11 Tdo 504/2015
Datum rozhodnutí: 05.08.2015
Dotčené předpisy: § 15 odst. 1 tr. zákoník, § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoník



11 Tdo 504/2015-57

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. srpna 2015 o dovoláních, která podali obvinění D. N. O. , T. H. C. , a H. T. L. , , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 6. 2014, sp. zn. 11 To 44/2014, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 T 16/2013, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněných D. N. O., T. H. C. a H. T. L. o d m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2014, sp. zn. 41 T 16/2013, byli obvinění D. N. O. a T. H. C. pod body 1. 3. uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a) [v bodě 1], odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) [v bodě 2. a 3.] tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, za což byli podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání 10 let, pro jehož výkon byli podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazeni do věznice s ostrahou. Obviněná H. T. L. byla pod body 2. a 3. uznána vinnou zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, za což byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 8 let, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Současně byl všem třem obviněným podle § 70 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu dalších 3 spoluobviněných.

Stalo se tak na podkladě zjištění, že

1. obvinění D. N. O., T. H. C. a N. V. B.
od 18. 9. 2012 v České republice, na území h. m. P., především v P. .., zprostředkovatelka obv. D. N. O., zorganizovala prodej sušiny rostliny konopí mezi dodavatelem obv. N. V. B. a samostatně stíhaným odběratelem N. T. B., kdy k upřesnění množství dodávaného konopí, jeho ceny, místa a času dodávky, sloužila komunikace elektronickými prostředky, zejména telefonicky, vedená konspirativním způsobem, na jejímž základě došlo dne 20. 9.2 012 okolo 18:20 hodin v České republice, v obci T., na parkovišti rychlého občerstvení McDonald s, ke schůzce uvedených osob, tedy zprostředkovatelky obv. D. N. O., jejího pomocníka obv. T. H. C., dodavatele obv. N. V. B. a odběratele N. T. B., na které došlo k předání sušeného konopí mezi dodavatelem a odběratelem, kdy právě pomocník zprostředkovatelky obv. T. H. C., přeložil igelitové tašky obsahující sušené konopí - jednu s nápisem ORSAY a druhou s nápisem GLOBUS, z motorového vozidla značky SEAT Alhambra, stříbrné barvy, registrační značky ....., kterým na uvedené místo přijel dodavatel obv. N. V. B., do motorového vozidla BMW, tmavě modré barvy, registrační značky ...., imatrikulace PL, kterým na místo přijel odběratel N. T. B. který následně tímto vozidlem, řízeném osobou pod jménem N. T. T. H., z místa odjel, a toto vozidlo bylo bezprostředně téhož dne okolo 19:10 hodin v obci L., část J. v ulici P., před domem ...., kontrolováno hlídkou Policie České republiky s uvedenou osádkou, přičemž při provedené kontrole podle § 42 odst. 3 písm. b) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, a provedenou kontrolou uvedeného vozidla, byly ve vozidle nalezeny výše uvedené igelitové tašky, kdy v každé z nich se nacházel jeden stříbrný zatavený hliníkový pytel se sušeným rostlinným materiálem, ve kterém byla provedeným znaleckým zkoumáním z oboru kriminalistika, odvětví chemie, zjištěna sušina rostliny konopí o celkové hmotnosti 3.311 gramů, obsahující celkem 370,93 g gramů účinné látky - principiálního psychomimetika delta-9-tetrahydrocannabinolu ( 9 -THC), přičemž tohoto jednání se dopustili obvinění záměrně po předchozí domluvě ve vzájemné součinnosti,
2. obvinění D. N. O., T. H. C., N. L. T. a H. T. L.
nejméně od 21. 9. 2012 dosud přesně nezjištěná odběratelka, hovořící vietnamským jazykem, užívající zahraniční účastnické číslo, poptávala telefonicky a prostřednictvím internetu sušené konopí u zprostředkovatele obv. N. L. T., který dodávku přislíbil, přičemž po následném upřesnění množství sušeného konopí, jeho ceny, místa a času dodávky, prostředky elektronické komunikace mezi zprostředkovatelem odběratelky obv. N. L. T., dodavatele obv. D. N. O. a kurýrem odběratelky došlo dne 24. 9. 2012 okolo 14:15 hodin na území České republiky, v Ú. n. L., B. ...., v obchodním centru FORUM, k osobní schůzce, které se zúčastnil zprostředkovatel odběratelky obv. N. L. T. a samostatně na území Slovenské republiky stíhaný kurýr A. G., mongolský státní občan, dále zprostředkovatelka dodavatelky obv. D. N. O. a její pomocník obv. T. H. C., při které se vozidlem zprostředkovatele obv. N. L. T. značky VW Passat, černé barvy, registrační značky ....., přemístili za dodavatelkou sušeného konopí obv. H. T. L., s níž se sešli téhož dne ve 14:35 hodin v obci Ú. n. L., v ulici V. H., před restaurací XIAO MEIWANG, kam dodavatelka přišla s igelitovou taškou s nápisem BILLA, ve které se nacházely vzorky sušeného konopí, kterou položila do výše uvedeného motorového vozidla, kde došlo prohlídce vzorků ze strany kurýra A. G., za účasti zprostředkovatele odběratelky obv. N. L. T. a pomocníka zprostředkovatelky dodavatelky obv. T. H. C., a kterou si poté vzala zpět a vešla s ní do domu na adrese V. H. ....., do něhož následně vešli i kurýr A. G. a zprostředkovatelka obv. D. N. O., kde v době od 14:50 do 15:00 hodin, v blíže nezjištěném místě v domě došlo k prodeji a předání sušeného konopí kurýrovi A. G., který jej uložil do svého batohu, přičemž vstup do domu byl hlídán pomocníkem zprostředkovatelky obv. T. H. C., se kterým se u vstupu do domu nacházela další dosud neztotožněná osoba asijského původu mužského pohlaví; poté kurýr odběratelky A. G. z domu s batohem na zádech vyšel, šel přímo na vlakové nádraží v Ú. n. L., kde si zakoupil jízdenku a poté bez kontaktu s dalšími osobami, téhož dne v 22:12 hodin nastoupil i s batohem do vlaku .... M., ve kterém batoh vyvezl z území České republiky na území Slovenské republiky, kde byl v lehátkovém vagonu č. .... dne 25. 9. 2012 v 6:10 hodin, kontrolován pracovníky Finanční správy Slovenské republiky a při provedené kontrole služební pes cvičený na vyhledávání omamných a psychotropních látek, označil turistický batoh zeleno-šedé barvy zn. Quechua o objemu 70 l, který měl kurýr při sobě, ve kterém se nacházely 3 ks balíků z neprůhledné fólie černé barvy se zataveným protipachovým uzávěrem, obsahujícím sušený rostlinný materiál, ve kterém bylo znaleckým zkoumáním z oboru kriminalistika, odvětví chemie, na znaleckém pracovišti po dosušení do konstantní hmotnosti zjištěno celkem 4.046,79 gramů sušiny rostliny konopí, obsahující celkem 506,13 gramů účinné látky - principiálního psychomimetika delta-9-tetrahydrocannabinolu ( 9 -THC) , přičemž tohoto jednání se dopustili obvinění záměrně ve vzájemné součinnosti po předchozí vzájemné dohodě, při tom obv. N. L. T. věděl, že marihuana je určena pro zahraničního odběratele, který má provést její distribuci, obv. D. N. O. a T. H. C. si byli s ohledem na osobu kurýra A. G., který s nimi hovořil směsicí angličtiny a němčiny, této možnosti také dobře vědomi a počítali s ní,
3. obvinění D. N. O., T. H. C., H. T. L. a V. T. D.
od 5. 12. 2012 do 8. 12. 2012 v České republice, na území h. m. P., především v P. .., zprostředkovatelka dodavatelky obv. D. N. O., za pomoci obv. T. H. C., zorganizovala prodej omamné a psychotropní látky konopí mezi dodavatelkou obv. H. T. L. a zprostředkovatelem obv. V. T. D. pro dosud neznámého odběratele, kdy k upřesnění ceny sušeného konopí a místa schůzky, sloužila komunikace vedená elektronickými prostředky, na jejímž základě došlo dne 7. 12. 2012 okolo 17:30 hodin v České republice, v obci Ú. n. L., B. ...., v obchodním centru FORUM, k osobní schůzce zprostředkovatelky dodavatelky obv. D. N. O., jejího pomocníka obv. T. H. C., dodavatelky obv. H. T. L. a zprostředkovatele odběratele obv. V. T. D., na které byly domluveny podrobnosti předání sušeného konopí, na základě které, bylo téhož dne v přesně nezjištěné době, sušené konopí předáno dosud přesně nezjištěnému odběrateli, který však tuto dodávku sušeného konopí, pro nespokojenost s jeho kvalitou vrátil prostřednictvím svého zprostředkovatele obv. V. T. D., dne 8. 12. 2012 v 15:30 hodin v P. .. Ch., v ulici V. ...., zde bydlícímu pomocníkovi zprostředkovatelky obv. T. H. C., kdy následně zprostředkovatelka dodavatelky obv. D. N. O., zorganizovala prodej tohoto sušeného konopí dalšímu, dosud přesně nezjištěnému odběrateli, kdy dne 8. 12. 2012 okolo 18:15 hodin na P. .. Ch., ve V. ulici v motorovém vozidle VW Passat Combi, modré barvy, registrační značky ......, mezinárodní poznávací značky SRN, došlo k osobní schůzce pomocníka zprostředkovatelky dodavatelky obv. T. H. C. se samostatně stíhanými kurýry Z. A., ....., D. Y., ..... a S. I., ....., kteří na tomto místě, po předchozí dohodě vedené prostředky elektronické komunikace s obv. T. H. C., přijeli a z vozidla společně vystoupili obv. T. H. C. a Y. D., vešli společně do domu v ulici V. ...., ze kterého rovněž společně vyšli téhož dne v 18:36 hodin, přičemž obv. T. H. C. nesl v ruce černý igelitový pytel o objemu 60 l, který u výše popsaného vozidla VW Passat předal osobě Y. D., který jej uložil do zavazadlového prostoru tohoto vozidla, které poté z místa s osádkou řidiče A. a spolujezdci I. a Y. odjelo, a které bylo bezprostředně téhož dne okolo 18:45 hodin v P. .. H., v ulici P., v prostoru zastávky Bus V. Ch. , ve směru k ulici K., kontrolováno hlídkou Policie České republiky s uvedenou osádkou, přičemž při provedené kontrole podle § 42 odst. 3 písm. b) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, byla v zavazadlovém prostoru vozidla nalezena modro-bílo-červená plastová taška, obsahující černý igelitový pytel, ve kterém bylo uloženo 4 ks vakuových průhledných pytlů s ventilem a Zip-Lock(r) uzávěrem a jeden černý zatavený pytel z duplexové fólie, obsahujících rostlinný materiál, ve kterém bylo znaleckým zkoumáním z oboru kriminalistika odvětví chemie na znaleckém pracovišti, po dosušení do konstantní hmotnosti zjištěno celkem 9.046,5 gramů sušiny rostliny konopí, obsahující celkem 1.483,36 gramů účinné látky - principiálního psychomimetika delta-9-tetrahydrocannabinolu ( 9 -THC) , přičemž tohoto jednání se dopustili obvinění záměrně ve vzájemné součinnosti a navíc obv. D. N. O. a T. H. C. si byli s ohledem na osoby kurýrů Z. A. D. Y. a S. I., kteří hovořili pouze německy a přijeli vozem s německou mezinárodní poznávací značkou, dobře vědomi možnosti, že marihuana je určena pro německý trh, a počítali s tím.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli dovolatelé a spoluobvinění N. V. B. a V. T. D. odvoláním. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 6. 2014, sp. zn. 11 To 44/2014, na podkladě odvolání spoluobviněného V. T. D. podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek jen ohledně něj ve výroku o vině v bodě 3 a ve výroku o trestu odnětí svobody a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl o vině a trestu spoluobviněného V. T. D.. Odvolání obviněných D. N. O., T. H. C., H. T. L. a spoluobviněného N. V. B. odvolací soud podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná.

Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podali obvinění D. N. O., T. H. C. a H. T. L. dovolání, která opřeli o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněná D. N. O. především uvedla, že skutkový stav zjištěný soudy nižších stupňů nenaplňuje znaky trestného činu, a to z hlediska objektivní ani subjektivní stránky. Skutkový stav neposkytuje nepochybný závěr, že spáchala trestný čin. Dovolatelka se domnívá, že ani z jednoho skutku není možné dovodit, v čem konkrétně mělo spočívat její trestní jednání, neboť už obžaloba postrádala specifické vyjádření jednání, kterým se měla dopustit trestného činu, jímž byla uznána vinnou. Ve vztahu k popisu jejího jednání navíc absentují relevantní důkazy, přičemž soudy nižších stupňů se s touto situací nijak nevypořádaly. Není totiž podstatné, že existují nějaké telefonické rozhovory, případně SMS zprávy, z kterých byl dovozen kontakt obviněné s určitými osobami, nýbrž podstatný je jejich obsah, kterým se soudy vůbec nezabývaly. Rovněž nelze dovozovat spáchání trestné činnosti na základě pouhé přítomnosti obviněné na určitých místech. Dovolatelka dále zpochybňuje posouzení subjektivní stránky souzeného trestného činu. Závěr odvolacího soudu, že přímý úmysl lze ze skutků dovodit, i když nebyl v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně ke každému z obviněných jednotlivě rozebrán, shledává za nesprávný, neboť žádný soud není oprávněn konstatovat, že si má obviněný nutné náležitosti rozsudku domýšlet z jiných skutečností. Ohledně skutku pod bodem 1) namítá, že nebylo prokázáno, že zprostředkovala prodej předmětné sušiny konopí, neboť nebyl prokázán obsah tašky a vědomost obviněné, že probíhá předávání zakázané látky. Současně nebylo nijak prokázáno, že by se uvedeného činu měla dopustit jako členka organizované skupiny ve vztahu ke znakům, kterých naplnění je pro takovou kvalifikaci vyžadováno. Provázanost členů organizované skupiny a povaha jejich úloh nesmí vzbuzovat pochybnosti, avšak zde nebylo vůbec prokázáno, že by osoby uvedené ve skutku pod bodem 1) věděly, že jsou součástí takové skupiny nebo, že by mezi nimi došlo k nějaké dělbě práce. U skutku pod bodem 2) obviněná odmítá, že by existoval telefonický hovor, který by prokazoval zprostředkování konopí, přičemž její přítomnost na místě předání není žádným důkazem. Obviněná následně zpochybňuje závěry soudů k rozdílům zajištěného konopí a domlouvaného množství k předání. Rovněž u tohoto skutku zpochybňuje, že by se mělo jednat o organizovanou skupinu, natož působící ve více státech. Ohrazuje se vůči všem závěrům odvolacího soudu k otázce její vědomosti o cizím prvku, resp. k jejímu úmyslu vyvézt drogy do zahraničí, neboť toto bylo učiněno v rozporu s provedenými důkazy, pouze na základě spekulací orgánů činných v trestním řízení. Obviněná shledává také u skutku pod bodem 3) libovůli soudu, který si opakovaně dotváří okolnosti zcela v její neprospěch, přičemž i v tomto skutku absentovalo její jednání, kterým by se měla dopustit trestného činu. Ani zde nebylo prokázáno spáchání činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, jelikož neexistuje žádný důkaz o úmyslu vyvézt drogu do zahraničí za účelem jejího prodeje. Dovolatelka se proto domnívá, že došlo k porušení zásady materiální pravdy, neboť nebylo dostatečně prokázáno, že by se dopustila některého ze souzených skutků, které jsou jí kladeny za vinu. Namítá také, že došlo k porušení zásady in dubio pro reo. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a zprostil ji podle § 226 písm. b) tr. ř. obžaloby. Současně navrhovala, aby byl podle § 265o tr. ř. odložen výkon rozhodnutí.

Obviněný T. H. C. v dovolání předně konstatoval, že ani u jednoho ze skutků, pro které byl uznán vinným, se nepodařilo shromáždit takové důkazy, které by nade vší pochybnost prokazovaly, že se dopustil zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy. U skutku pod bodem 1) tvrdí, že neměl jakoukoliv vědomost, že se jedná o předání konopí nebo, že se konopí nachází v igelitových taškách, byl pouze taxikářem obviněné D., na její požadavek ji zavezl na předmětné místo, kde měla mít obchodní schůzku. Z protokolu o sledování bylo pouze zjištěno, že igelitky předal z jednoho auta do druhého, avšak skutečnost, že obsahovaly konopí mu nelze přičíst k tíži. V této souvislosti odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2012, sp. zn. 3 Tdo 1250/2010, ve kterém bylo konstatováno, že zavinění u daného trestného činu nelze dovozovat jen z okolnosti, že se drogy vyskytovaly na místě, kde pachatel v té době pobýval, přičemž ani skutečnost, že předal věc obsahující drogu bez prokázání jeho vědomosti o obsahu takové zásilky, nepostačuje pro shledání zavinění. Dovolatel se domnívá, že ze skutkové věty nelze vystopovat jeho úmysl ke spáchání trestného činu, a to ani ve formě nepřímého úmyslu. Popis skutku tak neodpovídá požadavkům v ustanovení § 120 odst. 3 tr. ř., k čemuž poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, ze které vyplývá, že nedostatky skutkové věty nemohou být nahrazeny v odůvodnění a soud nepostupuje v souladu s uvedeným ustanovením, jestliže neuvede, v čem spočívá objektivní a subjektivní stránka trestného činu. Rovněž u skutku pod bodem 2) nelze podle obviněného dovodit jeho úmysl, když se měl dopustit trestného činu tím, že pouze hlídal vstup do domu, kde proběhlo předání drogy. Neexistují žádné důkazy, které svědčí o jeho aktivním zapojení při domlouvání a předání drogy, je totiž zcela běžné, že taxikář, který veze klienta tam i zpět, jej doprovází na každém kroku. Totožné námitky uplatnil obviněný i ve vztahu ke skutku pod bodem 3), když na základě toho, že převzal od dalšího obviněného igelitový pytel, který pak předal na žádost obviněné D. N. O. další osobě, nelze shledat jeho vědomost o marihuaně nacházející se v tomto pytli. Vzhledem k tomu, že nebyly provedeny odposlechy mezi německými kurýry, nelze shledávat závěr odvolacího soudu, že obviněný věděl nebo vědět mohl, že pytel předává německým státním příslušníkům, za správný. Dovolatel následně komentuje jednotlivé pasáže odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, ve kterých shledává rozpory. Závěrem navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněná T. L. H. ve svém dovolání spatřovala v absenci objektivní stránky trestného činu, kterým byla uznána vinnou. Rovněž je přesvědčena, že došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces. Důkazy provedené v trestním řízení neprokázaly, že by se obviněná skutečně dopustila neoprávněného zprostředkování zakázané látky. Výpovědí spoluobviněného N. L. T. bylo pouze prokázáno, že dovolatelka přinesla tašku s marihuanou do vozidla, avšak nikoliv skutečnost, že věděla o vzorcích marihuany. Tato výpověď a ani obrazové záznamy nemůžou přesvědčivě dokázat, že dovolatelka byla součástí řetězce obchodu s drogami. Navíc není vůbec zřejmé, jestli později zajištěné sušené konopí bylo vůbec někdy obsahem tašky BILLA, kterou přinesla do předmětného domu, kde mělo dojít k předání drogy. Pokud soudy označovaly jednotlivé skutky v rámci pokračujícího trestného činu ve smyslu § 116 tr. zákoníku, tak tento závěr považuje obviněná za nesprávný, neboť nijak nevyplývá, že by se dne 24. 9. 2012 a v období od 5. 12. 2012 až 7. 12. 2012 účastnila nějakého skutkového děje, který by naplňoval skutkovou podstatu jakéhokoliv trestného činu, natož pak pokračování v trestném činu ve smyslu § 116 tr. zákoníku. Přestože neexistoval jediný přímý důkaz usvědčující obviněnou ze spáchání zvlášť závažného zločinu, soud shledal její úmyslné zapojení do obchodu s drogami, a tedy dospěl k nesprávnému právnímu posouzení jejího jednání jako úmyslného. Nelze přitom zakládat spáchání zločinu podle § 283 tr. zákoníku pouze na skutečnosti, že u ní doma byly nalezeny drogy, zejména když v bytě žila s dalšími 6 osobami. K nutnosti řádného prokázání úmyslu pachatele poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2010, sp. zn. 3 Tdo 1250/2010. Vzhledem k tomu, že její úmyslné jednání nebylo prokázáno, nemohla se obviněná dopustit jednání ani ve spolupachatelství ani v jiné formě účastenství. Pokud byl skutkový stav soudy správně zjištěn a taška s nápisem BILLA obsahovala marihuanu, mohla být dovolatelka využita jako živý nástroj pro spáchání trestné činnosti, neboť nejednala v úmyslu ani v nedbalosti, nýbrž ve skutkovém omylu ve smyslu ustanovení § 18 tr. zákoníku. Nesprávné právní posouzení, kterého se soudy v jejím případě dopustily, lze proto shledat v tom, že bez důkazní opory presumovaly její protiprávní jednání při absenci prokázaného příčinného vztahu mezi předpokládaným protiprávním jednáním dovolatelky a následkem tohoto jednání a rovněž v presumpci jejího úmyslného jednání bez jakéhokoliv podkladu. V další části dovolání obviněná poukazuje na porušení jejího práva na spravedlivý proces, kterého se soudy měly dopustit tím, že postupovaly v rozporu se zásadou presumpce neviny a zásadou in dubio pro reo, když nebyly provedeny konkrétní důkazy, které by dokládaly, že svým jednáním naplnila skutkovou podstatu zločinu podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Poukazuje také na to, že vrchní soud změnil rozsudek ve prospěch spoluobviněného V. T. D., neboť neexistoval žádný důkaz svědčící o množství sušeného konopí a jeho kvalitě, avšak tuto skutečnost nijak nezohlednil ve prospěch dovolatelky. Nelze-li jednoznačné prokázat, že droga vrácená spoluobviněným V. T. D. je totožná s marihuanou později zadrženou ve vozidle dalších spoluobviněných, není tak bezpochyby prokázáno, že došlo dne 7. 12. 2012 k trestné činnosti, tedy že se dovolatelka dopustila trestného činu. Obviněná se proto domnívá, že nastal nesoulad mezí skutkovými zjištěními a právním posouzením skutku. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal věc Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání obviněných se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který uvedl, že část dovolacích námitek obviněných je nepřípustně zaměřena pouze proti odůvodnění soudních rozhodnutí (srov. § 265a odst. 4 tr. ř.). K tomu považuje státní zástupce za nutné podotknout, že odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů lze naopak považovat za pečlivé a vystihující podstatná skutková zjištění. Za obsahově relevantní lze v případě všech obviněných považovat v podstatě obdobně uplatněnou námitku, že popis jednání v rozsudku soudu prvého stupně dostatečně nepopisuje jednání obviněných tak, aby vyjadřovalo znaky přisouzeného zločinu, resp. že v popisu skutku není dostatečně vyjádřena subjektivní stránka jejich jednání. Státní zástupce však uvedenou námitku nepovažuje za opodstatněnou. Rovněž nesouhlasí ani s námitkou obviněných, že v popisu skutku absentuje vyjádření subjektivní stránky. Třebaže v konkrétním slovním vyjádření není výslovně užito pojmu úmyslně , nelze z toho automaticky dovozovat, že náležitá kvalita subjektivní stránky tak není vyjádřena vůbec. Je totiž zřejmé, že pokud obvinění organizují prodej a konání konkrétních schůzek, v jejichž rámci dojde k předání drogy, jde o natolik zřejmé vyjádření subjektivní stránky, neboť jen stěží si lze představit, že by snad organizování schůzek mohlo proběhnout nedbalostní formou. Obecně pak lze uvést, že vždy jistě existuje teoretická možnost, jak jednání pachatele popsat ještě výstižněji, nebo přesněji. Podstatné však je, aby konkrétní popis skutku odpovídal zákonným požadavkům, což dle názoru státního zástupce v případě trestní věci obviněných rozsudek městského soudu splňuje. Ostatní námitky obviněných dle názoru státního zástupce uplatněnému hmotněprávnímu dovolacímu důvodu neodpovídají. S poukazem na uvedený dovolací důvod totiž není možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Jednání obviněných je částečně prokázáno výpovědí obviněného N. L. T., jehož výpověď zpochybnila základní linii obhajoby dovolatelů, že s drogami neměli cokoli společného. Zároveň byl však ve věci zajištěn dostatek dalších důkazů, a to zejména důkazů objektivní povahy, jako jsou provedené odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, sledování osob a věcí a dále též zajištěné stopy daktyloskopické a biologické. Co je však nejpodstatnější, ve zjevné návaznosti na vzájemné kontakty dovolatelů byla následně vždy zajištěna i příslušná zásilka obsahující konopí. Uvedenou důkazní materii pak soudy podrobily pečlivému hodnocení, které nelze dle názoru státního zástupce považovat za projev jakékoli libovůle. Proto státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud takto podaná dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná.

Nejvyšší soud předně zjistil, že dovolání obviněných jsou přípustná, byla podána včas osobami oprávněnými k jejich podání a vykazují zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Obvinění ve svém dovolání uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek. K tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. I. ÚS 1692/07, a ze dne 5. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 3272/07.

Převážná část námitek obviněných neodpovídá požadavkům na hmotněprávní argumentaci pod uplatněným dovolacím důvodem, neboť zpochybňují rozsah dokazování a hodnocení důkazní situace soudy nižších stupňů, čímž uplatnili námitky výhradně skutkové povahy, které nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Námitky typu, že nebylo dostatečně prokázáno jejich jednání, že z důkazní situace nijak nevyplývá, že by se dopustili jakéhokoliv trestného činu, případně vlastní hodnocení jednotlivých důkazů a celkové důkazní situace nabízené v dovolání všech obviněných, zcela vybočují z mezí deklarovaného dovolacího důvodu, neboť jsou zaměřeny výlučně do procesu dokazování. Ačkoliv obvinění uplatňují i hmotně právní námitky, značná část jejich argumentace směruje výlučně do skutkových zjištění soudů nižších stupňů a do hodnocení důkazů, které obvinění zpochybňují ve všech částech dovolání. Nabízejí tak vlastní verzi průběhu skutkového děje učiněnou na základě vlastního hodnocení důkazů, přičemž teprve až na takto dosažené změně skutkových zjištění by pak mělo dojít i ke změně právního posouzení, konkrétně k závěru o nenaplnění znaků skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy upraveného § 283 tr. zákoníku, resp. že se nedopustili žádné trestné činnosti. Relevantně uplatněná nebyla ani námitka obviněné H. T. L., že se nedopustila žádného trestného činu, natož pak jeho pokračování ve smyslu ustanovení § 116 tr. zákoníku, čímž sice obecně namítala právní posouzení skutku jako pokračování v trestném činu, avšak její argumentace byla založena čistě na skutkových námitkách, že jí žádné trestné jednání nebylo prokázáno. Je tak zřejmé, že tyto námitky primárně nezpochybňují právní posouzení skutku, nýbrž se domáhají převzetí obviněnými nabízené verze skutkových zjištění, z které pak vyvstávají pochybnosti o právní kvalifikaci. V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu dne ze 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. V rámci řízení o dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Uplatněný dovolací důvod není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů.

Stejně tak nelze za relevantní výhradu považovat ani tvrzení dovolatelů, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou presumpce neviny, resp. pravidlem in dubio pro reo. Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že uvedené pravidlo vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí v pochybnostech ve prospěch obviněného . Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.

Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Průlom do uvedených principů je možný jen v případě faktického zjištění extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, resp. když skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Za extrémní nesoulad mezi skutkovými závěry a provedenými důkazy však nelze považovat jakýkoliv případ, kdy má obviněný za to, že soudy hodnotily provedené důkazy jinak, než si představuje. Jak vyplývá z bohaté judikatury, extrémní nesoulad přichází do úvahy jen tehdy, jestliže je řízení zatíženo takovými procesními vadami a nedostatky, které znemožnily, aby výsledné závěry o vině logicky a přesvědčivě z provedených důkazů vyplynuly. Musí proto v průběhu dokazování či hodnocení důkazů nastat exces, který odporuje zejména pravidlům zakotveným v § 2 odst. 5, 6 tr. ř., a potažmo § 125 tr. ř. Jestliže však soudy důkazy provádějí s veškerou důsledností a hodnotí je podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, postupují v souladu se zákonem. O případ extrémního nesouladu jde proto jen za situace, že je zjištěna zjevná absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, kardinální logické rozpory ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů atp. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. III. ÚS 1800/10).

Skutková zjištění Městského soudu v Praze ohledně dovolatelů, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil také Vrchní soud v Praze , byla učiněna na základě rozsáhle provedeného dokazování, které poskytovalo dostatečný obraz o trestném jednání obviněných. Na základě získaných odposlechů telefonických hovorů a textových zpráv, za použití protokolů o sledování osob, bylo bezpochyby možné rozeznat domluvu mezi obviněnými týkající se zprostředkování obchodu s drogami, přestože tuto nelegální činnost kamuflovali použitím šifer, které měly souviset s legální obchodní činností obviněné D. N. O.. Výhradám obviněných k odposlechům a záznamům telekomunikačního provozu, kdy zejména zpochybňují obsah těchto hovorů, a soudům pak vyčítají, že nekonkretizovaly přesný obsah jednotlivých hovorů, nelze přisvědčit, neboť soudy obou stupňů se podrobně zabývaly obsahem i návazností zmíněných odposlechů na ostatní provedené důkazy, přičemž podrobně rozkryly jejich relevantní části, z kterých bylo zřejmé, že se jedná o domluvu ohledně předání konopí, jeho kvantity, kvality a ceny. Nejvyšší soud se ztotožňuje s jejich závěry k této otázce, a proto odkazuje str. 21 až 25 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a str. 14 a 15 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Důkazem neméně podstatným byla i výpověď spoluobviněného N. L. T., kterou byl potvrzen skutkový děj v bodě 2), přičemž tato výpověď má nezpochybnitelnou relevanci i ve vztahu k dalším dvěma skutkům, neboť eliminuje obhajobu obviněných, kteří od počátku tvrdili, že nemají s obchodem s drogami absolutně nic společného. Ve zmíněné výpovědi spoluobviněný N. L. T. popsal, jak probíhalo zprostředkování drogy a úlohy jednotlivých obviněných, které při tomto obchodu měli. Ačkoliv se tato výpověď týkala pouze skutku pod bodem 2), nelze odhlížet od skutečnosti, že i v dalších dvou posuzovaných případech byl postup obviněných téměř totožný. Návaznost a celistvost důkazní situace ke skutkovým zjištěním dotváří i Policií České republiky zajištěné konopí, a to bezprostředně po schůzce obviněných, na které došlo k jeho předání. Ze znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví daktyloskopie, dále vyplynulo, že na pytlích, které byly zajištěny při domovní prohlídce a které byly rovněž používány při předání sušiny konopí, se nachází otisky prstů obviněného T. H. C., přičemž jeho otisk byl nalezen také na vnitřní části přední strany druhého černého igelitového pytle obsahujícího sušené konopí zajištěné policejním orgánem postupem popsaným ve skutku pod bodem 3 (viz str. 19 rozsudku soudu prvního stupně). Odvolací soud navíc doplnil dokazování o závěry genetického znaleckého posudku, kterým byl z daktyloskopické stopy na předmětných igelitových pytlích stanoven profil DNA patřící obviněné D. N. O., čímž se rovněž potvrdilo její propojení s obviněným T. H. C.. Na základě výše rozebraných důkazů byla zcela vyvrácena obhajoba obviněné D. N. O., že se nedopustila žádného trestného jednání, že nebyla prokázána její vědomost o konopí v taškách a pytlích, případně že trestnou činnost jí soudy přisuzovaly pouze na základě její přítomnosti na místě činu. Ve světle soudy provedených a podrobně rozebraných důkazů nelze připustit ani obhajobu obviněného T. H. C., který uváděl, že byl pouze taxikářem obviněné D. N. O., bez jakékoliv vědomosti o schůzkách za účelem zprostředkování drogy. Na základě výpovědí spoluobviněného N. L. T., obrazových záznamů, protokolů o sledování, byla celkově zpochybněna také obhajoba obviněné H. T. L., která tvrdila, že pouze nesla a vložila tašku do auta, kterou ji předala její spolubydlící, aniž by měla jakoukoliv povědomost o obsahu této tašky. Přitom její úloha při obchodu s drogami nebyla pouze v případě vložení tašky se vzorky marihuany do vozidla, na kterou se obviněná při své obhajobě zaměřovala, nýbrž i následné odebrání tašky po kontrole vzorků kurýrem, kterou pak obviněná zanesla zpět do domu, kam ji následovala právě obviněná D. N. O. a kurýr A. G., přičemž v tomto domě proběhlo také předání konopí. Obdobnou úlohu obviněná H. T. L. zastávala i ve skutku pod bodem 3), kdy vystupovala jako zástupce dodavatele, a tedy předmětná marihuana byla přebírána právě od ní. Zásadní skutečností vyplývající z provedeného dokazovaní je nález konopí v nezanedbatelném množství v bytech všech tří dovolatelů, jakož i stopy po marihuaně na váhách, což též podporuje závěr soudů o jejich podílu na distribuci této drogy. Veškeré námitky uváděné obviněnými v dovolání přitom byly podstatou jejich obhajoby již od počátku trestního řízení, soudy jim věnovaly náležitou pozornost a podrobně se s nimi vypořádaly. Nejvyšší soud se ztotožňuje se závěrem soudů nižších stupňů o vině obviněných, která byla prokázána provedenými důkazy, přičemž z odůvodnění jejich rozhodnutí vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé. Dovolací soud proto odkazuje na str. 26 35 odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, kde se soud podrobně zabýval obhajobou obviněných, náležitě vyhodnotil provedené důkazy jak jednotlivě, tak v jejich souhrnu, což následně potvrdil i odvolací soud na str. 13 16 odůvodnění rozhodnutí. Nejvyšší soud v projednávané věci tedy neshledal takové okolnosti, z nichž by vyplývaly pochybnosti o zákonném postupu soudů, a neshledal existenci žádného, natož extrémního nesouladu mezi jejich skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby v přecházejícím řízení již provedené důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z rámce zásady volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a především logicky vysvětlily. Lze ještě dodat, že ohrazovali-li se obvinění vůči jednotlivým závěrům soudů, bylo nutno takovéto námitky směřující proti odůvodnění rozhodnutí soudů shledat s ohledem na ustanovení § 265a odst. 4 tr. ř. za nepřípustné.

Právně relevantní námitku dovolatelů, že ze skutků, jak byly zjištěny soudy nižších stupňů nelze dovodit naplnění všech znaků trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, a to zejména absenci subjektivní stránky, shledal Nejvyšší soud zjevně neopodstatněnou. Ze skutkových zjištění přitom naopak nelze dospět k jinému závěru, než že jednání popsané v rozsudku soudu prvního stupně obvinění spáchali v úmyslu přímém podle § 15 odst. 1 tr. zákoníku.

Obviněná D. N. O. zprostředkovala a zorganizovala prodej sušiny rostliny konopí mezi dalšími osobami, prostřednictvím komunikace elektronickými prostředky, při které bylo domluveno množství, cena, místo a čas dodávky, zařídila schůzku, na které domluvené předání sušeného konopí mezi dodavatelem a odběratelem proběhlo, přičemž se těchto schůzek přímo účastnila. Z uvedeného je proto zřejmé, že obviněná úmyslně zprostředkovávala prodej zakázané látky, čímž úmyslně porušila zájem chráněný trestním zákoníkem před šířením omamných a psychotropních látek, jelikož organizování předání drogy nelze uskutečnit jinak než úmyslně. O úmyslu obviněné, jakož i dalších obviněných svědčí právě také zašifrované telefonické hovory a textové zprávy, při kterých domlouvali jednotlivé aspekty předání marihuany, neboť k vytvoření takového systému kamuflovaného prodeje drog je nezbytná příprava a domluva jednotlivých osob na tomto kódovém systému rozhovorů, aby bylo všem zřejmé, co tyto šifry znamenají a mohli je následně realizovat.

Úloha obviněného T. H. C. spočívala v přímé spolupráci s obviněnou D. N. O., osobně se účastnil předání drogy, přičemž se na něm i aktivně podílel, když předával tašky, příp. pytle, obsahující konopí z auta do jiného auta nebo jiným osobám, hlídal vstup do domu, kde probíhalo předání konopí, a účastnil se schůzky, kde probíhala domluva podrobností k předání konopí, atd. Z nastíněné činnosti obviněného je zřejmý jeho podíl na drogové činnosti organizované skupiny, přičemž si lze jen těžko představit, že by se uvedeného jednání dopouštěl pouze jako nezainteresovaná osoba bez jakékoliv vědomosti o tom, že by se mělo jednat o domlouvání prodeje drogy a jeho následného předání, kterého se taky aktivně účastnil. Poukaz obviněného na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2010, sp. zn. 3 Tdo 1250/2010, není na daný případ přiléhavý, neboť se jedná o skutkově zcela odlišnou věc, kdy ve zmiňované věci ze skutkových zjištění nevyplývalo, jak dovolatel k cigaretovým papírkům (obsahujícím drogu) přišel, případně že by s nimi během doby, co je měl v držení nějakým způsobem manipuloval nebo že by měl povědomí o tom, že drogu obsahují, přičemž tento závěr soudy založily pouze na skutečnosti, že se v dané době ve věznici drogy vyskytovaly. V nyní posuzovaném případě přesvědčivě vyplývala vědomost obviněného o jeho aktivním zapojení do obchodu s drogami včetně manipulování se zakázanou látkou ze skutkových zjištění, které byly učiněny na základě rozsáhlé provedeného dokazování, a nikoliv pouze na skutečnosti, že se nacházel na místě, kde se drogy vyskytovaly, jak obviněný namítá.

Totožný závěr je možné bezpochyby učinit i ve vztahu k obviněné H. T. L., která měla také přesnou úlohu v rámci řetězce osob podílejících se na předmětném obchodu s drogami v podstatě jako dodavatel sušeného konopí, když už u skutku pod bodem 2) nejdříve přinesla do auta, ve kterém se nacházeli obvinění D. N. O. a T. H. C. spolu s kurýrem, tašku obsahující vzorky marihuany, kterou po prohlídce kurýrem opět z auta donesla do domu, do kterého ji poté obviněná D. N. O. s kurýrem následovali a ve kterém proběhlo předání sušeného konopí. Rovněž u skutku pod bodem 3) bylo sušené konopí primárně dodáno obviněnou H. T. L.. Proto ani u této obviněné nelze pochybovat o úmyslném podílu na zprostředkování obchodu s drogami.

Nejvyšší soud se proto plně ztotožňuje se závěrem soudů o naplnění znaků trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy upraveného v § 283 tr. zákoníku u všech tří obviněných, a to nejen po stránce subjektivní, ale i po stránce objektivní. Otázkou úmyslného jednání obviněných se rovněž zabývaly i soudy nižších stupňů, a proto lze odkázat na jejich adekvátní závěry na str. 34 odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně a na str. 15 odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu. Výhrady obviněných k nedostatečným úvahám soudu ohledně subjektivní stránky ve smyslu, že úmysl nebyl rozebrán jednotlivě ke každému z obviněných, případně, že se úmyslem vůbec nezabývaly, nelze akceptovat, neboť již z celkového charakteru zjištěné trestné činnosti nepřichází do úvahy jiná než úmyslná forma zavinění.

Vytýkají-li obvinění soudu, že ve skutkových zjištěních není exaktně popsané jejich jednání, případně nedostatečně rozebrána subjektivní stránka, je k tomu nutno souhlasit se státním zástupcem, že jednání obviněných ve vztahu ke skutkové podstatě trestného činu, kterého se měli dopustit, lze vždy popsat přesněji nebo rozsáhleji, avšak podstatné je, aby z popisu skutku bylo možné rozeznat naplnění znaků dané skutkové podstaty trestného činu, což nepochybně skutková zjištění, ke kterým dospěl Městský soud v Praze, splňují.

Podle § 120 odst. 3 tr. ř. výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným nebo se obžaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě uvedením i jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků, včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu. Ve výroku rozsudku, v tzv. skutkové větě, musí soud uvést všechny zjištěné skutkové okolnosti, které jsou v posuzovaném případě konkrétním obsahem zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Nestačí proto, aby se soud při popisu jednání obviněného omezil, byť jen v některých směrech, na citaci těchto zákonných znaků, neboť taková citace tvoří tzv. právní větu výroku rozsudku (srov. č. 43/1999-I Sb. rozh. tr.).

Ve skutkové větě výrokové části rozsudku soudu prvního stupně byly popsány všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, jímž byli obvinění uznáni vinnými, a to slovním vyjádřením všech okolností, které v konkrétním případě vytvářejí znaky tohoto trestného činu. Požadavek obsažený v ustanovení § 120 odst. 3 tr. ř. byl postupem soudu prvního stupně akceptován a nepochybil ani odvolací soud, pakliže shodně uplatněnou odvolací námitku shledal neopodstatněnou. Pochybení v nedostatečném vyjádření znaků skutkové podstaty projednávaného trestného činu ve skutkové větě rozsudku nelze zakládat na nespokojenosti obviněných s popisem skutku, případně na základě jejich požadavku na exaktnější vyjádření v situaci, kdy skutková zjištění dostatečné vyjadřují jejich jednání ve vztahu ke znakům skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy a nevzbuzují jakékoliv pochybnosti při právní kvalifikaci skutku z hlediska všech znaků této skutkové podstaty. Citované ustanovení přitom nestanoví, jakými přesně údaji mají být jednotlivé znaky skutkové podstaty vyjádřeny, podstatné je, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, což popis skutku v daném případě naplňuje. Je tedy zřejmé, že dovolací námitky obviněných v tomto směru nemohou obstát. Soud především učinil ve vztahu k zákonným znakům skutkové podstaty posuzovaného trestného činu zcela konkrétní skutková zjištění, která následně popsal ve skutkové větě výroku o vině. Tvrzení dovolatelů, že zjištěný skutkový stav nevykazuje všechny zákonné znaky jim přisouzeného trestného činu, je tak zjevně neopodstatněné.

Opodstatněnost Nejvyšší soud neshledal ani v případě námitky obviněných D. N. O. a T. H. C., že soudy nesprávně posoudily jejich jednání pod bodem ad 2) a 3) také podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, neboť nikdo z obviněných nebyl součástí organizované skupiny a už vůbec neměl vědomost, že by se mělo jednat o organizovanou skupinu působící ve více státech, která podle obviněných nebyla prokázána. Obviněná H. T. L. učinila totožné výhrady, avšak pouze ve vztahu k jejímu jednání jako člena organizované skupiny podle § 283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterým byla uznána vinnou.

Trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů, se posoudí podle § 283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jestliže pachatel spáchá čin jako člen organizované skupiny a podle § 283 odst. 4 písm. c), spáchá-li tento čin ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech.

Organizovanou skupinou se rozumí sdružení nejméně tří osob, jejichž vzájemná součinnost na trestné činnosti se vyznačuje plánovitostí, odpovídajícím rozdělením úloh mezi jednotlivé členy a koordinací jejich jednání v takové míře, že to zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu. Organizovaná skupina působí ve více státech , jestliže působí na území nejméně dvou států, přičemž postačí, že jedním z těchto dvou států je Česká republika (rozhodnutí č. 34/2005 Sb. rozh. tr.). Spáchání činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech předpokládá takový vztah mezi pachatelem a uvedenou skupinou, při kterém je pachatel sám přímo zapojen do činnosti takové skupiny nebo alespoň podporuje její činnost, těží z její činnosti, navazuje na její činnost apod. Zákonnou dikcí ve spojení jsou postiženy i volnější formy vztahu pachatele k uvedené skupině, než je jeho členství ve skupině. Citovaná dikce rovněž nevyžaduje, aby pachatel sám byl zároveň v pozici organizátora trestné činnosti.

V posuzovaném případě se do realizace činu objektivně zapojily více než 3 osoby. Provedení činu se vyznačovalo pečlivou a promyšlenou přípravou a jasným naplánováním. Jednotlivé úkony zapojených osob na sebe věcně navazovaly, měly odpovídající časovou posloupnost a byly z těchto hledisek logickým způsobem skloubeny. Jednalo se tedy o řetěz dílčích úkonů více osob, mezi nimiž byla nutná odpovídající návaznost, kterou musel zajistit nějaký řídící a koordinační článek. Každý z obviněných měl, v rámci struktury předmětného zprostředkování drogy pevně stanovenou pozici, přičemž uprostřed celého převodu stáli obvinění D. N. O. a T. H. C., kteří celkově zorganizovali předání drogy, měli kontakty na zprostředkovatele dodavatelů a také odběratelů, po projednání všech aspektů předání drogy prostřednictvím komunikace elektronickými prostředky se domluvených schůzek přímo účastnili, aby nedošlo ke kontaktu mezi zprostředkovateli odběratelů a dodavatelů a nebyla tak narušena jejich významná pozice v daném obchodu s drogami. Vyhlídky na úspěšné dokončení činu významně zvyšovalo zejména to, že celá akce byla rozdrobena do méně nápadných aktů několika osob. Určení jednotlivých úloh přitom nepochybně vyplývá z provedeného dokazování a na něm učiněných skutkových zjištění, přičemž plánovitost a koordinace mezi obviněný v průběhu dojednávání obchodu a jeho následné realizace je zřejmá také ze stylu provedení, kdy komunikaci a domlouvání jednotlivých okolností prodeje konopí kamuflovali různými šiframi na první pohled nespojitelnými s obchodem s drogami, přičemž k tomu využívali legální činnost obviněné D. N. O., a to prodej CD a DVD. Současně i větší počet osob podílejících se na předmětném obchodu s drogami, koordinovanost, předem promyšlený způsob provedení a jednotlivé úlohy osob v řetězci ztěžovaly rozkrytí celé skupiny podílející se na obchodu s konopím a právě s ohledem na takovou míru plánovitosti a opatrnosti ani nedošlo k odhalení pěstíren konopí, od kterých obvinění konopí zprostředkovali. Rovněž obviněná H. T. L. měla pevně stanovenou úlohu v organizované skupině zabývající se zprostředkováním obchodu se sušeným konopím, když ve skutcích pod bodem 2) a 3) bylo sušené konopí dodáno právě její osobou, přičemž si musela být vědoma o její pozici v prodeji drog, který probíhal organizovaně a plánovitě s rozdělením úkolů pro větší počet osob. Nevznikly proto žádné pochybnosti o jednání obviněných jako členů organizované skupiny, což bylo patřičně rozebráno také v odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů. Soud prvního stupně podrobně na str. 32 33 rozsudku rozebral také naplnění znaku působení organizované skupiny ve více státech a vědomost obviněných D. N. O. a T. H. C. o této skutečnosti. Ve skutku pod bodem 2) bylo skutečně zprostředkované konopí převezeno kurýrem A. G. do jiného státu, přičemž již objednání sušeného konopí bylo pro zahraničního odběratele. Obvinění D. N. O. a T. H. C. byli již od počátku s kurýrem ve styku, kdy jej vyzvedli z mezinárodního vlaku, kterým následně i odjel, přičemž k vědomosti o vyvezení drogy do zahraničí se doznal spoluobviněný N. L. T.. Přeshraniční obchod s drogami byl u obviněných D. N. O. a T. H. C. navíc potvrzen i u skutku pod bodem 3), ve kterém bylo zprostředkování domlouváno se zahraničním odběratelem, jehož realizace proběhla prostřednictvím kurýrů, kteří komunikovali pouze v německém jazyce, přijeli vozidlem s německou mezinárodní poznávací značkou, které bylo zapůjčeno na letišti v H. (SRN) a předaná droga měla být do zahraničí převezena, ačkoliv se tak z důvodu zadržení kurýrů Policií České republiky již v P. nestalo. Nejvyšší soud proto v souladu se závěrem soudů nižších stupňů považuje za jednoznačné, že tito obvinění zprostředkovávali sušené konopí jako organizovaná skupina působící ve více státech ve smyslu § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, neboť jejich vědomost o vyvezení drogy do zahraničí byla náležitě prokázána.

Výhrada obviněné D. N. O. k postupu odvolacího soudu, který změnil právní posouzení skutku u spoluobviněného V. T. D., aniž by uvedenou změnu promítl do právního posouzení skutku spáchaného obviněnou D. N. O., rovněž nebyla shledána za opodstatněnou. Odvolací soud se neztotožnil s právním posouzením jednání obviněného V. T. D., neboť z provedeného dokazování nebylo zjištěno množství a kvalita konopí, které bylo předáno spoluobviněnému V. T. D.. Zmíněný nedostatek se však netýká obviněné D. N. O., neboť skutek pod bodem 3) je v podstatě rozložen do dvou fází, kdy obviněná D. N. O. ve spolupráci s obviněným T. H. C. zabezpečila předání konopí od dodavatelky H. T. L. spoluobviněnému V. T. D., načež došlo k vrácení konopí z důvodu nespokojenosti s jeho kvalitou. Obviněná D. N. O. však zajistila prodej konopí dalším odběratelům, přičemž k jeho realizaci dne 8. 12. 2012 skutečně došlo, a to předáním sušeného konopí obviněným T. H. C. kurýrům, kteří přijeli ve vozidle s německou poznávací značkou. Bezprostředně poté bylo vozidlo s kurýry kontrolováno Policií ČR, přičemž v něm bylo nalezeno sušené konopí, které bylo následně podrobeno znaleckému zkoumání a byly přesně zjištěny hodnoty kvality a množství. Druhé fáze skutku pod bodem 3) spočívající v předání drogy kurýrům z Německa se spoluobviněný V. T. D. nijak neúčastnil. Zároveň podle odvolacího soudu nebylo prokázáno, že konopí vrácené spoluobviněným V. T. D. bylo totožné s tím, které bylo zajištěno po předání německým kurýrům. Množství konopí totiž nebylo zjistitelné ani z telefonických rozhovorů, avšak vyplývalo z nich, že poté co obviněný T. H. C. vyzvedl konopí od spoluobviněného V. T. D., přebalil jej do jiných obalů, přičemž zjistil také chybějící množství. Z výše uvedeného je tak zřejmé, že ačkoliv nebylo možné zjistit přesné množství a kvalitu konopí předávaného spoluobviněnému V. T. D., což vedlo ke změně právní kvalifikace jeho jednání, nijak se toto nedotýkalo obviněných, kteří se podíleli i na druhé fázi skutku, zorganizovali a následně zrealizovali předání sušeného konopí, které bylo následně zajištěno a o jeho kvalitě a množství nevznikly jakékoliv pochybnosti. Obviněná H. T. L. také namítala, že soudy v jejím případě nezohlednily změny právního posouzení skutku u spoluobviněného V. T. D., avšak tuto námitku opět zakládala na argumentaci skutkové povahy, že na základě deklarované změny u ní nelze dospět k závěru, že se dopustila trestního jednání, a tedy argumentaci vymykající se uplatněnému dovolacímu důvodu.

Protože Nejvyšší soud z důvodů výše rozvedených shledal, že obviněná H. T. L. naplnila znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, a to po stránce subjektivní i objektivní, nezabýval se jakousi alternativou představovanou obviněnou v dovolání, že nebylo-li prokázáno její úmyslné jednání, resp. vědomost o konopí v tašce, kterou nesla do auta ve skutku pod bodem 2), a jsou-li zjištění soudů o obsahu marihuany v této tašce správné, mohla být použita jako živý nástroj pro spáchání trestné činnost a jednat tak ve skutkovém omylu ve smyslu ustanovení § 18 tr. zákoníku.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. ] dospěl k závěru, že dovolání obviněných D. N. O., T. H. C. a H. T. L. byla zčásti podána z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a zčásti byla zjevně neopodstatněná, což zakládá důvod jejich odmítnutí podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Vzhledem k takto učiněnému rozhodnutí je zřejmé, že nebyl dán ani důvod k postupu podle § 265 o odst. 1 tr. ř navrhovaného obviněnou D. N. O..

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 5. 8. 2015


Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík