11 Tdo 698/2015
Datum rozhodnutí: 26.08.2015
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



11 Tdo 698/2015-24

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. srpna 2015 dovolání podané obviněnou Z. N., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 8 To 65/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 10 T 168/2014 a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněné Z. N. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 10 T 168/2014, byla Z. N.uznána vinnou v bodě I zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. e) tr. zákoníku dílem ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a v bodě II zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, za které byla odsouzena podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou.
Podle skutkových zjištění se obviněná trestné činnosti dopustila tím, že
I. v blíže nezjištěné době začátkem měsíce ledna 2014 v areálu nákupního střediska Vysočina na ulici B. v J. nutila D. K., . pohrůžkou násilí, konkrétně slovy Já ti šlápnu na ksicht skrz P. Stáhni ty výpovědi na něj! , ke stáhnutí nebo změně jeho výpovědi, kterou učinil dne 10. 12. 2013 v budově Krajského ředitelství Policie ČR kraje Vysočina na adrese Vrchlického 46 v Jihlavě v procesním postavení svědka ve věci obviněného J. Š., evidované pod číslem jednacím KRPJ-28035/TČ-2013-160771;
dne 25. 2. 2014 v době od 9.45 hod. do 10.15 hod. ve vnitřních prostorách herny Star Palace, která se nachází v areálu nákupního střediska Vysočina na ulici B. v J., nejprve Z. N. urážela D. K. výrazy hajzl a svině a dále na něho křičela: Ty jsi jeden z pěti lidí, co nestáhl výpověď na P. , kdy následně po odchodu z herny v areálu nákupního střediska Vysočina potkala R. P., kterému sdělila, že v herně sedí muž, kterého mu popsala, a sdělila mu, že se jmenuje K., a o němž mu dále řekla, že jako jediný svědčil proti J. Š. a že by zasloužil ,
přičemž na základě těchto zjištěných informací P., s cílem působit na poškozeného tak, aby výše uvedenou svědeckou výpověď ve věci obviněného J. Š. stáhl nebo změnil, vešel do herny, kde poškozeného oslovil s tím, že se představil jako příslušník kriminální policie a vyzval ho, ať s ním jde ven, kde jej v průchodu v blízkosti prodejny s použitým oblečením chtěl uhodit ruku do obličeje, což poškozený svojí rukou vykryl, a dále poškozeného povalil na zem, přičemž se jej ptal: Tak ty budeš bonzovat na P. Š.? , a poté v době, kdy K. ležel na zemi, jej několikrát cíleně kopl do oblasti břicha a hlavy a rovněž jej uhodil do hlavy pěstí a přitom mu vyhrožoval slovy: Já ti uříznu hlavu, já na to mám. Máš štěstí, že jsem si tě našel tam a ne někde jinde. Počítej s tím, že si tě ještě někde najdu. , kdy celému útoku R. P. na poškozeného byla přítomna Z. N. s P. Š., se kterými R. P. poté, co ukončil napadání poškozeného, odešel, kdy fyzickým napadením ze strany R. P. bylo poškozenému způsobeno zranění spočívající ve zhmoždění pravé části obličeje,
II. přesto, že byla rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. 13 T 97/2012 ze dne 30. 5. 2012, který nabyl právní moci dne 15. 8. 2012, ve spojení s usnesením Krajského soudu Brno - pobočka Jihlava pod sp. zn. 42 To 205/2012 ze dne 18. 8. 2012, odsouzena mj. pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku mj. k trestu odnětí svobody nepodmíněně v trvání 24 měsíců ve věznici s dozorem, přičemž dle čl. III. odst. 1, 2 rozhodnutí prezidenta republiky č. 1/2013 Sb., o amnestii, jí byl tento trest prominut pod podmínkou, že se nedopustí trestného činu po dobu 5 let se zkušební dobou do 9. 1. 2018, a ačkoli věděla, o jako látku se jedná a že nakládání s ní je možné pouze na základě zvláštního povolení, jehož není držitelem, v úmyslu takovou látku prodat, tak
R. P., v blíže nezjištěné době v období od listopadu 2013 do 21. 2. 2014 v místě svého bydliště na adrese B. v J. prodala nejméně v osmi případech drogu pervitin (metamfetamin), vždy v množství přibližně jedné tzv. čáry stlačené v injekční stříkačce, tzv. dvojkovce , za částku 100,- Kč, a takto tedy R. P. prodala celkem nejméně osm čar pervitinu za částku 800,- Kč,
J. M., . v blíže nezjištěné době v měsíci únor 2014 v místě svého bydliště na adrese B. v J. prodala nejméně ve dvou případech drogu pervitin (metamfetamin) v množství půl gramu a jednoho gramu, který byl vždy zabalený v igelitovém sáčku, tzv. dealeráku, za částky 500,- Kč a 1.000,- Kč, a takto tedy J. M. prodala celkem nejméně 1,5 gramu pervitinu za celkovou částku 1.500,- Kč. Odvolání obviněné Krajský soud v Brně usnesením ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 8 To 65/2015, podle § 256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím svého obhájce Mgr. Aleše Čápa dovolání . Pokud jde o dovolací důvod, uvedla, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a odkázala na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněná má za to, že skutkový děj popsaný ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně nevyplynul z provedeného dokazování. Hodnocení důkazů soudem prvního stupně považuje obviněná za nesprávné a v rozporu se zásadami podle § 2 odst. 6 tr. ř. V případě skutku uvedeného pod bodem I. bylo zjištěno pouze to, že se obviněná náhodně potkala se spoluobviněným R. P. Neexistuje jediný důkaz, který by potvrzoval, že by měla R. P. jakkoli směřovat nebo ponoukat ke kontaktování nebo dokonce napadení či jinému jednání ve vztahu k D. K. Pokud jde o skutek č. II., obviněná uvádí, že R. P. prodala pouze náhražku, nikoli pervitin. To nebylo soudem prvního stupně nijak vyvráceno. V případě J. M. předložila obviněná odvolacímu soudu v rámci veřejného zasedání dopis zaslaný jí tímto svědkem, v němž svědek uvádí, že byl k výpovědi donucen v přípravném řízení policií. Návrh obviněné na výslech tohoto svědka byl odvolacím soudem zamítnut, což obviněná považuje za porušení svého práva na obhajobu.
V závěru svého dovolání pak obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení podle § 265k odst. 1 tr. ř. a aby odvolacímu soudu podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněné vzhledem k povaze uplatněných námitek nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelkou uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněná brojí výhradně proti skutkovým zjištěním učiněným v předchozím řízení a proti hodnocení provedeného dokazování. K jejím námitkám tak lze pouze nad rámec dovolacího řízení uvést, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Obviněná pouze opakuje svou obhajobu, s níž se již soudy v předchozích stadiích řízení vypořádaly. Pokud pak jde o výslech svědka M., není z protokolu o veřejném zasedání vůbec patrné, že by obviněná, resp. její obhájce výslech tohoto svědka navrhl a návrh by byl odvolacím soudem zamítnut. V protokolu je uvedeno pouze tolik, že byl předmětný dopis založen do spisu. Navíc je třeba podotknout, že se k prodeji pervitinu svědku M. obviněná sama doznala, těžko tak lze předpokládat, že by jeho případná změněná výpověď mohla na její situaci něco změnit.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněná Z. N. podala dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a její dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jí napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 26. srpna 2015
JUDr. Karel Hasch předseda senátu