11 Tdo 673/2003
Datum rozhodnutí: 25.08.2003
Dotčené předpisy:




11 Tdo 673/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. srpna 2003 dovolání podané obviněným K. B., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 1. 2003, sp. zn. 7 To 166/02, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 2 T 106/2000, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 10. 2002, sp. zn. 2 T 106/2000, byl K. B. uznán vinným trestnými činy ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák. a nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák., za které byl odsouzen podle § 222 odst. 1, § 60a odst. 1, § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou a půl roku, s podmíněným odkladem jeho výkonu na dobu tří let, za současného vyslovení dohledu. Podle § 60a odst. 3 uloženo, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Dále mu byl podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest propadnutí věci, a to pistole zn. ČZ, model 27, ráže 7,65 mm Browning, výr. č. 467476 a pěti nábojů zn. Sellier a Bellot, ráže 7,65 mm Browning, uložených na Okresním ředitelství PČR Ch. Současně mu byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, Okresní pojišťovně Ch., se sídlem Ch., E. 5397, na náhradu škody částku 72.195,74 Kč.

Proti tomuto rozsudku podal krajský státní zástupce v Ústí nad Labem odvolání, z jehož podnětu Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 1. 2003, sp. zn. 7 To 166/02, podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve výroku o vině trestným činem ublížení na zdraví, ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody zrušil. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. pak znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným pokusem trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1, § 219 odst. 1 tr. zák. a odsoudil jej za něj a za trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem nalézacího soudu, podle § 219 odst. 1, § 35 odst. 1, § 40 odst. 1, 2 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř a půl roku, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Podle § 73a odst. 1 písm. c) tr. zák. rozhodl o zabrání věci, a to pistole zn. ČZ, model 27, ráže 7,65 mm Browning, výr. č. 467476 a pěti nábojů zn. Sellier a Bellot, ráže 7,65 mm Browning. Konečně podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu uložil povinnost zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, Okresní pojišťovně Ch., se sídlem Ch., E. 5397, na náhradě škody částku 48.196,- Kč.

Podle skutkových zjištění krajského soudu, částečně změněných soudem vrchním se K. B. dopustil pokusu trestného činu vraždy tím, že dne 23. 10. 1999 kolem 01:20 hodin v obci V., okr. Ch., před vinárnou U č., v ulici Ž., v podnapilém stavu a poté, co byl ve vinárně po předchozí rozepři fyzicky napaden E. F., jedenkrát vystřelil na poškozeného E. F. zepředu ze vzdálenosti asi 2 metrů z pistole zn. ČZ, model 27, ráže 7,65 mm Browning, výr. č. 467476, a zasáhl ho do břišní krajiny a přitom mu způsobil střelné poranění břicha ve smyslu zástřelu, při němž střela pronikla kůží na pravé přední straně dolní části hrudníku do dutiny břišní, kde zasáhla pravý lalok jater, žlučník a bránici, pokračovala do pravé pohrudniční dutiny a zadní stěnou hrudníku až do podkoží pravé poloviny zad, kde byla na úrovni 11. - 12. obratle nalezena, přičemž v důsledku tohoto zranění byl poškozený léčen nejméně do 30. 4. 2000, kdy mu byla ukončena pracovní neschopnost. Trestného činu nedovoleného ozbrojování se dopustil tím, že od přesně nezjištěné doby zřejmě od roku 1980 ve svém bydlišti ve V., okr. Ch., bez povolení přechovával nalezenou pistoli zn. ČZ, model 27, ráže 7,65 mm Browning, výr. č. 467476, určené pro vojenské účely, tedy zbraň zakázanou ve smyslu § 21 odst. 1 písm. b) zák. č. 288/1995 Sb., a nejméně 9 ks ostrých ocelových nábojů československé výroby zn. Sellier a Bellot, ráže 7,65 mm Browning, jež byly zkonstruovány pro zvýšení průbojného účinku a jsou zakázaným střelivem ve smyslu zák. č. 288/1995 Sb.

Proti shora citovanému rozsudku vrchního soudu podal obviněný dne 1. 4. 2003 prostřednictvím obhájkyně dovolání, kterým napadl výrok o vině a výrok o trestu. Jako důvod dovolání uvedl, že rozhodnutí o vině spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a že tedy i uložený trest je nepřiměřený, přičemž odkázal na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V textu tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že skutek původně kvalifikovaný v rozhodnutí prvostupňového soudu jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák. byl nesprávně právně vyhodnocen druhoinstančním soudem jako pokus trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1, § 219 odst. 1 tr. zák. Tento skutek měl být správně posouzen tak, jak tomu bylo v rozhodnutí nalézacího soudu, tedy jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák. V této souvislosti obviněný poukázal na skutečnost, že byl skutečně otřesen úderem do hlavy, byl v podnapilém stavu a měl pocit ohrožení, neboť více než 30 let má pouze jednu ruku. Z důvodu otřesu a podnapilosti nepochybně nevycházel ven ve vzpřímeném postoji, naopak jeho chůze nejistá a jeho zrak zhoršený, a nemohlo tedy dojít z jeho strany o míření na břicho. Má zato, že nebyl prokázán nepřímý úmysl dopustit se trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák. ve stádiu pokusu. Ani v restauraci se nemohl cítit dobře, naopak se i zde v důsledku napadení cítil ohrožen, proto vyšel ven. Ve stavu v jakém se nacházel nevěděl, že poškozeného může usmrtit a s tímto následkem nebyl srozuměn.

Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací napadené rozhodnutí ve výroku o vině a ve výroku o trestu zrušil a sám rozhodl za podmínek § 265m odst. 1 tr. ř. tak, že jej uzná vinným z trestného činu ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák. a z trestného činu nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák. a za tyto trestné činy jej odsoudí podle § 222 odst. 1 tr. zák., za použití § 60a odst. 1, 2 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou a půl roku za současného vyslovení dohledu a stanovení zkušební doby v trvání tří let.

K podanému dovolání se podrobně vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně, a to prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedla, že pokud jde o námitku obviněného ohledně jeho ovlivnění alkoholem, otřesem úderem do hlavy a pocitem ohrožení, tyto skutečnosti byly předmětem zkoumání znalců. Rozpoznávací schopnosti dle jejich názoru byly ovlivněny alkoholovým opojením a abnormní reakcí v důsledku otřesu a pocitu ohrožení. Tyto vlivy vedly pouze ke snížení schopnosti ovládat jednání. Stran zavinění a právní kvalifikace jednání obviněného lze souhlasit se závěry odvolacího soudu, že s ohledem na slovní výjev obviněného bylo patrno, že celý konflikt nepovažoval za ukončený a že zbraň nepoužil ve stavu ohrožení, ale k demonstraci své momentální převahy. Vzhledem k tomu, že cíleně vystřelil na rozhraní břišní a hrudní části trupu a použil přitom střelbyschopnou zbraň ráže 7,65 mm, o které i laik musel vědět, že při zasažení životně důležitých orgánů je schopna usmrtit člověka, zejména bylo-li stříleno na vzdálenost dvou metrů, je třeba dovodit úmysl obviněného usmrtit poškozeného, přinejmenším však srozumění s následkem jeho smrti. Ač se jednalo pouze o jednu ránu, tato byla bez dalšího způsobilá přivodit smrt a zůstalo pouze náhodou nezávislou na vůli obviněného, že trestný čin zůstal toliko ve stádiu pokusu. Na základě uvedeného se domnívá, že podané dovolání je zjevně neopodstatněné. Navrhla proto, aby jej Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k části ustanovení § 265b tr. ř., a to odstavci prvnímu.

Obviněný v dovolání formálně označuje jako důvod skutečnosti uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V tomto ustanovení ani v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění.

V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.) i obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.).

Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Tak je tomu i v tomto případě. Podstata dovolání spočívá v tvrzení obviněného, že byl otřesen úderem do hlavy, byl v podnapilém stavu a měl pocit ohrožení, pročež před útokem nevycházel z vinárny ve vzpřímeném postoji, ale jeho chůze byla nejistá a s ohledem na jeho věk zrak zhoršený. Z toho dovozuje, že z jeho strany nemohlo tedy dojít k míření na břicho poškozeného, nevěděl, že ho může usmrtit a s tímto následkem nebyl srozuměn. Na základě uvedeného má zato, že nebyl prokázán jeho nepřímý úmysl dopustit se pokusu trestného činu vraždy. Dovolatel tedy nejprve uvádí subjektivní popis skutkového děje, od kterého následně vyvozuje právní závěry odlišné od závěrů soudu druhého stupně. Nelze však přehlédnout, že již jím uvedený popis průběhu skutku koliduje se skutkovými zjištěními odvolacího soudu, uvedenými ve výroku o vině a podrobněji rozvedenými v odůvodnění rozsudku. Z těchto je zřejmé, že soud dospěl k závěru, že obviněný cíleně vystřelil na rozhraní hrudní a břišní části trupu, přičemž musel vědět, že poškozeného může usmrtit a s tímto fatálním následkem musel být přinejmenším srozuměn; ač se jednalo pouze o jednu ránu, byla tato bez dalšího způsobilá přivodit smrt a zůstalo pouze náhodou, na vůli obžalovaného nezávislou, že trestný čin zůstal toliko ve stádiu pokusu. Pokud se tedy námitky obviněného primárně odvíjí od jím tvrzených jiných skutkových závěrů, než k jakým dospěl odvolací soud v předcházejícím řízení, není dovolací soud oprávněn k nim přihlížet, neboť jak již bylo řečeno, je skutkovými zjištěními učiněnými v předchozím řízení vázán.

S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř.

O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 25. srpna 2003

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch