11 Tdo 650/2013
Datum rozhodnutí: 27.08.2013
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.



11 Tdo 650/2013-26

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání, konaném dne 27. srpna 2013, dovolání obviněného J. R. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2013, sp. zn. 61 To 14/2013, jako soudu odvolacího ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 38 T 86/2012, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání J. R. odmítá .

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 38 T 86/2012, byl obviněný J. R. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku a za tento zločin byl odsouzen podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost, aby uhradil poškozenému K. D. škodu ve výši 1.099.000,-Kč.

Podle skutkových zjištění Obvodního soudu pro Prahu 5 se obviněný trestné činnosti dopustil tím že,

1. co by jediný jednatel a společník společnosti Car Importer CZ, s. r. o., se sídlem Ostrovského 3, Praha 5, uzavřel jménem společnosti kupní smlouvu ze dne 9. 11. 2009 s kupujícím K. D. s místem podnikání V., S., jejímž předmětem bylo zakoupení zemědělského stroje zn. SPRA-COUPE 2007, sériové číslo ... u prodejce spol. Aliance Application Equpment, LLC, se sídlem ul. Higway 1115, Tennesse, USA, a jeho přeprava z USA do Německa s datem dodání do 31. 3. 2010 za předem dohodnutou cenu 67.800 USD (1.152.600,-Kč přepočteno dle v té době dohodnutého kurzu 17,-Kč/1 USD), přičemž na základě kupní smlouvy J. R. přijal na bankoví účet spol. Car Importer, s. r. o., č. ... od kupujícího K. D. dne 9. 11. 2009 částku 85.000,-Kč a dne 16. 11. 2009 částku 1.014.000,-Kč, zbytek kupní ceny měl být doplacen při dodání stroje, kdy z takto celkově přijaté částky 1.099.000,-Kč určenou ke koupi a dovozu zavlažovacího stroje J. R. vybral z bankovního účtu spol. Car Importer CZ, s. r. o., č. ... dne 16. 11. 2009 v hotovosti částku 1.000.000,-Kč, z této pak týž den vložil částku 700.000,-Kč na svůj osobní bankovní účet č. ... vedený na pobočce spol. Raiffeisenbank, a. s., ul. Lidická 42, Praha 5, ze kterého dne 7. 12. 2009 zaslal částku pouze 262.362,40 Kč (15.000,-USD), co by zálohu kupní ceny prodejci zemědělského stroje Alliance Application Equpment, LLC, a zbylou část zaplacené ceny pošk. D. ve výši 836.637,60 Kč si úmyslně ponechal a použil pro vlastní potřebu, 2. co by jediný jednatel a společník spol. Import Trader s.r.o., se sídlem ul. Domažlická 1256/1, Praha 3, uzavřel jménem společnosti v Liberci, dne 27. 4. 2009 se spol. VB Leasing CZ, s. r. o., se sídlem ul. Heršpická 5, Brno, leasingovou smlouvu č. ..., na základě které mu bylo do finančního pronájmu svěřeno k užívání motorové vozidlo zn. Jeep Grand Cherokee, VIN ..., RZ ... a současně se smlouvou zavázal hradit pravidelné měsíční splátky předmětu leasingu ve výši 8.566,-Kč měsíčně, přičemž spolu s čistou akontací a čistými nepravidelnými splátkami na předmět leasingu zaplatil celkem částku 237.983,20 Kč a od 5. 12. 2009 přestal předepsané splátky hradit, proto byl vlastníkem vozidla spol. VD Leasing CZ, s. r. o., naposled vyzván dne 9. 2. 2010 k doplacení dlužných částek nebo k vydání vozidla a jeho přistavení k 22. 2. 2010, což vědomě neučinil a s vozidlem ve zbytkové hodnotě 194.333,30 Kč naložil blíže nezjištěným způsobem, čímž spol. VB Leasing CZ, s. r. o., způsobil škodu 194.333,30 Kč. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které směřoval proti všem jeho výrokům. O odvolání rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. 2. 2013, sp. zn. 61 To 14/2013, tak, že je podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.

Vůči citovanému rozsudku podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jaroslava Fialy dne 6. 5. 2013 dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a písm. l) tr. řádu. Obviněný nepopírá, že v obchodní rovině má společnost Car Importer CZ, s. r. o., dluh vůči poškozenému, přičemž poukazuje na neobvyklý charakter jím uzavřených smluv, kdy se však stal obětí podvodníka. Dovozuje přitom, že poškozený uzavřením předmětné smlouvy akceptoval obvyklá podnikatelská rizika s tím, že nezajištěný obchod nebude řádně uskutečněn. K bodu 2. výroku o vině obviněný uvádí, že závěr o vině se opírá o výpověď svědka H., v níž shledává nepravdivé údaje, které podrobně rozvádí a poukazuje na jejich rozpor s dalšími provedenými důkazy. Námitku směřuje vůči závěru soudů o tom, že svědek H. byl pouze tzv. bílým koněm , neboť tento svědek figuruje, či figuroval v jedenácti obchodních společnostech. Odmítá pak závěr soudů, že svou obchodní společnost převedl na svědka H., aby se vyhnul svým závazkům, z čehož dovozují jeho nepřímý úmysl ke spáchání zločinu zpronevěry. Poukazuje na ustanovení § 115 odst. 3 obchodního zákoníku, podle kterého převodce ručí za závazky, které přešly převodem obchodního podílu. Argumentuje tím, že převodem se nezbavil svých závazků vůči poškozenému a uvedený převod neřešil jeho finanční problémy. Považuje proto rozhodnutí obou soudů za nepřezkoumatelná a nezákonná, ignorující zásadu presumpce neviny a zásadu in dubio pro reo.

Závěrem svého dovolání navrhl obviněný, aby Nejvyšší soud přezkoumal celou věc, napadená rozhodnutí zrušil a zprostil jej viny v plném rozsahu, případně vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí obsahu dovolání k jeho důvodům uvedl, že dovolatelem uplatněným dovolacím důvodům odpovídá jen část námitek. Za relevantní považuje námitku, že jeho jednání pod bodem 1 bylo učiněno v rámci běžných obchodních vztahů, přičemž poškozený takto podstoupil pouze obvyklé podnikatelské riziko. Podle jeho názoru námitka obviněného, třebaže to neuvádí, míří zjevně k uplatnění principu subsidiarity trestní represe, jak vyplývá u z ustanovení § 12 odst. 2 trestního zákoníku. Státní zástupce odkazujíc na závěry Nejvyššího soudu uvedené v usnesení ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 6 Tdo 1508/2010, nepřisvědčuje obhajobě obviněného, neboť ze skutkových zjištění soudů nevyplývá, že by nerealizace smluvené dodávky byla důsledkem okolností nezávislých na jeho vůli. Podle názoru státního zástupce je tak zřejmé, že obviněný věděl, že takto svěřené finanční prostředky používá pro svoji potřebu a v rozporu s účelem jejich svěření a tímto způsobem si i počínat chtěl. Svým jednáním tak naplnil znaky stíhaného zločinu jak po objektivní tak i po subjektivní stránce. Pokud jde o skutek uvedený pod bodem 2 rozsudku nalézacího soudu, podle názoru státního zástupce obviněný uplatňuje zejména námitky skutkové povahy. Obviněný se v podstatě ve svém dovolání domáhá toho, aby soudy nadále neuvěřily výpovědi svědka H., ale uvěřily jeho skutkové verzi. Přehodnocení provedených důkazů se však domáhá přesto, že z jeho dovolání nevyplývá, že by v dané věci došlo k tzv. extrémnímu nesouladu skutkových zjištění a provedených důkazů. Podle názoru státního zástupce rozhodnutí soudů takovým deficitem zjevně netrpí. Konstatuje, že soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Zároveň řádně provedené důkazy pečlivě hodnotily přihlížejíce ke všem skutečnostem jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech a v souladu s pravidly formální logiky. Státní zástupce se ztotožňuje se závěry soudů ohledně role svědka H., když tento svědek byl na věci zainteresován zjevně v postavení tzv. bílého koně. Námitce obviněného, že role tohoto svědka je zpochybňována jeho účastí v jiných obchodních společnostech, lze přitom oponovat tak, že při současné naivitě tohoto svědka, právě tato skutečnost, jež je u podobných osob zcela typická, naopak podporuje závěr, že se o tzv. bílého koně jedná. Svědek H. je tedy zjevně nastrčenou osobou, a to s cílem, aby tak obviněný (mj.) znesnadnil právní postavení vlastníka předmětného vozidla, tj. společnost VB Leasing CZ, s. r. o. O této pohnutce obviněného svědčí i to, že k převodu obchodního podílu došlo až následně, kdy obviněný již přestal plnit své závazky. Na tomto primárním úmyslu obviněného přitom podle státního zástupce nemůže změnit ani jeho ručení v postavení převodce obchodního podílu. Tato obsahově rovněž hmotně právní námitka se s podstatou jednání, jež je obviněnému kladeno za vinu, zcela míjí. Ručení společníka u s. r. o. je omezeno do výše souhrnu nesplacených částí vkladů všech společníků podle stavu zápisu v obchodním rejstříku, jak to vyplývá z ustanovení § 106 odst. 2 obchodního zákoníku. Ostatní námitky obviněného podle státního zástupce nevykročily z rámce námitek skutkových, jimiž obviněný napadl zejména způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je však dovolací soud zásadně vázán. Státní zástupce uzavírá, že dovolání obviněného je v tom rozsahu, v jakém odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu zjevně neopodstatněné. Proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání v neveřejném zasedání jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl. Výslovný souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání pak vyjádřil i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí (§ 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu).

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. řádu, bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu, a to v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. řádu).

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jenom z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání ve smyslu § 265b tr. řádu, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že nepostačuje formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu s odkazem na toto ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou obviněným spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

Obviněný uplatnil ve svém dovolání dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a tedy ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Z tohoto zákonného vymezení je zřejmé, že předmětem přezkumu mohou být jen otázky dotýkající se právního posouzení věci. Na podkladě dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. řádu, poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních nikoli hmotně právních. Nejvyšší soud je tak zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně (eventuálně modifikovaného soudem odvolacím) a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 499/03). Zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení přípustný jen v případě že mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy existuje extrémní rozpor, jenž dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, apod.

Námitky obviněného týkající se skutku uvedeného pod bodem 2 rozsudku nalézacího soudu jsou skutkové povahy, týkají se způsobu dokazování a hodnocení provedených důkazů, zejména svědecké výpovědi svědka H. a vybočují z rámce oprávnění Nejvyššího soudu v dovolacím řízení přezkoumat, zdali dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, tudíž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nenaplňují. Nejvyšší soud rovněž neshledal obviněným namítaný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé.

Pokud jde o námitku obviněného týkající se aplikace zásady in dubio pro reo, pak je možno říci, že tato námitka obsahově nenaplňuje zvolený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak ani jiný zákonný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 tr. řádu. Zásada in dubio pro reo, která vyplývá ze zásady presumpce neviny (§ 2 odst. 2 tr. řádu), znamená, že za situace, kdy nelze odstranit dalším dokazováním důvodně pochybnosti o skutkové otázce významné pro rozhodnutí ve věci, je třeba rozhodnout ve prospěch obviněného. Z uvedeného vymezení vyplývá, že tato zásada se vztahuje výlučně k otázce zjišťování skutkových okolností případu, nikoliv k právnímu posouzení, jak má na mysli § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ohledně právních otázek se totiž uplatňuje zásada iura novit curia.

Pod citovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je možné ale podřadit námitku obviněného, že jeho jednání pod bodem 1 rozsudku nalézacího soudu bylo učiněno v rámci běžných obchodních vztahů, přičemž poškozený takto podstoupil pouze obvyklé podnikatelské riziko.

Nejvyšší soud po posouzení uvedené námitky však dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná.

Nejprve je vhodné v obecné rovině zmínit, že zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu. Za takové jednání hrozí pachateli trest odnětí svobody na dvě léta až osm let. Podle § 138 odst. 1 tr. zákoníku značnou škodou se přitom rozumí škoda dosahující částky nejméně 500.000,-Kč.

Nejvyšší soud nepřisvědčil námitkám obviněného. Vycházel ze skutkového stavu věci zjištěného v průběhu trestního stíhání obviněného, který je vyjádřen v popisu skutku ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu. Z výsledku provedeného dokazování vyplývá, že obviněný jako jediný jednatel společnosti Car Import CZ, s. r. o., uzavřel s poškozeným K. D. smlouvu na koupi a dovoz zemědělského stroje zn. SPRA-COUPE 2007, sériové číslo .., převzal k tomu účelově vázané finanční prostředky 1.099.000,-Kč, které mu poškozený zaslal na firemní účet, k němuž měl obviněný jako jediný dispoziční právo, přičemž tyto finanční prostředky z větší části nepoužil pro sjednaný účel, ale naopak pro vlastní potřebu a dále dohodnutou koupi stroje nezajistil ani neposkytl žádné jiné náhradní plnění poškozenému a ani mu peníze nevrátil. Z uvedeného jednání byl usvědčen svědeckými výpověďmi poškozeného K. D. a Ing. K. S., nyní D. a dále listinnými důkazy, které plně předmětným výpovědím svědků korespondují. Soud neuvěřil obhajobě obviněného, že s ohledem na náročnost transportu uzavřel dohodu s třetí osobou F. M., kterému peníze poukázal, avšak to on smlouvu následně nedodržel. Jak plyne z dokazování (viz odůvodnění usnesení soudu odvolacího) jedná se o osobu, která se poté vyjevila jako osoba fiktivní a nedohledatelná. Z takto vymezeného skutku vyplývá, že obviněný svým jednáním naplnil subjektivní i objektivní stránku zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, neboť úmyslně si přisvojil cizí věc, která mu byla svěřena a způsobil tak na cizím majetku značnou škodu.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Tento důvod dovolaní má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud, ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, anebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.

Nejvyšší soud neshledal s ohledem na skutečnosti uvedené v předchozím odůvodnění tohoto rozhodnutí naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu ani v první ani v druhé alternativě.

V souvislosti s námitkou obviněného, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, Nejvyšší soud považuje za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 68/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného J. R. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. řádu. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění § 265i odst. 2 tr. řádu.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 27. srpna 2013

Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman