11 Tdo 431/2009
Datum rozhodnutí: 30.04.2009
Dotčené předpisy:




11 Tdo 431/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. dubna 2009 dovolání podané obviněným J. H. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 26. 9. 2008, sp. zn. 31 To 348/2008, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 34 T 178/2007, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného J. H. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 18. 4. 2008, sp. zn. 34 T 178/2007, byl J. H. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., za který byl podle tohoto ustanovení odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Liberci se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že dne 11. 2. 2007 kolem 18.40 hod. v T. ul. v L. v prodejně objektu čerpací stanice Euro Oil namířil blíže nezjištěnou střelnou zbraň na obsluhu čerpací stanice I. F. a pod pohrůžkou použití zbraně ji donutil k vydání finanční hotovosti a cigaret v celkové hodnotě 14 250 Kč ke škodě společnosti Č., a. s., P., a mobilního telefonu zn. Nokia 1600 v hodnotě 1 600 Kč ke škodě I. F.

Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, na jehož podkladě rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka v Liberci, jako soud odvolací, usnesením ze dne 26. 9. 2008, sp. zn. 31 To 348/2008, tak že podle § 256 tr. ř. podané odvolání zamítl. Toto usnesení odvolacího soudu bylo doručeno mimo jiné obviněnému J. H. dne 23. 1. 2009, jeho obhájci dne 6. 11. 2008 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Liberci dne 5. 11. 2008.

Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. O. J. dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Liberci dne 10. 3. 2009.

Obviněný svým dovoláním napadl výrokovou část usnesení odvolacího soudu. Ohledně dovolacího důvodu uvedl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení, a odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje obviněný v tom, že odvolací soud při přezkoumávání jeho odvolání porušil zásadu in dubio pro reo. Okresní soud uspokojivě nevysvětlil rozpory mezi jednotlivými důkazy, zejména mezi výpověďmi jednotlivých svědků, např. ohledně popisů pachatele a časových údajů. Závěr o vině obviněného nemůže spočívat jen na výpovědi jediné svědkyně I. F., která pachatele, zvláště jeho obličej, neviděla po celou dobu přepadení. S ohledem na rozpory v její výpovědi není jasné, jak dlouho byl pachatel v prodejně, zda si jej mohla s jistotou zapamatovat. Odvolací soud nevzal v úvahu námitky obviněného týkající se rekognice, nezajištění důkazu kamerovým systémem. To vše vedlo ke vzniku pochybností ohledně viny obviněného.

Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci a zprostil jej obžaloby.

K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí předchozího řízení a obsahu obviněným podaného dovolání vysvětlil podstatu obviněným uplatněného dovolacího důvodu a konstatoval, že skutečnosti namítané obviněným v jeho dovolání v žádném směru nekorespondují s jím zvoleným dovolacím důvodem. Obviněný v podstatě namítá porušení § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. a domáhá se toho, aby dovolací soud hodnotil důkazy jiným, pro něj příznivějším způsobem. Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. a ze znění § 265b odst. 1 tr. ř. lze dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z dovolacích důvodů vymezených v § 265b odst. 1 tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn.

Námitky obviněného by mohly mít z hlediska uplatněného dovolacího důvodu význam pouze v případě, že by bylo možné dospět k závěru o existenci extrémního nesouladu mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry učiněnými soudy obou stupňů. Takový extrémní nesoulad v dané věci dán není. Obviněný tak napadenému usnesení nevytkl žádnou vadu, která by zakládala některý z taxativně stanovených dovolacích důvodů zakotvených v § 265b odst. 1 tr. ř.

Vzhledem k tomu navrhl státní zástupce závěrem svého vyjádření, aby Nejvyšší soud České republiky obviněným podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jako podané z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v § 265b odst. 1 tr. ř., a toto rozhodnutí učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací

(§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Obviněný ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:

Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.

Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný sice formálně tvrdí, že jím napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, žádnou konkrétní námitku proti právnímu posouzení jeho jednání však neuvádí. Oproti tomu namítá nesprávnost skutkových zjištění, konkrétně údajné rozpory ve výpovědi poškozené I. F. atd. Takto formulované námitky tak zvolenému ani žádnému jinému dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze se jimi proto v dovolacím řízení zabývat. Nadto Nejvyšší soud konstatuje, že nalézací soud a následně i soud odvolací ve svých rozhodnutích přesvědčivě a logicky zdůvodnily, jakým způsobem dospěly k závěru o vině obviněného. Toto odůvodnění nevzbuzuje žádné pochybnosti.

Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný J. H. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. dubna 2009

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch