11 Tdo 478/2002
Datum rozhodnutí: 25.03.2003
Dotčené předpisy:




11 Tdo 478/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. března 2003

o dovolání obviněného P. M., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne

21. 3. 2002, sp. zn. 6 To 543/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené

u Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově pod sp. zn. 18 T 77/2001 a rozhodl

t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově ze dne 4. 10. 2001, sp. zn. 18 T 77/ 2001, byl obviněný uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247

odst. 1, odst. 2 tr. zák., jehož se měl dopustit tím, že v době od 1. července do 30. září 2000 na ulici J. v K., okres B., po předchozí dohodě společně s D. H., který již byl odsouzen, odcizili z objektu a majetku firmy s. r. o. M.-T. B. postupně nejméně 600 kilogramů slisovaného hliníku v ceně 36.480,- Kč.

Za tento trestný čin byl odsouzen podle § 247 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle § 58 odst. 1 písm. a) a § 59 odst. 1

tr. zák. mu byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu

15 (patnácti) měsíců.

Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená firma M.-T. s. r. o. B. odkázána

s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občansko právních.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání ke Krajskému soudu v Ostravě, který svým usnesením ze dne 21. 3. 2002, sp. zn. 6 To 543/2001, podle § 256 tr. ř. odvolání zamítl jako nedůvodné.

Obviněný P. M. podal prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dne 21. 6. 2002 dovolání. Nejvyššímu soudu bylo dovolání předloženo dne 2. 8. 2002. Dovolatel své námitky opřel o ustanovení § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. V dovolání namítá, že usnesení Krajského soudu v Ostravě je nezákonné a trestní řízení mělo být zastaveno podle § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř., neboť je zde překážka věci rozsouzené ( rei iudicatae ), když o témže skutku bylo rozhodnuto státním zástupcem usnesením

o podmíněném zastavení trestního stíhání dne 31. října 2000, sp. zn. 2 Zt 531/2000, respektive bylo rozhodnuto zastavujícím usnesením o části (dílčím útoku) téhož skutku. Dovolatel dále uvádí, že odvolací soud poukazoval na ust. § 11 odst. 2

tr. ř., podle kterého týká-li se důvod uvedený v odst. 1 jen některého z dílčích útoků pokračujícího trestného činu, nebrání to, aby se ohledně zbylé části takového trestného činu konalo trestní stíhání. Odstavec 2 citovaného § 11 však nabyl účinnosti až od 1. ledna 2002 a podle § 16 tr. zák. je proto nutno vycházet ze znění zákona - trestního řádu v době spáchání trestného činu, což je pro pachatele příznivější. Dovolatel pak nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že pokud jde

o aplikaci trestního řádu, vychází se vždy ze zákona, který je účinný v době, kdy je vedeno trestní řízení. Při své argumentaci dovolatel upozorňuje i na příslušné komentáře k trestnímu řádu. Závěrem dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě podle § 265k tr. ř. zrušil ve všech výrocích a sám rozhodl o zastavení řízení nebo věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání obviněného P. M. se dne 24. 7. 2002 vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně. Ve svém vyjádření uvedl, že dovolání opírající se o § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. nepovažuje za důvodné. Konstatuje, že usnesením náměstkyně Okresního státního zástupce v Bruntále ze dne 31. 10. 2000, sp. zn.

2 Zt 531/2000, bylo podle § 307 odst. 1 tr. ř. podmíněně zastaveno trestní stíhání obviněného pro skutek právně kvalifikovaný jako trestný čin zatajení věci podle

§ 254 odst. 1 tr. zák. skutkově spočívající v tom, že obviněný měl dne 20. září 2000 na ul. J. v K. nalézt 5 ks slisovaného hliníkového materiálu z majetku s. r. o.

M.-T., které odvezl do sběrny a prodal za částku 2.800,- Kč, přičemž zkušební doba byla stanovena na 18 měsíců. Státní zástupce dále uvádí, že z obsahu jednotlivých rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení vyplývá, že ve věcech Okresního soudu

v Bruntále, pobočka v Krnově, sp. zn. 18 T 77/2001 a Okresního státního zastupitelství v Bruntále, sp. zn. 2 Zt 531/2000, bylo vedeno trestní stíhání pro skutky různě právně kvalifikované. Podle názoru státního zástupce základní podmínka pokračování v trestném činu ve smyslu ust. § 89 odst. 3 tr. zák. splněna nebyla, protože pokračováním v trestném činu se rozumí takové jednání , jehož jednotlivé dílčí útoky naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu. Státní zástupce sice uznává, že lze mít určité pochybnosti o správnosti právní argumentace ve věci Okresního státního zastupitelství v Bruntále, sp. zn. 2 Zt 531/2000, ze skutečnosti, že obviněný v kritické době barevné kovy odcizoval, však automaticky nevyplývá, že

v konkrétním případě dne 20. 9. 2000 nemohlo jít o materiál nalezený. Státní zástupce také poukázal na ustanovení § 308 odst. 3 tr. ř., podle kterého v případě podmíněného zastavení trestního stíhání účinky zastavení trestního stíhání (§ 11 odst. 1 písm. f) tr. ř.) nastávají až právní mocí rozhodnutí o tom, že se obviněný osvědčil nebo uplynutím lhůty uvedené v § 308 odst. 2 tr. ř. Citované ustanovení platilo ve stejné podobě před 1. 1. 2002 i po tomto datu. Dále státní zástupce konstatuje, že usnesení náměstkyně Okresního státního zastupitelství

v Bruntále ze dne 31. 10. 2000, sp. zn. 2 Zt 531/2000, tedy v žádném případě nepředstavovalo překážku rei iudicatae ve věci vedené u Okresního soudu

v Bruntále, pobočka v Krnově, sp. zn. 18 T 77/2001. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné a současně navrhl, aby tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a)

tr. ř. v neveřejném zasedání .

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda jsou

v předmětné věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a

tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h)

tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je podle

§ 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.).

V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to

s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b

odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá (§ 265f odst. 1 tr. ř.). Dovolatel v dané trestní věci odkazuje na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy na to, že proti němu jako obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Tento dovolací důvod spočívá v tom, že proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona nebylo přípustné, tehdy jestliže ve věci existoval některý z obligatorních důvodů uvedených v § 11 odst. 1, pro který nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li již zahájeno, musí být zastaveno, tedy, že příslušný orgán činný v trestním řízení v závislosti na tom, kdy důvod nepřípustnosti trestního stíhání vyšel najevo, nerozhodl o zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 1, § 188 odst. 1 písm. c), § 223 odst.1, § 231 odst. 1,

§ 257 odst. 1 písm. c), odst. 2 ani podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. Místo rozhodnutí o zastavení trestního stíhání tak došlo k jinému rozhodnutí, které je pro obviněného méně příznivé (zejména k odsuzujícímu rozsudku). Trestní stíhání není nepřípustné, je-li vedeno jen pro dílčí útok jednoho a téhož pokračujícího trestného činu, který je považován za samostatný skutek (§ 89 odst. 3 tr. zák., § 12 odst. 12 tr. ř.), pokud o tomto skutku nebylo pravomocně rozhodnuto, překážka věci rozhodnuté se zde neuplatní (§ 11 odst. 2 tr. ř.).

K otázce nepřípustnosti trestního stíhání je nutno podotknout, že § 11 tr. ř. uvádí případy, kdy je trestní stíhání nepřípustné. Trestní stíhání se týká vždy skutku, pro který je obviněný stíhán. V ustanovení § 11 písm. f) tr. ř. je vyjádřeno pravidlo, že nikdo nesmí být trestně stíhán opětovně pro týž skutek (viz. čl. 40 odst. 5 Listiny práv a svobod). Stejnou osobu je možno v souladu s citovaným ustanovením stíhat znovu pro týž skutek, jen jestli původní rozhodnutí bylo zrušeno v předepsaném řízení. Předepsaným řízením je zde míněno řízení o stížnosti pro porušení zákona, řízení o dovolání a obnova řízení (tzv. mimořádné opravné prostředky), ale i rehabilitační řízení anebo řízení o ústavní stížnosti před Ústavním soudem.

Nejvyšší soud se v předmětné trestní věci ztotožnil s názorem státního zástupce

v tom směru, že usnesení náměstkyně Okresního státního zástupce v Bruntále, pobočka Krnov ze dne 31. 10. 2000, sp. zn. 2 Zt 531/2000, nepředstavovalo v žádném případě překážku rei iudicatae ve věci vedené u Okresního soudu v Bruntále, pobočka Krnov pod sp. zn. 18 T 77/2001. I když argumentace odvolacího soudu ve vztahu

k ustanovení §11 odst. 2 tr. ř. nebyla přiléhavá, nezakládá tato skutečnost důvodnost dovolání.

Novela trestního zákona z roku 1993 provedená zákonem č. 290/1993 Sb. vymezila definici pojmu pokračování v trestném činu, který do té doby platná právní úprava nevymezovala a ponechávala jeho vymezení trestně právní teorii a judikatuře. Pokračování v trestném činu je vymezeno čtyřmi znaky, které musí být současně dány a to, že útoky musí naplňovat stejnou skutkovou podstatu, musí být vedeny jednotným záměrem (tzv. subjektivní souvislost), dále musí být spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a musí mít blízkou souvislost časovou a v předmětu útoku (tzv. objektivní souvislost).

S ohledem na výše uvedené skutečnosti a legální definici pojmu pokračování

v trestném činu obsaženou v § 89 odst. 3 tr. zák. Nejvyšší soud konstatoval, že

v dané trestní věci se nejednalo o pokračování v trestném činu a tudíž o totožný skutek, neboť základní podmínkou pokračování v trestném činu je, že pachatel dílčími útoky uskutečňuje ten určitý trestný čin (viz. R 22/1990). Dílčí útoky (a to každý

z nich) tedy musí naplňovat stejnou skutkovou podstatu trestného činu a to popř.

i různé alternativy téhož ustanovení a každý dílčí akt pokračování v trestném činu musí znovu naplňovat znaky trestného činu ať dokonaného nebo nedokonaného. Jak vyplývá ze spisové dokumentace v trestní věci vedené u Okresního státního zastupitelství v Bruntále pod sp. zn.2 Zt 531/2000, bylo vedeno trestní stíhání pro trestný čin zatajení věci podle § 254 odst. 1 tr. zák. a v řízení vedeném

u Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově pod sp. zn. 18 T 77/2001 pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák., tedy trestní stíhání bylo vedeno pro skutky různě právně kvalifikované, a tudíž základní podmínka pokračování trestného činu ve smyslu ustanovení § 89 odst. 3 tr. zák. splněna nebyla.

S přihlédnutím k výše uvedenému a skutečnosti, že uplatněný dovolací důvod podle

§ 265b odst. 1 písm. e) nebyl shledán důvodným, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že

v případě dovolání obviněného P. M. jde o dovolání zjevně neopodstatněné, a proto toto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl.

Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný ( § 265n tr. ř.).

V Brně dne 25. března 2003

Předseda senátu:

JUDr. Stanislav Rizman