11 Tdo 637/2004
Datum rozhodnutí: 21.07.2004
Dotčené předpisy:




11 Tdo 637/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 21. července 2004 dovolání obviněných M. J. a J. H., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. prosince 2003, sp. zn. 7 To 541/2003, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 1 T 140/2002, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněných M. J. a J. H. o d m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 7 To 541/2003, bylo rozhodnuto k odvolání obviněných M. J. a J. H. proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. 1 T 140/2002, tak, že výrok o trestech a výrok o náhradě škody napadeného rozsudku byl zrušen a při nezměněném výroku o vině trestnými činy výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., byl M. J. za tyto trestné činy uložen úhrnný peněžitý trest ve výši 15.000,- Kč, pro případ, že by peněžitý trest nebyl vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody ve výměře dvou měsíců, a při nezměněném výroku o vině trestnými činy výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák., byl J. H. za tyto trestné činy uložen úhrnný peněžitý trest ve výměře 15.000,-Kč, pro případ, že by peněžitý trest nebyl vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody ve výměře dvou měsíců. Obviněnému M. J. byla uložena povinnost uhradit firmě F., s. r. o. se sídlem P., L. 10 náhradu škody ve výši 10.140,-Kč.

Proti citovanému rozsudku městského soudu podali obvinění prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání.

V textu tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatelé namítli, že soud prvního ani druhého stupně se nevypořádal s důkazy, které byly oběma soudům předloženy, a na základě toho nesprávně rozhodly o vině a o trestu. Dále popisují jejich verzi průběhu celé události, podle níž se obvinění byli nuceni bránit početní převaze zaměstnancům firmy F., kteří vnikli do hotelu. Vytýkají odvolacímu soudu, že se nezabýval hodnocením důkazů uvedených v odvolání pod body 1 až 12 a jen změnil druh a výši trestu, nevypořádal se dostatečně s jediným podstatným důkazem o který se mohl při rozhodování opřít - videozáznamem z celé události, a nevzal při rozhodování v úvahu morální profil poškozených. Mají za to, že Obvodní soud pro Prahu 1 vycházel z neúplného a nejasně zjištěného skutkového stavu, neboť vycházel pouze z výpovědi poškozených a vůbec nehodnotil důkazy obviněných. Namítají, že soudy nedostatečně projednaly a hodnotily důkazy a to vedlo k jejich odsouzení. Opakují stručně jejich verzi průběhu události se závěrem, že to byli právě obvinění, kteří jednali v nutné obraně ve smyslu ustanovení § 13 tr. zák. Závěrem uvedli, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. 1 T 140/2002, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 7 To 541/2003 spočívá na nesprávném právním posouzení věci a navrhli, aby Nejvyšší soud podle § 265 tr. ř. rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

V podání ze dne 17. 5. 2004 označeného jako "doplnění dovolání" dovolatelé uvedli, že dovolání směřuje proti výroku o vině, výši trestu a náhradě škody a upřesnili dovolací důvod jeho konkrétním označením podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Namítají, že soud pochybil v hodnocení důkazů a uvádějí pod body 1-12 výčet skutečností, které jsou podle jejich názoru nesporné. Závěrem navrhli, aby Nejvyšší soud oba rozsudky zrušil a postupoval podle § 257 odst. 1 tr. ř. nebo věc vrátil podle § 259 odst. 1 tr. ř. k novému projednání.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém písemném vyjádření k podanému dovolání obviněných konstatuje, že dovolatelé namítají nesprávné skutkové závěry a není tak ve skutečnosti materiálně uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. písm. g) tr. ř. Konkrétní argumenty obsažené v dovolání obviněných vycházejí z jiných než zákonných důvodů a proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání v neveřejném zasedání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnými osobami. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnými osobami /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněnými uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.).

Z dikce zákona vyplývá, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, kdy tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností v rozporu s normami hmotného práva. Tzn., že s odkazem na tento dovolací důvod se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav je v takovém případě posuzován pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně posouzeny v souladu se zákonem, tj. zda jsou právně kvalifikovány ve shodě s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Jinými slovy řečeno, dovolací soud je vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

V posuzovaném případě námitky dovolatelů v tomto ohledu nemohou obstát, neboť obvinění sice formálně opřeli dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak jejich argumentace se opírá výhradně o námitky směřující proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy. Jejich výhrady se soustředily jen proti správnosti skutkových zjištění, na základě kterých bylo rozhodnuto o jejich vině. Konkrétně napadly postup soudů v tom, že vycházely z výpovědí poškozených a vůbec nehodnotily důkazy obviněných, že soud druhého stupně se nezabýval důkazy uvedenými v odvolání a stěžejním důkazem, videozáznamem z předmětné události a nepřihlédly k morálnímu profilu poškozených. Uvedenými námitkami tak chtěli dosáhnout jen změny skutkových zjištění, z nichž soudy vycházely. Ve skutečnosti obsahově neuplatnili jedinou námitku, vztahující se k hmotně právnímu posouzení skutku, resp. skutkovému stavu zjištěnému oběma soudy. I námitka, že jednali v nutné obraně je založena prvotně na jiných skutkových zjištěních. Tímto pojetím dovolání se však obvinění ocitli mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu, neboť námitky uplatněné proti napadenému rozhodnutí tento, ale ani jiný dovolací důvod obsahově nenaplňují. Obvinění v dovolání formálně uplatnili dovolací důvod předpokládaný ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ovšem ve skutečnosti svůj mimořádný opravný prostředek založili na námitkách, které nejsou způsobilé nejen tento dovolací důvod, ale ani žádný jiný dovolací důvod podle § 265b tr. ř. obsahově naplnit.

S přihlédnutím ke všem shora uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obvinění podali dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněných odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle § 265i odst 3, 4 tr. ř.

V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud takto rozhodl v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. července 2004



Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík