11 Tdo 69/2013
Datum rozhodnutí: 23.04.2013
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



11 Tdo 69/2013-23

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. dubna 2013 dovolání podané obviněným J. B. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 4. 9. 2012, sp. zn. 13 To 371/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 2 T 239/2011, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá.

O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 7. 6. 2012, sp. zn. 2 T 239/2011, byl J. B. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) zákona č. 140/1961 Sb., trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 zákona č. 140/1961 Sb., zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku a přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, za které byl podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků nepodmíněně, pro jehož výkon byl zařazen podle § 56 odst. 2 tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že
1.
v Ch., okres Ústí nad Orlicí, na základě smlouvy o dílo ze dne 17. 9. 2008 o provedení opravy střech na třech objektech v D. u Ch. převzal jako fyzická osoba podnikající pod názvem J. B. výškové práce od M. V. v období od září do listopadu 2008 zálohy v celkové výši 2.580.355,- Kč, z této částky použil se souhlasem M. V. na základě ústní dohody částku 439.122,- Kč na nájem manipulátoru Manitou a dále nakoupil dřevo a provedl přípravné práce v hodnotě 1.291.353,- Kč a dále již nevykonával další činnost, práce nezačal vykonávat ani po sepsání dodatku smlouvy o dílo ze dne 8. 8. 2009, jímž byly prodlouženy lhůty k dokončení zakázky, a zbývající částku peněz ve výši 849.880,- Kč určenou k nákupu materiálu a provádění prací použil k jinému účelu, než mu byla svěřena, na směnku, kterou dne 15. 1. 2010 vystavil M. V. na dlužnou částku 1.289.002,- Kč, tj. včetně dlužné částky 439.122,- Kč použité na nájem manipulátoru, nic nezaplatil, a použitím částky 849.880,- Kč k jinému účelu, než mu byla svěřena, způsobil poškozenému M. V., nar. ..., bytem H., škodu ve výši 849.880,- Kč.
2.
v P., okres Pardubice, vylákal dne 10. 6. 2009, jako fyzická osoba podnikající pod názvem J. B. výškové práce, v podvodném úmyslu s vědomím existence předchozích splatných závazků, od R. P. peněžitou částku 100.000,- Kč, písemně se zavázal, že tuto částku uhradí do 30. 6. 2009, přesto však i přes opakované urgence tuto částku do současné doby nevrátil, a tak R. P., nar. ..., bytem J. Z., P. S., způsobil škodu 100.000,- Kč.
3.
a) v obci H. J., okres Pardubice, vylákal dne 3. 8. 2010, jako fyzická osoba podnikající pod názvem J. B. výškové práce, v podvodném úmyslu s vědomím existence předchozích splatných závazků, od V. J. finanční částku 200.000,- Kč se splatností nejpozději do 2 let, zavázal se hradit měsíční úroky ve výši 2.200,- Kč, po celou dobu splácení uhradil pouze dvě splátky ve výši 4.400,- Kč a další do současné doby neuhradil. Tím způsobil V. J., nar. ..., bytem S., H. J., škodu ve výši 200.000,- Kč.
b) v obci H. J., okres Pardubice, podepsal dne 28. 10. 2010, vydávaje se za zástupce spol. HDK, s. r. o., s V. J. smlouvu o půjčce ve výši 500.000,- Kč s měsíčními úroky ve výši 6.000,- Kč s dobou splatnosti do jednoho roku. Tuto smlouvu podepsal v podvodném úmyslu pod záminkou nutnosti složení jistiny na blíže nezjištěnou zakázku kácení stromů, pro zajištění této půjčky podepsal téhož dne směnku na stejnou částku, kterou bez vědomí a svolení oprávněné osoby za spol. HDK, s. r. o., opatřil razítkem spol. HDK, s. r. o., s vědomím, že žádná taková zakázka sjednána není a s ohledem na své příjmy a závazky nebude schopen půjčku včetně úroků řádně a včas splatit, kdy do současné doby nic neuhradil, získané prostředky použil pro vlastní potřebu a uvedeným jednáním způsobil V. J., nar. ..., bytem S., H. J., škodu ve výši 500.000,- Kč.
c) v Ch., okres Ústí nad Orlicí, dne 2. 11. 2011, jako fyzická osoba podnikající pod názvem J. B. výškové práce, v podvodném úmyslu s vědomím existence předchozích splatných závazků, nechal u spol. Auto Funny, s. r. o., provést přezutí, prohlídku, přípravu a provedení STK u svého vozidla Citroën Jumper, RZ: ..., v ceně služeb 17.549,- Kč, k úhradě byl vyzván fakturou č. ... ze dne 3. 11. 2010 se splatností téhož dne, kterou se zavázal uhradit do konce měsíce listopadu 2010, úhradu do současné doby neprovedl, a tak spol. Auto Funny, s. r. o., IČO 287 66652, se sídlem Pernerova 80, Choceň, způsobil škodu ve výši 17.549,- Kč.
d) v Ch., okres Ústí nad Orlicí, dne 8. 11. 2010, vylákal jako fyzická osoba podnikající pod názvem J. B. výškové práce, v podvodném úmyslu s vědomím existence předchozích splatných závazků, ke škodě Ing. J. L. peněžitou částku ve výši 20.000,- Kč, kdy slíbil vrácení 26. 11. 2010, peníze do současné doby nevrátil, a tak způsobil Ing. J. L., nar. ..., bytem P., Ch., škodu ve výši 20.000,- Kč.
e) v Ú. u Ch., okres Ústí nad Orlicí, vystupující jako zaměstnanec HDK, s. r. o., bez oprávnění vystavovat faktury a přebírat finanční prostředky svým vystupováním uvedl J. K. v omyl, že takováto oprávnění má, a na základě toho mu J. K. předal v hotovosti částku 30.000,- Kč jako zálohu na materiál a provedení střechy. Obviněný tyto prostředky převzal s vědomím, že materiál na střechu neopatří, a poté dne 18. 11. 2010 od J. K. opět v podvodném úmyslu převzal zbytek sjednané ceny na opravu střechy ve výši 176.800,- Kč. S opravou střechy nikdy nezačal, materiál nekoupil, peníze J. K. nevrátil a způsobil tak J. K., nar. ..., bytem Ú. u Ch., celkovou škodu ve výši 206.800,- Kč.
f) v Obci S. u V. M., okres Ústí nad Orlicí, jako zaměstnanec HDK, s. r. o., bez oprávnění vystavovat faktury a přebírat finanční prostředky, vystavil pod hlavičkou HDK, s. r. o., Ostrovní 1261, Choceň, M. H. dne 15. 12. 2010 fakturu č. ... na dodávku materiálu a provedení prací v částce 26.771,- Kč, tuto částku převzal od M. H. téhož dne v hotovosti a dále dne 16. 12. 2010 fakturu č. ... na částku 110.000,- Kč na práce na rodinném době ve S. u V. M. Z této částky poskytl H. slevu ve výši 17.000,- Kč a částku 93.000,- Kč převzal téhož dne v hotovosti s tím, že zakoupí materiál a práce na domu ve S. u V. M. začne vykonávat počátkem ledna 2011, přičemž svým vystupováním vyvolal v poškozeném dojem, že je oprávněn za společnost jednat, a M. H. mu finanční prostředky poskytl v domnění, že společnost HDK, s. r. o., bude pokračovat v pracích na základě smlouvy o dílo ze dne 8. 9. 2010, které byly v říjnu pro nepřízeň počasí přerušeny. Obviněný však finanční prostředky do společnosti nepředal, jednatelku společnosti o převzetí peněz neinformoval, žádný materiál nekoupil a počátkem ledna 2011 utekl v souvislosti se svými finančními problémy do Francie, kde se zdržoval několik měsíců, čímž způsobil poškozenému M. H., nar. ..., bytem S., škodu ve výši 119.771,- Kč.
4.
v L., okres Ústí nad Orlicí, dne 17. 9. 2010, převzal jako zaměstnanec spol. HDK, s. r. o., od předsedkyně Základní kynologické organizace L. D. S. finanční hotovost ve výši 50.000,- Kč jako zálohu na opravu střechy budovy uvedené organizace. Peníze si ponechal, materiál na výrobu střechy neuhradil a peníze použil pro vlastní potřebu, čímž Základní kynologické organizaci L., se sídlem L. O., IČ ..., způsobil škodu 50.000,- Kč.

Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, usnesením ze dne 4. 9. 2012, sp. zn. 13 To 371/2012, podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Martina Červinky dovolání, kterým je napadl v celém rozsahu. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a uvedl, že s právním posouzením věci zcela nesouhlasí, neboť provedené důkazy nebyly hodnoceny objektivně a nebyla respektována zásada in dubio pro reo. Obviněný namítá, že soud prvního stupně rozsudek založil pouze na dokladech doložených z účetnictví jednatelkou společnosti HDK, s. r. o., paní D. S., upozorňuje na neúplnost a zkreslenost účetnictví a obává se účelového dodatečného měnění účetnictví, což vysvětluje především ukončením vztahu mezi ním a paní S. Dále uvádí, že je v účetnictví spol. HDK, s. r. o., vedena řada půjček poskytnutých matkou obviněného nebo rodiči paní S. Zpochybňuje pravdivost těchto půjček a tyto finanční prostředky považuje za sebou přijaté zálohy, které nebyly řádně zaúčtovány. Obviněný namítá také to, že byl ředitelem ve spol. HDK, s. r. o., a bylo dohodnuto, že sjednával zakázky a přebíral zálohy. Tento stav údajně fungoval až do doby trestního řízení, kdy jej začala jednatelka společnosti p. S. zpochybňovat. Na základě výše uvedeného obviněný dovozuje, že účastnictví spol. HDK, s. r. o., nemůže prokázat, že finanční prostředky do účetnictví nevložil a tato pochybnost má na základě zásady in dubio pro reo svědčit v jeho prospěch.

V závěru pak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové a předcházející rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí.

K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta po shrnutí dosavadního průběhu řízení a námitek uplatněných obviněným konstatovala, že dovolatel poukazuje na neúplný důkazní podklad těch skutkových zjištění, která se týkají především ekonomického stavu jeho podnikatelského subjektu FO ve vztazích k poškozeným převážně z řad fyzických osob, a tím se dotýká i otázky své finanční způsobilosti dostát svým soukromoprávním závazkům vůči nim. Lze tedy dovodit, že se takto podložená výhrada nesprávnosti právního posouzení skutku vztahuje ke způsobu posouzení jeho podvodného jednání pod body [2) a 3) písm. a) d)] výroku o vině. Jeho další argumentace se pak týká té části podvodných útoků ad 3) písm. e, f, kdy jednal jménem obchodní společnosti HDK, s. r. o., a kdy namítá, že v postavení ředitele společnosti byl ve smyslu § 15 obchodního zákoníku oprávněn jednat za tento obchodní subjekt navenek a tedy i sjednávat zakázky a v této návaznosti také přebírat finanční hotovost. Podle státní zástupkyně tak namítá, že při svém vystupování v postavení zástupce označené obchodní společnosti v uvedeném směru neuváděl její obchodní partnery v omyl, jak mu bylo přisouzeno.

V této souvislosti je třeba podle státní zástupkyně pro úplnost konstatovat podstatný skutkový podklad této části výroku o jeho vině, kdy v podvodném úmyslu, vědom si existence předchozích splatných závazků ze svého podnikání fyzické osoby, vylákal finanční půjčky ve výši 100.000 Kč [ad 2], ve výši 200.000 Kč [ad 3a], ve výši 500.000 Kč [ad 3b], ve výši 20.000 Kč [ad 3d] a zadal provedení servisních prací na svém automobilu [ad 3c] za tam dohodnutých podmínek splatnosti, které ke škodě svých věřitelů nesplnil. V případech přisouzených ad 3 pod písmeny e) a f) výroku o vině vůči poškozeným obchodním partnerům obchodní společnosti HDK, s. r. o., klamavě vystupoval jako její zaměstnanec s oprávněním vystavovat faktury a přebírat finanční prostředky na dodávku materiálu a provedení dohodnutých prací, když takto zinkasoval v prvém případě částku 206.800 Kč a v případě druhém částku 119.771 Kč a přitom tak postupoval s vědomím, že je k uvedenému účelu nepoužije, když je do dispozice obchodní společnosti nepředal, ani poškozeným nevrátil, přičemž v posledně uvedeném případě se v souvislosti se svými finančními problémy dočasně vzdálil na území Francie. Vzhledem k výše konstatovanému zaměření uvedené části jeho dovolací argumentace je zřejmé, že ji založil na námitkách skutkové povahy. Proto podle státní zástupkyně nelze jinak, než poukázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, vystupujícího v řízení podle hlavy sedmnácté trestního řádu v postavení soudu dovolacího a v této návaznosti pak konstatovat jím aplikovaný a s judikaturou Ústavního soudu právně konformní výklad dovolatelem použitého dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Podle státní zástupkyně obviněným nebyla uplatněna žádná námitka o tom, že by přisouzená skutková zjištění nedovolovala přijetí právního závěru o splněných podmínkách dovolatelovy odpovědnosti jednak za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1,2 tr. zák. [ad 2] a jednak za zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku.

Státní zástupkyně má za to, že případný zásah do skutkových zjištění je obecně možné připustit v určitém rozsahu i v rámci řízení o dovolání, avšak pouze tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé a současně, je-li toto pochybení předmětem dovolání, což se však v posuzované věci nestalo. Navíc přezkoumáním věci ve výše uvedeném směru nebyl státní zástupkyní shledán žádný extrémní rozpor mezi opatřenými skutkovými zjištěními a na jejich podkladě vyvozeným právním závěrem o dovolatelově trestní odpovědnosti ve smyslu přisouzeného výroku o jeho vině. Dostupný spisový materiál rozhodně nevypovídá o tom, že by soudy vybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a zejména že by se dopustily deformace vypovídací hodnoty provedených důkazů. V konkrétnostech pak lze plně odkázat na odpovídající pasáže odůvodnění jejich rozhodnutí (viz str. 7 11 prvostupňového rozsudku a na str. 5 6 usnesení soudu odvolacího). Z jejich obsahu je zřejmé, že soudy svůj hodnotící postup vysvětlily zcela jasně a srozumitelně v souladu s pravidly ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a tedy způsobem, který se odrazil ve správnosti těch skutkových zjištění, na jejichž podkladě byl dovolatel uznán vinným podvodným jednáním.

Závěrem proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odsouzeného J. B. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Obviněný označuje jako dovolací důvod ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:

Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.

Tak je tomu i v posuzovaném případě. Dovolání neobsahuje jiné než skutkové námitky. Nad rámec dovolacího řízení lze podotknout, že soud prvního stupně podrobně, logicky a přesvědčivě zdůvodnil, jak dospěl k popsaným skutkovým závěrům. V případě skutku pod bodem 1 zdůraznil, že nebylo zjištěno, k jakému účelu byla část záloh použita, ale to je bezpředmětné, protože je zřejmé to, že nebyla užita takovým způsobem, jakým být použita měla, což potvrdil i odvolací soud, který uvedl, že část záloh byla použita na nákup materiálu a nájem manipulátoru a zbylou část peněz obviněný blíže nespecifikovaným způsobem použil pro svou osobní potřebu. Proto správně došlo k posouzení jednání jako trestnému činu zpronevěry a tento závěr nenese žádná pochybení, a proto ani krajský soud neshledal pochybení v právní kvalifikaci. Dále bylo okresním soudem přesvědčivě zdůvodněno, že obviněný nebyl oprávněn uzavírat smlouvy a přebírat zálohy, a to na základě pracovního řádu účinného od 15. 8. 2010. Z odůvodnění rozsudku okresního soudu vyplývá, že okresní soud nerozhodoval jen na základě účetnictví, ale i na základě výpovědi svědků a dalších listinných důkazů a Nejvyšší soud se proto nedomnívá, že by zde bylo na místě uplatnit zásadu in dubio pro reo, jelikož zde žádné pochybnosti neshledal.

Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný J. B. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 23. dubna 2013
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch