11 Tdo 682/2010
Datum rozhodnutí: 24.06.2010
Dotčené předpisy: § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.



11 Tdo 682/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. června 2010 o dovolání obviněného M. J. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. prosince 2009, sp. zn. 9 To 469/2009, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 1 T 94/2007, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného M. J. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. srpna 2009, sp. zn. 1 T 94/2007, byl obviněný M. J. uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák., jehož se dopustil způsobem podrobně popsaným ve výroku tohoto rozsudku, a byl mu za to uložen peněžitý trest ve výměře 40 000,- Kč a pro případ, že by peněžitý trest nebyl obviněným vykonán, trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. soud rozhodl o povinnosti obviněného k náhradě škody.

K odvolání státního zástupce rozhodl Městský soud v Praze napadeným rozsudkem ze dne 29. prosince 2009, sp. zn. 9 To 469/2009, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 zrušil ve výroku o uloženém peněžitém trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému uložil trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání čtyř roků. Odvolání obviněného M. J. odvolací soud podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný M. J. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a to, že napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. prosince 2009, sp. zn. 9 To 469/2009, bylo zamítnuto odvolání obviněného, ačkoliv v řízení předcházejícím byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Obviněný v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku uvedl, že soudy při fakticky nezměněných skutkových zjištěních a shodném popisu skutku ve výrokové části rozsudku opakovaně rozhodly o jeho vině posuzovaným trestným činem, vždy ale s rozdílnými výsledky. Soud prvního stupně obviněného obžaloby ve věci nejprve dvakrát zprostil s tím, že jeho jednání nelze podřadit pod skutkovou podstatu trestného činu pojistného podvodu podle § 250a tr. zák., napotřetí jej však tímto trestným činem uznal vinným. Vycházel přitom ze záznamů z hraničních přechodů, jimiž měla vozidla, která byla předmětem leasingových smluv uzavřených bývalým zaměstnavatelem dovolatele, projíždět, a dokladů poskytnutých orgánům činným v trestním řízení na základě dožádání Ruskou federací. Tyto důkazy však podle názoru dovolatele nemají jasnou vypovídací hodnotu. V řízení také nebyl zjištěn jediný důkaz, který by propojoval trestnou činnost O. J. s činností svědkyně J. E. a úkony společnosti Auto Opat, s. r. o., a nebyl tak ani zjištěn žádný motiv obviněného, popř. jiné osoby z této společnosti. Soudy také nesprávně hodnotily výpověď obviněného (ten od počátku svou trestnou činnost popíral), i výpověď svědka J. F., který obviněného v jeho výpovědi podpořil. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. prosince 2009, sp. zn. 9 To 469/2009, jakož i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. srpna 2009, sp. zn. 1 T 94/2007, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se do rozhodnutí Nejvyššího soudu k podanému dovolání obviněného nevyjádřil.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti dospěl k následujícím závěrům:

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolatel uplatnil tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě, a to tvrzením, že Městský soud v Praze napadeným rozsudkem ze dne 29. prosince 2009, sp. zn. 9 To 469/2009, zamítl jeho odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. srpna 2009, sp. zn. 1 T 94/2007, přestože v řízení předcházejícím byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V obecné rovině je nutno zdůraznit a připomenout, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Dovolatel tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení § 226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem).

K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.

S ohledem na toto obecné konstatování je pak v posuzované věci zřejmé, že dovolatelem namítané vady nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod. Přestože dovolatel formálně namítá nesprávné právní posouzení skutku, jeho dovolací námitky, jež jsou blíže rozvedeny shora, směřují výhradně do oblasti skutkových zjištění. V dovolání není obsažena jediná námitka směřující proti vadné právní kvalifikaci činu obviněného. Dovolatel soudům obou stupňů vytýká nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž došlo v důsledku nesprávně provedeného dokazování (soudy nesprávně hodnotily provedené důkazy výpověď obviněného, výpověď svědka F., záznamy o přejezdu předmětných automobilů přes státní hranice a podklady poskytnuté Ruskou federací na základě dožádání orgánů činných v trestním řízení). Obviněný svými v dovolání uplatněnými námitkami ve skutečnosti napadá ve věci učiněná skutková zjištění a předkládá vlastní, od zjištění soudů odlišnou, verzi skutkového děje (obviněný se jednání, které je mu kladeno za vinu, nedopustil). Oproti tomu oba soudy dospěly ke shodnému skutkovému závěru, že totiž dne 21. 12. 2001 nemohla vzniknout pojistná událost spočívající v odcizení tří pojištěných osobních automobilů, neboť tyto již v listopadu 2001 byly přes polské hraniční přechody provezeny na území bývalého SSSR. Tyto skutkové závěry soudy opřely o dostatečný okruh provedených důkazů a zhodnocení těchto důkazů pak nelze vytknout ani žádnou zásadnější nelogičnost, rozpornost či nepřesvědčivost. Jak již výše bylo konstatováno, samotnému právnímu posouzení skutku dovolatel ničeho nevytýká, přičemž dovolací soud je ve své přezkumné činnosti vázán rozsahem a důvody uvedenými v dovolání.

Pokud dovolatel dále namítl, že soudy v posuzovaném případě pochybily, pokud opakovaně rozhodly na základě stejných skutkových zjištění, ale s rozdílnými výsledky (dvakrát byl obviněný soudem prvního stupně zproštěn, jednou byl posuzovaným trestným činem uznán vinným), ani tato jeho ryze procesní námitka nenaplňuje dovolatelem uplatněný ale ani žádný jiný z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud proto není oprávněn se jí zabývat. Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 1 T 94/2007 je navíc zřejmé, že se nemůže jednat ani o námitku opodstatněnou. Obvodní soud pro Prahu 8, který ve věci obviněného rozhodoval jako soud prvního stupně, totiž vždy poté, co mu byl rozsudek zrušen a vrácen odvolacím soudem, dokazování na základě pokynů odvolacího soudu v různém rozsahu doplnil a teprve na podkladě takto doplněného dokazování ve věci obviněného znovu rozhodoval (k tomu srov. protokoly o hlavním líčení obvodního soudu ze dne 8. prosince 2008 na č. l. 691, ze dne 26. ledna 2009 na č. l. 701, ze dne 6. dubna 2009 na č. l. 722, ze dne 25. srpna 2009 na č. l. 773).

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 24. června 2010

Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík