11 Tdo 683/2008
Datum rozhodnutí: 24.06.2008
Dotčené předpisy:




11 Tdo 683/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. června 2008 o dovolání obviněných M. D. , a P. B. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. prosince 2007, sp. zn. 6 To 696/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 19 T 84/20007, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu s e dovolání obviněných M. D. a P. B. o d m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu Opavě ze dne 9. října 2007, č. j. 19 T 84/20007-352, byl obviněný M. D. uznán vinným trestným činem loupeže dle § 234 odst. 1 tr. zák. (pod bodem 1 výroku rozsudku) a trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. (pod body 2 až 5 výroku rozsudku), obviněný P. B. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. (pod bodem 1 výroku rozsudku), trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. (pod body 2, 5 výroku rozsudku). Obviněný M. D. byl podle § 234 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl k výkonu uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný P. B. byl podle § 234 odst. 1 tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl k výkonu trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu ohledně tohoto obviněného z trestního příkazu Okresního soudu v Opavě sp. zn. 19 T 34/2007, doručeného obviněnému P. B. dne 28. června 2007, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byli obvinění M. D. a P. B. zavázáni povinností zaplatit společně a nerozdílně na náhradu škody způsobené trestným činem poškozené Č. p. s. p., O. , P. , částku 10.000,- Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byli obvinění M. D. a P. B. zavázáni povinností zaplatit společně a nerozdílně na náhradu škody způsobené trestným činem poškozenému P. E. , trvale bytem O. , ul. Z. , částku 8.000,- Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byl obviněný M. D. zavázán povinností zaplatit na náhradu škody způsobené trestným činem poškozenému J. G. , trvale bytem Ch. , K., okres O. , částku 215.000,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. řádu byl poškozený J. G. odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obvinění dopustili trestné činnosti tím, že

1) dne 23. února 2007 kolem 11.00 hodin v O. K. , na ulici H. v prostoru přízemí nákupního střediska Ž. společně vešli do pobočky Č. p. , s. p., přičemž byli maskováni černými pletenými kuklami a mířili krátkou střelnou zbraní na zaměstnankyně M. W. a V. P. a požadovali po nich vydání peněz, a když tak jmenované neučinily a uzamkly se v kanceláři vedoucí pošty, přelezli přepážku, přičemž ze zásuvek č. 2 a 3 odcizili celkem 45.546,- Kč a z místa utekli,

2) M. D. a P. B. společně přesně nezjištěného dne v měsíci únoru 2007 v Ch. , okres O. , na ulici K. , pod smyšlenou záminkou zajištění výhodného odprodeje měny EURO, vylákali od poškozeného J. G. , finanční částku ve výši 50.000,-Kč, ačkoli již předem byli rozhodnuti, že měnu EURO nezajistí a o výše uvedenou částku se ke škodě jmenovaného obohatili,

3) obvinění M. D. a M. D. dne 12. března 2007 v Ch., okr. O. , na ulici K. , v B. a K. , okr. O. , společně pod smyšlenou záminkou výhodného nákupu měny EURO, což ve skutečnosti nehodlali obstarat, vylákali od J. G. k jeho škodě 100.000,- Kč, které jim předal před nádražím v K. a o tuto částku se tak obohatili,

4) obviněný M. D. sám v průběhu měsíce února 2007 do 19. 3. 2007 v Ch. , na ulici K. , okres O. , a v O. na ulici M. , postupně vylákal od J. G. celkovou částku 115.000,- Kč pod smyšlenou záminkou dodání měny EURO, což ve skutečnosti učinit nehodlal, a způsobil tak J. G. škodu ve shora uvedené výši,

5) obvinění M. D. a P. B. dne 27. února 2007 v O. K. kolem 03.50 hod. na ulici H. , pod smyšlenou záminkou vrácení půjčky se ziskem 1.500,- Kč, vylákali na krupiérovi herny P. E. , nar. 19. 2. 1981, finanční částku 8.000,- Kč, avšak peníze nevrátili a o shora uvedenou částku se ke škodě jmenovaného obohatili.

O odvoláních obviněných M. D. a P. B. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 17. prosince 2007, sp. zn. 6 To 696/20007, a odvolatele Č. p. , s. p., P. , O. , rozhodl tak, že odvolání obviněných M. D. a P. B. podle § 256 tr. řádu zamítl a z podnětu odvolání odvolatele Č. p. podle § 259 odst. 2, 3 tr. řádu per analogiam doplnil napadený rozsudek o výrok: podle § 229 odst. 2 tr. řádu se Č. p. , s.p., P. , O. , odkazuje se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních .

Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě podali obvinění M. D. a P. B. prostřednictvím obhájců dovolání, a to proti výroku o vině i výroku o trestu.

Obviněný P. B. v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Namítá, že soud prvního stupně i odvolací soud nesprávně posoudil rozporné výpovědi svědků jak u J. B. , tak i V. K. a nezabýval se skutečností, že pachová stopa nesměřovala k němu a rekognice byla provedena v rozporu s trestním řádem. Na základě provedených důkazů dospěly soudy dle jeho mínění k nesprávným skutkovým zjištěním a v důsledku toho k nesprávným právním závěrům, pokud jde o výrok o vině trestným činem loupeže. Tvrdí, že trestného činu se nedopustil. Podle jeho názoru se nesprávné posouzení projevilo při hodnocení zákonnosti použitelnosti jednotlivých důkazů, zejména rekognice provedené svědkem P. T. , a výpovědi svědkyně C. , která vypovídala pouze to, co měla slyšet od svého zemřelého manžela, případně z hromadných oznamovacích prostředků. Je přesvědčen, že okruh důkazů nebyl uzavřen a že mu nebylo prokázáno, že by se dopustil uvedené loupeže . Pokud jde o výrok o vině trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., poukázal dovolatel na to, že se tohoto trestného činu v takovém rozsahu nedopustil, namítá, že žádné finanční částky neobdržel, pouze v jednom skutku (v bodě 5) v herně od krupiéra E. obdržel hotovost ve výši 500,- Kč. Namítá, že skutková zjištění soudu se opírají o nesprávné hodnocení provedených důkazů a správnému hodnocení provedených důkazů by odpovídala kvalifikace jeho jednání podle § 250 odst. 1 tr. zák. a pokud jde o trestný čin loupeže, měl být obžaloby zproštěn. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a Krajskému soudu v Ostravě přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí se závazným právním názorem.

Obviněný M. D. v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst.1 písm. g) tr. řádu. Namítá, že odvolací soud i soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a v důsledku toho k nesprávným právním závěrům. Nesprávné právní posouzení se dle názoru dovolatele projevilo při hodnocení zákonnosti a použitelnosti jednotlivých důkazů, zejména svědeckých výpovědí. Proto navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a následně rozhodl podle § 226 písm. c) tr. řádu o zproštění obžaloby.

K dovolání obviněného P. B. se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Podle názoru státní zástupkyně právní závěry soudů nejsou v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními a soudy založily svá skutková zjištění a z nich plynoucí právní závěry na rozboru provedených důkazů. Ve vztahu k námitce obviněného, že popis prvního skutku výroku o vině nevykazuje všechny zákonné znaky trestného činu loupeže uvedla, že ze skutkového zjištění je zcela nepochybné, že obvinění použili proti jinému pohrůžky bezprostředního násilí, a to hrozbou namířené zbraně a přitom se dožadovali vydání peněz, tedy projevili úmysl zmocnit se cizí věci. Obviněný v dovolání sice vytýká soudům nesprávné hodnocení důkazů a namítá, že uznání viny je vybudováno na důkazech provedených neprocesním způsobem, vnitřně rozporných nepřímých. Státní zástupkyně však konstatuje, že obviněný se snaží docílit hodnocení důkazů v souladu s jeho představami, čemuž by následně muselo odpovídat také změněné skutkové zjištění a v neposlední řadě také právní posouzení. Státní zástupkyně uzavírá, že v této části námitek deklarovaný dovolací důvod ve skutečnosti není naplněn. Z uvedených důvodů proto navrhuje, aby dovolací soud dovolání obviněného P. B. odmítl podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu a současně navrhla, aby takto bylo rozhodnuto podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je na místě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. řádu, vyjádřila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství se vyjádřila rovněž k dovolání M. D. Připomněla, že dovolatel namítá, že oba soudy - nalézací i odvolací - dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním a v důsledku toho k nesprávným právním závěrům, které se projevily i při hodnocení zákonnosti a použitelnosti jednotlivých důkazů, zejména svědeckých výpovědí. Dle státní zástupkyně tyto námitky výhradně skutkové povahy obsahově neodpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu, a proto navrhla, aby dovolací soud o dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu rozhodl tak, že jej odmítá a současně navrhla, aby takto bylo rozhodnuto podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je na místě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. řádu, vyjádřila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) shledal, že dovolání obou obviněných M. D. i P. B. jsou přípustná /§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. řádu/, byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými prostřednictvím obhájců (§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu), v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo nutno posoudit, zda obviněnými vznesené námitky naplňují zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkových zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě a v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. řádu, ani přezkoumávat úplnost provedeného dokazování, či se zbývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředpisoval by katalog dovolacích důvodů (viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV ÚS 73/03).

Reflektuje judikaturu Ústavního soudu (nálezy sp. zn. II. ÚS 669/05, IV. ÚS 216/04, I ÚS 55/04, I. ÚS 4/04, IV ÚS 565/02, IV. ÚS 219/03), Nejvyšší soud do rámce dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podřadil i zjištění, že právní závěry obecného soudu jsou v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 864/2006), čili zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání (viz usnesení Nejvyššího soudu 8 Tdo 849/2006).

V posuzované věci obviněného P. B. námitkou právně relevantní ve vztahu k dovolacímu důvodu je námitka, že v popisu skutku ad 1) výroku o vině nejsou obsaženy všechny zákonné znaky skutkové podstaty loupeže podle § 234 odst. 1 tr. řádu. Dovolatel však blíže neuvedl, která zjištění postrádá. Nalézací i odvolací soud dospěly ke skutkovému zjištění, že obviněný P. B. společně s obviněným M. D. dne 23. února 2007 kolem 11.00 hodin v O. K. vešli do pobočky Č. p. , s. p., přičemž byli maskováni černými pletenými kuklami, mířili krátkou střelnou zbraní na zaměstnankyně M. W. a V. P. a požadovali po nich vydání peněz, a když tak jmenované neučinily a zamkly se v kanceláři vedoucí pošty, přelezli přepážku, přičemž ze zásuvek č. 2 a 3 odcizili celkem 45.546,50 Kč a z místa utekli. Obviněný zpochybňuje svědecké výpovědi svědkyně J. B. a svědkyně V. K. , svědka M. L. , rekognici svědkem P. T., poukazuje na rozpory ve výpovědi svědků a namítá neodstranění těchto rozporů soudy. Usiluje se nabídnout vlastní verzi událostí, což uzavírá tvrzením, že mu nebylo prokázáno, že by se uvedené loupeže dopustil. Z tohoto postupu obviněného je zřejmé, že se snaží docílit hodnocení důkazů v souladu s jeho verzí událostí, což by vedlo ke změněnému zjištění skutkového stavu a v návaznosti na to k jinému právnímu posouzení. K námitce procesních vad rekognice Nejvyšší soud odkazuje na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu /č. l. 7/, v němž je obsažena přiléhavá argumentace postupu hodnocení předmětného důkazu (a to i z ohledu podmínek kladených na takové hodnocení v rozhodnutích Ústavního soudu viz zejména usnesení sp. zn. III. ÚS 359/05, III. ÚS 15/04).

V posuzované věci obviněného M. D. uplatněné dovolací námitky směřují do oblasti skutkových zjištění a v důsledku toho i vůči nesprávným právním závěrům učiněným soudy. Pouze ze skutkových (procesních výhrad) vyvozuje dovolatel závěr o nesprávném právním posouzení skutku. Nenamítá tak rozpor mezi skutkovými závěry vykonanými soudy o zhodnocení důkazů a užitou právní kvalifikací ani jiné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností. Uvedenými námitkami se tak dovolatel octl mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu, který si sám zvolil.

Protože dovolání obviněného P. B. a obviněného M. D. byla podána z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení § 265b tr. řádu, Nejvyšší soud je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, aniž na jejich podkladě podle § 265i odst. 3 tr. řádu přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění § 265i odst. 2 tr. řádu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný ( § 265n tr. řádu).

V Brně dne 24. června 2008

Předseda senátu:

JUDr. Stanislav Rizman