11 Tdo 435/2005
Datum rozhodnutí: 28.04.2005
Dotčené předpisy:




11 Tdo 435/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 28. dubna 2005 dovolání obviněného R. T., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. srpna 2004, sp. zn. 3 To 286/2004, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 88 T 107/2003, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 4. února 2004, sp. zn. 88 T 107/2003, byl obviněný R. T. uznán vinným trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. (v bodech 1 - 9) a neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. (v bodech 2, 8, 9), a dále trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. (v bodech 10 - 12). Za to byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání padesáti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody ve vztahu k jednotlivým poškozeným.

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 18. srpna 2004, sp. zn. 3 To 286/2004, byl k odvolání obviněného R. T. směřujícího proti odsuzující části výše citovaného rozsudku Městského soudu v Brně podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. výše citovaný rozsudek Městského soudu v Brně částečně zrušen, a to ve výroku o vině trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. (v bodech 1 - 9) a trestným činem neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. (v bodech 2, 8, 9), dále ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný R. T. byl uznán vinným trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) odst. 3 písm. b) tr. zák. (v bodech 1 8) a neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. (v bodech 2, 7, 8) a za uvedené trestné činy a za sbíhající se trestný čin podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák., jímž zůstal napadený rozsudek v bodech 10 12 nezměněn, byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyřiceti měsíců, přičemž podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost na náhradě škody uhradit poškozeným O. K. částku 40.999,- Kč, Z. N. částku 12.250,- Kč, společnosti C. C. B. Č. R., s. r. o., částku 49.500,- Kč, P. Š. částku 8.300,- Kč, J. K. částku 171.000,- Kč, D. H. částku 28.050,- Kč, M. S. částku 1.600,- Kč a společnosti J. H. M., s. r. o., částku 211.800,- Kč.

Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený C. C. B. Č. R., s. r. o., se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle § 229 odst. 3 tr. ř. byli poškození V. H., T. B., A. S. a J. M. se svým nárokem na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle zjištění odvolacího soudu se obviněný R. T. výše označených trestných činů krádeže a neoprávněného držení platební karty dopustil tím, že

1. v přesně nezjištěné době dne 6. 12. 2002 odcizil bez použití násilí v prodejně firmy A. O. K. v B., na V., z poličky pod prodejním pultem plechovou pokladničku s finanční hotovostí 40.679,- Kč, čímž způsobil poškozenému O. K. škodu ve výši 40.999,- Kč,

2. v přesně nezjištěné době dne 16. 1. 2003 odcizil bez použití násilí z neuzamčené kanceláře autoservisu na H.v B., z náprsní kapsy bundy, ponechané ve volně přístupné kanceláři, koženou peněženku s hotovostí ve výši 950,- Kč, osobními doklady a úvěrovou kartou GE C. M., z níž následně 16. a 17. 1. 2003 vybral finanční hotovost ve výši 12.000,- Kč a dále zakoupil za pomocí karty zboží v hodnotě 800,- Kč, čímž způsobil Z. N. škodu ve výši 14.100,- Kč,

3. v době od 17:00 do 17:15 hod. dne 31. 1. 2003 odcizil bez použití násilí z volně přístupné kanceláře společnosti C. C. B. Č. R., s. r. o., v B. na ulici Ř., Notebook IBM TPT 23 model 2647-4 Mg společně s nabíječkou a příslušenstvím, čímž způsobil uvedené společnosti škodu ve výši 49.500,- Kč,

4. v době od 12:00 do 16:00 hod. dne 11. 2. 2003 odcizil bez použití násilí z neuzamčené kanceláře společnosti S. CZ, s. r. o., v Brně, na K., notebook ACER Note Light, adaptér k síťové kartě, 2 ks CD, pět disket a příruční plátěnou tašku, čímž poškozenému P. Š. způsobil škodu ve výši 8.300,- Kč,

5. v době od 13:00 do 18:00 hod. dne 10. 3. 2003 odcizil bez použití násilí z neuzamčené kanceláře autoopravny K. v P. na B. ulici z volně odložené tašky číšnický flek s hotovostí ve výši 171.000,- Kč, čímž způsobil J. K. škodu ve výši 171.220,- Kč,

6. v době od 15:40 hod. dne 1. 4. 2003 do 6:40 hod. dne 2. 4. 2003 odcizil bez použití násilí ze zásuvky stolu z neuzamčené kanceláře společnosti D. H. v B. na B. 37, 330 ks stravenek Exit v nominální hodnotě 85,- Kč za kus, čímž způsobil D. H. škodu ve výši 28.050,- Kč,

7. od 15:15 do 15:45 hod. dne 11. 4. 2003 odcizil z kancelářských prostor společnosti N.D.C., s. r. o., M., v M. na B. 9, bez použití násilí mobilní telefon Siemens C 45 a dále z dámské kabelky občanský a řidičský průkaz M. S., koženou peněženku, platební kartu VISA, SIM kartu GO Eurotel s kreditem 340,- Kč, devět stravenek Syas po 50,- Kč, kartu zdravotní pojišťovny a další dokumenty na jméno M. S., čímž vznikla společnosti N. D. C., s. r. o., škoda ve výši 2.500,- Kč ve vztahu k odcizenému telefonu a M. S. škoda ve výši 1.600,- Kč,

8. v době od 16:15 hod. dne 30. 4. 2003 do 7:00 hod. dne 5. 5. 2003 odcizil bez použití násilí z kanceláře společnosti J. H. M., s. r. o., v B. na P., ze zásuvky pracovního stolu příruční pokladnu s finanční hotovostí ve výši 150.000,- Kč a 1.000,- EUR s dvěma platebními kartami Citicard a platební kartou PaestroCirrus a klíče od firemního vozidla, přičemž následně vybral prostřednictvím jedné z platebních karet finanční hotovost ve výši 29.400,- Kč, čímž vznikla společnosti J. H. M., s. r. o., škoda ve výši 216.741,- Kč.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V dalším textu tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že ani v jednom z případů jednání popsaného pod body 1) 8) napadeného rozsudku způsobená škoda nedosahuje výše značné škody ve smyslu ustanovení § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. Dále má za to, že z formulace skutkové věty i z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu vyplývá, že se měl dopustit osmi samostatných skutků naplňujících skutkovou podstatu trestného činu krádeže podle § 247 tr. zák., neboť ani ve skutkové větě ani v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu není uvedeno, a nebylo v tomto směru prováděno ani dokazování, že by jednotlivá jednání popsaná v bodech 1) 8) rozsudku odvolacího soudu byla vedená jednotným záměrem pokračovat v trestné činnosti a že by se tedy mělo jednat o pokračující trestný čin ve smyslu § 89 odst. 3 tr. zák. Odvolací soud tak nesprávně posoudil jednání popsané ve skutkové větě svého rozsudku jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. Přitom soudy nebylo ani zjišťováno, zda obviněný již od počátku, tedy od 6. 12. 2002, měl v úmyslu pokračovat v páchání trestného činu krádeže podle § 247 tr. zák. a zda tento záměr měl při všech následujících skutcích popsaných ve výrokové části rozsudku odvolacího soudu. Proto odvolací soud v tomto směru nesprávně právně posoudil skutky popsané pod body 1) 8) ve smyslu dovolacího důvodu předpokládaného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dále dovolatel poukazuje i na nejednoznačný způsob výpočtu výše škody v bodech 1, 2, 5, 7 a 8 s tím, že hodnota odcizených částek, příp. hodnota odcizených věcí neodpovídá způsobené škodě určené odvolacím soudem.

Ve vztahu k trestnému činu podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák., (bod 10 až 12 rozsudku soudu prvního stupně) dovolatel uvádí, že jeho jednání mělo spočívat v tom, že převzal od obviněného K. fotoaparáty což bylo soudy právně posouzeno tak, že na sebe převedl věc, která byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou. V tomto směru namítá, že soud nespecifikoval, co znamená pojem převzal , a z rozsudků soudů obou stupňů nevyplývá, co s těmito fotoaparáty chtěl obviněný dělat, na jak dlouho tyto fotoaparáty převzal a z jakého důvodu, a není tak zřejmé, zda obviněný skutečně tyto fotoaparáty na sebe převedl . Skutkový děj tak podle jeho názoru lze posoudit i tak, že obviněný na krátkou dobu převzal předmětné fotoaparáty, aniž měl v úmyslu je na sebe převádět, mohl je J. K. vrátit, či s nimi naložit jiným legálním způsobem. Považuje proto rovněž právní posouzení tohoto jednání za nesprávné ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V petitu dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. 3 To 286/2004, a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K podanému dovolání se nejvyšší státní zástupce vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství tak, že z hlediska zpochybněných částí výroků napadeného rozsudku je dovolání věcně přezkoumatelné, avšak z hlediska opodstatnění mu nelze přisvědčit. Dílčí útoky dovolatele proti cizímu majetku pod body 1) - 8) výroku o vině byly spáchány za podmínek ustanovení § 89 odst. 3 tr. zák. o pokračování v trestném činu, neboť je zřejmé, že okolnosti provedených jednotlivých útoků byly shodné či podobné, útoky byly spáchány v blízké časové souvislosti a vedeny jednotným záměrem zmocnit se cizích věcí. Za stavu, kdy pokračujícím jednáním způsobená výše škody dosáhla částky 533.010,- Kč, je právní kvalifikace činu ve smyslu § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. spojeného se značnou škodou zcela namístě. K námitce o způsobu výpočtu výše škody neuvádí dovolatel nic konkrétního a nelze k ní tudíž přihlížet. Rozhodnutí sice trpí formální vadou napadeného výroku o vině, kdy v rozporu s požadavkem obsahových náležitostí ve smyslu § 120 odst. 3 tr. ř. chybí přesné označení trestného činu, včetně jeho zákonného pojmenování, avšak taková vada má povahu zřejmé nesprávnosti a není odstranitelná v dovolacím řízení zaměřeném na soulad se skutkovým zjištěním a učiněnými právními závěry. Ve vztahu ke zbývající argumentaci dovolatele ohledně trestného činu podílnictví uvedla, že dovolatel blíže nespecifikoval, jak by si v zájmu obnovení vlastnické dispozice poškozených konkrétně počínal, když postrádá logiku jeho tvrzení, že by věci vracel spoluobviněnému J. K., když je od něj za účelem dalšího prodeje přebíral, aby s nimi nakládal jako s vlastními. Posouzení jeho jednání jako trestného činu podílnictví tak plně odpovídá skutkovým zjištěním, která soud učinil. Uplatněné námitky proto považuje za zjevně neopodstatněné a navrhla podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.) a že bylo podáno oprávněnou osobou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. , bylo dále, jak již shora naznačeno, zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody (resp. konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno) lze považovat za důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání podané z citovaného důvodu je tedy určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Dovoláním podaným z tohoto důvodu tedy nelze namítat vady právního posouzení z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněných ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž změna skutkových zjištění učiněných soudem prvního, resp. druhého stupně dovolacím soudem je vyloučena, neboť zákonný výčet dovolacích důvodů v § 265b tr. ř. je taxativní a přezkum skutkových zjištění není v tomto ustanovení jako důvod dovolání uveden (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02).

Současně také platí, že obsah konkrétně uplatněných dovolacích námitek, o které se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí též věcně korespondovat zákonnému vymezení uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., tedy nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení zákona obsahující některý z dovolacích důvodů.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu obviněný relevantně namítl, že jeho jednání popsané v tzv. skutkové větě rozsudku odvolacího soudu pod body 1) 8) nelze právně posoudit jako jeden trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) odst. 3 písm. b) tr. zák., ale že správně je třeba toto jednání posoudit jako osm samostatných skutků naplňujících skutkovou podstatu trestného činu krádeže podle § 247 tr. zák. (a to zřejmě jen podle odst. 1 tohoto ustanovení). Dovolatel argumentuje v této souvislosti tím, že ve skutkové větě ani v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu není zmínka o tom, že jednotlivé případy popsané pod body 1) 8) rozsudku odvolacího soudu byly vedeny jednotným záměrem pokračovat v trestné činnosti a že se mělo jednat o pokračující trestný čin ve smyslu § 89 odst. 3 tr. zák. Další relevantní námitka dovolatele spočívá ve tvrzení, že jednání popsané pod body 10) 12) rozsudku soudu prvního stupně bylo nesprávně právně posouzeno jako trestný čin podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. s tím, že soudy obou stupňů nesprávně vyložily pojem převzal ve smyslu zákonného znaku této skutkové podstaty. Nejvyšší soud se proto zabýval opodstatněním těchto námitek.

Dále je třeba připomenout, že s ohledem na ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. se přezkumná činnost dovolacího soudu zásadně vztahuje jen na výroky, jež byly dovoláním napadeny, a to z důvodů v něm uvedených. Proto ve vztahu k trestnému činu krádeže podle § 247 tr. zák. se Nejvyšší soud v posuzované věci zabýval pouze otázkou, zda soudy učiněná skutková zjištění vyjádřená ve výrokových částech jejich rozsudků a blíže rozvedená v jejich odůvodněních opodstatňují právní závěr, že se obviněný zjištěným jednáním dopustil pokračujícího trestného činu krádeže podle § 247 odst. 3 písm. b) tr. zák. (tj. že takovým činem způsobil značnou škodu) ve smyslu ustanovení § 89 odst. 3 tr. zák.

Trestného činu krádeže podle § 247 odst. 3 písm. b) tr. zák. se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní a způsobí takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. Podle ustanovení § 89 odst. 3 tr. zák. pokračováním v trestném činu se rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo obdobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku.

Z popisu jednotlivých útoků trestné činnosti dovolatele popsané v tzv. skutkové větě pod body 1) 8) výroku o vině rozsudku odvolacího soudu (a shodně též i v rozsudku soudu prvního stupně) je zcela evidentní, že obviněný jednal vždy proti cizímu majetku s jednotným záměrem získat finanční prospěch a obohatit se a naplnil tak ve všech případech skutkovou podstatu trestného činu krádeže. Jednotlivé útoky byly spáchány přibližně ve čtrnáctidenních intervalech, tedy v poměrně krátké časové souvislosti, obviněný jednal vždy podobným způsobem tak, že v kancelářských nebo provozních prostorách obchodních společností odcizoval různé věci, platební karty a peníze, ponechané krátkodobě bez dozoru, tedy napadal týž předmět útoku. Jeho jednání tak mělo od počátku jednotný záměr, protože směřovalo především k zajištění rychlého zdroje příjmu a z hlediska hmotného práva naplňuje všechny podmínky ustanovení § 89 odst. 3 tr. zák. o pokračování v trestném činu. Celková výše škody, kterou svým jednáním způsobil, dosahuje částky 533.010,- Kč, tedy hranice značné škody. Ostatně i v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je celková výše způsobené škody konkretizována tak, že činí částku 587.010,- Kč (str. 13). Výtka obviněného, že jeho čin byl nesprávně posouzen jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 3 písm. b) tr. zák., je tak zjevně neopodstatněná.

Nutno sice připustit, že skutková zjištění, tak jak jsou popsána v tzv. skutkové větě výrokové části rozsudku soudu druhého stupně neodpovídají zcela požadavkům zákona (§ 120 odst. 3 tr. ř.), když v nich není výslovně vyjádřeno naplnění podmínek ustanovení § 89 odst. 3 tr. zák. a že úvahy o pokračujícím charakteru trestné činnosti měly být přinejmenším součástí odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, avšak jde o vadu toliko formálního (procesního) charakteru, kterou nelze napravit v dovolacím řízení. Jak již bylo konstatováno výše, napadený rozsudek nevyhovuje požadavkům § 120 odst. 3 tr. ř., popř. jeho odůvodnění neodpovídá zcela ustanovení § 125 tr. ř., ale z důvodů výše rozvedených se nejedná o nesprávné právní posouzení skutku a uplatněné hmotně právní námitky dovolatele v tomto směru Nejvyšší soud shledal neopodstatněnými.

Pokud jde o dovolací námitku, že soudy nesprávně právně posoudily jednání obviněného popsané pod body 10) 12) jako trestný čin podílnictví, nelze ani v tomto případě dovolateli přisvědčit.

Trestného činu podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. se dopustí ten, kdo ukryje, na sebe nebo jiného převede anebo užívá věc, která byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou.

Z výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, a to z tzv. právní věty, vyplývá, že v posuzované věci soud považoval trestný čin podílnictví spáchaný naplněním těch znaků uvedeného trestného činu, které spočívají v tom, že obviněný na sebe převedl věc, která byla získaná trestným činem spáchaným jinou osobou.

Z výrokové části tohoto rozsudku, a to z tzv. skutkové věty, je zřejmé, že za převedení věci nalézací soud pokládal jednání obviněného spočívající v převzetí věcí od spoluobviněného J. K., o nichž věděl, že byly odcizeny. S těmito závěry se odvolací soud v napadeném rozsudku v plném rozsahu ztotožnil.

K tomu je třeba uvést, že již tímto popisem rozhodných skutkových okolností byla dostatečně vyjádřena skutečnost, že obviněný získal uvedené věci do své faktické moci a získal tak dispozici nad věcmi získanými trestnou činností spoluobviněného, čímž mu bylo umožněno s předmětem útoku (cizí věcí) podle vlastní vůle nakládat. Získání možnosti dispozice s cizí věcí a realizace užitku z takové věci za situace, kdy je dovolatel převzal od spoluobviněného, přičemž věděl, že je tento odcizil, jsou okolnosti, které ve svém souhrnu přesvědčivě dovolují učinit závěr o naplnění skutkové podstaty trestného činu podílnictví podle § 251 tr. zák. Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, je zřejmé, že v posuzované věci soud rovněž vycházel ze zjištění, podle něhož obviněný zamýšlel věci dále prodat, a tedy s nimi nakládat jako s vlastními. Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že právní posouzení skutku pod body 10) 12) rozsudku nalézacího soudu jako trestného činu podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. je správné a námitky dovolatele považuje za zjevně neopodstatněné.

Pokud jde o námitku dovolatele ohledně blíže neupřesněné nesprávnosti v postupu soudů při stanovení výše škody, tak k tomu je třeba uvést, že nebyly vyjádřeny žádné konkrétní pochybnosti, v čem mělo dojít k nesprávnému užití ustanovení § 89 odst. 12 tr. zák. Proto k takové námitce nebylo možno v rámci dovolacího řízení přihlížet. Navíc se patrně jedná pouze o námitku skutkové povahy, nenaplňující uplatněný dovolací důvod.

S ohledem na výše uvedené skutečnost Nejvyšší soud dopěl k závěru, že námitky obviněného R. T. jsou zjevně neopodstatněné a jeho dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. dubna 2005

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík