11 Tdo 527/2007
Datum rozhodnutí: 27.08.2007
Dotčené předpisy:




11 Tdo 527/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. srpna 2007 o dovolání, které podal obviněný R. D., rozený N., proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 3 To 663/2006 ze dne 10. 1. 2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 88 T 16/2005 a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 88 T 16/2005 ze dne 13. 10. 2006 byl obviněný R. D. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák.

Podle skutkových zjištěních nalézacího soudu se tohoto trestného činu dopustil tím, že ve dnech 22. 9. 2003 až 13. 10. 2003, jako ředitel divize likvidace odpadu společnosti P. - obchodní společnost s. r. o. z titulu své funkce si vyžádal a nechal proplatit od firmy A. spol. s r. o. celkem 1.000.000,- Kč a to,

- dne 22. 9. 2003 hotovost ve výši 200.000,- Kč jako úhradu zálohové faktury,

- dne 26. 9. 2003 hotovost ve výši 150.000,- Kč jako úhradu zálohové faktury,

- dne 30. 9. 2003 hotovost ve výši 200.000,- Kč jako úhradu zálohové faktury,

- dne 3. 10. 2003 hotovost ve výši 150.000,- Kč jako úhradu zálohové faktury,

- dne 8. 10. 2003 hotovost ve výši 200.000,- Kč jako úhradu zálohové faktury,

- dne 13. 10. 2003 hotovost ve výši 100.000,- Kč jako úhradu zálohové faktury.

Kdy tyto měly sloužit na úhradu nákladů vzniklých společností P. obchodní společnost s. r. o. v souvislosti se zajištěním demontáže a likvidace technologie Cihelny M., kterou uvedená společnost prováděla pro firmu A. spol. s r. o. na základě smlouvy o dílo ze dne 19. 9. 2003 uzavřené mezi oběma společnostmi, přičemž převzaté peníze nepředal firmě P. obchodní společnost s. r. o., ale ponechal si je a použil je pro vlastní potřebu a tím způsobil společnosti P. obchodní společnost s. r. o. škodu ve výši 1.000.000,- Kč.

Za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák., z jehož spáchání byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. 12 T 70/2004, který nabyl právní moci dne 10. 12. 2004, mu byl podle § 248 odst. 3 za použití § 35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyři a půl roku. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.

Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl tímto rozsudkem zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. 12 T 72/2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená A. spol. s r. o., s nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 10. 1. 2007, sp. zn. 3 To 663/2006, podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítnuto.

Proti usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný R. D. prostřednictvím svého obhájce dovolání. Dovolání opírá o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle jeho názoru je tento dovolací důvod naplněn tím, že k naplnění skutkové podstaty trestného činu zpronevěry je třeba, aby si pachatel přisvojil svěřenou věc, tedy aby s ní naložil v rozporu s účelem svěření. Jen když jsou dostatečně zjištěné takovéto skutečnosti, lze uvažovat o trestném činu. Dovolatel je však přesvědčen, že v napadeném rozhodnutí soud tuto otázku zhodnotil nesprávně, nezabýval se otázkou v jaké lhůtě a jakým způsobem mělo mezi dovolatelem a společnosti P. obchodní společnost s. r. o. (dále jen společnost P.) dojít k vyúčtování případně přijatých finančních prostředků od společnosti A. spol. s r. o. (dále jen firma A.) a zda tedy vůbec postupoval v rozporu se svými povinnostmi plynoucí z jeho postavení ve společnosti P. Má tedy za to, že nebylo prokázáno, že by z penězi naložil v rozporu s učelem svěření. Namítá, že v říjnu roku 2003 nakoupil pro společnosti P. materiál pro akci A. v celkové výši převyšující 800.000,- Kč. Společnost P. sice finanční prostředky, které měl převzít od společnosti A. účetně neevidovala, ale skutečný stav financí divize, kde působil a která měla na starosti práci pro firmu A. vykazoval na konci spolupráce s firmou A. zisk asi 400.000,- Kč a to právě z toho důvodu, že byl nakoupen shora uvedený materiál. Soud měl při svém rozhodování zohlednit jak fakticky bylo naloženo s prostředky, které měl převzít od firmy A. a zda tyto byly použity pro nákup materiálu pro společnost P. Je přesvědčen, že faktické využití prostředků, které měl převzít od firmy A. na nákup materiálu, již samo o sobě vylučuje spáchání trestného činu zpronevěry, bez ohledu na to, zda peníze byly řádně evidovány v účetnictví společnosti P.

V petitu dovolání proto navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 13. 10. 2006, sp. zn. 88 T 16/2005, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 10. 1. 2007, sp. zn. 3 To 663/2006, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K podanému dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ve svém vyjádření uvedla, že podle jejího názoru nelze mít za to, že v dovolacím řízení je třeba bez výjimky vycházet ze zjištěného skutkového stavu a to právě v situaci, kdy doposud učiněná skutková zjištění nedosahují rozsahu ani obsahu, který by umožnil bez pochybností zjištěný skutkový stav právně posoudit. V případě dovolání obviněného D. se právě o uvedený případ jedná. V další části vyjádření podává výklad skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. a dále konstatuje, že je nezbytné, aby ze skutkového stavu vyplývaly okolnosti vypovídající o tom, že obviněný naložil se svěřenou věcí v rozporu s účelem svěření a že jednal úmyslně, (resp. alespoň z nedbalosti při způsobení značné škody či jiného zvlášť závažného následku, ve vztahu k těmto kvalifikačním momentům). V dalším po rekapitulaci skutkových závěrů soudů prvního a druhého stupně uvádí, že obviněný v odvolacím řízení uplatnil obhajobu v rámci které poukázal na to, že byl oprávněn nejen vydávat fakturační doklady, ale i inkasovat za ně finanční prostředky a tyto spravovat v rámci divize kterou vedl, přičemž nebylo jeho povinností finanční prostředky odvádět na účet společnosti P. s. r. o. Průběžně se této společnosti odváděly pouze doklady daňové kvůli zúčtování DPH, které podléhaly režimu účetních uzávěrek. Účetní uzávěrka v případě akce A. byla až na konci ledna 2004, tudíž měsíc po ukončení prací. Práce byly zastaveny 10. 11. 2003. Důvod zastavení prací byl, že společnosti P. s. r. o., údajně proinvestovala v rámci zakázky více než vyinkasovala. Obviněný v rámci svého dovolání poukázal na to, že celkem vyplacené náklady byly ke dni ukončení prací 1.600.000,- Kč, přičemž již v říjnu 2003 pro tuto akci nakoupil materiál v ceně převyšující 800.000,- Kč a složil je na sklad společnosti P. s. r. o. Státní zástupkyně dále poukazuje na to, že dle obviněného měla divize, kde obviněný působil jako ředitel ke konci spolupráce s firmou A. s. r. o. zisk přibližně 400.000,- až 500.000,- Kč.

Podle názoru státní zástupkyně obviněný v dovolání zpochybnil existenci příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem, protože tím že neodvedl oprávněně vyinkasované finanční prostředky na účet společnosti P. s. r. o., nemohl se dopustit trestného činu zpronevěry podle § 248 tr. zák. za situace, kdy tyto finanční prostředky byly použity ve prospěch této společnosti. S tímto tvrzením obviněného se státní zástupkyně ztotožňuje, neboť pro posouzení jeho trestnosti považuje za důležité posouzení zda jako ředitel divize řídil samostatnou organizační složku s odděleným vnitropodnikovým účetnictvím, z čehož by vyplývalo, že nebylo jeho povinností zaúčtovat přijaté platby na účet společnosti P. s. r. o. V takové situaci by pro posouzení trestnosti obviněného bylo zásadním, že vyinkasované finanční prostředky nerealizoval ve prospěch divize jíž byl ředitelem, nikoliv to, že finanční prostředky neodvedl na účet společnosti P. Z obsahu plné moci, která byla obviněnému udělena lze na finanční samostatnost usuzovat. V této souvislosti bylo třeba věnovat zejména pozornost účetní bilanci v rámci předmětné zakázky o dílo, tedy ohodnocení objemu provedených prací, včetně materiálu pořízeného za účelem realizování této zakázky. Pouze komplexním posouzením těchto skutečností lze dojít k závěru, zda se obviněný dopustil trestného činu zpronevěry.

Vzhledem k výše uvedenému navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení Krajského soudu jakož i rozsudek Městského soudu v Brně zrušil a Městskému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud České republiky nejdříve ověřil, že je dovolání přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.

Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. řádu, neboť pouze uplatnění takovýchto námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod umožňuje přezkum rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu. Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1, 2 tr. řádu a ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že nepostačuje pouze formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být skutečně také v dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány právním posouzením skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí. V případě dovolacího důvodu v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu resp. znaky trestného činu neměl. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování. Není možné jeho prostřednictvím namítat nic, proti samotným skutkovým zjištěním s cílem dosáhnout jejich změny a v návaznosti na to i jiného právního posouzení.

V posuzované věci však, jak plyne z výše citovaného obsahu dovolání je zřejmé, že námitky dovolatele směřují vlastně výlučně proti skutkovým zjištěním soudu proti tomu jak soudy hodnotily provedené důkazy a proti tomu, že neprovedly některé další důkazy. Cílem této argumentace je tedy dosáhnout změny skutkových zjištěních a v návaznosti na to jiného právního posouzení jednání obviněného. Tyto námitky, které koneckonců nejsou ničím jiným než opakováním argumentace z odvolacího řízení, ale nenaplňují uplatněný důvod dovolání. Lze tedy konstatovat, že obviněný sice své dovolání opřel o formální deklaraci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu napadajícího právní posouzení skutku, ale svými konkrétními námitkami jej nijak nezpochybnil. S ohledem na to dospěl Nejvyšší soud k názoru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených důvodů § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a proto je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl.

Pouze pro úplnost považuje Nejvyšší soud za vhodné k obhajobě obviněného a jeho argumentaci v podaném dovolání uvést následující. Obviněný se od počátku řízení až do vyhlášení rozsudku soudu druhého stupně bránil v podstatě tím, že žádné peníze v hotovosti od firmy A. za zálohové faktury, které jsou uvedeny ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, nepřevzal. Dokonce tvrdil, že se jednalo o jakousi fiktivní fakturaci, která měla firmě A. spol. s r. o. umožnit, aby na fakturách uvedené částky od banky v hotovosti vyinkasovala. Tento svůj údajný postup se současně snažil vydávat za jistý akt vstřícnosti ke smluvnímu partnerovi. Když byla v řízení před soudem prvního stupně tato obhajoba vyvrácena, přišel v odvolacím řízením s další verzí. S verzí, která je poněkud zvláštní, protože obviněný v podstatě uváděl, že i kdyby byl býval peníze od firmy A. obdržel, tak za ně nakoupil za sumu víc než 800.000,- Kč materiál pro potřeby své společnosti P. určený na akci A. .

Je nepochybné, že obviněný má v každém stadiu trestního řízení právo hájit se způsobem, který uzná za vhodný. Je však rovněž nepochybné, že soud má právo a i povinnost zkoumat a hodnotit věrohodnost obhajoby obviněného, tedy věrohodnost jeho tvrzení. Odvolací soud tomuto novému tvrzení obviněného (tj. tvrzení, na kterém je postaveno i dovolání) neuvěřil a na základě logické úvahy označil toto tvrzení za nevěrohodné. S tímto názorem se Nejvyšší soud ztotožňuje. Jen pro úplnost poukazuje na kalkulaci nákladů a příjmů za akci A., kterou 25. 11. 2003 vypracoval samotný obviněný (č. l. 87) a ve které hotovostní platby za zálohové faktury pro jejichž zpronevěru byl obviněný stíhán uvedeny nejsou stejně tak jak na straně nákladů není v kalkulaci uvedeno zakoupení materiálu pro tuto akci v hodnotě, dle tvrzení obviněného, 800.000,- Kč. Konkrétně v měsíci říjnu 2003, kdy mělo k údajnému zakoupení materiálu dojít, není na straně nákladů uvedena ani jedna koruna vydaná za zakoupení materiálu. To stejné se týká i měsíce listopad, ve kterém již došlo k zastavení prací. Z toho logicky plyne, že odvolatel hotovostní zálohové platby od firmy A. před společností P. zatajoval. K námitce odvolatele, že se soud nezabýval otázkou, kdy a jakým způsobem mělo mezi obviněným a společností P. dojít k vyúčtování případně přijatých finančních prostředků od firmy A. lze poukázat na fakt, že účetní uzávěrka této akce byla v lednu 2004. Usnesení o zahájení trestního stíhání je datováno dnem 30. 9. 2004. Ani k tomuto datu ani později (viz výslech svědka S.) tyto konkrétní zálohy vyúčtovány nebyly. Pokud by divize, kterou měl obviněný řídit byla organizační složkou s odděleným vnitropodnikovým účetnictvím měl by být příjem hotovostních plateb nepochybně podchycen v účetní evidenci této organizační složky.

Z odborného vyjádření z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence dále plyne, že platby od firmy A. učiněné v hotovosti nejsou v žádné účetní evidenci společnosti P. podchyceny, což je samozřejmě v rozporu se zákonem. Nejvyšší soud se ztotožňuje s názorem odvolacího soudu, že uvedená nová obhajoba obviněného je absolutně nevěrohodná.

Dovolací soud proto dospěl k závěru, že z rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé. Neshledal mezi nimi žádný extrémní rozpor, který by jediný mohl odůvodnit podle judikatury Ústavního soudu zásah do zjištěného skutkového stavu v řízení o dovolání. I tyto okolnosti vedly k rozhodnutí odmítnout dovolání obviněného.

Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. srpna 2007

Předseda senátu:

JUDr. Stanislav Rizman