11 Tdo 583/2011
Datum rozhodnutí: 12.05.2011
Dotčené předpisy: § 213 tr. zák.



11 Tdo 583/2011-21

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. května 2011 o dovolání obviněného L. S. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 1. 2011, sp. zn. 3 To 730/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 7 T 235/2009, t a k t o:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 13. 7. 2010, č. j. 7 T 235/2009-271, byl obviněný L. S. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1, 3 tr. zák. Trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že od počátku měsíce července 2004 do 24. července 2009, kdy bylo zahájeno jeho trestní stíhání, řádně neplnil svou vyživovací povinnost vůči své nezletilé dceři N. S., ač mu rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 9. 1. 2004, č. j. Nc 411/2003-10, byla stanovena povinnost přispívat výživným v měsíční částce 1.000,- Kč a to do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky nezletité M. J. Pouze v měsících dubnu až v červnu 2009 zaplatil celkem částku 1.000,- Kč. Na výživném tak obviněnému vznikl dluh ve výši 59.800,- Kč. Protože matka nezletilé byla odkázána v době své rodičovské dovolené na dávky státní sociální podpory a nebyla schopna potřeby nezletilého dítěte z těchto dávek hradit, byla nezletilá vystavena nebezpečí nouze, která nenastala díky tomu, že nezbytné potřeby dítěte hradily babička a prababička nezletilé. Dále byl obviněný uznán vinným trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák., když přesně nezjištěného dne koncem března 2008 v J. H., s cílem vyhnout se případnému trestnímu stíhání pro neplnění vyživovací povinnosti k nezletilé dceři N., požadoval po poškozené M. J., matce nezletilé, potvrzení, že nemá dluh na výživném a k vydání takového potvrzení jí nutil opakovanými výhrůžkami usmrcením. Když pak poškozené dne 1. 4. 2008 v J. H. předložil k podpisu připravené prohlášení, že na výživném pro nezletilou dceru žádnou finanční hotovost nedluží, poškozená takovéto prohlášení vlastnoručně podepsala. Za trestný čin podle § 235 odst. 1 tr. zák. pod bodem 2) výroku tohoto rozsudku a sbíhající se trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák., jímž byl pravomocně uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 29. 2. 2008, č. j. 7 T 31/2008-33, který mu byl doručen dne 2. 5. 2008, byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Současně byl podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z citovaného trestního příkazu Okresního soudu v Jindřichově Hradci, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za trestný čin podle § 213 odst. 1, 3 tr. zák. pod bodem 1) výroku tohoto rozsudku mu byl podle § 213 odst. 3 tr. zák. uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.

Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 1. 2011, č. j. 3 To 730/2010-311, bylo odvolání L. S. podle § 256 tr. řádu zamítnuto.

Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný v této trestní věci dovolání, a to z důvodu předpokládaných ustanovením § 265 odst. 1 písm. d) tr. řádu. Namítá, že neměl příležitost náležitě se hájit, protože hlavní líčení proběhlo bez jeho osobní účasti. Nebyl tedy v rozporu se zásadou bezprostřednosti a ústnosti před soudem vůbec vyslechnut a nemohl navrhovat patřičné důkazy, které by vyvracely jeho vinu, zejména pak nemohl navrhovat výslechy svědků. Na tuto okolnost výslovně poukázal při odvolacím řízení, kdy výslech svědků navrhoval za předpokladu vrácení celé věci soudu prvního stupně. Odvolací soud však všechny jeho výtky k předchozímu řízení ignoroval a odvolání zamítl. On sám pak nepřítomnost u hlavního líčení řádně omluvil. Současně požádal o odročení hlavního líčení, aby se mohl k věci vyjádřit. Na základě uvedených skutečností se domnívá, že mu tak bylo upřeno právo na spravedlivý proces. Zejména se chtěl k celé věci vyjádřit sám, chtěl pokládat otázky poškozené J., která sama mohla potvrdit, že výživné jí doplatil a nevyvíjel na ní jakýkoliv nátlak. Dále navrhoval doplnit dokazování výslechem konkrétních svědků, k těmto návrhům však soud nijak nepřihlédl. Vzhledem k těmto skutečnostem navrhuje, aby dovolací soud zrušil odsuzující rozsudek a věc vrátil soudu I. stupně k došetření.

Nejvyšší státní zástupce ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že tento mimořádný opravný prostředek není v souladu s požadavky, které jsou uvedeny v ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu. Z dovolání lze zjistit toliko skutečnost, že jde o rozsudek odvolacího soudu v předmětné věci, jakékoli bližší označení dovoláním napadeného rozhodnutí chybí. Přesto se v závěrečném návrhu obviněný domáhá jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Nedojde-li k nápravě postupem podle § 265h odst. 1 tr. řádu, navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. řádu, neboť nesplňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, jeho podání bylo učiněno prostřednictvím jeho obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. řádu).

Nejvyšší státní zástupce oprávněně namítá, že dovolání postrádá bližší označení dovoláním napadeného rozhodnutí. Podle § 265f odst. 1 tr. řádu v odvolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 59 odst. 3 tr. řádu) podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí dovolání směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je pak v dovolání povinen uvést, zda je podává v neprospěch nebo neprospěch obviněného.

Obsah podání je však třeba hodnotit podle jeho obsahu, i když je nesprávně označeno (§ 59 odst. 1 tr. řádu). Z obsahu konkrétního dovolání je pak zřejmé, že obviněný napadá rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ve spojení s rozsudkem (správně usnesením) Krajského soudu v Českých Budějovicích, když uvádí, pro které trestné činy byl odsouzen a jaký mu byl uložen trest. Výtky, které uplatňuje vůči předchozímu průběhu trestního stíhání jsou pak shodné s námitkami, které uplatňoval v odvolacím řízení. Nejvyšší soud České republiky tak nemá pochyb, že dovoláním je napadeno usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 1. 2011, č. j. 3 To 730/2010-301, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 13. 7. 2010, č. j. 7 T 235/2009-271.

Jak se podává ze spisového materiálu, pro uvedenou trestnou činnost byl obviněný L. S. odsouzen poprvé rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 16. 3. 2010, č. j. 7 T 235/2009-225, když výroky o vině i o trestu jsou identické s výroky o vině a trestu z rozsudku téhož soudu ze dne 13. 7. 2010, jehož zrušení se nyní dovolatel domáhá. Hlavní líčení bylo zahájeno v 9.00 hodin dne 16. 3. 2010, když v 8.15 hodin byl obviněný telefonicky omluven svou přítelkyní s tím, že jej ráno musela odvézt do nemocnice pro velké bolesti zad a proto žádá o odročení hlavního líčení. Omluva obviněného byla před zahájením hlavního líčení čtena, poté bylo vyhlášeno usnesení, že hlavní líčení bude provedeno v jeho nepřítomnosti. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které doplnil řádnými lékařskými zprávami o svém zdravotním stavu. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 5. 2010, č. j. 3 To 372/2010-258, byl napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. a) tr. řádu zrušen a podle § 259 odst. 1 tr. řádu byla věc vrácena okresnímu soudu, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Soud prvního stupně proto následně nařídil další hlavní líčení na 13. 7. 2010. Předvolání k hlavnímu líčení obviněný obdržel dne 26. 6. 2010. Dne 12. 7. 2010, tedy den před konáním hlavního líčení obviněný znovu žádá o odročení jednání a předkládá lékařskou zprávu své obvodní lékařky. Z té se podává, že obviněný je léčen po úrazu na ortopedii a také na psychiatrii. Je nadále v pracovní neschopnosti. Vzhledem k psychiatrické diagnóze považuje lékařka za vhodné vyjádření psychiatra k účasti obviněného při hlavním líčení. Lékařská zpráva byla vypracována dne 9. 7. 2010. Soud prvního stupně po konstatování obsahu omluvy a připojené lékařské zprávy rozhodl tak, že podle § 202 odst. 2 tr. řádu bude hlavní líčení provedeno v nepřítomnosti obviněného. Následně pak ve věci rozhodl rozsudkem, který je citován v předchozí části tohoto usnesení.

Ve svém odvolání proti tomuto rozsudku ze dne 5. 7. 2010, obviněný opět namítá, že bylo porušeno jeho právo na obhajobu, když zdravotní stav mu neumožňoval zúčastnit se hlavního líčení a řádně se hájit proti podané obžalobě. V odvolání mimo jiné uvádí jméno psychiatra, u kterého se léčí. K dotazu odvolacího soudu pak tento lékař dne 2. 9. 2010 sděluje, že mu nejsou známy žádné skutečnosti svědčící pro takové zhoršení zdravotního stavu, které by jmenovanému znemožňovaly dostavit se dne 13. 7. 2010 k soudnímu jednání. Na základě tohoto zjištění pak odvolací soud dne 31. 1. 2011 odvolání obviněného jako nedůvodné podle § 256 tr. řádu zamítl.

Důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu je zjištění, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání. Jak je zejména z citované lékařské zprávy ošetřujícího psychiatra zřejmé, obviněnému nic nebránilo v tom, aby byl přítomen hlavnímu líčení před Okresním soudem v Jindřichově Hradci dne 13. 7. 2010 a tedy aktivně se zúčastnit dokazovacího řízení, tak jak namítá. Za této situace nezbylo, než dovolání jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnout.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).


V Brně dne 12. května 2011


Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík


Vypracoval:
JUDr. Aleš Flídr