tomu dále uvedl, že soudy nedostatečně zohlednily skutečnost, že u něj byla již v minulosti diagnostikována porucha osobnosti a zejména patologické hráčství, které je příčinnou všech jeho problémů. O této skutečnosti věděl podle názoru obviněného i soud, který rozhodoval o jeho předchozí trestné činnosti, avšak nenařídil žádnou léčbu. Obviněný vyjádřil přesvědčení, že kdyby se byl nucen léčit, nedopustil by se žádné trestné činnosti. Uzavřel tedy, že v jeho případě není dána materiální podmínka použití ustanovení o zvlášť nebezpečné recidivě.

Vzhledem k uvedenému obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil citovaný rozsudek Městského soudu v Praze, a to v té části výroku o vině, kterou byl uznán zvlášť nebezpečným recidivistou a dále ve výroku o trestu, a aby sám rozhodl tak, že jej uzná vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. a uloží mu trest v rámci zákonné trestní sazby za tento trestný čin.

K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí obsahu obviněným podaného dovolání uvedl, že jej považuje za zjevně neopodstatněné, neboť obviněný sice trpí patologickým hráčstvím, avšak tato skutečnost nemá výraznější vliv na jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti. Navíc se obviněný posuzované trestné činnosti dopustil pouhých šest dnů po podmíněném propuštění z výkonu trestu a zvolil si zcela shodný a zavrženíhodný způsob spáchání trestné činnosti. K tomu státní zástupce dodal, že sice motivem jeho trestné činnosti bylo získání peněz na hru, avšak tato skutečnost je v daném případě irelevantní, neboť obviněný byl schopen rozpoznat nebezpečnost svého jednání a byl i schopen toto své jednání ovládat. Pokud potřeboval peníze na hru, měl si je opatřit způsobem neodporujícím zákonu. Státní zástupce proto shrnul, že v daném případě byly splněny jak formální, tak i materiální podmínky použití ustanovení o zvlášť nebezpečné recidivě.

Vzhledem k uvedenému navrhl závěrem svého dovolání státní zástupce činný

u Nejvyššího státního zastupitelství, aby Nejvyšší soud České republiky obviněným podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné, a toto rozhodnutí učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud České republiky hodlal učinit jiné rozhodnutí, než specifikované v § 265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř., vyjádřil státní zástupce souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací

(§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejíchž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Obviněný ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod skutečnosti uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:

Uvedený dovolací důvod je dán v případě nejzávažnějších pochybení soudu, a to byl li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení, spočívající zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Jiné vady výroku o trestu, spočívající v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest, je možno považovat za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rovněž č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

Předně je třeba konstatovat, že pokud obviněný namítá, že mu byl uložen trest mimo zákonnou sazbu za trestný čin, jímž byl uznán vinným, pak jde o námitku obsahově naplňující zvolený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V posuzovaném případě však tuto námitku obviněný odůvodnil tím, že bylo nesprávně aplikováno ustanovení § 41 odst. 1 tr. zák., týkající se podmínek zvlášť nebezpečné recidivy, tedy fakticky namítl rovněž jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

K institutu zvlášť nebezpečné recidivy je třeba v obecné rovině připomenout, že podle § 41 odst. 1 tr. zák. platí, že pachatel, který znovu spáchal zvlášť závažný úmyslný trestný čin, ač již byl pro takový nebo jiný zvlášť závažný úmyslný trestný čin potrestán, považuje se za zvlášť nebezpečného recidivistu, jestliže tato okolnost pro svou závažnost, zejména vzhledem k délce doby, která uplynula od posledního odsouzení, podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost.

Podle § 41 odst. 2 tr. zák. jsou zvlášť závažnými trestnými činy trestné činy uvedené v § 62 tr. zák. a ty úmyslné trestné činy, za něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let.

Podle § 42 odst. 1 tr. zák. dále platí, že horní hranice trestní sazby odnětí svobody stanovené v trestním zákoně se u zvlášť nebezpečného recidivisty zvyšuje o jednu třetinu. Zvlášť nebezpečnému recidivistovi soud uloží trest v horní polovině takto stanovené trestní sazby odnětí svobody.

Podle § 42 odst. 2 tr. zák. pak platí, že horní hranice trestní sazby nesmí ani po zvýšení podle odstavce 1 převyšovat patnáct let. Při ukládání výjimečného trestu odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let nesmí horní hranice převyšovat dvacet pět let.

Z uvedených zákonných ustanovení lze dovodit podmínky pro označení pachatele zvlášť nebezpečným recidivistou, kterými jsou podmínka formální a podmínka materiální.

Formální podmínkou je okolnost, že pachatel znovu spáchal zvlášť závažný úmyslný trestný čin, ač již byl pro takový nebo jiný zvlášť závažný úmyslný trestný čin potrestán. Tato podmínka je v daném případě splněna, neboť jak vyplývá z výroku o vině rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 31. 5. 2006, sp. zn. 3 T 64/2005, jakož i z trestního spisu (č. l. 297 318), byl obviněný již v minulosti odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 1. 2002, sp. zn. 9 T 192/2001, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2002, sp. zn. 67 To 291/2002, mimo jiné pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), c), e), odst. 3 písm. b) tr. zák., a to k trestu odnětí svobody v délce trvání šesti let. Trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), c), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. lze považovat za zvlášť závažný úmyslný trestný čin ve smyslu § 41 odst. 2 tr. zák., neboť za něj lze uložit trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby osm let, tedy i trest dosahující minimální hranice požadované § 41 odst. 2 tr. zák. V posuzované věci se pak obviněný rovněž dopustil zvlášť závažného trestného činu, neboť byl uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák., za který je také možno uložit trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby osm let. Tedy formální podmínka použití ustanovení o zvlášť nebezpečné recidivě je v daném případě splněna.

Pokud jde o materiální podmínku zvlášť nebezpečné recidivy, lze obecně konstatovat, že při posuzování této podmínky musí soud kromě délky doby, která uplynula od posledního odsouzení, brát v úvahu rovněž délku doby, která uplynula od skončení výkonu předchozího trestu odnětí svobody (k tomu srov. rozhodnutí č. 6/1963 Sb. rozh. tr.), dále pak okolnosti, za kterých byly trestné činy spáchány, zejména pak způsob, následek, či motivaci ke spáchání trestných činů, počet odsouzení pachatele, jeho chování ve výkonu trestu odnětí svobody, způsob života mezi jednotlivými odsouzeními a v neposlední řadě též osobnostní vlastnosti pachatele.

Při hodnocení materiální podmínky zvlášť nebezpečné recidivy vycházel ve zkoumaném případě Nejvyšší soud z následujících skutečností:

Z trestního spisu sp. zn. 3 T 64/2005 vyplývá, že byl obviněný rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 1. 2002, sp. zn. 9 T 192/2001, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2002, sp. zn. 67 To 291/2002, uznán vinným trestnými činy porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 tr. zák., krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), c), e), odst. 3 písm. b) tr. zák., podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. a loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., za které byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání šesti let (srov. č. l. 297 318), z jehož výkonu byl rozhodnutím Okresního soudu v Chomutově dne 24. 6. 2004, sp. zn. Pp 417/2004, podmíněně propuštěn na zkušební dobu v délce trvání čtyř let (srov. opis Rejstříku trestů založený na č. l. 519). Nyní posuzované trestné činnosti se obviněný dopustil v období od 30. 6. 2004 do 8. 12. 2004 (srov. tzv. skutkovou větu rozsudku nalézacího soudu).

Pokud jde o osobnost obviněného a motiv jeho trestné činnosti, o který také obviněný opírá svoji dovolací námitku, pak je možné s obviněným souhlasit do té míry, že ze znaleckého posudku MUDr. P. N., znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, vyplývá, že obviněný nadměrně a škodlivě hraje na hracích automatech, tj. že se u něj vyvinula porucha označovaná jako patologické hráčství (srov. č. l. 22). Nicméně z citovaného znaleckého posudku dále vyplývá, že existence patologického hráčství u obviněného v žádném případě nezpůsobuje stav, kdy by obviněný trpěl nepřekonatelným vnitřním puzením (srov. rovněž č. l. 22). Příčinnou trestné činnosti je jeho nezdrženlivá a dissociální osobnost, z níž vyplývá do značné míry jeho lhostejný přístup ke společenským normám. Na základě tohoto stavu se pak u obviněného až sekundárně rozvinula hráčská vášeň a škodlivé užívání alkoholu obviněným (srov. č. l. 24). Z citovaného znaleckého posudku dále vyplývá, že i přesto, že osobnostní vlastnosti obviněného a jeho patologické hráčství ovlivňují jeho prožívání a jednání, nejde u něj o chorobný mechanismus, a tedy obviněný byl v době spáchání jednotlivých útoků schopen plně rozpoznat nebezpečnost svého jednání, jakož i toto jednání ovládat, byť jeho schopnost ovládat své jednání byla mírně snížena (srov. č. l. 24 25). Soudní znalec rovněž konstatoval, že obviněný netrpěl v době spáchání činu žádnou duševní chorobou (srov. č. l. 24).

Z uvedených skutečností vyplývá, že se obviněný dopustil opětovně zvlášť závažné úmyslné trestné činnosti, a to v průběhu zkušební doby a bezprostředně poté, co byl propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody. Stupeň nebezpečnosti činu obviněného pro společnost je dále zvyšován i tou okolností, že jak předchozí, tak i nyní posuzovanou trestnou činnost spáchal obviněný naprosto stejným způsobem, a to tak, že lstí, resp. pod různými falešnými záminkami, opakovaně vnikal do bytů poškozených starších žen, z nichž nejmladší bylo v době spáchání činu obviněným téměř 76 let a nejstarší 96 let. Nelze rovněž přehlédnout, že je v obou případech trestná činnost obviněného charakterizována velkým počtem útoků a značným rozsahem způsobené škody. Z hodnocení jeho osobnosti a motivu jeho jednání znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, přitom vyplývá, že se u obviněného primárně projevuje jeho nezdrženlivá a dissociální osobnost, resp. jeho lhostejnost ke společenským normám, když rozvinutá hráčská vášeň a konzumace alkoholu mají ve srovnání s tím na jeho trestnou činnost zanedbatelný vliv. Obviněný byl v době činu schopen plně rozpoznat nebezpečnost svého jednání a své jednání, byť s mírným omezením, ovládat.

Vzhledem k uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že je v posuzovaném případě splněna i materiální podmínka zvlášť nebezpečné recidivy, tj. že okolnost, že pachatel opětovně spáchal zvlášť závažný úmyslný trestný čin po předchozím odsouzení, pro svou závažnost, zejména vzhledem k délce doby, která uplynula od posledního odsouzení, podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti pro společnost. Odvolací soud proto v předchozím řízení nepochybil při aplikaci § 41 tr. zák. a nepochybily ani při aplikaci § 42 tr. zák., když obviněného odsoudil k trestu odnětí svobody v délce trvání deseti let, tedy k trestu v horní polovině trestní sazby, jejíž horní hranice byla zvýšena o jednu třetinu. Nejvyšší soud proto shledal námitku obviněného ohledně chybné aplikace § 41 tr. zák. a § 42 tr. zák. odvolacím soudem zjevně opodstatněnou.

S ohledem na skutečnost, že obviněný A. K. jinou než popsanou námitku ve svém dovolání neuvedl a vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nedošlo. Dovolání obviněného A. K. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 26. června 2007

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch