11 Tdo 440/2011
Datum rozhodnutí: 14.06.2011
Dotčené předpisy: § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.



11 Tdo 440/2011-112

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14. června 2011 dovolání podané obviněným L. B. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. 5 To 46/2008, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 18/99, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného L. B.
o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 10 T 18/99, byl L. B. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. (zákona č. 140/1961 Sb.), za který byl podle § 250 odst. 4 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající ve výkonu statutárních orgánů v obchodních společnostech a družstvech na dobu tří let a podle § 53 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 1 000 000 Kč. Pro případ nevykonání peněžitého trestu ve stanovené lhůtě mu byl uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou let. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že v úmyslu získat finanční prostředky v době od 28 1. 1997 do 4. 8. 1997 jako jediný statutární zástupce a jednatel společnosti LIMA MOBIL, s. r. o., se sídlem v Brně, Jana Uhra 4, později na ulici Gorkého 12, jednak sám a jednak prostřednictvím obchodních zástupců uzavíral se zájemci z různých míst České republiky písemné smlouvy, jejichž předmětem bylo zprostředkování koupě vozidel různých značek a typů a na základě takto uzavřených smluv obdržel buď v hotovosti nebo na účet LIMA MOBIL, s. r. o., č. vedený u ČSOB, a. s. pobočka Brno, částku ve výši nejméně 5 784 049 Kč, přičemž vozidla nezajistil, peníze si ponechal a dne 4. 8. 1997 obchodní podíl ve společnosti převedl na R. Č., bez toho, aby na něj převedl převzaté závazky a finanční hotovost, a tímto způsobem uzavřel níže označené smlouvy, kterými vyjmenovaným poškozeným se zavázal zprostředkovat konkrétně označený typ vozidla a v souvislosti s tím od nich převzal vyčíslenou finanční hotovost (následuje výčet poškozených a zaplacených částek) .
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, na jehož podkladě rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. 5 To 46/2008, tak že podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve výrocích o trestech a způsobu jejich výkonu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání s předmětem zprostředkovatelská činnost, a to jak fyzické osobě, tak v rámci obchodních společností a družstev a dále spočívající ve výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodních společností a družstev s týmž předmětem činnosti na dobu pěti let.
Proti rozsudku odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Pavla Hály dovolání , kterým napadl všechny výrokové části rozsudku a odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Naplnění tohoto dovolacího důvodu odůvodnil obviněný tím, že zpochybňuje závěry, k nimž dospěly obecné soudy, neboť byly hodnoceny jednostranně a neodpovídaly kritériím daným ustanoveními § 2 odst. 5, 6, § 89 a násl. a § 207 a násl. tr. ř. Namítá v této souvislosti, že nalézací soud nepřipustil důkaz výslechem klíčové svědkyně K. a oba soudy zcela pominuly navštívenku svědka R. Č. Dále pak obviněný uvádí, že finanční prostředky od klientů prostřednictvím zaměstnanců soustřeďoval za účelem podnikatelského záměru, který realizoval a pro okolnosti tragického skonu jeho syna a následně rodičů nebyl schopen v něm pokračovat, tedy obchodní podíl převedl na R. Č. Soudy také v rozporu s objektivním stavem zahrnuly do škody částku na účtu společnosti Lima Mobil, s. r. o., kterou obviněný vůbec nepřijal a kterou následně zabavil finanční úřad. Obviněný má za to, že jeho trestná činnost nebyla soudy prokázána, ale zpětně dovozována z lživého tvrzení svědka ohroženého stejnou trestní sazbou, jakou měl obviněný. Jestliže soudy přijaly závěr, že obviněný uzavíral smlouvy na koupi motorových vozidel, pak je to podle obviněného v rozporu s jejich závěry, že neměl v úmyslu naplnit realizaci podnikatelského záměru. Nebylo podle něj prokázáno, že jeho úmysl při realizaci podnikatelského záměru směřoval od počátku k trestnému činu podvodu. V závěru pak obviněný říká, že pakliže se snaží vyhnout hodnocení postupu soudů s ohledem na vymezení dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nemůže najít obsahovou návaznost k provedeným důkazům. Zrovna tak jako kvalifikace trestného činu podvodu mohla být užita kvalifikace trestného činu zpronevěry.
Obviněný proto navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí předchozího řízení a obsahu obviněným podaného dovolání vysvětlil podstatu uplatněného dovolacího důvodu a konstatoval, že pokud obviněný opírá svoji námitku nesprávného posouzení skutku o tvrzení nesprávného vyhodnocení výpovědi svědka R. Č., resp. o porušení ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 89 a násl. a § 207 a násl. tr. ř., není možné k tomu přihlížet. Soud prvního stupně podle něj velmi pečlivě hodnotil všechny provedené důkazy a na jejich základě (nikoli za existence extrémního rozporu s nimi a nikoli pouze na základě výpovědi svědka R. Č.) dovodil nepochybný skutkový stav, a to v rozsahu, který umožňuje jej trestně právně kvalifikovat. Popsaný závěr nezpochybňuje ani postup finančního úřadu ke společnosti Lima Mobil, s. r. o.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky obviněným podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jako podané z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v § 265b odst. 1 tr. ř., a toto rozhodnutí učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací
(§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.
Obviněný označuje jako dovolací důvod ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný sice tvrdí, že si je vědom podstaty uplatněného dovolacího důvodu a nechce zpochybňovat skutkové závěry, na nichž je založeno rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího, svými námitkami však nečiní nic jiného, než že právě napadá rozsah provedeného dokazování a jeho hodnocení. Přitom je třeba říci, že soudy provedly rozsáhlé dokazování a své závěry zejména soud prvního stupně ve svém rozhodnutí podrobně zdůvodnil.
V závěru dovolání sice obviněný uvádí, že zrovna tak se mohla užít kvalifikace tr. činu zpronevěry , ani toto vyjádření však nelze považovat za námitku odpovídající zvolenému dovolacímu důvodu. Toto tvrzení jednak není nijak blíže zdůvodněno, jednak jím obviněný navazuje na své skutkové námitky a lze je tak chápat jako vyjádření nespokojenosti se skutkovými závěry soudů, resp. názor, že na skutkový stav nelze aplikovat ustanovení § 250 tr. zák., ovšem skutkový stav, jak jej prezentuje obviněný, nikoli jak jej zjistil nalézací soud. Nejvyšší soud v tomto případě žádný rozpor mezi skutkovými závěry soudů a jejich právním posouzením nespatřuje.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný L. B. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 14. června 2011

Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch