11 Tdo 408/2011
Datum rozhodnutí: 13.04.2011
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.



11 Tdo 408/2011-26

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 13. dubna 2011 dovolání obviněného M. R. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. března 2011, sp. zn. 14 To 37/2011, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. Nt 404/2011, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. s e dovolání obviněného M. R. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. února 2011, sp. zn. Nt 404/2011, rozhodl podle § 397 odst. 1 tr. ř. tak, že vydání obviněného M. R. k trestnímu stíhání na Ukrajinu pro trestný čin porušení dopravních předpisů bezpečnosti nebo exploatace vozidla osobou, která řídí vozidlo podle článku 286 odst. 3 trestního zákona Ukrajiny, jehož se měl obviněný dopustit tím, že dne 2. 5. 2008 jako řidič vozidla značky Škoda Super, porušil dopravní předpisy, neboť na silnici Kyjev Čop ve směru Lviv jel rychlostí 97 km/hod., ačkoliv je zde omezena maximální rychlost na 50 km/hod., vjel do protějšího pruhu a zde se srazil s vozidlem VAZ-21099, které řídil I. M. H., přičemž v důsledku dopravní nehody zemřeli I. M. H. a jeho spolucestující M. M. H., další spolucestující utrpěli ublížení na zdraví a to M. V. K. střední ublížení na zdraví, M. R. lehké ublížení na zdraví a osoby cestující v jeho vozidle R. V. H. lehké ublížení na zdraví, R. D. K. těžké ublížení na zdraví a I. I. M. lehké ublížení na zdraví, R. V. O. střední ublížení na zdraví , je přípustné.

Proti tomuto usnesení podal obviněný M. R. stížnost, kterou Vrchní soud v Praze napadeným usnesením ze dne 9. března 2011, sp. zn. 14 To 37/2011, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl.

Proti posledně uvedenému usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný M. R.prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný uvedl, že rozhodnutí o jeho vydání na Ukrajinu bylo učiněno za zjevné důkazní nouze. Soudy se nevypořádaly s obhajobou obviněného, který jednání kladené mu za vinu opakovaně popřel. Nebyl to obviněný, kdo porušil dopravní předpisy a způsobil dopravní nehodu, ale řidič druhého vozidla, který neměl řidičské oprávnění, v rozhodné době byl pod vlivem alkoholu a nehodu způsobil náhlým přejetím do protisměru přes dvojitou plnou středovou čáru; tomu odpovídají dva ve věci vyhotovené znalecké posudky. Celé trestní stíhání obviněného na Ukrajině je proto protizákonné a jeho jediným cílem je získání finanční částky ve výši 25.000 USD a pojistného plnění od České pojišťovny, a. s. Rodině obviněného na Ukrajině bylo v souvislosti s jeho trestní věcí vyhrožováno a i obviněný se obává ohrožení svého života v případě, že bude vydán. Politická situace na Ukrajině je dlouhodobě nepřehledná, lidská práva osob jsou porušována, a to zejména ve vztahu k prozápadně orientovaným osobám. Obviněnému může politicky přitížit jeho trvalý pobyt na území České republiky. O tom, že motivem jeho trestního stíhání není zjištění pravdy a zajištění spravedlnosti svědčí i skutečnost, že se spisem i důkazy v něm založenými bylo manipulováno a i vyšetřovatel, který se na stíhání obviněného účastní, je ve vztahu k němu podjatý. Dovolatel také zpochybnil oprávněnost ve věci vydaného mezinárodního zatýkacího rozkazu a na závěr poukázal na probíhající řízení o udělení mezinárodní ochrany, a na vyjádření jeho ukrajinského právní zástupce, k nimž žádný ze soudů nepřihlédl. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze, jakož i jemu předcházející usnesení Městského soudu v Praze zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání. Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) h) tr. ř. potom taxativně vymezuje, která soudní rozhodnutí se považují pro účely řízení o dovolání za rozhodnutí ve věci samé. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který umožňuje průlom do právní moci rozhodnutí, a už z tohoto důvodu je přípustnost jeho podání omezena (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2005, sp. zn. 11 Tdo 1390/2005).

Dovolání obviněného M. R. směřuje proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, jímž byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze, kterým bylo podle § 397 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto tak, že vydání obviněného k trestnímu stíhání na Ukrajinu pro tam popsanou trestnou činnost je přípustné.

Při pohledu na taxativní výčet rozhodnutí, proti nimž zákon v ustanovení § 265a odst. 1, 2 tr. ř. připouští dovolání, je zřejmé, že rozhodnutí, jímž soud podle § 397 tr. ř. rozhodne o přípustnosti vydání do ciziny, mezi nimi uvedeno není. Rozhodnutí podle § 397 tr. ř. nelze považovat ani za rozhodnutí, jímž by obviněný byl uznán vinným a byl mu uložen trest /§ 265a odst. 1 písm. a) tr. ř./ Pokud soud rozhoduje v řízení o přípustnosti vydání obviněného do ciziny podle § 397 tr. ř., zkoumá zásadně jen podmínky přípustnosti vydání vymezené v § 393 tr. ř., neposuzuje otázku viny obviněného, ani nerozhoduje o jeho trestu. Zásadně se také nezabývá tím, zda důkazy shromážděné dožadujícími orgány činnými v trestním řízení jsou dostatečné a svědčí o oprávněnosti trestního stíhání obviněného, popřípadě, zda cizozemské rozhodnutí, k jehož výkonu má být obviněný vydán, je správné a zákonné, zda rozhodnutí o vině obviněného je namístě a zda uložený trest je adekvátní jeho vině. Takový postup by odporoval základním principům mezinárodní spolupráce v trestních věcech. Soud tedy nejenže v řízení o přípustnosti vydání obviněného do ciziny nerozhoduje o vině a trestu obviněného, ale z toho pohledu cizozemskou žádost o jeho vydání ani nepřezkoumává (srov. obdobně rozhodnutí uveřejněné pod č. 21/2005 Sb. rozh. tr.).

Jelikož rozhodnutí proti němuž v posuzované věci obviněný M. R. podal dovolání není žádným z taxativně uvedených rozhodnutí v § 265a tr. ř., Nejvyššímu soudu nezbylo než učinit závěr, že nejde o dovolání přípustné, a proto je jako takové podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 13. dubna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík