11 Tdo 637/2005
Datum rozhodnutí: 23.05.2005
Dotčené předpisy:




11 Tdo 637/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. května 2005 dovolání obviněného J. U., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 9. 10. 2002, sp. zn. 2 To 147/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 7 T 198/2001, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :



Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 7 T 198/2001, byl J. U. uznán vinným trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 249a odst. 2 tr. zák. a třemi trestnými činy násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a tr. zák. Podle § 25 tr. zák. bylo upuštěno od potrestání, za současného uložení ochranného psychiatrického léčení v ambulantní formě podle § 72 odst. 1, 4 tr. zák.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 9. 10. 2002, sp. zn. 2 To 147/2002, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.



Proti shora citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný dne 24. 6. 2003 prostřednictvím svého obhájce dovolání, kterým napadl jediný výrok tohoto rozhodnutí, jímž bylo jako nedůvodné zamítnuto jeho odvolání. Jako důvod dovolání označil skutečnosti uvedené v ustanoveních § 265b odst. 1 písm. e), g), j) a l) tr. ř.

K podanému dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně, a to prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř., neboť bylo podáno opožděně.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako dovolací soud (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda jsou splněny všechny zákonem stanovené podmínky pro podání dovolání a jeho projednání podle ustanovení § 265a až § 265f tr. ř., a shledal, že tomu tak není.



Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon dovolání připouští (§ 265a odst. 1 tr. ř.). Podle § 265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle § 265e odst. 2 tr. ř. jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Podle § 265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována mimo jiné také tehdy, je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. Konečně podle § 265e odst. 4 tr. ř. navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné.



Jak vyplývá z tzv. dodejek založených na č. l. 137 a 139 trestního spisu Okresního soudu v Olomouci vedeného pod sp. zn. 7 T 198/2001, obhájce obviněného Ing. Mgr. P. K. převzal opis napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci dne 1. 4. 2003, zatímco obviněný nebyl při doručování zásilky obsahující opis tohoto usnesení zastižen, pročež byla zásilka dne 3. 4. 2003 uložena a obviněný vyrozuměn o možnosti vyzvednutí. K tomu však nedošlo a zásilka byla dne 22. 4. 2003 vrácena Okresnímu soudu v Olomouci.



Podle § 64 odst. 2 tr. ř. přitom nebyl-li adresát zásilky, kterou je třeba doručit do vlastních rukou, zastižen, zásilka se uloží a adresát se vhodným způsobem vyrozumí, kde si ji může vyzvednout. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování. V posuzovaném případě desetidenní lhůta pro uložení, uplynula dne 14. 4. 2003 (den 13. 3. 2003 připadl na neděli viz § 60 odst. 3 tr. ř.). Tento den se tedy ve smyslu citovaného ustanovení trestního řádu považuje za den doručení opisu usnesení odvolacího soudu obviněnému. Pro vznik tohoto účinku byla splněna i podmínka, že obviněný určil sám jako adresu pro doručování písemností adresu svého trvalého bydliště a v místě doručení se i zdržoval, o čemž svědčí skutečnost, že mu na ní byly doručeny i jiné písemnosti v této trestní věci. Uložení zásilky přitom ve smyslu § 64 odst. 4, 5 tr. ř. vyloučeno nebylo.

Skutečnost podávající se na č. l. 145 trestního spisu, že obviněný posléze převzal opis rozhodnutí odvolacího soudu dne 17. 6. 2003 osobně u Okresního soudu v Olomouci, je pak již nerozhodná, neboť k zákonnému způsobu jeho doručení došlo již v době předchozí, tak jak je uvedeno shora, tj. ve smyslu § 64 odst. 2 tr. ř.

Lhůta k podání dovolání tedy obviněnému uplynula ve smyslu § 265e odst. 1, 2 tr. ř. za užití § 60 odst. 2, 3 tr. ř. dne 16. 6. 2003, což znamená, že tento den byl posledním dnem, kdy mohl obviněný podat dovolání buď přímo u Okresního soudu ve Frýdku-Místku, nebo alespoň předat k poštovní přepravě zásilku obsahující dovolání a adresovanou příslušnému soudu. Obviněný J. U. tak však učinil až dne 24. 6. 2003, kdy prostřednictvím obhájce podal dovolání na podatelně Okresního soudu v Olomouci.

Není tedy pochyb o tom, že dovolání obviněného J. U. bylo podáno po marném uplynutí lhůty uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř., přičemž nenastala žádná z okolností předpokládaných v ustanovení § 265e odst. 3 tr. ř., které by mohly svědčit o zachování této lhůty.



Protože v projednávané věci podal obviněný J. U. dovolání opožděně, Nejvyšší soud toto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. řádu odmítl. Podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 23. května 2005

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch