11 Tdo 596/2004
Datum rozhodnutí: 31.05.2004
Dotčené předpisy:




11 Tdo 596/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 31. května 2004 dovolání obviněného B. H., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. prosince 2003, sp. zn. 6 To 756/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 T 75/2003, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný B. H. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 12. 2003, sp. zn. 6 To 756/2003, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 10. 9. 2003, sp. zn. 1 T 75/2003, kterým byl uznán vinným trestnými činy loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. a porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zák., jichž se dopustil způsobem v tomto rozsudku podrobně rozvedeným. Byl mu za to uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců s výkonem ve věznici s ostrahou. Současně byl zrušen ve výroku o trestu rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 4. 6. 2003, sp. zn. 2 T 25/2003, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 9. 2003, sp. zn. 6 To 463/2003, jakož i další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, která v důsledku zrušení pozbyla svého podkladu. Byla mu též uložena povinnost k náhradě škody.

Dovolání obviněný opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že v řízení před soudem prvního stupně byly nesprávně posouzeny skutky uvedené v bodech I) 15) a II).

Ve vztahu k výše vymezenému rozsahu napadení rozhodnutí nižších soudů dovolatel pak uvedl, že v bodě II) není posouzení jeho jednání jako spolupachatelství na trestném činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. v souladu se skutkovým stavem věci zjištěným v hlavním líčení. Poukazuje na to, že spolupachatelství vyžaduje hlubší objektivní a subjektivní propojení spolupachatelů, tedy společné jednání a společný úmysl. K tomu nedošlo, zejména pokud jde o subjektivní stránku jeho jednání. Pokud spolupachatele M. K. přivezl autem na místo asi 250 metrů vzdálené od benzinové pumpy, kde M. K. provedl loupežné přepadení, tak z toho ještě nelze dovozovat jeho úmysl provést s ním společně loupež. Subjektivní stránka tohoto trestného činu nebyla prokázána, neboť soudy vycházely toliko z usvědčující výpovědi odsouzeného M. K. Přitom náležitě nevyhodnotily rozpory v jeho svědecké výpovědi a nepřihlédly k tomu, že na rozdíl od svědka jeho výpovědi (tj. výpovědi obviněného) nevykazovaly žádné rozpory. Dále vytýká soudům, že neprovedly důkaz přečtením trestního spisu spolupachatele K. Má za to, že soudy nesprávně uvěřily výpovědi svědka K. i vzhledem k výpovědi svědkyně S., která vyvrací tvrzení svědka K. Dále vytýká postup soudu prvního stupně, který, byť se souhlasem obviněného, v hlavním líčení přečetl výpovědi svědků B. a U., o něž rovněž opřel své závěry o jeho vině. Tyto výpovědi jsou jako důkazy nepoužitelné, neboť byly učiněny v jiné trestní věci a předtím, než bylo dovolateli sděleno obvinění. Podle názoru dovolatele byly důkazy hodnoceny neobjektivně a v jeho neprospěch a v rozporu se základními zásadami trestního řízení, což vyústilo v nesprávné hmotně právní posouzení věci v jeho neprospěch.

Ve vztahu k výroku o vině pod bodem I - 15) dovolatel namítá, že z odůvodnění rozsudku není zřejmé jakými úvahami se soud řídil a z jakého důvodu byla použita vyšší trestní sazba. Zcela chybí zdůvodnění, zda okolnost, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby u tohoto skutku podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. Jakékoli materiální posouzení této okolnosti v rozsudku chybí, když poslední věta prvního odstavce odůvodnění na str. 22 postrádá jakýkoli smysl a souvislost s uvedeným skutkem. Komplexní hodnocení stupně společenské nebezpečnosti z hledisek § 3 odst. 4 tr. zákona u tohoto trestného činu zcela chybí , proto použitá právní kvalifikace není dostatečně zdůvodněna . V závěru dovolání pak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušil a vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém písemném vyjádření k podanému dovolání konstatuje, že obsah dovolacích námitek obviněného evidentně nekoresponduje uplatněnému dovolacímu důvodu. Dovolatel napadá především nesprávnost hodnocení provedených důkazů a tedy ve skutečnosti toliko nesprávnost soudem učiněných skutkových zjištění. Pokud dovolatel uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., pak tento dovolací důvod v části první tohoto ustanovení míří na případy zamítnutí či odmítnutí opravného prostředku podle § 253 tr. ř. bez splnění zákonných procesních podmínek, což se v posuzované věci nestalo. Rovněž námitky dovolatele vůči řízení předcházejícímu napadenému usnesení odvolacího soudu nenaplňují žádný z dovolacích důvodů předpokládaných ustanovením § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., když směřují výlučně vůči skutkovým zjištěním. Dovolání tak bylo podáno z jiných než zákonných důvodů a proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.).

Z dikce zákona vyplývá, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě procesních a hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř. Z vymezení zákonných důvodů dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je zřejmé, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění, ačkoli to zákon výslovně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento závěr lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném ustanovení a platí tedy i ve vztahu k důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož je tento dovolací důvod dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže měnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§ 2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Obviněný své dovolání založil na dovolacím důvodu přepokládaném ustanovením § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je přitom třeba dovodit, že nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

Dovolatelem uváděný dovolací důvod je ve své první zákonné alternativě naplněn především tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Tento dovolací důvod lze tedy uplatnit v těch případech, kdy v důsledku nesprávného procesního postupu odvolacího nebo stížnostního soudu nedošlo k věcnému přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně na základě řádného opravného prostředku (např. odvolací soud podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl podané odvolání proti rozsudku pro údajnou opožděnost). Jedná se o případy, kdy dovolateli byl vlastně odepřen přístup k soudu druhé instance /jde o rozhodnutí učiněná podle § 253 odst. 1 a 3 tr. ř. a podle § 148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř./. V posuzované věci se tak nestalo, neboť odvolací soud k odvolání obviněného přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a poté postupem podle § 256 tr. ř. jeho odvolání jako věcně nedůvodné zamítl.

Námitky dovolatele vztahující se k výroku o vině pod bodem I) - 15), tak jak byly výše podrobně citovány, napadají výhradně nedostatky v odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu. Dovolatel totiž uvádí, že z odůvodnění rozsudku není zřejmé jakými úvahami se soud řídil a z jakého důvodu byla použita vyšší trestní sazba. Zcela chybí zdůvodnění, zda okolnost, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby u tohoto skutku podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost atd. Není zde přitom ve skutečnosti uvedena žádná konkrétní námitka stran nesprávnosti použité právní kvalifikace skutku z hlediska materiální podmínky trestnosti činu. Podle § 265a odst. 4 tr. ř. platí, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné. Proto k těmto dovolacím námitkám nebylo možno přihlížet a pokud by dovolání obsahovalo jen tyto námitky, bylo by nutno je jako nepřípustné odmítnout.

Z dalšího obsahu podaného dovolání lze dovodit, že ve vztahu k výroku pod bodem II) rozsudku soudu prvního stupně obviněný namítá, že v řízení předcházejícím napadenému usnesení došlo k vadám, které vyústily v nesprávné hmotně právní posouzení věci v jeho neprospěch . Námitky dovolatele se tak podle svého obsahu v tomto směru patrně dovolávají ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve vztahu k řízení předcházejícímu napadenému usnesení. Argumentace dovolatele se však opírá výhradně o námitky skutkového charakteru, neboť uplatnil pouze námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, proti rozsahu dokazování, a tedy proti správnosti skutkových zjištění. Obviněný konkrétně vytýkal, že skutková zjištění soudů nesprávně vycházely z výpovědi spolupachatele (svědka M. K.), kterou pokládá za nevěrohodnou, že nesprávně nepřihlédly k jeho obhajobě, popřípadě k výpovědi svědkyně S. a dále napadá postup soudu prvního stupně při provedení důkazu výpovědí svědků B. a U. Je evidentní, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží dosáhnout změny zjištění skutkového stavu věci. V žádném případě však nejde o námitky, které by se týkaly otázky právního posouzení skutku , jímž byl obviněný uznán vinným, ani otázky jiného hmotně právního posouzení , tj. jiného, než je právní kvalifikace skutku, jímž byl obviněný uznán vinným. Ze strany obviněného jde o námitky, které jsou právně irelevantní, neboť stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož naplnění dovolatel dovozuje ze zmíněných nedostatků až následně, když na nesprávnost právního posouzení skutku usuzuje na podkladě skutkových zjištění odlišných, než k jakým dospěl soud prvního stupně a s jehož závěry jak skutkovými, tak právními se ztotožnil i soud odvolací, tyto se snaží zvrátit a předkládá vlastní popis dané situace. Je třeba připomenout, že podle skutkových závěrů nižších soudů se dovolatel domluvil s M. K., že provedou loupežné přepadení benzinové čerpací stanice za použití nefunkční pistole, kterou dovolatel předem opatřil s tím, že vlastní přepadení provede M. K. a obviněný jej na základě této dohody dovezl autem do blízkosti čerpací stanice, tam na něj čekal, mezitím z auta odstranil registrační značku, připravil auto k odjezdu a společně s M. K., který pod pohrůžkou použití zbraně přinutil obsluhu čerpací stanice k vydání peněz, z místa činu odjeli a peníze si rozdělili. Dovolací námitky obviněného, jež se opírají o jiná skutková východiska, nenaplňují nejen dovolací důvod předvídaný ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný zákonný dovolací důvod. Dovolání tak bylo podáno z jiných, než ze zákonem stanovených důvodů.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř.

O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. května 2004

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík