11 Tdo 695/2011
Datum rozhodnutí: 31.08.2011
Dotčené předpisy: § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.



11 Tdo 695/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. srpna 2011 dovolání podané obviněným P. H. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2011, sp. zn. 9 To 627/2010, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 3 T 162/2010, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. H. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. 3 T 162/2010, byl P. H. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za který byl podle § 337 odst. 1 za použití § 73 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a dále k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let.

Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Benešově se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že dne 9. 8. 2010 kolem 21.20 hod. řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. Ford Orion, po místních komunikacích v B. ve směru do ulice Č. V., kde na křižovatce ul. N. a T. způsobil dopravní nehodu poté, co se snažil ujet policejní hlídce a nereagoval na výzvy k zastavení, přičemž popsaným způsobem se zachoval přesto, že mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Benešově, sp. zn. 1 T 236/2009, ze dne 10. 2. 2010, pravomocným dnem 3. 3. 2010, mj. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou roků.

Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 19. 1. 2011, sp. zn. 9 To 627/2010, podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jana Podhorského dovolání , kterým napadl zamítavý výrok usnesení odvolacího soudu a jeho prostřednictvím také rozsudek soudu nalézacího. Ohledně dovolacího důvodu uvedl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném hmotně právním posouzení (odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.) a že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a v řízení jemu předcházejícím byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., přičemž odkázal na § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Navíc dodal, že rozhodnutí je založeno na nedostatečném dokazování i na nesprávném hodnocení důkazů.

Naplnění citovaných dovolacích důvodů spatřuje obviněný v tom, že soud prvního stupně nedbal jeho práv tím, že odmítl návrh na výslech svědků pana K., J. P. a V. K. a dále na vyžádání zprávy benešovské Nemocnice Rudolfa a Stefanie. Podle obviněného z provedeného dokazování vyplývá, že předmětné motorové vozidlo řídil výlučně z důvodu, že sháněl otevřenou lékárnu, aby mohl zakoupit léky pro pana K., kterého postihl astmatický záchvat přímo ohrožující jeho život. Je si samozřejmě vědom toho, že výpovědi jednotlivých svědků se liší, jedná se však o nepodstatné detaily. Rozhodující je to, že všechny zúčastněné osoby potvrzují výše uvedený důvod jízdy.

K neprovedení výše uvedených výslechů obviněný dodává, že je pravdou, že úřední záznamy o podání jejich vysvětlení byly čteny v řízení před soudem prvního stupně na návrh obhajoby, tento však obhajoba učinila výlučně z toho důvodu, že neznala stanovisko soudu, zda bude provádět důkaz výslechem výše uvedených osob. Ve věci podle obviněného nebylo nebo nemělo být konáno zjednodušené řízení, neboť pro jeho konání nebyly splněny podmínky. Obviněný byl postaven před soud po více než třech měsících od spáchání skutku a v té době se nacházel ve vazbě v jiné trestní věci.

Obviněný závěrem shrnuje, že jednání se dopustil za okolností vylučujících protiprávnost činu. S ohledem na to navrhl závěrem svého dovolání, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze, sp. zn. 9 To 627/2010, ze dne 19. 1. 2011, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Benešově, sp. zn. 3 T 162/2010, ze dne 15. 11. 2010, a aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, anebo aby sám zprostil obviněného obžaloby v celém rozsahu.

Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání nebude věcně vyjadřovat.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjistil, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je třeba uvést následující:

Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.

Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný převážnou většinou svých námitek přímo napadá skutkové závěry učiněné nalézacím soudem, proces dokazování jakož i hodnocení důkazů. Procesní charakter má také námitka údajného nesplnění podmínek pro konání zjednodušeného řízení. Vzhledem však k tomu, že oba soudy při posuzování obhajoby obviněného týkající se okolnosti vylučující protiprávnost jeho činu krajní nouze, vycházely z právního názoru, že i v případě, že by hrozilo nebezpečí pro zdraví svědka K. K. z probíhajícího astmatického záchvatu, bylo možno toto nebezpečí odvrátit jinak, než posuzovanou trestnou činností (§ 28 odst. 2 tr. zákoníku), posoudil Nejvyšší soud i tuto právní otázku a dospěl k závěru, že se lze plně s názorem soudů ztotožnit. Nejsnazší a nejrychlejší pomocí, kterou mohl obviněný ohroženému poskytnout, bylo přivolání záchranné služby. Tu část námitek, kterou by bylo možno označit za relevantní z hlediska uplatněného dovolacího důvodu, je proto nutno pokládat za zjevně neopodstatněnou (§ 265i odst. 1 písm. f) tr. ř.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je třeba uvést následující:

Tento dovolací důvod v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v § 253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle § 254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle § 256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.

Obviněný odkázal na druhou alternativu ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., ta však nemůže být naplněna za situace, kdy svými námitkami obsahově nenaplnil namítaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že obviněný P. H. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a v té části, kde uplatnil námitky relevantní, byly shledány jako zcela neopodstatněné. Nejvyšší soud proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 31. srpna 2011

Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch