11 Tdo 450/2013
Datum rozhodnutí: 28.05.2013
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



11 Tdo 450/2013-21
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. května 2013 dovolání podané obviněným M. K. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 11. 2012, sp. zn. 9 To 561/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 5 T 86/2012, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného M. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. 5 T 86/2012, byl M. K. uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, za které byl podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti čtyř měsíců. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu třiceti měsíců.

Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že dne 7. 1. 2012 okolo 15:00 hodin v obci A., okres Karlovy Vary, po silnici č.... P. ul. ve směru od P. řídil osobní automobil typu VW Golf, RZ: ..., ačkoliv si byl vědom skutečnosti, že s ohledem na předchozí konzumaci většího množství alkoholických nápojů, kdy měl v krvi nejméně 1,07 g/kg alkoholu, není schopen bezpečně řídit a ovládat motorové vozidlo, s ohledem na ovlivnění řidičských schopností požitým alkoholem nepřizpůsobil rychlost a styl jízdy skutečnosti, že s vozidlem na kluzké vozovce pokryté sněhem přijíždí k pravotočivé zatáčce u domu č. p. ..., v důsledku čehož při průjezdu zatáčkou uvedl vozidlo do smyku a přejel s ním do protisměru, kde čelně narazil do protijedoucího osobního automobilu typu Citroën Berlingo, RZ: ..., jehož řidič D. K. po spatření vozidla řízeného obviněným ve snaze zabránit střetu najel vpravo částečně mimo vozovku a zastavil. Při střetu došlo ve vozidle Citroën ke zranění spolujezdkyně A. K., která utrpěla zhmoždění kostrče, pravé kyčle, pravého kolena, levého prsu a odlomení části hrudní kosti s léčbou a omezení v běžném způsobu života do 22. 3. 2012, poškozením vozidla Citroën Berlingo způsobil majiteli společnosti ES Systém, spol. s r. o., Hackerova 571, Praha 8, škodu ve výši 74.300,- Kč.

Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 15. 11. 2012, sp. zn. 9 To 561/2012, podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Zdeňka Svobody dovolání , a to, jak z něj vyplývá, v celém rozsahu. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný nesouhlasí s tvrzením krajského soudu, že hodnocení důkazů provedené soudem prvního stupně bylo logické a vnitřně bez rozporů a verze obhajoby o tom, že obviněný požil alkoholické pivo omylem, nebyla podpořena žádným důkazem. Podle obviněného soud zřejmě přehlédl skutečnost, že svědek L. (číšník) uvedl, že nealkoholické pivo nalévá do neoznačených sklenic jako pivo alkoholické a připustil, že mohlo dojít záměně, když u výčepního pultu stálo více osob. Je tedy logické, že mohlo a zřejmě došlo k požití alkoholického piva omylem a tvrzení soudu, že je nepravděpodobné, aby k omylu došlo ve čtyřech případech (tehdy by bylo dosaženo hladiny alkoholu 1,07 g/kg v krvi) je nereálné, má naopak spekulativní a nikoliv logický charakter. Obviněný dále namítl, že tr. zákoník v přečinu dle § 274 odst. 1, 2 písm. a) vyžaduje prokázání úmyslu, přičemž obviněný jednal ve skutkovém omylu podle § 18 tr. zákoníku tím, že požil alkoholické pivo, které pokládal za nealkoholické díky tomu, že si jej objednal, a že jsou piva chuťově téměř k nerozeznání. Nepociťoval na sobě požití alkoholu, a proto řídil v dobré víře, že není ovlivněn alkoholem, což podložil výpovědí svědků K. a K., kteří uvedli, že obviněný nejevil známky požití alkoholu. Na základě výše uvedeného obviněný zopakoval, že Krajský soud pochybil, když dospěl k závěru, že hodnocení důkazů provedené soudem prvního stupně bylo logické a vnitřně nerozporné, podle jeho názoru hodnocení důkazů bylo naopak nelogické a vnitřně rozporné.

V doplnění dovolání pak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Plzni a přikázal věc tomuto Krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání obviněného se vyjádřil Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí předchozího průběhu řízení a obsahu obviněným podaného dovolání uvedl, že důvody uvedené obviněným zjevně nenaplňují důvody dovolání podle § 265 odst. 1 písm. g) tr. ř. Státní zástupce se zabýval otázkou, zda nedošlo k takovému porušení zásad spravedlivého procesu, které by mělo za následek extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 177/04, načež upozornil, že odvolatel takovýto rozpor nenamítá, a to by mohlo být překážkou přezkoumání napadených rozhodnutí a jim předcházejícího řízení z tohoto hlediska. Státní zástupce se přesto nad rámec vyjádřil i nad rámec námitek obviněného také k provedenému dokazování a jeho hodnocení, přičemž uvedl, že nalézací soud provedené důkazy v zásadě správně vyhodnotil, přestože svůj postup v tomto směru v odůvodnění svého rozsudku popsal poněkud nesouvisle a dopustil se několika chyb, které však z hlediska konečných skutkových závěrů lze považovat za nepodstatné, proto neexistuje žádný nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, natož nesoulad extrémní.

Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, a toto rozhodnutí učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Obviněný označuje jako dovolací důvod ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:

Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.

Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný sice formálně tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, ve skutečnosti však brojí výhradně proti skutkovým zjištěním učiněným v předchozím řízení, proti podle něj nesprávnému hodnocení důkazů, jeho dovolání neobsahuje jiné než skutkové námitky. Nad rámec dovolacího řízení lze podotknout, že soud prvního stupně podrobně a přesvědčivě zdůvodnil, jak dospěl k popsaným skutkovým závěrům, přestože se v odůvodnění rozhodnutí dopustil, jak konstatuje i státní zástupce, drobných nelogických chyb, které ale neměly žádný vliv na konečné skutkové závěry. Okresní soud ve svém rozhodnutí mimo jiné uvedl, že svědek L. vyloučil záměnu nápojů při jejich podávání, a že svědek K. označil jednání obviněného po dopravní nehodě za velice familiérní až zvláštní, což je v přímém rozporu s námitkami obviněného. Okresní soud přímo označil jednání obviněného za úmyslné jednání na základě toho, že obviněný věděl, že je ovlivněn alkoholem, a přesto ovládal motorové vozidlo. K tomu se přiklonil ve svém usnesení i krajský soud, který mimo jiné označil tvrzení obviněného, že nepozná rozdíl mezi nealkoholickým pivem značky Radegast a alkoholickým dvanáctistupňovým pivem značky Gambrinus, za velmi nepřesvědčivé. Nejvyšší soud dále nesouhlasí ani s tvrzením obviněného (založeným na jeho skutkové verzi), že se jednalo o skutkový omyl podle § 18 tr. ř., ale naopak se domnívá, že z rozsudku soudu prvního stupně vyplývá minimálně úmysl nepřímý ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) tr. ř., a tedy že obviněný věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem (zájem společnosti na ochraně života a zdraví), a pro případ, že se tak stane, byl s tím srozuměn. Nejvyšší soud proto konstatuje, že správně došlo k posouzení jednání jako přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky, tento závěr nenese žádná pochybení a odpovídá skutkovým zjištěním, a proto neshledal pochybení v právní kvalifikaci.

Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný M. K. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 28. května 2013

Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch