11 Tdo 553/2012
Datum rozhodnutí: 22.08.2012
Dotčené předpisy: § 11 odst. 1,4 tr. ř., § 128 odst. 3 tr. ř.



11 Tdo 553/2012-89

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. srpna 2012 o dovolání obviněného R. J. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. prosince 2011, sp. zn. 3 To 60/2011, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 61 T 17/2010, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. J. o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. února 2011, sp. zn. 61 T 17/2010, byl obviněný R. J. uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového zjištění uvedeného ve výroku rozsudku. Za tento zločin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 1, 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených subjektů na náhradu škody.

K odvolání poškozené TASY, s. r. o. Mokrá - Horákov, Mokrá 358, Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 14. prosince 2011, sp. zn. 3 To 60/2011, podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku, jímž byla tato poškozená podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Dále podle § 259 odst. 3 tr. ř. ve věci nově rozhodl tak, že obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil zaplatit způsobenou škodu poškozené TASY, s. r. o., Mokrá - Horákov, Mokrá 358, ve výši 7.827.829,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená TASY, s. r. o., Mokrá - Horákov, Mokrá 358, odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle § 256 tr. ř. bylo odvolání obviněného R. J. zamítnuto a jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.

Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. d), e) tr. ř., tj. že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání a proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné.

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný namítl, že mu nebyl doručen ve smyslu ustanovení § 137 odst. 4 tr. ř. opis předchozího zrušujícího rozhodnutí odvolacího soudu, přestože bylo soudům známo, že v té v době vykonával trest odnětí svobody ve Věznici Břeclav. Ačkoliv předmětné rozhodnutí tak nemohlo nabýt účinnosti, Krajský soud v Brně v řízení proti jeho osobě neoprávněně pokračoval, čímž v jeho neprospěch porušil zásady trestního řízení. Tento stav nebyl zhojen ani poté, co mu toto usnesení bylo po intervenci odvolacího soudu dne 10. 10. 2011 dodatečně doručeno. Jestliže v mezidobí prvostupňový soud učinil řadu procesních úkonů, jednalo se z pohledu práva obviněného na spravedlivý proces o překážku řízení, která pokračování v řízení, jež obviněný označil za nezákonné a nepřípustné, vylučovala. Podle obviněného tedy nelze přisvědčit argumentaci odvolacího soudu v odůvodnění napadeného rozhodnutí, který toto závažné porušení pravidel spravedlivého trestního procesu bagatelizoval.

Dalšího porušení zásad trestního řízení se prvoinstanční soud dopustil tím, že hlavní líčení konané dne 8. 2. 2011 odročil za účelem vyhlášení rozsudku na den 9. 2. 2011, aniž by k tomuto úkonu soudu byl obviněný z výkonu trestu z Věznice Břeclav eskortován a předveden, čímž byl opět nezákonně zkrácen na svých právech. Tím, že řízení proti jeho osobě nebylo vedeno řádně a bylo postupováno mimo rámec daný trestním řádem, došlo k naplnění dovolacích důvodů ve smyslu § 265b odst. 1 písm. d), e) tr. ř. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí. V souvislosti s podaným dovoláním rovněž požádal o odložení, příp. přerušení výkonu rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného uvedl, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. námitky obviněného, týkající se provedení hlavního líčení dne 9. 2. 2011 v jeho nepřítomnosti, naplňují pouze částečně. Ze skutečnosti, že obviněný podle § 202 odst. 5 tr. ř. žádal, aby hlavní líčení nařízené na určitý den bylo provedeno v jeho nepřítomnosti, nelze bez dalšího dovozovat, že žádal i o to, aby bylo v jeho nepřítomnosti konáno i hlavní líčení odročené, o jehož konání nebyl vůbec informován. Dovodil tedy, že z formálního hlediska došlo k porušení ustanovení trestního řádu o přítomnosti obviněného v hlavním líčení. Dodal, že v předmětné trestní věci bylo dokazování ukončeno při hlavním líčení dne 8. 2. 2011, byly předneseny závěrečné řeči a uskutečnila se závěrečná porada senátu o rozsudku. Při hlavním líčení dne 9. 2. 2011 byl pouze vyhlášen rozsudek, obviněný již nemohl realizovat žádná svá procesní práva a ani přítomný obhájce žádné námitky proti jeho konání v nepřítomnosti obviněného nevznesl. S ohledem na charakter konkrétních úkonů provedených při tomto hlavním líčení tak podle státního zástupce porušení procesních ustanovení trestního řádu o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nemělo na jeho postavení praktický dopad. Zdůraznil, že z materiálního hlediska tedy ke zkrácení obhajovacích práv obviněného nedošlo, přičemž toto procesní pochybení není takového charakteru, aby odůvodňovalo zrušení pravomocného a vykonatelného soudního rozhodnutí v dovolacím řízení. Taktéž zmínil rozhodnutí publikované pod č. 24/2002 Sb. rozh. tr., s tím, že citovaný judikát se však týkal rozhodnutí soudu v odvolacím řízení, a nikoli rozhodnutí v řízení o mimořádném opravném prostředku, v němž je nutno zvažovat též zájem na neměnnosti a stabilitě pravomocného soudního rozhodnutí.

Deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. ani žádnému jinému dovolacímu důvodu podle státního zástupce obsahově neodpovídá námitka obviněného, že mu nebylo v rozporu s ustanovením § 137 odst. 4 tr. ř. doručeno předcházející kasační rozhodnutí odvolacího soudu, resp. mu bylo doručeno opožděně, neboť tuto nelze pod žádný z důvodů nepřípustnosti trestního stíhání uvedených v ustanovení § 11 odst. 1, § 11a tr. ř. podřadit. Poznamenal, že usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 4. 2010, sp. zn. 3 To 17/2010, se stalo pravomocným a vykonatelným momentem vyhlášení [§ 140 odst. 1 písm. a) tr. ř.] a uvedená procesní vada nijak nebránila pokračování v řízení a nečinila další řízení nezákonným. Rovněž zmiňovaný termín účinnost rozhodnutí trestní řád nezná. Státní zástupce závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř., neboť projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného R. J. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.

Podle § 265b odst. 1 písm. d), e) tr. ř. platí, že dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
d) byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání,
e) proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné,

Ze zákonné formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je patrné, že jej lze uplatnit tehdy, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. V mimořádném opravném prostředku obviněný tento dovolací důvod uplatnil tvrzením, že byl zkrácen na svých právech tím, že nebyl vyrozuměn o termínu odročeného hlavního líčení před Krajským soudem v Brně konaném dne 9. 2. 2011, kterého se nemohl zúčastnit a že postupem soudu mu tak bylo upřeno právo na obhajobu a spravedlivý proces. Nejvyšší soud proto posuzoval, zda soudní řízení je skutečně zatíženo tvrzenou vadou.

V souladu s tímto dovolacím důvodem lze namítat, že hlavní líčení nebo veřejné zasedání bylo konáno bez přítomnosti obviněného v rozporu se zákonem, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Došlo tak ke zkrácení práva obviněného, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům, a tím daným postupem bylo kráceno jeho právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 38 odst. 2 věty první Listiny základních práv a svobod, podle něhož každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Tuto dikci nutno v daných souvislostech vykládat tak, že každý, o jehož právech a povinnostech má být v soudním řízení rozhodnuto, má mít v rámci práva na soudní a jinou ochranu možnost osobně se účastnit jednání, v němž se rozhodne. Musí mu být reálně umožněno, aby se jednání mohl účastnit, vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena (k tomu přiměřeně např. nálezy Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 238/2000, II. ÚS 145/02 aj.).

Zmíněný dovolací důvod nedopadá na jakýkoli případ, kdy je hlavní líčení nebo veřejné zasedání konáno v nepřítomnosti obviněného. Může být uplatněn pouze za situace, kdy soudy konají hlavní líčení či veřejné zasedání v nepřítomnosti a činí tak v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného. Právo obviněného osobně se zúčastnit hlavního líčení (resp. řízení před soudem) je upraveno v ustanovení § 202 tr. ř., a jde kromě jiného o základní a neopominutelný prvek práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1, 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva). Právo obviněného osobně se zúčastnit řízení před soudem je totiž i v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva považováno za základní prvek práva na spravedlivý proces ve smyslu č. 6 odst. 1 Úmluvy. Zásah do tohoto práva v podobě konání hlavního líčení v nepřítomnosti obžalovaného je akceptovatelný jen na podkladě zákonného důvodu a nebylo-li tím soudní řízení jako celek dotčeno v takové míře a takovým způsobem, aby pozbylo podstatných rysů spravedlivého procesu (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2002, sp. zn. 7 Tdo 421/2002).

Výjimkou z uvedené zásady o přítomnosti obviněného při hlavním líčení jsou případy uvedené v § 202 tr. ř. Ustanovení § 202 odst. 5 tr. ř. prolamuje zásadu vyjádřenou v ustanovení § 202 odst. 4 tr. ř., podle něhož v nepřítomnosti obviněného nelze hlavní líčení konat, je-li obviněný ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody nebo jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let a že v případech nutné obhajoby nelze konat hlavní líčení bez přítomnosti obhájce, když toto ustanovení vymezuje, že ustanovení první věty § 202 odst. 4 tr. ř. se neužije, pokud obviněný požádá, aby hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti. Tímto ustanovením je umožněno, aby se konalo hlavní líčení bez přítomnosti obviněného i v případě, že obviněný je omezen na svobodě anebo jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let. Rovněž musejí být současně splněny podmínky vymezené v ustanovení § 202 odst. 2 tr. ř., tj. že soud má za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného, a přitom obžaloba byla obviněnému řádně doručena, byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán, a o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obviněný už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut, bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§ 160 tr. ř.) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§ 166 odst. 1 tr. ř.).

Nejvyšší soud se zřetelem na všechny tyto podmínky zkoumal správnost postupu krajského soudu při konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného s ohledem na obsah spisového materiálu. Z trestního spisu shledal, že obviněný, u něhož byly dány důvody nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. ř. , neboť jednak byl omezen na osobní svobodě, jednak bylo proti němu vedeno řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let, byl po celé trestní stíhání zastoupen obhájcem, který se řádně účastnil všech úkonů, včetně konání jednotlivých hlavních líčení. Potřeba je též zmínit, že podle spisu byl obviněný ve věci v přípravném řízení vyslechnut, a byly splněny i další procesní postupy ve smyslu § 160 a § 166 tr. ř. Jak bylo dále zjištěno, předsedkyně senátu Krajského soudu v Brně nařídila ve věci hlavní líčení na den 1. 12. 2010. Obviněný R. J. převzal předvolání k hlavnímu líčení společně s obžalobou dne 16. 11. 2010 (č. l. 1872). Dne 19. 11. 2010 bylo označenému soudu doručeno oznámení obviněného, že využívá svého práva podle § 202 odst. 5 tr. ř. a žádá, aby hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti, na což krajský soud reagoval svým přípisem ze dne 22. 11. 2010, v němž obviněnému sdělil, že jeho žádost akceptuje a současně jej upozornil, že soud bez jeho souhlasu může číst znalecké posudky i výslechy svědků (č. l. 1888 - 1889). Hlavnímu líčení dne 1. 12. 2010, které bylo podle § 202 odst. 2, 5 tr. ř. konáno v nepřítomnosti obviněného pak byl přítomen obhájce obviněného Mgr. Radim Janoušek, jak je patrno z protokolu o hlavním líčení na č. l. 1984 spisu. Toto hlavní líčení bylo odročeno na dny 25. a 26. ledna 2011. Podáním doručeným krajskému soudu dne 16. 12. 2010 obviněný opětovně požádal, aby hlavní líčení nařízená na tyto dny byla konána v jeho nepřítomnosti (č. l. 2007). Hlavnímu líčení konanému dne 25. 1. 2011 opětovně v nepřítomnosti obviněného pak byl přítomen obhájce obviněného JUDr. Petr Cembis a toto bylo odročeno za účelem výslechu znalce či čtení znaleckého posudku, závěrečných řečí a vyhlášení rozsudku na den 8. 2. 2011 (č. l. 2021 2029). Přípisem obviněného, který byl krajskému soudu doručen dne 28. 1. 2011, tento soudu sdělil, že byl obhájcem informován o odročení hlavního líčení na 8. 2. 2011, termín bere na vědomí a není třeba, aby byl k jednání obesílán s tím, že opětovně využívá své právo a výslovně se vzdává účasti u tohoto hlavního líčení a souhlasí, aby jej soud konal v jeho nepřítomnosti za účasti ustanoveného obhájce (č. l. 2037). Z uvedeného je tak patrné, že obviněný prohlášení, jimiž opakovaně žádal, aby byla hlavní líčení konána v jeho nepřítomnosti, činil v souladu s § 202 odst. 5 tr. ř. Hlavní líčení konané dne 8. 2. 2011 se pak konalo v nepřítomnosti obviněného za účasti jeho obhájce. V tomto hlavním líčení bylo dokazování skončeno, strany přednesly závěrečné návrhy a následně předsedkyně senátu hlavní líčení přerušila za účelem závěrečné porady senátu a vyhlášení rozsudku do dne 9. 2. 2011 s tím, že senát, státní zástupkyně i obhájce berou tento termín na vědomí a již nebudou předvoláváni (č. l. 2053). Dne 9. 2. 2011 pak bylo za neúčasti obviněného v přerušeném hlavním líčení , kterému byl přítomen obhájce obviněného, pokračováno , přičemž v tomto hlavním líčení došlo toliko k vyhlášení dovoláním napadeného rozsudku (č. l. 2054).

Podle § 128 odst. 3 tr. ř. rozsudek se vyhlásí zpravidla hned po skončení jednání, které rozsudku předcházelo; není-li to možné, lze pro vyhlášení rozsudku jednání odročit na dobu nejdéle tří dnů.

Především je třeba zdůraznit, že tento případ odročení jednání jen za účelem vyhlášení rozsudku předpokládá ukončení důkazního řízení a provedení závěrečných řečí podle § 216 tr. ř., a jde tak o výjimku z pravidla vyhlášení rozsudku ihned po skončení jednání, a to na rozdíl od odročení hlavního líčení ve smyslu ustanovení § 219 odst. 1 tr. ř., k němuž lze přistoupit tehdy, objeví-li se překážka, pro kterou nelze hlavní líčení provést nebo v něm pokračovat.

Nejvyšší soud předně může konstatovat, že soud prvního stupně v daném případě nepochybil a při plném respektování práva obviněného na účast u hlavního líčení zachoval zákonný postup umožňující konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného nacházejícího se ve výkonu trestu odnětí svobody a ohroženého vysokou trestní sazbou. Soud dodržel podmínky vymezené v § 202 odst. 2 tr. ř. a akceptoval požadavek obviněného se tohoto významného práva vzdát (§ 202 odst. 5 tr. ř.). V případě, že obviněný této možnosti využil a požádal, aby bylo hlavní líčení provedeno v jeho nepřítomnosti, dal najevo, že nepožaduje osobně se účastnit všech úkonů, které jsou v rámci hlavního líčení prováděny od jeho zahájení (§ 205 tr. ř.) až po vyhlášení rozsudku (§ 225 a násl. tr. ř.).

Podle názoru Nejvyššího soudu nelze Krajskému soudu v Brně vytknout ani to, že konal hlavní líčení dne 9. 2. 2011 v nepřítomnosti obviněného R. J., k němuž jej nepředvolal, když lze dojít k závěru, že v posuzované věci, i s ohledem na pokračování hlavního líčení ihned následujícího dne (po dni 8. 2. 2011), se nejen formálně, ale ani věcně nejednalo o odročení hlavního líčení, tzn. nešlo o ukončení hlavního líčení nařízeného na den 8. 2. 2011, a nařízení nového hlavního líčení na den 9. 2. 2011, o čemž bylo třeba obviněného informovat (předvolat), ale toliko o přerušení hlavního líčení konaného dne 8. 2. 2011. V této situaci se jednalo o jediné jednání, o kterém byl obviněný řádně vyrozuměn a své účasti na něm se výslovně vzdal. Dne 9. 2. 2011 se tak jednalo o součást jediného hlavního líčení, nikoliv o další, nové hlavní líčení. Dále nutno připomenout, že dne 9. 2. 2011 došlo toliko k vyhlášení rozsudku a obviněný již nemohl realizovat žádná svá procesní práva, s výjimkou oprávnění ihned podat opravný prostředek, když se již neprovádělo žádné dokazování, neboť toto bylo ukončeno dne 8. 2. 2011, a rovněž tak nedošlo ani k přednesení závěrečných návrhů procesních stran. Taktéž obhájce obviněného, který byl tomuto pokračování v hlavním líčení přítomen, ničeho nenamítal.

Jen pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že i pokud by se jednalo o případ odročení hlavního líčení jen za účelem vyhlášení rozsudku (v posuzované věci tomu tak nebylo viz výklad shora) a obviněný by nebyl o odročeném hlavním líčení, v němž byl pouze vyhlášen rozsudek, uvědoměn, resp. k němu předvolán, pak taková vada sice představuje naplnění odvolacího důvodu ve smyslu ustanovení § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 24/2002 Sb. rozh. tr.), ale v řízení o dovolání by uvedené procesní pochybení uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. naplňovalo pouze formálně, avšak nebylo by jej možno považovat za tak závažné porušení zákonných ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení a zásah do jeho práva na projednání věci v jeho přítomnosti, a tedy do práva na spravedlivý proces, aby tímto došlo k jeho naplnění i po stránce materiální. (K tomu srov. přiměřeně výše již uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2002, sp. zn. 7 Tdo 421/2002, a rozhodnutí uveřejněné pod č. 48/2003 Sb. rozh. tr.). Lze také odkázat na závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 11 Tz 31/2010, v tom smyslu, že s ohledem na povahu dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku Nejvyšší soud při posuzování nutnosti zásahu do právní moci trestního rozhodnutí na podkladě tohoto opravného prostředku musí zohlednit povahu, intenzitu a důsledky porušení zákona ve vztahu k obviněnému a na základě toho pak učinit závěr, zda jde o takový rozpor se zákonem, který vyžaduje upřednostnění zájmu na zákonnosti pravomocného rozhodnutí před jeho stabilitou a z ní vyplývajícího zájmu na právní jistotě.

Lze tak uzavřít, že v postupu krajského soudu v posuzované věci nelze shledat porušení práva obviněného na účast při hlavním líčení, event. porušení zásad spravedlivého procesu, aby tím mohl být naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je dán v případech, kdy proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Tento dovolací důvod tedy spočívá v tom, že ve věci existoval některý z obligatorních důvodů podle § 11 odst. 1, 4 tr. ř. nebo § 11a tr. ř., pro který nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li již zahájeno, musí být zastaveno. Dovolací důvod se týká jen nepřípustnosti trestního stíhání podle těchto jmenovaných ustanovení, jiné namítané vady, byť se týkají průběhu trestního stíhání, tento dovolací důvod založit nemohou (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 38/2005 Sb. rozh. tr.).

Pokud tedy v posuzovaném případě obviněný namítl, že jeho trestní stíhání bylo nezákonné a nepřípustné, neboť přesto, že mu nebyl ve smyslu ust. § 137 odst. 4 tr. ř. včas doručen opis předchozího zrušujícího rozhodnutí odvolacího soudu, které tak nemohlo nabýt účinnosti, prvoinstanční soud v řízení proti jeho osobě nadále pokračoval, nelze tyto námitky podřadit pod žádný z důvodů nepřípustnosti trestního stíhání uvedených v ustanovení § 11 odst. 1, § 11a tr. ř. Výhrady obviněného tedy obsahově uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., a ani žádný jiný důvod dovolání nenaplňují.

Nejvyšší soud tedy dovolání obviněného R. J. z důvodů shora již uvedených odmítl postupem podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za splnění podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedený způsob rozhodnutí o dovolání obviněného nerozhodoval již samostatným výrokem o podnětu obviněného R. J. na odklad či přerušení výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, když ve věci nebyl shledán ani důvod k postupu podle § 265 o odst. 1 tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 22. srpna 2012

Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík