11 Tdo 414/2007
Datum rozhodnutí: 26.04.2007
Dotčené předpisy:




11 Tdo 414/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. dubna 2007 dovolání podané obviněným R. K. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 9. 2006, sp. zn. 3 To 625/2006, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 15 T 245/2005, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného R. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 6. 2006, sp. zn. 15 T 245/2005, byl R. K. uznán vinným skutkem, kvalifikovaným jako trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák., za které byl podle § 235 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.

Uvedené trestné činnosti se obviněný dopustil podle zjištění Okresního soudu v Ostravě tím, že dne 22. 8. 2005 v době kolem 22:30 hod. v O. P. nad O. na konečné zastávce autobusové linky MHD č. 46, v úmyslu přinutit poškozeného K. M. k zaplacení dlužné částky ve výši 28 000 Kč, nejméně sám vytáhl poškozeného ze stojícího autobusu, odkud ho odvlekl do objektu čekárny, kde ho fyzicky napadl úderem pěstí do obličeje, chytil za vlasy a udeřil mu opakovaně hlavou o zeď čekárny a kopl do obličeje, čímž mu způsobil tržně zhmožděnou ránu levého obočí pronikající do podkoží a dosahující délky 4 cm, zhmoždění s krevní podlitinou na horním víčku levého oka a zhmoždění týlní krajiny hlavy, což si vyžádalo lékařské ošetření a dobu léčení v trvání nejméně 10 ti dní, během níž byl omezen bolestivostí poranění, bolestivými léčebnými úkony a přechodnými obtížemi při vykonávání úkonů osobní hygieny.

Proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Ostravě podal obviněný R. K. odvolání, na jehož podkladě rozhodl Krajský soud v Ostravě, jako soud odvolací, usnesením ze dne 14. 9. 2006, sp. zn. 3 To 625/2006 tak, že podané odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. Uvedené rozhodnutí bylo doručeno mimo jiné obviněnému R. K. dne 11. 10. 2006, jeho obhájci dne 6. 10. 2006 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Ostravě rovněž dne 6. 10. 2006.

Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný, prostřednictvím svého obhájce JUDr. P. S. , dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Ostravě dne 7. 12. 2006.

Obviněný svým dovoláním napadl výrokovou část citovaného usnesení Krajského soudu v Ostravě. Ohledně dovolacího důvodu uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, neboť skutek, jímž byl uznán vinným, nelze právně posoudit jako trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a ani jako trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák., přičemž odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Naplnění citovaného dovolacího důvodu opírá obviněný o tvrzení, že se vůči poškozenému K. M. nedopustil násilného jednání, popř. fyzického napadení či bití. Způsob, jakým vrácení uvedené finanční částky po poškozeném požadoval nemohl naplnit skutkovou podstatu žádného ze shora uvedených trestných činů. Obviněný k tomu dále uvedl, že sice poškozeného dne 22. 8. 2005 v nočních hodinách potkal, řešil s ním dluh, došlo k hádce, avšak nedošlo k žádnému fyzickému napadení poškozeného či k jeho vydírání. Závěr, že poškozený nebyl nijak fyzicky napaden koresponduje podle názoru obviněného s výpovědí svědka P. J. a svědka Z. Ch. Obviněný závěrem svého dovolání dodal, že poškozený K. M. nebyl schopen uvést jakékoliv relevantní skutečnosti nasvědčující fyzickému útoku ze strany obviněného či snad jednání, na které by bylo možno nahlížet jako na nucení k tomu, aby poškozený dlužnou částku vrátil.

Vzhledem k uvedenému obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, jakož i citovaný rozsudek Okresního soudu v Ostravě, a současně podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obviněného obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě v celém rozsahu.

Nejvyššímu soudu České republiky byly doručeny dvě další podání obviněného,

a to podání ze dne 3. 2. 2007 označené jako doplnění dovolání (doručeno dne 14. 2. 2007) a podání ze dne 26. 2. 2007 označené jako dodatek k doplnění dovolání z 6. 12. 2006 (doručeno dne 27. 2. 2007).

Vzhledem k tomu, že obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce (první věta § 265d odst. 2 tr. ř.) a rozsah a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání (§ 265f odst. 2 tr. ř.), nemohl Nejvyšší soud České republiky v rámci dovolacího řízení k posledně citovaným podáním obviněného přihlížet, neboť nebyla podána prostřednictvím obhájce a byla podána po uplynutí lhůty k podání dovolání.

K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí předchozího řízení a obsahu obviněným podaného dovolání uvedl, že obviněný v převážné části svého dovolání namítá toliko vadné hodnocení důkazů, čímž fakticky napadá nalézacím soudem učiněná skutková zjištění. Takový druh námitek však podle názoru státního zástupce nemůže být důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř.

Dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídá toliko blíže nekonkretizovaná námitka obviněného, že jeho jednání není trestným činem. K té státní zástupce uvedl, že ji považuje za zjevně neopodstatněnou, neboť soudem použitá právní kvalifikace je zcela přiléhavá. V tzv. skutkové větě rozsudku nalézacího soudu uvedené jednání je výtržností ve smyslu § 202 odst. 1 tr. zák., neboť k násilnému jednání obviněného došlo nejen na místě veřejnosti přístupném, ale v prvotní části (vyvlečení poškozeného z autobusu MHD) i veřejně, přičemž šlo o jednání svým charakterem výrazně narušující veřejný pořádek. Podle názoru státního zástupce je rovněž nepochybné, že důvodem napadení poškozeného bylo přimět ho k zaplacení dluhu obviněnému. Motiv sám sice závadný není, nicméně obviněným použité prostředky již ano. Nad rámec uvedeného státní zástupce konstatoval, že není jasné proč nebyl skutek obviněného posouzen též jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák.

Vzhledem k uvedenému navrhl závěrem státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. obviněným podané dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítl a toto rozhodnutí učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud České republiky hodlal učinit jiné rozhodnutí, než specifikované v § 265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř., vyjádřil státní zástupce souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací

(§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejíchž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Obviněný ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod skutečnosti uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:

Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.

Tak je tomu ve všech částech dovolání obviněného. Ten totiž v rozporu se skutkovými zjištěními nalézacího soudu, které jsou vyjádřeny zejména v tzv. skutkové větě rozsudku nalézacího soudu a dále rozvedeny v jeho odůvodnění popírá, že by se dopustil nějakého násilného jednání, popř. fyzického napadení či bití poškozeného. Obviněný dále zpochybňuje i hodnocení v řízení provedených důkazů, neboť z nich, resp. z výpovědí svědků P. J. a Z. Ch. dovozuje jiné skutkové závěry, než nalézací soud. Proti skutkovým zjištěním pak směřuje i námitka, že poškozený K. M. nebyl v průběhu trestního řízení schopen uvést jakékoliv relevantní skutečnosti nasvědčující fyzickému útoku ze strany obviněného či snad jednání, na které by bylo možno nahlížet jako na nucení k tomu, aby poškozený dlužnou částku vrátil.

Obviněný v těchto částech dovolání, s poukazem na dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak již bylo naznačeno fakticky vyjadřuje svoje neztotožnění se způsobem hodnocení důkazů a z něho vyplývajícími závěry soudů ohledně okolností významných pro posouzení naplnění znaků trestného činu. Je však třeba mít na paměti, že takové závěry jsou závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotněprávní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Odvozuje li přitom obviněný nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotněprávního posouzení pouze od jím deklarovaného jiného skutkového stavu, než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, pak jeho dovolání v této části nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod.

Pokud jde o obecnou námitku obviněného, že jeho jednání není trestným činem, pak nelze přehlédnout, že tento závěr opírá obviněný výhradně o shora popsané námitky směřující proti hodnocení důkazů a proti učiněným skutkovým závěrům (tedy o námitky stojící mimo zvolený dovolací důvod), přičemž ve svém dovolání neuvádí žádný konkrétní důvod pro závěr o existenci vadné aplikace norem hmotného práva, jak má na mysli § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vzhledem k tomu je třeba i posledně citovanou námitku obviněného považovat za případ, kdy je sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., v daném případě nesprávné právní posouzení skutku, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.

V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.) a obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.).

Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný R. K. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 26. dubna 2007

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch