11 Tdo 557/2005
Datum rozhodnutí: 23.05.2005
Dotčené předpisy:




11 Tdo 557/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném 23. května 2005 dovolání podané obviněným V. K., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 9 To 500/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 3 T 123/2004, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 12. 10. 2004, sp. zn. 3 T 123/2004, byl V. K. uznán vinným trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák. Za tento trestný čin a sbíhající se trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jímž byl uznán vinným trestním příkazem téhož soudu ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. 2 T 266/2003, byl odsouzen podle § 251 odst. 2, § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Dále mu byl podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání dvou let. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl pak zrušen výrok o trestu z trestního příkazu téhož soudu ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. 2 T 266/2003. Současně byla poškozená k. s. B. ČR, S. n. N., podle § 229 odst. 1 tr. zák. odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 9 To 500/2004, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. Opis tohoto usnesení byl doručen obviněnému dne 3. 2. 2005, jeho obhájkyni a Okresnímu státnímu zastupitelství v Mladé Boleslavi dne 24. 1. 2005.

Proti shora citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný dne 1. 3. 2005 prostřednictvím obhájkyně dovolání, kterým napadl jediný výrok tohoto rozhodnutí, jímž bylo jako nedůvodné zamítnuto jeho odvolání. Dovolací důvod specifikoval prostřednictvím odkazu na zákonná ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.

V textu tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel namítá, že trest odnětí svobody ve výměře 18 měsíců se zařazením do věznice s dozorem a současně trest zákazu řízení všech motorových vozidel v délce dvou roků, považuje za nepřiměřený. Odsuzujícím rozsudkem zrušeným trestním příkazem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. 2 T 266/2003, byl odsouzen k trestu obecně prospěšných prací v rozsahu 350 hodin a k trestu zákazu činnosti spočívající v řízení motorových vozidel na dobu 2 let. S výkonem trestu obecně prospěšných prací započal a ke dni 10. 10. 2004 odpracoval již 123 hodin. Ke dni 10. 1. 2005 pak odpracoval již 321 hodin a k 13. 2. 2005 vykonal celý rozsah trestu. Nalézací ani odvolací soud však ve svých rozhodnutích tuto skutečnost chybně nezohlednil, jakož ani skutečnost, že starosta obce V., kde trest vykonával, potvrdil, že je s jeho prací spokojen, neboť plní zadané úkoly svědomitě. Dále poukazuje na jeho spolupráci s orgány činnými v předmětném trestním řízení, doznání trestné činnosti, na důvody spáchání trestné činnosti, kladné pracovní hodnocení, projevenou lítost, již uplatněný výchovný vliv trestního řízení na jeho osobu a konečně okolnost, že jeho jednáním nebyla způsobena žádná škoda, neboť všechny věci byly poškozené organizaci vráceny, s tím, že dovolací soud by měl tyto skutečnosti vzít v úvahu jako polehčující okolnosti. Dovolatel uzavírá, že s ohledem na uvedené skutečnosti by postačilo v jeho případě k nápravě uložit trest podmíněný, byť s delší zkušební dobou, popř. s vyslovením dohledu.

Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a rozhodl rozsudkem tak, že mu uloží podmíněný trest.

K podanému dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně, a to prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten konstatoval, že dovolatelem uplatněné námitky neodpovídají ani jednomu z deklarovaných dovolacích důvodů. Nelze je podřadit ani pod žádný z ostatních důvodů vyjmenovaných v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Výměru a druh trestní sankce uložené meritorním rozhodnutím je možno napadat výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy proto, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest mimo zákonný rozsah příslušné trestní sazby. O takový případ však u obviněného K. nejde. Výhrady proti zohlednění či nezohlednění výkonu části trestu, který je nahrazován výrokem o trestu souhrnném, případně námitky týkající se míry zohlednění okolností spadajících do ustanovení § 33 tr. zák., nejsou součástí právního posouzení skutku a nejsou ani jiným hmotně právním posouzením ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uzavírá tedy, že obviněný podal dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů a navrhuje proto, aby jej Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k části ustanovení § 265b tr. ř., a to odstavci prvnímu. Přitom z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.

Obviněný v dovolání formálně označuje jako důvod skutečnosti uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Podle těchto ustanovení lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., ačkoli toto rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z charakteru dovolatelem uplatněné argumentace lze jednoznačně dovodit, že jeho námitky nesměřují proti právnímu posouzení skutku. Právním posouzením skutku se totiž rozumí jeho kvalifikace, příp. kvalifikace jiné okolnosti skutkové povahy podle příslušných ustanovení hmotného práva. Právní posouzení skutku pak spočívá v řešení otázek, zda popsaný skutek je vůbec trestným činem a o který trestný čin podle příslušného ustanovení zvláštní části trestního zákona jde.

Jiným hmotněprávním posouzením než posouzením skutku je zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva, a to jak hmotného práva trestního, tak i jiných právních odvětví.

Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze však v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek části trestní).

Ze shora uvedeného pak vyplývá i závěr Nejvyššího soudu, podle kterého za situace, kdy argumentace dovolatele obsažená v textu posuzovaného dovolání směřuje výlučně proti nepřiměřené tvrdosti uloženého trestu, spatřované v jeho výměře a druhu, a to v důsledku namítaného pochybení v aplikaci ustanovení § 33 a § 38 odst. 3 tr. zák. /aniž by z ní současně bylo možné dovodit námitky ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř./, není naplněn žádný z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř. a s ohledem na uložený trest ani § 265b odst. 2 tr. ř. Platí totiž, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř.

O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 23. května 2005

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch